Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 408/2026

-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně: JUSTITIA TENDER PARTNERS, s.r.o., se sídlem v Praze, Půtova 1219/3, identifikační číslo osoby 01551825, zastoupené JUDr. Barborou Kociánovou, advokátkou se sídlem v Praze, Půtova 1219/3, proti žalovanému: hlavní město Praha, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 671/24, o zaplacení částek 24.200,00 Kč, 119.548 Kč, 60.500 Kč, 300.685 Kč, 60.500 Kč, 294.332 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. -242, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2024, č. j. -201, zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 131.648 Kč, částky 332.145 Kč, částky 337.892,50 Kč s příslušenstvím ve výrocích blíže specifikovaným (výroky I, III, V), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.100 Kč, částku 29.040 Kč a částku 16.940 Kč s příslušenstvím ve výrocích blíže specifikovaným (výroky II, IV, VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII).

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č. j. -242, odvolací řízení v rozsahu výroků II, IV a VI zastavil (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, V a VII potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně v rozsahu druhého výroku, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního i hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

4. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

5. Žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že soudy rozhodly správně, a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“.

7. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

8. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

9. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

11. Dovolání není přípustné.

12. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť není možné založit rozhodnutí věci na sporovaném a nesprávně provedeném důkazu. Dovolatelka dále namítá, že není možné založit rozhodnutí věci na skutečnosti, s níž právo nespojuje právní následky, a proto je dovolání přípustné, protože se v této otázce procesního i hmotného práva odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

13. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení sporné otázky prokázání oprávněnosti žalobkyní vyúčtované hodinové odměny (fakturovaných hodin) a s tím spojeného důkazního břemene i břemene tvrzení a jejich unesení účastníkem, kterého s tím spojené procesní povinnosti tíží.

14. Odvolací soud vyložil, že u soukroméy zásadně platí, že lze zpochybnit jak její pravost, tak i její obsah (pravdivost) pouhou námitkou; důkazní břemeno stran pravosti i pravdivosti obsahu je na tom, kdo sey dovolává. Žalobkyně však tvrdila, že v daném případě tomu tak není, když platí vyvratitelná domněnka správnosti účtovaných hodinových odměn. Soudy přitom na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že nelze domněnku pravosti a správnostiy dovodit.

15. V této důkazní situaci, kdy domněnku pravosti a správnostiy nebylo možné využít, soud prvního stupně upozornil žalobkyni dle na její důkazní povinnost a v souvislosti s tím i na povinnost tvrzení dle s tím, že v případě jejich nesplnění jí hrozí neúspěch ve sporu. Zároveň tak dal žalobkyni jasně najevo, že odkaz na ustanovení , , není v projednávané věci namístě, když soud na základě řádně provedeného důkazního řízení vzal za prokázané, že nelze najisto postavit, že podpis pod uvedenými listinami byl připojen pověřenou osobou, ani že se tak stalo v době, kdy tato osoba měla oprávněníy podepisovat, když ke dni tvrzené signace listin (30. 9. 2019) tuto skutečnost vyloučil. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla, což mělo za následek, že doplnění žaloby o podstatná žalobní tvrzení i důkazní návrhy již nemohla žalobkyně provést. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní jako neopodstatněnou odmítl za situace, kdy žalobkyni byl poskytnut dostatečný časový prostor, přičemž žádost o prodloužení této soudcovské lhůty došla soudu až devět dní po jejím marném uplynutí (lhůta uplynula 29. 3. 2024, žádost byla podána až 8. 4. 2024). Na důvodnost této žádosti nemůže mít vliv ani rozsah následně podaného vyjádření.

16. Námitky dovolatelky o přechodu důkazního břemene s ohledem na nesprávné posouzení významu zpochybnění pravosti a správnosti soukroméy v podmínkách řešené věci přípustnost dovolání nezakládají. Odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou, podle níž u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravosty, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností vě uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. V případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukroméy, pak platí, že účastníka, který tutou předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukroméy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ).

17. Dovolatelka má dále za to, že nelze bez konkrétního poučení účastníka odmítnout návrhy důkazů k prokázání právně relevantních skutečností, a proto je dovolání přípustné, protože se v této otázce procesního i hmotného práva odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Správně mělo dojít k poučení dovolatelky o doplnění návrhu na provedení důkazů konkretizací požadavku soudu a jejich provedení v rámci dokazování. Dovolatelka má za to, že se nelze nezabývat tvrzeními a k nim navrženými důkazy uplatněnými v době do rozhodnutí o žádosti o prodloužení koncentrační soudcovské lhůty, a proto je dovolání přípustné, protože se v této otázce procesního práva odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

18. Ani tyto námitky přípustnost dovolání nezakládají, neboť dovolatelka jimi namítá vadu řízení, ke které by mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné ( ), což v daném případě není. Vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ). Sama o sobě by přípustnost dovolání mohla zcela výjimečně založit pouze za předpokladu, že by představovala tzv. kvalifikovanou vadu řízení mající přesah do ústavněprávní roviny (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. ). Tento přesah však dovolací soud v poměrech řešené věci neshledal.

19. Dovolatelka konečně částí svých námitek vychází z vlastní konstrukce skutku. Taková námitka přitom přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit v dovolání formulovaná otázka vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. ).

20. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl dle

21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení věty druhé ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu