Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Co 173/2026-171

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o vyklizení bytu

o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 2. 2026, č. j. – 128

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 021,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 021,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku č. Anonymizováno, vymezenou v budově č. p. Anonymizováno, dům na pozemku parcelní číslo st. Anonymizováno a parcelní číslo st. Anonymizováno, vše zapsané na listech vlastnictví č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota pro obec a katastrální území adresa v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa (dále i jen „Byt“) do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 44 424,61 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí Bytu, vlastnické právo nabyla v rámci exekuční dražby, původním vlastníkem Bytu byl jméno FO, narozený rodné přijmení datum (syn žalované). Žalovaná je první bývalou manželkou jméno FO, narozeného datum, žalobkyně je jeho druhou bývalou manželkou. Mezi účastnicemi nebyla uzavřena písemná nájemní smlouva, žalovaná však Byt fakticky užívala. Žalobkyně žalované doručila výpověď z nájmu Bytu dne 15. 8. 2023 a opakovaně výzvu k vyklizení. Žalovaná má od roku 2024 vážné zdravotní problémy spojené s onkologickou léčbou. Žalovaná je jediným společníkem společnosti právnická osoba a (společně se synem jméno FO) její jednatelkou, je výlučnou vlastnicí rodinného domu v obci právnická osoba.

3. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud prvního stupně podle , (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že mezi účastnicemi nevznikl nájemní vztah, žalovaná nebyla v dobré víře, že užívá Byt jako nájemce ve smyslu o. z. Mezi účastnicemi byla konkludentně uzavřena dohoda o bezplatném užívání Bytu, jejíž obsah odpovídá výprose ( o. z.), žalobkyně svůj souhlas s užíváním Bytu v roce 2023 odvolala ( o. z.), od té doby žalovaná užívá Byt bez právního důvodu a žaloba na ochranu vlastnictví podle o. z. je tak důvodná. Soud prvního stupně současně neshledal rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy, když zdravotní stav žalované nebrání jejímu přestěhování a má adekvátní alternativu bydlení v domě, jehož je výlučnou vlastnicí. Zákonnou patnáctidenní lhůtu k vyklizení podle shledal soud prvního stupně jako nedostačující a určil proto lhůtu delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , (dále jen ,,“) a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém namítala nevykonatelnost napadeného rozsudku, když se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou žalované, že v Bytě mají trvalé bydliště i synové žalované, kteří nejsou účastníky soudního řízení. Kromě toho podle názoru žalované Byt není v napadeném rozsudku specifikován adresou ani jeho umístěním v bytovém domě. Žalovaná vytýkala soudu prvního stupně, že jejímu zástupci byla upřena možnost účastnit se vyhlášení napadeného rozsudku, když soud nevyhověl jeho žádosti na nařízení jiného termínu pro vyhlášení, žalovaná byla tak zkrácena na svém právu na spravedlivý proces a nemůže posoudit, zda k vyhlášení napadeného rozsudku došlo v souladu se zákonem. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou neúplná, protože soud neprovedl všechny žalovanou navrhované důkazy k prokázání majetkové dohody rodiny jméno FO, konkrétně svědecké výpovědi jméno FO, narozeného 15. 10. 1964, jméno FO, narozeného 20. 7. 1986, jméno FO, narozeného 17. 12. 1996, výpisy z účtů, komunikaci žalobkyně se jméno FO, narozeným 15. 10. 1964 a videozáznam z oslavy padesátých narozenin žalobkyně. Žalovaná rovněž vytýkala soudu prvního stupně, že dostatečně nezohlednil její závažný zdravotní stav, k jehož posouzení navrhla vypracovat znalecký posudek. V souhrnu tak soud prvního stupně nezohlednil, že nárok žalobkyně je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, když soud nevzal v úvahu dlouholeté rodinné dohody, skutečnost, že rodina Byt financovala, a zdravotní stav žalované. Při rozhodnutí o nákladech řízení se pak soud prvního stupně nezabýval možnou aplikací ustanovení

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas ( a contr., , ), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. a ) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Důvodné především nejsou procesní odvolací námitky žalované.

8. Jednání bylo odročeno výlučně za účelem veřejného vyhlášení rozsudku, nikoliv k dalším procesním úkonům či doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Žalovaná ani neuvedla, z jakého důvodu se sama nemůže k jednání dostavit; překážka na straně jejího zástupce nepředstavovala důležitý důvod pro další odročení. Kromě toho termín odročení za účelem vyhlášení rozhodnutí je dán zákonnou lhůtou ( ) a technickými možnostmi soudu.

9. Nedůvodná je námitka formální nevykonatelnosti napadeného rozsudku ohledně označení vyklizovaného Bytu, protože Byt je ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně označen přesně a nezaměnitelně způsobem, jaký je zapsán ve veřejném rejstříku.

