Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Co 122/2026-318

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Pecha a soudkyň JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Martiny Chlupáčkové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitých věcí

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 2. 2026, č. j. -270,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem adresa, tituly za jménem, advokáta.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Okresní soud v Jihlavě napadeným rozsudkem, jeho výrokem I., zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že zůstavitel právnická osoba, r. č. RČ, naposledy trvale bytem č. p. Anonymizováno, adresa, zemřelý dne datum, byl ke dni svého úmrtí, tj. ke dni datum, vlastníkem následujících nemovitých věcí:

- pozemek par. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m2, součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, bydlení, stavba stojí na pozemku parc. č. st. Anonymizováno,

- pozemek parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m2, součástí je stavba bez čp/če, zem. stav, stavba stojí na pozemku parc. č. st. Anonymizováno,

- pozemku parc. č. Anonymizováno, zahrada o výměře Anonymizováno m2,

to vše zapsáno na LV č. Anonymizováno v k. ú. adresa, obci adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa,

in eventum, pro případ, že nebude primárnímu petitu vyhověno, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně je vlastníkem následujících nemovitých věcí:

- pozemek par. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m2, součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, bydlení, stavba stojí na pozemku parc. č. st. Anonymizováno,

- pozemek parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m2, součástí je stavba bez čp/če, zem. stav, stavba stojí na pozemku parc. č. st. Anonymizováno,

- pozemku parc. č. Anonymizováno, zahrada o výměře Anonymizováno m2,

to vše zapsáno na LV č. Anonymizováno v k. ú. adresa, obci adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa (dále též „předmětné nemovitosti“).

Ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem adresa, tituly za jménem, advokáta.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ), a , , , a odst. 2 věta před středníkem, a a 2 a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tím, že v řízení bylo nejprve třeba jako předběžnou otázku posoudit existenci dobré víry žalované jako kupující předmětných nemovitostí ohledně vlastnického práva k těmto nemovitým věcem zapsaného v době podání návrhu na vklad vlastnického práva žalované v katastru nemovitostí, neboť pokud by soud dospěl k závěru, že dobrá víra žalované ve vztahu k zapsanému vlastnickému právu nebyla vyvrácena, bylo by nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem žalovanou platné a bylo by bezpředmětné zabývat se dále platností předchozích převodních smluv a smlouvy o úvěru. Soud prvního stupně ve vztahu k této otázce po provedeném dokazování následně uzavřel, že argumenty žalobkyně proti existenci dobré víry žalované a jejích zástupců při uzavírání kupní smlouvy na předmětné nemovitosti jsou jen obecné a nezpůsobilé vyvrátit závěr o dobré víře žalované a jejích zástupců v tomto konkrétním případě. Dobrá víra nabyvatele se podle zákona presumuje a v katastru nemovitostí nebyla na listu vlastnictví předmětných nemovitostí zapsána ani poznámka spornosti či plomba. Žalobkyně v tomto řízení aplikovala na dobrou víru žalované tak přísná a extenzivní kritéria, že by podle ní nebylo s největší pravděpodobností možné platně koupit nemovitou věc, v níž trvale žijí jiné osoby než její vlastníci, případně by nebylo možné platně koupit nemovitou věc od právnické osoby zabývající se poskytováním úvěrů.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítá, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na neúplně zjištěném skutkovém stavu, nesprávném právním posouzení věci a je v některých částech nepřezkoumatelný. Především trvá na tom, že původní převody vlastnického práva k předmětným nemovitostem byly neplatné z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva a dalších vad spočívajících v rozporu se zákonem, dobrými mravy, lichvě a zneužití práva, takže společnost právnická osoba nikdy nenabyla vlastnické právo a nemohla je dále platně převést na společnost právnická osoba, ani následně na žalovanou. Soud prvního stupně se podle žalobkyně nesprávně soustředil pouze na otázku dobré víry žalované podle § 984 o. z., aniž dostatečně rozlišoval mezi posouzením platnosti předchozích převodů a otázkou ochrany dobrověrného nabyvatele. Dále žalobkyně vytýká soudu, že neprovedl navržený znalecký posudek k určení obvyklé ceny nemovitostí ke dni převodu, přestože otázka ekvivalence sjednané kupní ceny byla pro posouzení podmínek nabytí podle § 984 o. z. zásadní, a své závěry o odpovídající ceně opřel pouze o porovnání nabídkových inzerátů bez odborného posouzení. Za nesprávné považuje rovněž hodnocení dobré víry žalované, když soud jednotlivé okolnosti posuzoval izolovaně, a nikoliv v jejich souhrnu. Žalobkyně zdůrazňuje zejména dlouhodobé a opakované obchodní vztahy žalované se společnostmi a družstvy ovládanými právnická osoba, opakované nabývání nemovitostí výrazně pod deklarovanou tržní cenou, používání totožné smluvní dokumentace a stejných zmocněnců, vědomost žalované o tom, že nemovitosti nadále užívá jejich původní vlastník, absenci jakéhokoliv ověření důvodu tohoto užívání, nestandardní smluvní ujednání připravovaná zprostředkovateli žalované, neprovedení prohlídky nemovitostí před koupí a další skutečnosti, které podle jejího názoru musely u profesionálního investora vyvolat pochybnosti o správnosti zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně současně tvrdí, že celá transakce nebyla skutečným prodejem nemovitostí, nýbrž součástí systému zastřeného úvěrového financování spotřebitelů zajištěného převody nemovitostí, kdy jednotliví investoři fakticky přebírali pozici předchozích financujících subjektů. Podle žalobkyně proto žalovaná nemohla požívat ochrany poskytované § 984 o. z. a soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o existenci její dobré víry. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že s argumentací žalobkyně nesouhlasí. Soud prvního stupně ve věci provedl potřebné důkazy, nepochybil, pokud k prokázání obvyklé ceny nemovitostí neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem, neboť cenová výhodnost koupě nemůže sama o sobě zvrátit dobrou víru nabyvatele, obzvláště za situace, kdy žalobkyně v řízení netvrdila ani rámcově, jaká by měla být konkrétní obvyklá tržní cena. Soud prvního stupně podle žalované hodnotil dobrou víru všech osob jednajících za žalovanou, okolnosti uzavření kupní smlouvy ze dne datum hodnotil v souvislostech, přičemž dobrou víru nabyvatele je nutno posuzovat vždy individuálně ve vztahu ke konkrétnímu v řízení projednávanému obchodu, a nikoliv paušálně na základě toho, s kým a kolikrát byl v minulosti obchod uzavřen. Žalobkyně sama nebyla bezprostředně předcházející vlastnicí nemovitosti, svůj spoluvlastnický podíl ještě před nabytím vlastnického práva společností právnická osoba darovala svému Anonymizováno, skutečnost, že žalobkyně a zůstavitel byli v nemovitostech hlášeni k trvalému pobytu a nemovitost fakticky užívali coby nájemci na základě formálně platné a žalobkyní nikdy nezpochybněné nájemní smlouvy, sama o sobě nezakládá důvod k pochybnostem o zapsaném vlastnickém právu společnosti právnická osoba, jak správně uzavřel soud prvního stupně v napadeném rozsudku. Následná koupě podílu žalobkyně na příjezdové cestě byla logickým a hospodářsky odůvodněným krokem k zajištění přístupu k nemovitostem z veřejné komunikace. Navíc jde o právně i skutkově oddělenou transakci s odlišnými smluvními stranami. Ve prospěch její dobré víry svědčí i dohoda o vypořádání užívání nemovitosti ze dne datum, když žalobkyně tímto svým jednáním aktivně potvrzovala vlastnické právo společnosti právnická osoba Zástupci žalované i žalovaná měli k dispozici fotodokumentaci nemovitosti a aktuální výpis z katastru nemovitostí, skutečnost, že nedošlo k osobní prohlídce nemovitosti tak jejich dobrou víru sama o sobě nezpochybňuje. Námitka, že koupě nemovitostí žalovanou nebyla koupí v pravém slova smyslu, nýbrž šlo o skryté úvěrové financování zajištěné převodem nemovitostí, je ze strany žalobkyně ničím nepodloženou spekulací, jež nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná má tedy za to, že žalobkyní uplatněné odvolací důvody nejsou dány, odvolání není důvodné a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v souladu s ustanoveními potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. ), že bylo podáno žalobkyní jako osobou k tomu oprávněnou (ust. ) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud odkazuje na soudem prvního stupně provedené (rozsáhlé) dokazování; soud prvního stupně provedl všechny důkazy potřebné pro své rozhodnutí, tyto správně vyhodnotil (učinil z nich správná skutková zjištění) a na základě takto zjištěného skutkového stavu učinil i správné závěry, které podřadil pod odpovídající ustanovení zákona. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel z důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně, aniž měl za nutné dokazovaní jakkoli doplňovat.

