Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 Co 28/2026-9
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Švehly a soudců JUDr. Jany Sedlářové a JUDr. Michala Mědílka ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce
bytem Adresa žalobce
proti
žalované: Anonymizováno, IČO IČO
sídlem adresa
o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. července 2025, č. j. 42 C 219/2017-314 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2025, č. j. 62 Co 262/2025-319, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2026, č. j. 62 Co 262/2025-5,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobce podal dne 15. 12. 2025 u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost směřující proti výše uvedeným usnesením. Usnesením ze dne 13. 1. 2026, č. j. 62 Co 262/2025-4 vyzval soud žalobce k doplnění žaloby, přičemž ve výzvě konkrétně uvedl u jednotlivých ustanovení § 229 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř., jak má být žaloba doplněna, aby ji bylo možno považovat za určitou a srozumitelnou. Současně jej poučil o tom, že pokud nebudou vady žaloby odstraněny, soud žalobu dle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítne. Výzva byla žalobci doručena vhozením do domovní schránky dne 22. 1. 2026 v souladu s § 50 odst. 1 o. s. ř. Žalobce však na výzvu soudu ve stanovené 10 denní lhůtě a ani později nereagoval.
Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 15. 12. 2025 odmítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 235a odst. 2 a § 43 odst. 2 o. s. ř., když žalobu považoval za neurčitou a nesrozumitelnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 235a odst. 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě obsáhlé odvolání s poukazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Současně vznesl námitku podjatosti soudkyně tituly před jménem Anonymizováno. Poukazoval na to, že dle jeho názoru je žaloba pro zmatečnost dostatečně určitá, aby mohla být soudem projednána. Dále odkazoval na judikaturu soudů vyšších stupňů. Navrhl zrušení napadeného usnesení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce a poté, aniž nařídil odvolací jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
K odvolacímu důvodu dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je třeba uvést, že odvolací soud neshledal uplatněný odvolací důvod dle shora zmíněného ustanovení, tj. že by rozhodnutí vydala vyloučená soudkyně tituly před jménem Anonymizováno. V kontextu s mnoha jinými podáními žalobce, která jsou odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známa, jejichž obsahem jsou stejně vágní námitky, nelze než jeho projev hodnotit jako v obecné rovině projevený nesouhlas s rozhodováním soudů ve věcech, ve kterých je žalobce účastníkem řízení. Lze dodat, že námitku podjatosti lze vznést jen vůči konkrétnímu soudci, a to soudci, který věc projednává a rozhoduje (§ 14 odst. 1 o. s. ř.), z čehož vyplývá, že nelze jen neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu.
V přezkoumávané věci je zcela nepochybné, že podání žalobce vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Rovněž odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně předkládá soudu mnoho četná podání, která označuje jako žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení a odkazuje v nich toliko na zákonná ustanovení, případně se zabývá problematikou pouze z obecného hlediska, aniž by konkrétní věc, kterou nazývá žalobou, zcela jednoznačně specifikoval. Ani přes výzvu soudu vady těchto podání neodstraňuje, takže tato podání nejsou projednatelná. O stejný případ se jedná i v této věci, když soud prvního stupně žalobce shora zmíněným usnesením řádně poučil, jak má vady podání odstranit a rovněž jej poučil o důsledcích neodstranění vad podání.
S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné včetně odvozeného výroku o nákladech řízení potvrdil.
Odvolací soud ještě pro úplnost dodává, že právě v případě žalobce se v průběhu několika uplynulých let soudní praxe ustálila v závěru, že pokud byl žalobce v minulosti opakovaně poučen o zákonných náležitostech mimořádných opravných prostředků, není třeba jej již opětovně formou usnesení dále poučovat o odstranění vad těchto podání a lze je pro vady bez výzvy podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2021, sp. zn. IV.ÚS 2161/21 a další).
O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst.1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.