10. Odvolací námitka žalované, že v Bytě mají kromě žalobkyně bydliště a zapsané trvalé bydliště i synové žalované, není důvodná. Samotná evidence trvalého pobytu nezakládá žádné právo k jeho užívání ani k nemovitosti (§ 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). Okruh účastníků i předmět řízení vymezuje žalobce žalobou a je na něm, zda uplatní nárok též proti dalším osobám. Žalovaná ani netvrdila, že by jejím synům svědčilo samostatné právo Byt užívat nebo, že by šlo o společnou a nedílnou povinnost vyžadující jejich účast v řízení. Rozsudek ukládá povinnost k vyklizení žalované, je proto vůči ní určitý a vykonatelný ( ).

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

12. Soud prvního stupně se správně zabýval rozhodující otázkou, zda mezi účastnicemi existoval nájemní vztah nebo žalované svědčil jiný závazkový titul k užívání Bytu.

13. Soud prvního stupně správně vyloučil existenci nájemního vztahu mezi účastnicemi. Podstatou nájmu je přenechání věci k dočasnému užívání za nájemné, tedy základními náležitostmi nájemního vztahu je jeho dočasnost a úplatnost (§ 2201 o. z.). Žalovaná v řízení vznik nájemního vztahu popírala, když tvrdila, že měla Byt užívat bezplatně a doživotně a jiná skutečnost z dokazování nevyplynula. Správně soud prvního stupně vyloučil i vznik nájemního vztahu podle § 2238 o. z., protože toto ustanovení vyžaduje dobrou víru nájemce, že užívá byt na základě nájmu. Pokud žalovaná tvrdila, že Byt užívá na základě jiného titulu (dohody), nemohl nájemní vztah vzniknout ani fakticky.

14. Vztah mezi účastnicemi týkající se užívání Bytu nelze podřadit pod ustanovení § 2193 o. z. o výpůjčce, protože institut výpůjčky vyžaduje bezplatnost a určení doby vrácení. Pokud však žalovaná tvrdí, že v Bytě může bydlet doživotně, pak doživotní užívání je neslučitelné s koncepcí výpůjčky.

15. Ze zjištěných skutečností nelze dovodit ani vznik věcného práva, působícího vůči žalobkyni jako vlastníku Bytu, protože nebyla dodržena forma a podmínky pro vznik služebnosti, zejména písemná smlouva a zápis do katastru nemovitostí.

16. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastnicemi byla konkludentně uzavřena dohoda o bezplatném užívání bytu žalovanou, nicméně tvrzení žalované, že doživotní bezplatné právo užívání Bytu na základě dohody mezi ní, jejím bývalým manželem a syny, označil za tvrzení, které nemá oporu v zákoně, proto ani neprováděl žalovanou navržené důkazy výslechy svědků, neboť jejich svědectví o existenci ústní dohody není pro posouzení věci podstatné.

17. S uvedeným závěrem soudu prvního stupně odvolací soud nesouhlasil. Podle názoru odvolacího soudu tvrzení žalované, že se žalobkyně zavázala umožnit jí doživotní užívání Bytu jako protihodnotu za rodinné uspořádání majetkových vztahů směřovalo k nepojmenované smlouvě ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z.

18. Účastníci řízení nesou povinnost tvrzení, to je povinnost uvést všechny rozhodné skutečnosti, a povinnost důkazní, to je označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neunesení těchto povinností se zásadně projeví v jejich procesní neúspěšnosti, neboť soud vychází ze skutkového stavu zjištěného z provedených důkazů ( a , 2 ).

19. Už v rovině tvrzení ohledně uzavřené dohody o bezplatném doživotním užívání Bytu absentuje přesný obsah dohody, označení smluvních stran, povinnosti stran, obsah a charakter případného protiplnění (ve vyjádření ze dne 7. 11. 2025 žalovaná tvrdila, že užívací právo k Bytu vyplývá z dohody mezi žalobkyní a jméno FO; při jednání dne 18. 2. 2026 žalovaná odkazovala na dohodu uzavřenou v rámci rodiny a zároveň tvrdila, že žalovaná měla užívací právo k bytu odvozené od jméno FO). Při jednání odvolacího soudu tak byla žalovaná podle prostřednictvím svého zástupce poučena, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, kdy byla dohoda uzavřena, kdo byl jejím účastníkem, jaký byl její přesný obsah a zda bylo užívání spojeno s nějakým protiplněním. Žádosti o odročení jednání za účelem zjištění požadovaných skutečností od nepřítomné žalované odvolací soud nevyhověl, protože pokud se žalovaná zastoupená zmocněným zástupcem jednání neúčastnila, vzdala se tak možnosti osobně na poučení odvolacího soudu reagovat. Zástupce žalované odkazoval na již dříve navrhované a soudem prvního stupně neprovedené důkazy.