7. Na úvod svých úvah ovšem považuje odvolací soud za nutné vyjádřit se k postupu soudu prvního stupně ve vztahu k žalobkyní zvolenému způsobu formulace žalobního petitu. Soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem, neboť právnická osoba byl její otec a žalobkyně je jeho jedinou dědičkou, ovšem nelze přehlédnout, že žalobkyně v žalobě podané dne datum navrhla, aby bylo určeno, že právnická osoba byl ke dni smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, ovšem k výzvě soudu prvního stupně ze dne datum, v níž je odkazováno na judikaturní závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, a ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, změnila žalobu tak, že navrhuje, aby bylo určeno, že zůstavitel právnická osoba byl ke dni smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, a (in eventum pro případ, že nebude primárnímu petitu vyhověno) se žalobkyně také domáhala určení, že je sama vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně usnesením ze dne datum změnu žaloby připustil. Dle názoru odvolacího soudu ovšem žalobkyni nebylo na místě vyzývat k jakýmkoliv procesním úkonům, když jí podaná žaloba byla po formální i obsahové stránce učiněna řádně a žalobkyní (původně) formulovaný žalobní petit je i v souladu s judikaturními požadavky, tak jak jsou formulovány např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl: „Judikatura soudů dále dovodila, že ve věci určení, zda zůstavitel byl v době smrti vlastníkem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, je věcně legitimován jen ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem, neboť pouze v tomto případě se řízení o určovací žalobě může týkat jeho práv … Pokud k uplatnění práv k předmětnému nemovitému majetku nedochází v důsledku postupu podle věty druhé, věty nebo věty druhé , o zvláštních řízení soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), nepodléhá ani režimu žaloby dle z. ř. s. (a tudíž na něj nelze vztáhnout ani právní závěry vyslovené již dříve např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2023, podle nichž – mimo jiné – žalobou podle z. ř. s. lze vyřešit jen práva k majetku, ke kterému se v řízení o pozůstalosti nepřihlíželo z důvodu skutkového sporu, a takový majetek nemá být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti, neboť v něm není možné rozhodovat o aktivech pozůstalosti, která v původním řízení o pozůstalosti nebo při aktuálním dodatečném projednání učinili dědici spornými, když o takových aktivech se rozhoduje ve sporném řízení žalobou. Z těchto závěrů lze taktéž dovodit, že jde-li o majetek, u něhož spornost vznikla až po nabytí právní moci usnesení o dědickém právu nebo který nebyl v řízení o pozůstalosti projednán z jiných důvodů (např. nebyl znám, nebo se dědici shodli, že do aktiv pozůstalosti nepatří apod.), měl by být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti, neboť zákon u takového majetku nečiní žádnou výjimku z obecné nutnosti dodatečného projednání. V takovém případě bude nejprve muset být ve sporném řízení určeno, že předmětný sporný majetek byl ke dni smrti zůstavitele jeho vlastnictvím“. Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že za situace, kdy předmětem žaloby je majetek, který nebyl v řízení o pozůstalosti projednán z toho důvodu, že „nebyl znám“, je na místě nejprve „vyžalovat“, že patřil ke dni smrti zůstaviteli a následně (v případě úspěchu takové žaloby) podat žádost o dodatečné projednání pozůstalosti. Ke změně žaloby tedy došlo v důsledku nesprávné výzvy soudu, nicméně s ohledem na další postup řízení nemá tato vada vliv na výsledek řízení jako takového.

8. K věci samé má odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za to, že rozhodující právní otázkou bylo, zda žalovaná nabyla vlastnické právo za podmínek § 984 odst. 1 o. z., tedy zda byla v době nabytí v dobré víře ve správnost zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Jak správně uvedl soud prvního stupně, dobrá víra nabyvatele je zákonem presumována a důkazní břemeno ohledně jejího vyvrácení stíhá osobu, která tvrdí opak. Rozhodující je, zda byly v době podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dány takové objektivní okolnosti, které mohly u žalované vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti evidovaného stavu. Rovněž jako správný hodnotí odvolací soud postup soudu prvního stupně, který zkoumal dobrou víru statutárních orgánů žalované, která je právnickou osobou a jako taková nepochybně jedná prostřednictvím svých statutárních orgánů příp. dobrou víru osob zmocněných k jednání za žalovanou ( o. z., a odst. 2 věta před středníkem o. z.), a to k okamžiku podání návrhu na zápis do veřejného rejstříku, tedy do katastru nemovitostí ( , o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů).

9. Pokud jde o jednotlivé odvolací námitky, žalobkyně v podaném odvolání okolnosti zpochybňující dobrou víru žalované (okolnosti vyvolávající důvodné pochybnosti o správnosti evidovaného stavu) spatřovala ve stanovené kupní ceně, v existenci svého nájemního práva k předmětným nemovitostem a v existenci dohody o vypořádání užívání, v obchodních vztazích mezi účastníky kupních smluv týkajících se předmětných nemovitostí a nadstandardní spojení žalované s právnická osoba, které vylučuje použití § 984 o. z., dále v tom, že žalovaná si předmětné nemovitosti osobně neprohlédla a v tom, že okolnosti uzavírání smlouvy svědčí o skrytém úvěrování.

