Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 115/2026-44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
fakticky bytem Anonymizováno
o zaplacení 11 822,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 822,40 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 822,40 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 5 822,40 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 822,40 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Žalobkyně právnická osoba. podala žalobu, ve které tvrdí, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum prostřednictvím internetového rozhraní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla u žalovaného provedena kontrola ve veřejně dostupných registrech a evidencích, konkrétně v Insolvenčním rejstříku (ISIR), Centrální evidenci exekucí (CEE), Centrálním registru klientských informací (CRKI) a Nebankovním registru klientských informací společnosti právnická osoba). Z těchto zdrojů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný není schopen řádně splácet své závazky nebo že by mu poskytnutí úvěru představovalo nepřiměřené úvěrové riziko. Žalobkyně proto na základě výsledků provedeného šetření neshledala důvod, pro který by žalovanému nebylo možné úvěr poskytnout. Žalovaný se poskytnutou částku zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 822 Kč do datum, což však neučinil. Žalobkyně proto po něm požaduje zaplacení celkem 11 822,40 Kč (sestávajících z nesplacené jistiny 6 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 822,40 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení.
Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 222,40 Kč po slevě a ve výši 5 822,40 Kč před slevou do datum /viz smlouva o úvěru na č.l. 6–9/. Celková částka, kterou je třeba zaplatit činila 8 289 Kč /formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 17-19/. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. č. účtu dne datum částku 6 000 Kč /potvrzení o platbě na č.l. 10/. Majitelem uvedeného účtu je žalovaný, přičemž dispoziční oprávnění k němu má rovněž jméno FO, narozená datum /sdělení banky na č.l. 34/, která je jeho matkou /zjištěno z informačního systému základních registrů/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni /rámcová smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 11-14, dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 20, hodnota č.l. 21, hodnota na č.l. 15, hodnota na č.l. 16, seznam postoupených pohledávek na č.l. 22-23/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, v němž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby /viz dopis na č.l. 24/. Dopis byl odeslán dne datum /potvrzení o odeslání na č.l. 25/.
Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy provedla kontrolu žalovaného v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, Centrálním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací, avšak samotná skutečnost, že v těchto registrech nebyly zjištěny negativní záznamy, nepostačuje k závěru, že byla úvěruschopnost žalovaného důkladně posouzena způsobem vyžadovaným zákonem. Z § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit zejména příjmy a výdaje spotřebitele a další údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by před poskytnutím úvěru zjišťovala příjmy žalovaného, jeho pravidelné výdaje, vyživovací povinnosti, další závazky či jiné skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho schopnosti úvěr splatit. Neprokázala ani to, z jakých konkrétních informací vycházela při závěru, že žalovaný bude schopen své povinnosti ze smlouvy řádně a včas splnit. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že se jednalo o úvěr v relativně nízké nominální výši 6 000 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný byl povinen vrátit částku 11 822,40 Kč, tedy jistinu 6 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 822,40 Kč. Z předložené smluvní dokumentace však není tento závěr bez dalšího zřejmý, neboť ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru je uvedena celková částka k úhradě ve výši 8 288,81 Kč, odpovídající poplatku po poskytnuté slevě. Tato nejasnost však není pro posouzení věci podstatná. I pokud by soud vycházel z varianty příznivější pro žalobkyni a uzavřel, že žalovaný měl během 27 dnů vrátit pouze částku 8 288,81 Kč, povinnost uhradit jednorázově takovou částku nelze bez dalšího považovat za zanedbatelnou a nelze automaticky předpokládat, že ji bude schopen splnit každý spotřebitel bez ohledu na své příjmové a majetkové poměry. Právě krátká doba splatnosti společně s výší požadovaného plnění vyžadovala, aby poskytovatel disponoval dostatečnými informacemi o finanční situaci žalovaného a na jejich základě vyhodnotil, zda nebude splácení úvěru pro žalovaného nepřiměřenou zátěží. Takové skutečnosti však žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala.
Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by bylo prokázáno splnění povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná. Žalovanému tak vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 6 000 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.
Byť je smlouva o úvěru jako celek neplatná, byl žalovaný vyzván a byl si zároveň dobře vědom, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od datum v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12,75 % ročně z přiznané částky.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze nepatrně více než žalovaný. Po vzájemném poměření úspěchu a neúspěchu účastníků by jí vzniklo právo pouze na náhradu nákladů řízení v rozsahu přibližně 1,5 % celkových účelně vynaložených nákladů. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.