20. Odvolací soud neprovedl dokazování výpisy z účtů k prokázání tvrzení, že platby na závazky spojené s Bytem hradila jméno FO, případně jméno FO a jeho rodina, protože jednak tato skutečnost mezi účastníky nebyla sporná a jednak nic neprokazuje o obsahu tvrzené dohody. Odvolací soud neprováděl dokazování komunikací mezi žalobkyní a jméno FO, narozeným 15. 10. 1964, protože taková komunikace, jíž nebyla účastna žalovaná, nesvědčí ničeho o obsahu a účastnících tvrzené dohody. Stejně tak videozáznam z rodinné oslavy v roce 2021 není důkazem způsobilým prokázat obsah tvrzené dohody.

21. Ve smyslu odvolací soud provedl důkaz svědeckou výpovědí jméno FO, narozeného 20. 7. 1986, který vypověděl, že žádné konkrétní skutečnosti ohledně tvrzené dohody nezná a žádnému jednání mezi účastníky o takové dohodě nebyl přítomen.

22. Žalovaná tedy neunesla ani břemeno tvrzení, a tedy ani břemeno důkazní o uzavření dohody, která by jí zajišťovala tvrzené bezplatné doživotní právo užívání Bytu.

23. Při takto zjištěném skutkovém stavu soud prvního stupně správně posoudil vztah mezi účastníky jako výprosu ve smyslu § 2189 o. z., která vzniká bezplatným přenecháním věci bez sjednání doby a bez sjednání účelu. V posuzované věci žalobkyně tolerovala užívání Bytu, aniž byly mezi účastnicemi sjednány základní parametry takového užívání, pak jsou naplněny právní znaky výprosy.

24. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalované nesvědčí žádný právní titul k užívání Bytu. Z tvrzení samotné žalované nevyplývá vznik nájmu ani jiného závazkového vztahu, zakládající trvalé užívací oprávnění. Zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalované o rodinné dohodě mezi nespecifikovanými účastníky a členy rodiny jméno FO, a tedy ani prokázáno žádné právo, které by bylo způsobilé trvale omezit vlastnické právo žalobkyně k Bytu. Právní vztah účastníků je tak možno posoudit jako bezplatné přenechání Bytu k užívání bez sjednání účelu a určení doby trvání, tedy jako výprosu podle § 2189 o. z. Odvoláním souhlasu žalobkyně s užíváním Bytu (§ 2190 odst. 1 o. z.) tento právní důvod zanikl, od té doby žalovaná užívá Byt bez právního důvodu a žalobkyně se oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva žalobou podle § 1040 o. z.

25. Důvodná není ani námitka rozporu výkonu práva s dobrými mravy. Žalovaná prokázala svůj dlouhodobě nepřiznivý zdravotní stav, nicméně disponuje jinou nemovitostí způsobilou k bydlení a nebyly zjištěny mimořádné okolnosti odůvodňující odepření ochrany vlastnickému právu žalobkyně. Osobní situace žalované byla zohledněna stanovením delší lhůty k vyklizení.

26. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvody pro mimořádnou aplikaci ustanovení a odepření tak účelně vynaložených nákladů k hájení ve věci úspěšné žalobkyni. Žalovaná je vlastnicí jiné nemovitosti, je jednatelkou společnosti provozující hotelové služby, není tedy bez příjmů a možnosti jiného bydlení a důvody zřetele hodné pro použití ustanovení nespatřuje odvolací soud ani v okolnostech věci, pokud byl nárok žalobkyně soudem prvního stupně jinak právně kvalifikován, protože pro rozhodnutí o nákladech řízení je podstatný výsledek sporu.

27. Správné je i vyčíslení náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně ve výši 44 424,61 Kč, tj. 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna advokáta za sedm úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 25. 7. 2025, žaloba ze dne 8. 9. 2025, replika k vyjádření žalované ze dne 3. 11. 2025, replika k vyjádření žalované ze dne 18. 11. 2025, účast u jednání dne 1. 12. 2025, účast u jednání dne 18. 2. 2026) podle ., , , , d) a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za sedm úkonů právní služby po 450 Kč podle a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 10 půlhodin po 150 Kč podle a 3 advokátního tarifu, jízdné ze sídla zástupce žalobkyně k soudu a zpět dvakrát 68 km osobním vozem, při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 5,4 l/100 km zjištěné z technického průkazu použitého vozidla, při ceně paliva 34,70 Kč a základní náhradě 5,8 Kč/km podle , pro rok 2025, při ceně paliva 34,10 Kč a základní náhradě 5,9 Kč/km podle , pro rok 2026, 21 % náhrady DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle a 3 ve výši 6 842,29 Kč.

28. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle potvrdil.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle , a a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 021,50 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne 23. 9. 2026) 3 700 Kč podle ., , , advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 450 Kč podle a 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle a 3 ve výši 871,50 Kč.

30. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle , na zákonné platební místo, kterým je podle zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.