10. Ve vztahu ke kupní ceně směřovaly námitky žalobkyně jednak k tomu, že soud prvního stupně nepřistoupil ke zjištění obvyklé ceny nemovitosti cestou znaleckého posudku, přičemž cenu, za niž žalovaná nemovitosti nabyla, hodnotila žalobkyně jako zjevně nepřiměřenou. S touto odvolací námitkou pak souvisela i další námitka žalobkyně, tj. že úvahy soudu prvního stupně při hodnocení ceny nemovitosti jako přiměřené jsou nepřezkoumatelné, a to, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil, že žalovaná předmětné nemovitosti nabyla za cenu nižší, než je skutečná tržní cena nemovitosti. K tomu odvolací soud uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaná uzavřela jako kupující dne datum kupní smlouvu se společností právnická osoba jako prodávající, přičemž touto smlouvou došlo k převodu předmětných nemovitostí (pozemek par. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m2, součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, bydlení, stavba stojí na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, pozemek parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m2, součástí je stavba bez čp/če, zem. stav, stavba stojí na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno, zahrada o výměře Anonymizováno m2, to vše zapsáno na LV č. Anonymizováno v k. ú. adresa, obci adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa) na žalovanou za částku Anonymizováno Kč. Soud prvního stupně při svých úvahách o sjednané ceně předmětných nemovitostí vyšel z toho, že žalovaná při podpisu kupní smlouvy ze dne datum vycházela z existence dohody o vypořádání užívání nemovitostí, kterou dne datum uzavřela žalobkyně se zapsaným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, společností právnická osoba, v níž žalobkyně požádala společnost právnická osoba o prodej předmětných nemovitých věcí přímo žalované za cenu Anonymizováno Kč s tím, že žalovaná umožní žalobkyni jejich další užívání, což se následně také stalo, neboť žalovaná po nabytí vlastnického práva uzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu. Stanovení kupní ceny za předmětné nemovité věci tak bylo učiněno s vědomím a souhlasem žalobkyně, přičemž její souhlas s kupní cenou byl podstatný z toho důvodu, že žalovaná (stejně jako společnost právnická osoba, která měla být původně kupujícím) od počátku kupovala předmětné nemovité věci s tím, že žalobkyně si je po určité době odkoupí, na čemž se žalovaná s žalobkyní také písemně dohodla ve smlouvě o nájmu ze dne datum, a to za cenu Anonymizováno Kč. Je proto logické, že žalovaná nemohla akceptovat příliš vysokou kupní cenu od prodávající společnosti právnická osoba, neboť taková cena by po započtení přiměřeného zisku nebyla přijatelná pro žalobkyni coby zájemce o koupi. Žalovaná rovněž prokázala předloženými inzeráty na prodej srovnatelných domů ve srovnatelných lokalitách, že kupní cena za předmětné nemovité věci včetně podílu na příjezdové cestě zcela odpovídá cenám těchto inzerovaných nemovitých věcí. Soud prvního stupně přitom vyšel ze 7 inzerátů, které se týkaly prodeje nemovitostí, jež z pohledu velikosti odpovídaly výměře předmětných nemovitostí, domy o zastavěné ploše nad Anonymizováno m2, s pozemky nad Anonymizováno m2, v obcích kraje adresa, kdy průměrná cena nemovitostí se dle této inzerce pohybovala v částce kolem Anonymizováno Kč, přičemž při úvahách o ceně zaplacené za předmětné nemovitosti žalovanou je nepochybně třeba zohlednit i skutečnost, že v době, kdy byla uzavírána kupní smlouva, neměla žalovaná zajištěn bezproblémový přístup k nemovitostem z veřejné cesty, neboť přístupová cesta byla v podílu Anonymizováno ve vlastnictví žalobkyně, takže se dalo očekávat, že žalovaná bude usilovat o zakoupení tohoto podílu (k čemuž ostatně došlo kupní smlouvou ze dne datum), a dále bylo zřejmé, že předmětná nemovitost „není volná“, ale je a dále i bude zatížena užívacím právem žalobkyně, což nepochybně při stanovení kupní ceny rovněž hraje roli. Pro úvahy o stanovené kupní ceně je dle odvolacího soudu na místě i její porovnání s cenou, na jejímž odkupu měly předmětné nemovitosti (za splnění dalších podmínek) být nabídnuty žalobkyni. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že nájemní smlouvou ze dne datum bylo dohodnuto mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem, že tato se týká předmětných nemovitých věcí a podílu o velikosti Anonymizováno na pozemku č. Anonymizováno v k. ú. adresa, předmět nájmu bude pronajat nájemci za účelem bydlení jeho a členů jeho rodinné domácnosti na dobu jednoho roku od uzavření smlouvy s možností opakovaného prodloužení doby nájmu vždy o 1 rok. Podle čl. III. odst. 1 smlouvy byla cena nájmu stanovena dohodu smluvních stran na částku Anonymizováno Kč měsíčně. Podle čl. V. odst. 1 smlouvy se smluvní strany dohodly, že pokud bude nájemní vztah založený touto smlouvou trvat ke dni datum a nájemce nebude v prodlení s úhradou nájemného ani s plněním jiných povinností podle smlouvy a zároveň uhradí transakční poplatek ve výši Anonymizováno Kč, vznikne nájemci právo požádat písemně pronajímatele o převod vlastnického práva k předmětu nájmu s tím, že pronajímatel žádosti vyhoví při kumulativním splnění všech uvedených podmínek do dvou měsíců ode dne doručení výzvy nájemce. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zakoupila spoluvlastnický podíl žalobkyně na příjezdové cestě za částku Anonymizováno Kč, a následně měly být nabízeny předmětné nemovitosti k převodu i s tímto podílem na příjezdové cestě, je třeba k původní kupní ceně Anonymizováno Kč připočítat částku vynaloženou žalovanou na koupi tohoto podílu (jak to učinil i soud prvního stupně). Navýšení ceny po uplynutí jednoho roku je tak Anonymizováno % (nikoliv jak uváděl soud prvního stupně Anonymizováno %), což i sAnonymizovánoohledem na soudem prvního stupně zjišťovanou předpokládanou míru inflace v roce Anonymizováno a Anonymizováno svědčí pro závěr, že kupní cena, za kterou žalovaná předmětné nemovitosti nabyla, je cenou přiměřenou. Nad rámec soudem prvního stupně v rozsudku zmíněnou judikaturu k této otázce odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, v němž se uvádí: „nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, připomněl, že ústavněprávní dopady tzv. „spekulativního“ či „nekalého“ nabývání pozemků podrobně vysvětlil Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, kde mimo jiné formuloval úvahu a závěr, že „podobně, jako se očekává, že bude stát co nejefektivněji nakládat s majetkem nabytým například coby odúmrť, nelze očekávat, že např. vlastník tzv. investičního bytu bude nabízet jeho nájem za cenu nižší než obvyklou v dané lokalitě pouze proto, že jej sám výhodně nabyl. Samotným smyslem investování do nemovitostí je totiž právě očekávaný ekonomický prospěch, a neměl-li by z investice vlastníkovi plynout, postrádala by logicky taková investice smysl. I z toho důvodu nelze za rozporné s dobrými mravy považovat výhodné nabytí nemovitostí, jejichž povaha by měla garantovat jistý výnos na nájemném či pachtovném, ať už v jakékoli výši. ... Samotné vyvíjení podnikatelské aktivity, jejímž pojmovým znakem je dosahování zisku, samozřejmě nemůže být považováno za něco právnická osoba nemravného. ... Závěry citované judikatury přitom nejsou založeny na zjištění, že k nabytí nemovitostí nebo podílů na nich za účelem dosažení zisku došlo jen v ojedinělých případech.“ právnická osoba případ pak lze z citované judikatury převzít i závěr týkající se skutečnosti, že žalovaná jako nabyvatel je nepochybně společností, která obchoduje s nemovitostmi za účelem dosažení zisku, a že tudíž jednak obdobným způsobem postupuje i v dalších případech a jednak že k tomu využívá „standardizované“ postupy, ve smyslu pouze minimálně upravovaných smluv či spolupráce se zprostředkovateli a inzerce různých realitních serverů, včetně činnosti realitních makléřů.

