Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 87/2025 - 88

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: E. K., zast. opatrovnicí Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, č. j. OAM1708/ZAZA11D022024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené opatrovnici žalobce, Mgr. Zuzaně Candigliota, advokátce, se přiznává odměna za zastupování žalobce ve výši 18 404,10 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se narodil a je úředně evidován jako osoba ženského pohlaví, Nejvyšší správní soud (NSS) však v textu tohoto rozsudku respektuje skutečnost, že se identifikuje jako muž. Žalobce je státní příslušník Ruské federace židovské národnosti, který prochází tranzicí ze ženy na muže. Žalovaný zastavil řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Dospěl totiž k závěru, že podle čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států („nařízení Dublin III“), je členským státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti Nizozemské království.

[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil u Krajského soudu v Brně. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil. Podle krajského soudu žalovaný dostatečně neobjasnil, zda nizozemský azylový systém netrpí systémovými nedostatky, které by žalobce mohly vystavit riziku nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu y základních práv Evropské unie. Zároveň žalovaný dostatečně neodůvodnil, proč v žalobcově věci nevyužil diskreční oprávnění podle nařízení Dublin III.

[3] Krajský soud vyslovil názor, že čl. 17 nařízení Dublin III lze aplikovat, přestože byl příslušný členský stát určen podle čl. 3 odst. 2 téhož nařízení, a nikoli podle jeho čl. 3 odst. 1. Krajský soud nesouhlasí s dřívějšími závěry NSS (zejm. s rozsudkem ze dne 18. 5. 2016, č. j. , č. 3447/2016 Sb. NSS), podle nichž lze diskreční oprávnění užít pouze v případě, kdy byl příslušný členský stát určen podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III.

II. Kasační stížnost, vyjádření žalobce a další průběh řízení

[4] Žalovaný (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud při posouzení možnosti uplatnit diskreční oprávnění odchýlil od ustálené judikatury NSS, především od rozsudku č. j. . Závěry krajského soudu nevycházejí z žádné předchozí judikatury a jde pouze o jeho vlastní výklad unijního práva. Stěžovatel připouští, že závěry krajského soudu by mohly být správné. Jelikož jsou však v rozporu s ustálenou judikaturou kasačního soudu, je podle stěžovatele nezbytné, aby se k této otázce NSS vyjádřil. V tom stěžovatel spatřuje přesah svých vlastních zájmů odůvodňující přijatelnost kasační stížnosti.

[5] Jelikož se místo pobytu žalobce stalo v průběhu řízení o kasační stížnosti neznámým, NSS mu usnesením ze dne 5. 6. 2025, č. j. , ustanovil opatrovnicí advokátku Mgr. Zuzanu Candigliota. Opatrovnice se ve svém vyjádření ztotožnila s krajským soudem. Dosavadní judikaturu NSS považuje za formalistickou a nelogickou. Žadatelé o mezinárodní ochranu, u nichž je příslušný členský stát určen podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, by neměli být zbaveni možnosti, aby členský stát převzal jejich žádost podle čl. 17 téhož nařízení. Takový výklad odporuje účelu a systematice nařízení Dublin III, vyvolává protiústavní důsledky a bezdůvodně zasahuje do základních práv žadatelů o mezinárodní ochranu.

[6] Usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. , NSS přerušil řízení o kasační stížnosti a položil Soudnímu dvoru Evropské unie (dále „Soudní dvůr“) předběžnou otázku v tomto znění:

Lze se postupem podle čl. 17 odst. 1 prvního pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, odchýlit i od určení příslušného členského státu podle čl. 3 odst. 2 téhož nařízení, anebo je využití diskrečního oprávnění vyhrazeno pouze situacím, kdy byl příslušný členský stát určen na základě čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení?

[7] Soudní dvůr ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 24. 9. 2026, C511/25, Prokoda. O položené předběžné otázce rozhodl následovně:

Článek 17 odst. 1 první pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát, který není podle kritérií uvedených v kapitole III tohoto nařízení příslušný, se může rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, jež mu byla podána, i v případě, že členský stát příslušný k posouzení této žádosti byl určen podle čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce uvedeného nařízení.

