Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Af 32/2025 - 71.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Af 32/2025 - 71
Legal thesis
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci
žalobce: Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj
sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno
o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 2. 9. 2025,
č. j. ÚOHS-32899/2025/162,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Shrnutí podstaty věci
1. Zadavatel (žalobce) v období od 3. 7. 2023 do 18. 4. 2024 pořizoval externí právní a poradenské služby prostřednictvím jednotlivých objednávek a smluv uzavíraných s různými dodavateli. Předmětem těchto plnění byly služby poskytované advokáty, advokátními kancelářemi a dalšími subjekty poskytujícími odborné právní, legislativní, poradenské, expertní a konzultační služby.
2. Na základě podnětů obdržených dne 18. 4. 2024 a 28. 7. 2024 zahájil žalovaný šetření postupu žalobce při pořizování daných služeb. Následně vydal dne 26. 6. 2025 rozhodnutí č. j. ÚOHS-23878/2025/500, v němž dospěl k závěru, že žalobce pořídil soubor pravidelných plnění spočívajících v poskytování právních služeb mimo zadávací řízení, ačkoliv se jednalo o veřejné zakázky na služby, jejichž předpokládaná hodnota přesahovala limit pro veřejné zakázky malého rozsahu. Žalovaný proto dovodil, že se žalobce dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), uložil žalobci pokutu ve výši 90 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.
3. Předseda žalovaného nyní napadeným druhostupňovým rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že dvě z původně posuzovaných služeb vyňal z okruhu plnění tvořících veřejnou zakázku pravidelné povahy a v této části správní řízení zastavil. V případě objednacího listu č. 4.1.2/09/OBJ-653/2023/56, jehož předmětem bylo zajištění poradenských služeb při rozpracování komponent Národního rámce vzdělávání, uvedl, že z dostupných podkladů nevyplývá, že by předmětem plnění bylo poskytování právního poradenství či jiné činnosti právní povahy. V případě objednacího listu č. 338/2024, jehož předmětem byla příprava odborných textů pro edici Bulletin Stavební právo, žalovaný dovodil, že podstatou plnění bylo zajišťování odborných textů od jednotlivých autorů, tedy činnost nakladatelské či vydavatelské povahy, nikoli aplikace právních znalostí spočívající v poskytování právního poradenství. V návaznosti na to snížil uloženou pokutu na 85 000 Kč a ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. Proti tomuto rozhodnutí nyní žalobce brojí žalobou.
II. Shrnutí procesního postoje žalobce
4. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nesprávně vyložil pojem „právní služby“ a nepřípustně široce pod něj podřadil i taková plnění, která svojí povahou představují poradenské či odborné služby odlišného charakteru. Žalovaný vyšel z premisy, že právní službou je každé plnění, u něhož je znalost práva klíčovým prvkem, a na jejím základě bez dalšího považoval za právní služby veškerá posuzovaná plnění. Takový výklad je však podle žalobce nepřiměřeně extenzivní a neodpovídá ani smyslu § 19 odst. 1 ZZVZ, ani povaze pořizovaných služeb.
5. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem žalovaného, že je pro posouzení věci nerozhodné konkrétní zaměření jednotlivých plnění. Podle žalobce nelze rezignovat na jejich věcné posouzení a všechny služby automaticky považovat za plnění stejného druhu jen proto, že při jejich poskytování hraje určitou roli znalost práva. Žalovaný podle žalobce pomíjí rozdíly mezi jednotlivými oblastmi a druhy poskytovaných služeb a bezdůvodně odmítá jejich věcné členění.
6. V návaznosti na to žalobce namítá, že žalovaný nesprávně dovodil povinnost sčítat všechna posuzovaná plnění jako veřejné zakázky stejného druhu. Napadené rozhodnutí podle žalobce mechanicky vychází z obecného označení těchto služeb jako služeb právních, aniž by dostatečně zohlednilo jejich skutečný obsah, účel, odborné zaměření či okolnosti jejich pořizování. Žalovaný rovněž nedostatečně reflektoval specifika zakázek pravidelné povahy a otázku předvídatelnosti jednotlivých potřeb žalobce.
7. Žalobce tedy navrhuje, aby zdejší soud napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
III. Shrnutí procesního postoje žalovaného
8. Žalovaný setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, neboť žalobce podle žalovaného znovu uplatňuje tytéž argumenty, se kterými se žalovaný v podrobnostech v napadeném (případně v prvostupňovém) rozhodnutí už vypořádal; žalovaný na tyto závěry z podstatné míry odkazuje.
9. Podle žalovaného je pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ třeba za právní služby považovat veškerá plnění, u nichž představuje znalost práva klíčový prvek poskytované služby, bez ohledu na konkrétní právní oblast, které se týkají, nebo na osobu poskytovatele (dodavatele). Žalovaný současně dovodil, že při posouzení zakázek pravidelné povahy není rozhodné, jakých právních problémů se jednotlivá plnění týkala; rozhodná je skutečnost, že všechna plnění představovala služby stejného druhu, tedy služby, které nelze poskytnout bez odborné znalosti práva. Z tohoto důvodu dospěl žalovaný k závěru, že žalobcem poptávané služby bylo nutné sčítat pro účely určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky.
10. Žalovaný dále odmítl argumentaci žalobce, podle níž je třeba rozlišovat mezi právními službami poskytovanými podle zákona o advokacii, poradenskými službami obsahujícími prvky právní činnosti a službami, u nichž je znalost práva pouze doplňkovou součástí plnění. Stejně tak neakceptoval názor žalobce, že jednotlivá plnění měla být posuzována odděleně podle jejich věcného zaměření nebo že některá z nich představovala nahodilé potřeby žalobce, které nelze považovat za zakázky pravidelné povahy. Podle žalovaného je totiž pro výklad § 19 odst. 1 ZZVZ zcela nepodstatné, o jaké konkrétní právní služby jde a jaké jsou důvody pro jejich pořízení.
11. Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí žaloby. I žalovaný na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
IV. Posouzení věci
12. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (především § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) za splnění podmínek pro rozhodování věci bez jednání (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).
13. Žaloba není důvodná.
14. Sporné je mezi žalobcem a žalovaným především to, zda lze všechny služby, jichž se napadené rozhodnutí týká, kvalifikovat jako právní služby, a zda měl žalobce (zadavatel) povinnost je coby plnění pravidelné povahy v rámci zadávacího procesu podle pravidel vyplývajících z § 19 odst. 1 ZZVZ pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky sčítat.
15. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce v rozhodném období externě pořizoval zejména právní, legislativní, poradenské, expertní a konzultační služby. Ty spočívaly především ve zpracování právních analýz, rešerší judikatury správních soudů a odborných stanovisek, v poskytování právních konzultací a expertní podpory, v přípravě metodických materiálů a metodických doporučení, jakož i v odborné spolupráci při přípravě legislativních návrhů a jejich novelizací, v meziresortním připomínkovém řízení a v dalších fázích legislativního procesu. Součástí poptávaných plnění byla rovněž právní podpora při zpracování návrhů právních předpisů, vypořádávání připomínek, posuzování souladu připravovaných řešení s právním řádem České republiky a právem Evropské unie či zpracování odborných podkladů pro rozhodovací a metodickou činnost žalobce. Jednotlivé objednávky se přitom obsahově týkaly zejména oblasti stavebního práva, územního plánování, veřejného zadávání, regionálního rozvoje, veřejné podpory, bytové politiky, vyvlastnění, ochrany veřejných zájmů při územním plánování a dalších oblastí spadajících do působnosti žalobce. Součástí některých plnění byla též účast na odborných jednáních, spolupráce při přípravě metodických dokumentů, odborných publikací nebo strategických materiálů a poskytování průběžné expertní podpory při plnění úkolů jednotlivých útvarů žalobce.
16. Podle § 19 odst. 1 ZZVZ se předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, stanoví jako skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, anebo jako součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud zadavatel nemá k dispozici údaje o skutečně uhrazené ceně.
17. Ustanovení § 19 ZZVZ dopadá na veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky či služby. Pokud jde o služby pravidelně pořizované (protože v nyní posuzované věci šlo o služby a nepochybně nešlo o služby trvající, poskytované kontinuálně bez přerušení), zákon tento pojem výslovně nedefinuje; jde o neurčitý právní pojem. Obecně jej zdejší soud vykládá tak, že jde o taková plnění ve formě výkonu určité (jiné než stavební) činnosti, která zadavatel pořizuje opakovaně a průběžně, zpravidla proto, že jsou pro něj dlouhodobě a průběžně potřebná (jsou potřebná pro jeho běžnou činnost), avšak zadavatel jejich výkon nezajišťuje prostřednictvím vlastních zaměstnanců, nýbrž prostřednictvím samostatných externích osob (dodavatelů). Rozsah a hodnota takových plnění bývá pro zadavatele alespoň rámcově předvídatelná (alespoň ve dvanáctiměsíčním horizontu) proto, že jde o plnění, jež se pro činnost zadavatele jeví jako dlouhodobě a průběžně potřebná a jejichž pořizování lze bez změny poměrů na straně zadavatele rozumně předpokládat i do budoucna. Kritérium samotné pravidelnosti (tj. jak často, resp. v jaké frekvenci je plnění pořizováno) přitom nemůže být kvantifikovatelné obecně; závěr o tom, zda jde o pravidelné pořizování plnění či nikoli, nemůže být odvislý od obecně stanovené frekvence poskytování plnění za určitý časový úsek, nýbrž od souhrnu specifických skutkových okolností posuzované věci zahrnujících i samotnou povahu plnění.
18. Pro určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je pak rozhodující, zda jde o služby stejného druhu. Ani pojem služba stejného druhu zákon nedefinuje a nestanoví ani konkrétní kritéria, na jejichž základě by měla být druhová totožnost jednotlivých plnění ve formě služeb zkoumána. Jde také o neurčitý právní pojem, jehož obsah je třeba dovozovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu a povahu posuzovaných plnění (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73, č. 701/2005 Sb. NSS).
19. Samotná skutečnost, že jednotlivá plnění vykazují určité odlišnosti, přitom bez dalšího neznamená, že již nemohou představovat služby stejného druhu; ostatně jen zřídka lze v praxi nalézt opakovaně pořizovaná plnění, která by byla ve všech svých znacích zcela (tj. úplně) shodná. Druhovou totožnost proto nelze vykládat tak, že vyžaduje úplnou obsahovou a věcnou shodu jednotlivých plnění; je třeba vycházet z jejich základní povahy a společných charakteristik, které umožňují (či naopak vylučují) jejich zařazení do určité druhové kategorie. Pro zařazení do určité druhové kategorie plnění podle § 19 odst. 1 ZZVZ se konečně nepracuje s pojmem funkční celek podle
§ 18 odst. 2 ZZVZ (jde o pojem odlišný, použitelný pro vymezení předmětu plnění a předpokládané hodnoty veřejné zakázky tam, kde nejde o pravidelně pořizované plnění podle § 19 odst. 1 ZZVZ).
20. Pro zařazení do určité druhové kategorie plnění podle § 19 odst. 1 ZZVZ je tedy třeba především vycházet ze základních znaků určujících povahu a charakter plnění (tu ve formě služby). Zdejší soud se přitom bez výhrad ztotožňuje se závěrem žalovaného, že pro posouzení druhové totožnosti právních služeb není rozhodné, kdo tyto služby poskytuje; skutečnost, zda je konkrétní služba poskytována advokátem podle zákona o advokacii, jiným odborníkem či specializovaným poradenským subjektem s využitím právních znalostí, jsou-li pro takové poradenství důležité, sama o sobě nevypovídá nic o povaze (druhu) poptávané služby. Rozhodující je materiální obsah poskytované služby. Pokud její podstatu a základ jejího řádného výkonu představuje odborná znalost práva a její aplikace na konkrétní skutkové či právní otázky, není namístě dovozovat odlišný druh poptávané služby pouze z toho, že je poskytována odlišným okruhem osob (dodavatelů). Jinými slovy, pro posouzení druhové totožnosti konkrétních služeb je určující jejich obsah, nikoli osoba poskytovatele.
21. V návaznosti na právě uvedené zdejší soud považuje za nadbytečné podrobněji se zabývat polemikou žalobce a žalovaného týkající se trestního rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 104/2022, a navazujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 5 Tdo 209/2011. Uvedená rozhodnutí byla vydána při výkladu zákona o advokacii a zabývala se odlišnou právní otázkou, totiž vymezením okruhu činností, jejichž neoprávněné poskytování může zakládat odpovědnost za tzv. pokoutnictví. Naproti tomu posouzení, zda jde o služby stejného druhu ve smyslu § 19 odst. 1 ZZVZ, sleduje zcela odlišný účel a vychází z jiných interpretačních východisek, pročež závěry formulované pro účely trestní odpovědnosti a regulace výkonu advokacie vůbec nemohou být určující pro výklad § 19 odst. 1 ZZVZ; řečeno přímočaře, i kdyby zadavatel poptával právní poradenství od osoby k jejímu poskytování neoprávněné, popř. i kdyby zadavateli právní poradenství poskytovala osoba k tomu neoprávněná, nic by to neměnilo na tom, že jde co do charakteru plnění (a tedy i druhu ve smyslu § 19 odst. 1 ZZVZ) o právní poradenství (byť tedy poskytované třeba i jako tzv. pokoutnictví).
22. Za rozhodné zdejší soud nepovažuje ve shodě se žalovaným ani to, jakou konkrétní podobu právní služba ve výsledku nabývá. Pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ totiž není podstatné, zda jde o právní analýzu, rešerši judikatury, zpracování odborného stanoviska, přípravu smluvní dokumentace, sepis podání, legislativní podporu, poradenství ve formě proškolování či jinou odbornou činnost v právních disciplínách. Uvedené činnosti se sice přirozeně mohou lišit svým konkrétním obsahem, formou i výsledným výstupem (nehledě k tomu, že se mohou lišit, jak shora uvedeno, i tím, kdo je může poskytovat), tato skutečnost však nemá vliv na druhovou totožnost poptávaných služeb, pokud jde o služby založené na odborné znalosti práva a jeho aplikaci na konkrétní skutkové či právní otázky. Rozhodující proto není konkrétní forma či výstup poskytované služby, nýbrž skutečnost, že jejím určujícím znakem je poskytování odborných právních znalostí a jejich aplikace na řešenou problematiku.
23. Ze shodných důvodů se zdejší soud neztotožňuje ani s názorem žalobce, podle něhož by mělo být pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ klíčové členění právních služeb podle jednotlivých právních odvětví či specializací (kupř. stavební právo, veřejné zakázky či veřejná podpora). Třebaže se různé právní disciplíny přirozeně odlišují a mají svá specifika, jejich společným určujícím znakem je skutečnost, že při jejich praktické aplikaci dochází k využití (poskytnutí, zpřístupnění) odborných právních znalostí (služeb), navíc hranice mezi jednotlivými právními oblastmi (odvětvími) nebývají v praxi vždy zcela jednoznačné a celá řada právních služeb běžně zahrnuje současně prvky více právních disciplín, které lze jen stěží posuzovat nezávisle na sobě jako samostatné a vnitřně oddělitelné.
24. Zdejší soud nepřisvědčil ani žalobní námitce odkazující na metodické doporučení žalovaného k pořizování léčivých přípravků. Jak správně uvedl žalovaný v bodě 55 napadeného rozhodnutí, pojem „služby (dodávky) stejného druhu“ nelze vykládat jednotně pro všechny myslitelné druhy plnění, neboť jeho obsah se odvíjí od skutkových okolností daného případu. Zatímco v případě právních služeb budou jedním druhem plnění veškeré běžně pořizované právní služby, u léčivých přípravků představuje „stejný druh“ výrazně užší kategorii, která odpovídá specifikům tohoto silně regulovaného trhu a odráží zcela odlišnou povahu posuzovaných plnění. Již z tohoto důvodu nelze z metodického doporučení vztahujícího se k pořizování léčivých přípravků automaticky dovozovat závěry použitelné pro posouzení druhové totožnosti právních služeb. Žádnou zvláštní konkrétní argumentaci, pro kterou by měla existovat paralela mezi právními službami a léčivými přípravky, přitom žalobce ve správním řízení ani v řízení před zdejším soudem nepřinesl.
25. Na tom, co bylo dovozeno shora, nemohou nic měnit ani námitky žalobce založené na výkladu zadávacích směrnic. Skutečnost, že směrnice 2014/24/EU či předchozí zadávací směrnice
v souvislosti se stanovením předpokládané hodnoty služeb (i dodávek) pravidelné povahy pracují s pojmy veřejné zakázky „obdobné“ či „stejného druhu“, nikterak nevede k závěru, že by pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ bylo nezbytné dále členit právní služby způsobem prosazovaným žalobcem. Služba „stejného druhu“ pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ může být totéž, co služba „obdobná“; k obojímu se mohou vztahovat shora předestřená interpretační východiska stejně dobře.
26. Zdejší soud zcela nevylučuje, že za určitých okolností by mohlo být namístě odlišné posouzení (tj. vyjmutí ze služeb právních coby služeb zásadně stejného druhu) některých specifických plnění, která sice vykazují znaky právních služeb, avšak svojí povahou se zcela vymykají běžně pořizovaným právním službám. Mohlo by jít o vskutku vysoce specializované činnosti, jejichž poskytování by vedle určité znalosti práva předpokládalo především detailní znalosti jiných odborných disciplín coby významný prvek poskytovaného plnění a jež by také byly patrně poskytovány omezeným okruhem specialistů. U takových plnění by nebylo možno zcela vyloučit, že za konkrétních skutkových okolností by samotná právní složka plnění byla natolik upozaděna odlišnou odborností (oblastí), že by nakonec šlo o službu jiného druhu, šlo by však o závěr vystavěný na zcela specifických okolnostech, jejichž splnění jistě nelze obecně presumovat. V nyní posuzované věci žalobce sice ve správním řízení ve vztahu k téměř každému z posuzovaných plnění namítal jeho specializovanost či zcela výjimečnou povahu, v řízení před zdejším soudem však vlastně neuplatnil žádnou konkrétní argumentaci, která by vyvracela závěry žalovaného obsažené především v bodech 32 až 38 napadeného rozhodnutí, v nichž se žalovaný právním charakterem poptávaných služeb velmi podrobně zabýval. Námitky žalobce v řízení před zdejším soudem směřovaly výlučně k požadavku diferenciace právních služeb podle osoby jejich poskytovatele, tj. dodavatele (nedůvodně, k tomu již shora) a jednotlivých právních odvětví (rovněž nedůvodně,
k tomu také již shora), případně k otázce aplikovatelnosti judikatury k funkčnímu celku na veřejné zakázky pravidelné povahy (k tomu níže) a ke tvrzené nahodilosti (tedy nepředvídatelnosti) některých pořizovaných služeb (k tomu také níže).
27. Za situace, kdy žalobce existenci žádných konkrétních a zcela specifických okolností pro vyjmutí některých plnění ze služeb právních coby služeb zásadně stejného druhu ani netvrdil, lze uzavřít, že za právní službu je třeba považovat takové plnění, jehož podstatou je odborná právní činnost; rozhodujícím znakem přitom není, že poskytovatel (dodavatel) při své činnosti přichází do styku s právními předpisy (to ostatně v různé míře platí o celé řadě různých odborných profesí), podstatné je, zda právě znalost práva a jeho aplikace na konkrétní skutkové okolnosti představují vlastní obsah poskytovaného plnění, nebo zda jde pouze o znalost podpůrnou, která slouží výkonu jiné (převažující) odborné činnosti. Jinými slovy, je-li právo hlavním prvkem (středobodem) poskytované služby, jedná se o službu právní; je-li naopak pouze jedním z prostředků k výkonu jiné odborné činnosti, může být s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posouzena jako služba odlišného druhu. Tu šlo ve všech případech, na které se napadené rozhodnutí vztahuje, o činnosti právní (o právní službu).
28. Tvrdil-li totiž žalobce konkrétně k objednacímu listu č. 544/2023-81, že analýza judikatury není bez dalšího právní službou, ale spíše rešerší materiálu, který vytvořil subjekt disponující právním vzděláním, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí správně oponoval, že analýza judikatury právní službou nepochybně je (vyžaduje znalosti právní argumentace i právního předpisu procesního i hmotněprávního, jejím účelem je odborné právní posouzení dopadu judikátu bez ohledu na to, zda toto odborné právní posouzení provádí advokát). Tvrdil-li žalobce konkrétně k objednacímu listu č. 133/2024, že nešlo o právní službu, protože konzultace směřovaly primárně k věcnému obsahu připravované novely, resp. ke znalosti problematiky spolupráce mezi obcemi, a znalost práva byla pouhou doplňkovou znalostí, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí správně oponoval, že připomínkování návrhu zákona a jeho zhodnocení právní službou je, a to bez ohledu (ale tím spíše) v situaci, kdy žalobce zdůrazňoval potřebu zkušeností s přípravou legislativy. Tvrdil-li žalobce konkrétně k objednacímu listu č. 2.10/půjčka/03/OBJ-208/2024/56, že problematika veřejné podpory není primárně právní záležitostí, nýbrž záležitostí ekonomickou či soutěžní, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí správně oponoval, že plnění podle tohoto objednacího listu obsahovalo rešerši právních předpisů a rozhodovací praxe, což je právní službou (tím spíše, jak žalovaný zdůraznil, že podle samotného žalobce toto plnění obsahovalo soupis změnového rozhodnutí, přípravu detailního odůvodnění a že dodavatel musel být schopen zhodnotit právní aspekty navrhovaných opatření). Nešlo-li podle argumentace žalobce o právní služby v případě objednacího listu č. 4.1.2/8558/01/OBJ-32/2024/56 pro výjimečnost aktivity, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí správně oponoval, že skutečnost, že jde o výjimečnou aktivitu, ke které žalobce není ani obecně povinen, nijak nesvědčí o nenaplnění charakteru služby (podle žalovaného služby právní), bude-li poskytované poradenství vycházet a těžit zejména ze znalostí právních předpisů (správně pokládal žalovaný za podstatné též to, že součástí plnění bylo i poradenství v oblasti legislativních návrhů). Tvrdil-li žalobce dále konkrétně k objednacímu listu č. 287/2024, že nejde o právní službu, protože ji neposkytoval advokát, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí správně poukázal na to, že šlo-li dokonce o „zpracovávání právních rozborů“ (dle § 1 odst. 2 zákona o advokacii) a účast na přípravě zákonného textu, pak o právní službu také šlo.
29. Podle zdejšího soudu zcela obstojí nosné důvody závěru žalovaného o tom, že šlo o právní služby (souhrnně bod 53 prvostupňového rozhodnutí po korekci předsedy žalovaného v bodech 35 a 36 napadeného rozhodnutí), protože šlo o plnění spočívající v právních konzultacích z oblasti veřejného stavebního práva a zpracování judikatury z této oblasti (objednací list č. 392/2023),
v poskytování poradenské, řešitelské, expertní a konzultační činnosti v oblasti právního poradenství (smlouva č. j. MMR-51873/2023-14), v analýze judikatury Nejvyššího správního soudu, krajských soudů a přípravě podkladů a spolupráci při zpracování metodických doporučení vycházejících z předmětné analýzy (objednací list č. 544/2023-81), v poskytování právních a konzultačních služeb v oblasti legislativního ukotvení nových bytových společností (objednací list č. 639/2023),
v konzultaci k otázce vertikální spolupráce dle § 4 a § 11 ZZVZ spočívající v právním posouzení návrhu metodického materiálu žalobce (objednací list č. 659/2023), v analýze kompetenčních ustanovení právních předpisů, kde dodavatelem měl být profesionál v oblasti stavebního práva (smlouva č. j. MMR-59047/2023-81), v poskytování právní podpory v souvislosti s přípravou novely ZZVZ (objednací list č. 722/2023), v poskytování poradenské, řešitelské, expertní a konzultační činnosti v oblasti stavebního zákona a souvisejících agend, kde žalobce požadoval, aby dodavatel disponoval zkušeností s právním poradenstvím v oblasti stavebního práva (smlouva
č. j. MMR-86186/2023-14), v poskytování poradenské, řešitelské, expertní a konzultační činnosti v oblasti právního poradenství (smlouva č. j. MMR-86183/2023-14), v poradenství v oblasti Národní strategie veřejného zadávání poskytované advokátkou, která byla vybrána mj. s ohledem na to, že „se specializuje na poradenství v oblasti legislativních návrhů, které z Národní strategie plynou“ (objednací list č. 4.1.2/8558/01/OBJ-32/2024/56), v konzultačních službách v souvislosti se zpracováním novely zákona o podpoře regionálního rozvoje včetně spolupráce při vypořádávání připomínek obdržených v rámci legislativního procesu, přičemž dle žalobce mělo jít o specifickou oblast správního práva (objednací list č. 133/2024), v poskytování odborných legislativních služeb v souvislosti se záměrem reformy právní úpravy zadávání veřejných zakázek (č. smlouvy v CES: 6531), v zajištění poradenských služeb v oblasti veřejné podpory zahrnující mj. rešerše právních předpisů a rozhodovací praxe (objednací list č. 2.10/půjčka/03/OBJ-208/2024/56),
a v poskytování konzultační a odborné pomoci (popř. právních rozborů) při navazujících pracích v rámci přípravy ne/legislativních materiálů souvisejících s návrhem zákona o vyvlastnění apod., kde dodavatel daného plnění je klíčovým legislativním expertem, který se podílel na tvorbě zákona i jeho legislativním zpracování (objednací list č. 287/2024). O co jiného než o právní služby by ve všech těchto případech, na které se nakonec vztahuje napadené rozhodnutí, mělo jít.
30. Pokud jde o otázku aplikovatelnosti právní úpravy a judikatury k tzv. funkčnímu celku (§ 18 odst. 2 ZZVZ), již shora bylo vyloženo, že funkční celek je pojmem odlišným, použitelným pro vymezení předmětu plnění a předpokládané hodnoty veřejné zakázky tam, kde nejde o pravidelně pořizované plnění podle § 19 odst. 1 ZZVZ, současně však zdejší soud dodává, že žalovaným dovozená výkladová a judikatorní východiska (souhrnně bod 41 napadeného rozhodnutí) stran druhu plnění pro účely § 18 odst. 2 ZZVZ (eventuálně jemu věcně odpovídajících předchozích právních úprav) mohou být stran druhu plnění bez potíží použita i pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ. Pak tedy nebylo chybou žalovaného, poukázal-li na judikaturu týkající se právních služeb coby téhož druhu plnění, byť šlo o judikaturu primárně se nevztahující k vymezování druhu plnění pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ (eventuálně jemu věcně odpovídajících předchozích právních úprav). Tato judikatura přitom podporuje závěr, že při vymezování stejného druhu plnění zásadně není namístě právní služby dále členit podle osoby poskytovatele (dodavatele), jejich konkrétního obsahu, právního odvětví ani skutkových okolností, v nichž potřeba jejich pořízení vznikla, jak se toho dožaduje žalobce. Druhovou kategorii v nyní posuzované věci proto zásadně představují všechny externě pořizované právní služby, které žalobce běžně využívá, a to bez ohledu na jejich konkrétní právní zaměření, obsah či důvod jejich pořízení. Odlišný závěr by mohl přicházet v úvahu pouze u zcela specializovaných služeb poskytovaných odlišným okruhem dodavatelů, u nichž právní poradenství představuje toliko doplňkovou součást jiné převažující odbornosti. Jak přitom zdejší soud uvedl již výše, žalobce ve vztahu k žádnému z posuzovaných plnění neprokázal (ani to konkrétně netvrdil), že by v nynější věci o takové služby šlo.
31. Pokud jde o žalobcem tvrzenou nahodilost některých pořizovaných služeb, tj. nepředvídatelnost, pak žalovaný značnou část své argumentace vystavěl na úvaze, že jednotlivá plnění, na která se nakonec napadené rozhodnutí po korekcích (body 35 a 36 napadeného rozhodnutí) vztahuje, byla pro žalobce předvídatelná již proto, že souvisela s oblastmi jeho působnosti a výkonem jeho zákonných kompetencí (a proto je prostě žalobce předvídat musel). S tímto závěrem zdejší soud za konkrétních skutkových poměrů nyní posuzované věci souhlasí. Již shora shrnutý výčet obsahové stránky jednotlivých plnění jasně svědčí pro závěr, že žalobce se rozhodl část agendy, kterou lze pokládat za jeho agendu běžnou, prostě tzv. outsourcovat; šlo o tzv. outsourcing přinejmenším části právního servisu v oblastech, které se dotýkají činnosti veřejného sektoru (stavební právo, dotace, veřejné zakázky, občanské právo apod.) a agendy žalobce samotného. Otázka předvídatelnosti poptávky po určitém druhu plnění (tu právních službách v širokém rozsahu) se tedy v nyní posuzované věci vztahuje ke znalosti a předvídatelnosti náplně činnosti samotného žalobce. Dospěl-li žalovaný k závěru, že předvídatelné jsou jistě takové právní služby, které s běžnou agendou žalobce souvisí, nelze mu cokoli vytýkat. Navázal-li dále žalovaný závěrem, že
v otázce, zda jde o pravidelně pořizovanou službu, nerozhoduje konkrétní vymezení předmětu plnění takové služby (o jakou právní službu jde), ale toliko její druh (tj. druh „právní služby“), nelze mu rovněž nic vytýkat. ZZVZ nevychází z předpokladu, že zadavatel bude schopen předvídat každou jednotlivou zakázku (každé jednotlivé plnění), která se bude v určitých směrech dotýkat jeho působnosti, nýbrž z toho, že bude schopen na základě své dosavadní činnosti a plánovaných potřeb odhadnout objem plnění určitého druhu, které bude v rozhodném období pořizovat.
U právních služeb proto není rozhodující, zda žalobce předem přesně a napevno věděl, že bude potřebovat právní stanovisko, výkon určité legislativní činnosti v rámci své agendy či odborné proškolování k vybraným institutům zákona v jeho gesci atd. Podstatné je, že žalobce, který při výkonu své působnosti dlouhodobě potřebuje rozličný právní servis (služby), musí již předem zvolit způsob, jakým bude tuto svou potřebu zajišťovat (uspokojovat); pokud se rozhodne svoji potřebu prakticky pro něj běžných právních služeb zajišťovat (úplně nebo částečně) externě, představují takto pořizované služby z pohledu § 19 odst. 1 ZZVZ služby stejného druhu, jejichž předpokládanou hodnotu je povinen stanovit jako skutečnou cenu uhrazenou zadavatelem za takto (externě) poptávané právní služby během předcházejících 12 měsíců.
32. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že jednotlivé objednávky externích právních služeb se týkají rozdílných právních oblastí nebo že jejich potřeba vznikla v některých případech v důsledku okolností, které žalobce údajně předem nepředvídal (konkrétně žalobce poukazuje na poradenskou činnosti v oblasti vytvoření Národní strategie veřejného zadávání, plnění spojených s návrhem vyvlastňovacího zákona a vzdělávání v oblasti veřejných zakázek). Rozhodující totiž není, zda bylo možné „s jistotou“ předvídat každou jednotlivou poptávku právních služeb, která v průběhu rozhodného období vyvstane, nýbrž zda bylo možné předvídat samotnou potřebu externí právní podpory v různých oblastech spadajících do působnosti žalobce. V nyní posuzované věci přitom žalovaný správně poukázal na skutečnost, že žalobce externí právní služby využívá k výkonu své působnosti dlouhodobě a opakovaně; to žalobce ani nezpochybňuje. Žalobce si proto musel být velmi dobře vědom toho, že i v období, na něž se vztahuje napadené rozhodnutí, bude externí právní služby z různých důvodů potřebovat, a mohl (a měl) tedy předpokládat, že jejich pořizování bude i nadále poptávat. Výklad předestřený žalobcem, podle něhož je rozhodující nepředvídatelnost (nahodilost) jednotlivých plnění spočívající v tom, že je žalobce poptával v souvislosti se svojí činností poprvé, by ve svém důsledku znamenal, že institut veřejných zakázek (resp. služeb) pravidelné povahy by se na externě pořizované právní služby uplatnil pouze zcela výjimečně. V takovém případě by totiž bylo možné prakticky každou nově poptávanou právní službu považovat za plnění pořizované poprvé (nahodile) s poukazem na její odlišný skutkový či právní obsah. Povinnost stanovit předpokládanou hodnotu podle § 19 odst. 1 ZZVZ by tak byla fakticky závislá nikoli na povaze pořizovaných služeb, nýbrž na míře obecnosti či konkrétnosti právního problému, který mají řešit. O aplikaci § 19 odst. 1 ZZVZ by tak v konečném důsledku nerozhodoval druh pořizované služby, nýbrž okolnosti, které vedly k poptávce po ní, což zjevně odporuje smyslu a účelu citovaného ustanovení (a jistě také jeho textu).
33. K danému žalobnímu okruhu lze tedy uzavřít, že rozhodující je, že žalobce dlouhodobě a opakovaně zajišťoval část své právní agendy prostřednictvím externích dodavatelů, pročež potřebu takto pořizovaných právních služeb mohl v obecné rovině důvodně předpokládat bez ohledu na jejich konkrétní obsah či důvody jejich vzniku.
34. Konečně není důvodná ani námitka žalobce poukazující na údajnou nekonzistentnost rozhodovací praxe žalovaného, jenž v jiných případech nezahrnul mezi právní služby téhož druhu veřejné zakázky na poradenství v oblasti veřejného zadávání (usnesení žalovaného ze dne 22. 5. 2025,
č. j. ÚOHS-8831/2025/500, a ze dne 26. 6. 2025, č. j. 23968/2025/500, jejichž obsah je mezi žalobcem a žalovaným nesporný). Žalobcem uváděné případy totiž byly žalovaným vyřízeny toliko odložením podnětu mimo správní řízení, nikoliv meritorním rozhodnutím ve věci samé. Takový postup proto nemůže založit ustálenou správní praxi ani legitimní očekávání, že žalovaný bude v budoucnu v obdobných věcech postupovat shodně (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne
25. 10. 2017, č. j. 62 Af 121/2016-196). Takové legitimní očekávání by potenciálně mohla vyvolat jedině ustálená správní praxe žalovaného (tj. větší množství rozhodnutí dovozujících za týchž či obdobných skutkových okolností tytéž či obdobné závěry), kterou ovšem žalobce netvrdí ani nedokládá.
35. Zdejší soud proto uzavírá, že žalobní námitky nejsou důvodné. Zdejší soud v nosných ohledech sdílí závěry žalovaného, které pokládá za zákonné a odpovídající jeho skutkovým zjištěním. Žalovaný podle zdejšího soudu aplikoval správný právní předpis, v jeho mezích správnou právní normu, přitom pochybení, jež by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nedopustil ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Zdejší soud tak v mezích uplatněných žalobních bodů neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil ani žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto zdejší soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
V. Náklady řízení
36. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Úspěšný byl žalovaný, tomu však podle obsahu soudního spisu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, navíc náhradu žádných nákladů řízení ani nepožadoval, a proto bylo rozhodnuto, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 1. října 2026
David Raus v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.