11. Pokud tedy za uvedeného stavu soud prvního stupně uzavřel, že navržený znalecký posudek není způsobilý přinést skutková zjištění významná pro rozhodnutí věci, jeho neprovedení nepředstavuje vadu řízení; soud prvního stupně náležitě popsal úvahy, jimiž se při rozhodování ve vztahu ke kupní ceně nemovitostí řídil a jeho úvahy jsou logické, srozumitelné a navazují na provedené důkazy. Skutečnost, že se žalobkyně s těmito závěry neztotožňuje, nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku.

12. Pro dobrou víru žalované svědčí i to, že v posuzované věci nebyla v katastru nemovitostí vedena žádná poznámka spornosti, plomba ani jiné upozornění na existenci sporu. Vlastníky předmětných nemovitostí byly nejpozději od roku Anonymizováno vždy právnické osoby. Žalobkyně ani její otec (za svého života) před žádným z převodů vlastnického práva a ani před převodem na žalovanou neučinili žádný úkon, kterým by vlastnictví kteréhokoliv ze subjektů jakkoli zpochybnili, ačkoliv mezi jednotlivými převody uplynulo často několik let. I tyto okolnosti je dle soudu odvolacího třeba při posuzování dobré víry žalobkyně brát v úvahu a k nim přihlížet.

13. Odvolatelka dovozovala nedostatek dobré víry žalované rovněž z toho, že určité osoby a společnosti spolu opakovaně obchodovaly. Samotná existence opakovaných obchodních vztahů však nic nevypovídá o tom, že konkrétní nabyvatel věděl nebo musel vědět o případné vadě nabývacího titulu některého z právních předchůdců. Odvolací soud má naopak za to, že s ohledem na velikost realitního trhu v České republice lze takovou situaci více méně předpokládat. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla personálně či majetkově propojena s dřívějšími vlastníky tak, aby z toho bylo možné dovodit znalost okolností vzniku jejich vlastnického práva. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaná disponovala informacemi, z nichž by vyplývala neplatnost dřívějších převodů nebo údajná neplatnost úvěrové dokumentace. Skutečnost, že investoři, realitní zprostředkovatelé či obchodní partneři opakovaně spolupracují na trhu s nemovitostmi, je běžným jevem a sama o sobě nevypovídá nic o jejich dobré či zlé víře. Jak již bylo shora uvedeno, předmětné nemovitosti byly od roku Anonymizováno ve vlastnictví právnických osob, aniž by žalobkyně (či její právní předchůdce) toto vlastnictví jakkoli zpochybnili, naopak žalobkyně nepochybně vystupovala jako „pouhý“ nájemce, a to i ve vztahu k orgánům veřejné správy, když bylo prokázáno, že jí byl jako nájemci přiznán příspěvek na bydlení. Pokud jde o internetový článek jméno FO ze dne datum, tento se netýká nyní projednávané věci a skutečnosti v tomto článku zmiňované nebylo možné dále ověřit. Ani z tohoto článku nevyplývá, že v něm popisovaná jednání byla následně posouzena jako neplatná (ať už z jakéhokoliv důvodu), tudíž z tohoto článku nelze ve vztahu k dobré víře žalované učinit žádná zjištění či závěry, když navíc článek je datován až po uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a společností právnická osoba, k němuž došlo datum. V řízení pak bylo vyvráceno nadstandardní obchodní spojení žalované s právnická osoba, přičemž v tomto ohledu soud prvního stupně řádně hodnotil jak jednání jednatelky žalované jméno FO, tak zmocněnce Svena Subotiče a zástupců zprostředkovatele (společnosti právnická osoba.) jméno FO a jméno FO, které všechny v řízení vyslechl (a ve vztahu k této otázce lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku).

14. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobkyně a její otec předmětné nemovitosti dlouhodobě užívali. Tato skutečnost však nebyla způsobilá založit pochybnosti o správnosti zápisu v katastru nemovitostí. Bylo totiž prokázáno, že jejich užívání mělo právní titul v podobě nájemních smluv. Pokud žalobkyně dovozuje okolnosti svědčící o nedostatku dobré víry žalované z toho, že se jí žalovaná nedotázala na její vztah k nemovitosti, je třeba konstatovat, že žalovaná měla k dispozici nájemní smlouvu, z níž byl právní důvod užívání nemovitosti žalobkyní zřejmý. V tomto ohledu ani dohoda o vypořádání užívání nemovitostí ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako vlastníkem a žalobkyní jako uživatelem, v níž žalobkyně „požádala vlastníka, aby nemovitosti prodal osobě výslovně určené uživatelem – společnosti právnická osoba, která dle předpokladu umožní uživateli další užívání nemovitostí“ nezpochybňuje dobrou víru žalované, když je zřejmé, že v zájmu žalobkyně nepochybně bylo, aby její užívací právo k nemovitosti zůstalo zachováno a touto dohodou bylo takového účelu dosaženo. Dále lze k otázce užívání nemovitosti žalobkyní zcela odkázat na závěry soudu prvního stupně, který konstatoval, že není nijak výjimečné, že bývalý vlastník po převodu nemovitosti v domě nadále bydlí jako nájemce. Taková situace sama o sobě nevede k závěru, že evidovaný vlastník není vlastníkem skutečným. Zvláštní význam má navíc skutečnost, že žalobkyně nejenže užívala nemovitost jako nájemce, ale současně ve vlastním zájmu aktivně spolupracovala při převodu na žalovanou, vyslovila s ním souhlas a následně s žalovanou smluvně upravila další užívání nemovitosti i možnost jejího budoucího odkoupení (tedy bylo postupováno obdobně, jako v případě řešeném třeba v usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno).

15. Pokud jde o námitku, že soud prvního stupně hodnotil jednotlivé okolnosti prodeje izolovaně, a nikoliv ve svém souhrnu, odvolací soud konstatuje, že z odůvodnění napadeného rozsudku je naopak patrné, že soud prvního stupně hodnotil všechny žalobkyní namítané skutečnosti nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Zabýval se užívacími poměry k nemovitostem, výší kupní ceny, převodem podílu na přístupové cestě, vztahem mezi jednotlivými obchodními subjekty, činností realitních zprostředkovatelů, dohodou o vypořádání užívání nemovitostí ze dne datum, nájemním vztahem žalobkyně k nemovitostem, možností jejich zpětného odkupu, postupem osob jednajících za žalovanou, obchodními zvyklostmi na trhu investičních nemovitostí, přičemž v žádné této okolnosti jednotlivě (a logicky ani v jejich souhrnu) nespatřil okolnosti zpochybňující dobrou víru žalované.

16. Námitka skrytého úvěrového financování, kdy dle tvrzení žalobkyně ze všech skutkových okolností vyplynulo, že koupě nemovitostí žalovanou nebyla koupí v pravém slova smyslu, ale její smysl a účel spočíval v poskytnutí skrytého úvěrového financování, a to za současného zajištění převáděnými nemovitostmi, fakticky odpovídajícího institutu propadné zástavy, rovněž nemůže obstát, a to již jen z časového hlediska, když bylo prokázáno, že žalobkyně od roku Anonymizováno (a její právní předchůdce nejpozději od roku Anonymizováno, kdy po oznámení zesplatnění došlo k naplnění zajišťovacího převodu práva, jímž právnická osoba pozbyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem) nebyly vlastníky předmětných nemovitostí.

17. Soud prvního stupně následně výslovně posuzoval, zda každá ze shora uváděných námitek žalobkyně jednotlivě i ve svém souhrnu mohly objektivně vyvolat pochybnosti o správnosti katastrálního zápisu. Dospěl k závěru, že nikoliv. Tento závěr považuje odvolací soud za správný a pouze k němu dodává, že za situace, kdy dobrá víra žalované a jejích zástupců při uzavírání kupní smlouvy na předmětné nemovitosti nebyla vyvrácena, nebylo na místě zabývat se platností jednotlivých předcházejících smluv, na jejichž základě byly předmětné nemovitosti od roku 2016 zcizovány, resp. za této situace není rozhodné, zda některý z dřívějších převodů nebo právních jednání v nabývacím řetězci mohl být stižen vadou, neboť žalované svědčí ochrana podle § 984 odst. 1 o. z.

18. Pokud jde o žalobkyní v průběhu řízení a v odvolání zmiňovanou judikaturu, má odvolací soud za to, že tato na daný případ nedopadá, případně z ní plynou jiné závěry, než jak uvádí žalobkyně. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, bylo vydáno v exekuční věci a týkalo se prověření úvěruschopnosti dlužníka, nicméně otázka poskytnutí úvěru žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, není za situace, kdy nebyla zpochybněna dobrá víra žalované, relevantní. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. Anonymizováno se týká poctivé držby a vydržení, přičemž dovolací soud v tomto rozhodnutí konstatuje: „... objektivními okolnostmi vzbuzujícími pochybnost o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem jsou i držební (užívací) poměry neodpovídající poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí. V takovém případě má nabyvatel, je-li to možné učinit u držitele (uživatele) dotaz na důvod jeho držby (užívání) ...“, a to za situace, kdy měl žalobce „připlocen“ pozemek, jež užíval, ačkoliv v katastru nemovitostí byl jako knihovní vlastník uveden stát. Dovolací soud tedy v daném případě klade žalovaným k tíži, že dotazem na uživatele pozemku (svého souseda) nezjistili právní důvod, z něhož odvozuje své užívání. Ovšem v řízení vedeném na základě žaloby podané v této věci, je situace odlišná, neboť (jak již bylo shora uvedeno) žalovaná měla k dispozici nijak nezpochybňovaný právní titul, na jehož základě žalobkyně předmětné nemovitosti užívala, a tím byla nájemní smlouva, kterou žalobkyně nijak nesporovala (naopak svými některými kroky) platnost tohoto titulu fakticky potvrzovala. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, se zabývá dobrou vírou nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem a dospívá k závěru, že kupující by zpravidla měl přistoupit k prohlídce kupované nemovitosti při existenci skutečností, jež jsou objektivně způsobilé vyvolat pochybnosti o vlastnickém právu prodávajícího a dále uvádí, že samotná cenově výhodná koupě, která může být opodstatněna širokým spektrem skutečností, nemůže sama o sobě vzbuzovat pochybnosti o vlastnickém právu převodce, a to ani za situace, v níž je převodcem subjekt poskytující úvěry. Dále toto rozhodnutí uvádí: „... Vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu však neplatí, jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. Takovou objektivní okolností vzbuzující pochybnost však nemůže v další věci bez dalšího být pro nabyvatele výhodná kupní cena. Přijetí závěru o tom, že výhodná kupní cena by bez dalšího mohla být skutečností způsobilou zvrátit dobrou víru nabyvatele, by v mnoha aspektech vyprazdňovala funkci § 984 ve spojení s § 7 o. z., neboť by na nabyvatele ve všech těchto případech kladla nepřiměřené požadavky investigativní činnosti. Vyvinutí vyšší aktivity spočívající v investigativní činnosti bude však potřeba dovodit teprve tam, kde již samotné objektivní okolnosti jsou způsobilé vzbudit pochybnosti o správnosti zápisu vlastnického práva. Výhodná cena může mít řadu důvodů, které se vlastnického práva nemusí vůbec dotýkat (potřeba prodejce rychlého získání finančních prostředků, existence vad prodávané věci, snaha o rychlou realizaci prodeje, vyjednávací taktika při sjednávání podmínek prodeje apod.).“ Jak již odvolací soud shora uvedl, v této věci existovaly právní vady předmětných nemovitostí pouze v podobě potřeby řešit přístup k předmětným nemovitostem z veřejné cesty (uzavřením další kupní smlouvy ohledně spoluvlastnického podílu na takové cestě) a v podobě zatížení předmětných nemovitostí nájemním právem další osoby. Obě uvedené skutečnosti nicméně (jak vysvětleno v odůvodnění tohoto rozhodnutí shora) nepředstavovaly okolnosti, které by mohly vzbuzovat v žalované pochybnost o správnosti knihovního zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žádné další objektivní okolnosti, jež by byly způsobilé vzbudit pochybnosti o správnosti zápisu vlastnického práva prodávajícího v řízení nebyly prokázány. Obdobně jako shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu Anonymizováno se otázkou běžné (obvyklé) opatrnosti smluvních stran při nabývání věcného práva zabývá i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. Anonymizováno, který rovněž konstatuje, že: „běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem… uvedené však neplatí, jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem.“ Nicméně i zde platí, co bylo uvedeno shora, že v průběhu celého řízení takové okolnosti zjištěny nebyly. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, se týká dobré víry nabyvatele nemovitosti za situace, kdy je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka spornosti zápisu zapsaná do katastru nemovitostí na žádost osoby, jejíž věcné právo je zápisem dotčeno, která se domáhá odstranění nesouladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem, a která prokáže, že své právo uplatnila u soudu. Dovolací soud pak konstatuje, že zápis poznámky spornosti (vyznačení plomby) o probíhajícím řízení o odstranění nesouladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem (například v řízení o určení vlastnického práva k zapsaným nemovitostem) vyvolává objektivně odůvodněné pochybnosti o tom, zda stav zapsaný v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému právnímu stavu. Tímto rozhodnutím zmiňovaná situace však neodpovídá okolnostem projednávané věci, když ve veřejném seznamu žádná poznámka spornosti, která by byla způsobilá vyvolat pochybnosti o vlastnictví nemovitosti právním předchůdcem žalované, zapsána nebyla.

19. Odvolací soud tedy na základě shora uvedených úvah dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a postupem podle rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (a to včetně nákladového výroku) a zároveň postupem podle a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

20. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce Anonymizováno Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle , , bodu 5. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnotyAnonymizovánoAnonymizováno Kč podle a. t. sestávající z částky Anonymizováno Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v a k) a. t. (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne datum) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po Anonymizováno Kč podle a. t., náhrady za promeškaný čas (čas strávený na cestě k jednání soudu) podle a. t. v rozsahu Anonymizováno započatých půlhodin po Anonymizováno Kč, náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle a z částky Anonymizováno Kč ve výši Anonymizováno Kč a náhrady hotových výdajů představovaných dvěma jízdenkami autobusem v trase adresa a zpět k jednáním dne datum v celkové výši Anonymizováno Kč. Podle soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle , tj. do tří dnů, neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za předpokladu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.