[8] NSS v návaznosti na rozsudek Soudního dvora usnesením ze dne 30. 9. 2026, č. j. , vyslovil, že v řízení se pokračuje, a poskytl účastníkům možnost se k jeho závěrům vyjádřit. Stěžovatel ani žalobce se k věci již dále nevyjádřili.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [ , (dále „“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ( ).

[10] Kasační stížnost je přijatelná mimo jiné tehdy, dospějeli NSS k závěru, že je třeba se odchýlit od dosavadní judikatury (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. , č. 4219/2021 Sb. NSS).

[11] V nynější věci je zřejmé, že krajský soud zaujal k otázce výkladu čl. 17 nařízení Dublin III podrobně odůvodněný závěr odlišný od toho, jaký doposud zastávala ustálená a jednotná judikatura NSS, reprezentovaná zejména rozsudkem č. j. , jakož i rozhodnutími z něj vycházejícími (rozsudek NSS ze dne 5. 1. 2017, č. j. , bod 37, usnesení ze dne 21. 3. 2018, č. j. , bod 17, ze dne 11. 4. 2019, č. j. , bod 12, nebo ze dne 30. 6. 2020, č. j. , bod 13). NSS v projednávané věci shledal důvody odchýlit se od dosavadního výkladu čl. 17 nařízení Dublin III. Kasační stížnost je proto přijatelná.

[12] Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle něhož je možné užít diskreční oprávnění podle čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III i v případě, že byl příslušný členský stát určen na základě čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení.

[13] Právní otázku předestřenou v kasační stížnosti žalovaného v plném rozsahu posoudil Soudní dvůr v rozsudku ve věci Prokoda. Soudní dvůr konstatoval, že znění čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III není jednoznačné (bod 28). S ohledem na systematickou a teleologickou metodu výkladu (body 2930) uvedl, že čl. 3 nařízení Dublin III je třeba považovat za ucelený soubor pravidel pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu (bod 34). Za takové situace by bylo nelogické, aby bylo možné se od určení příslušného členského státu odchýlit pouze tehdy, bylli určen na základě čl. 3 odst. 1 citovaného nařízení (bod 35). Tento závěr podporuje historický výklad (body 3644), jakož i cíl a účel čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III (body 4549). Soudní dvůr proto uzavřel, že diskreční oprávnění podle čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III je možné využít i tehdy, jeli příslušný členský stát určen podle čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení (bod 50).

[14] Závěry Soudního dvora jsou pro NSS závazné (čl. 4 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie) a kasační soud na ně v podrobnostech odkazuje.

[15] Právní názor krajského soudu o možnosti využít diskreční opatření i v případě, že je příslušný členský stát určen podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III (body 4866 napadeného rozsudku), je plně v souladu s výše shrnutými závěry Soudního dvora. Argumentace směřující k opačnému závěru proto nemůže obstát. Dřívější odlišná judikatura kasačního soudu (rozsudek č. j. a na něj navazující rozhodnutí) je v rozsahu, v němž je v rozporu se závěry Soudního dvora, rozsudkem ve věci Prokoda překonána, a proto NSS o kasační stížnosti rozhodl, aniž by věc předkládal rozšířenému senátu (přiměřeně srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. , č. 1723/2008 Sb. NSS).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Kasační stížnost není důvodná, a proto ji NSS zamítl ( věta poslední ).

[17] Neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ). Úspěšnému žalobci v řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

[18] Ustanovené opatrovnici náleží odměna za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení [ , advokátní tarif], za sepis vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 1. 7. 2025 a za sepis vyjádření Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce ze dne 5. 11. 2025 [ advokátního tarifu]. V souladu s bodem 5 a advokátního tarifu činí tato odměna 3 x 4 620 Kč, tedy 13 860 Kč. K tomu je třeba podle advokátního tarifu připočíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč, tedy 1 350 Kč. Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů ustanovené opatrovnice činí 15 210 Kč. Ustanovená opatrovnice je plátkyní daně z přidané hodnoty. Její odměna a náhrada hotových výdajů se proto zvyšuje o tuto daň ve výši 3 194,10 Kč na celkových 18 404,10 Kč. Uvedená částka bude ustanovené opatrovnici vyplacena z účtu NSS do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2026

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu