Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 153/2026-45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:
Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 52 480,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 32 980 Kč a úroku a úroku z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 525 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 32 980 Kč a úroku a úroku z prodlení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 525 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 7. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 52 480,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota uzavřené dne 8. 11. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa a žalovanou, na základě které právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 4. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, dle které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit částku ve výši 27 442 Kč, jenž přestavuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 254 Kč, s úrokovou sazbou ve výši sjednané na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 176 Kč a pojistného ve výši 4 842 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 2 636 Kč, přičemž poslední řádná splátka byla stanovena na 4. 6. 2025. Dle žaloby žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž tím porušila své závazky ze smlouvy. Poslední úhrada byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 2. 2024 ve výši 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavření předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavření smlouvy poskytl Anonymizováno úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že Anonymizováno tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Anonymizováno splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru, dostalo se mu náležitého vysvětlení, zejména standardních informací a obsahu a dopadu navrhované smlouvy, včetně důsledku případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jejího jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla na současnou žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání dlužné jistiny ve výši 19 500 Kč, dlužného poplatku ve výši 22 980,45 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků od 5. 6. 2025 do 21. 10. 2025 ve výši 1 725,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 5. 6. 2025 do 21. 10. 2025 ve výši 903,50 Kč. Dále požaduje po žalované zaplatit úrok ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny od 22. 10. 20254 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
2. Soud usnesením ze dne 21. 7. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 153/2026-34 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 11. 8. 2026, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako vychovatelka v anonymizováno, její měsíční příjem činí 16 509 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 23 600 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnosti žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně je toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy měla právní předchůdkyně k dispozici doklady o příjmu, a to výplatní pásky za měsíc září 2023 s příjmem 17 932 Kč a za měsíc říjen 2023 s příjmem ve výši 15 087 Kč (výplatní pásky jsou založeny ve spise). Právní předchůdkyně dospěla k závěru, že žalovaná měla dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky ve výši 2 636 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem na úvěr uhradila 500 Kč.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 4. 12. 2023 pod číslem hodnota soud zjistil, že žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že žije v nájemním bytě, je rozvedená, úvěr hodlá čerpat na neočekávané výdaje, má jednu vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek v Anonymizováno adresa, její čistý příjem činí 16 509 Kč, další čistý příjem domácnosti (bez bližší specifikace) činí 23 600 Kč, celkem tedy 40 109 Kč, běžné výdaje má žalovaná ve výši 5 000 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu, nemá úvěr u jiné společnosti. Úvěr byl žalované poskytnut ve výši 20 000 Kč, na tento se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 22 600 Kč, sestávající z úroku ve výši 16 524 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 900 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortní splácení a flexibilního splácení 4 176 Kč. Celková dlužná částka byla sjednána ve výši 47 442 Kč, úroková sazba činila 87,40 %, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 151,97 %. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí peněz v hotovosti při podpisu smlouvy.
7. Z tabulky umoření soud zjistil výši dlužné částky, odpovídá žalobním tvrzením.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 56 240,38 Kč, a to nejpozději do 31. 1. 2026 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalované odeslána téhož dne.
10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalované ověřována z tvrzení žalované a byly předloženy dvě výplatní pásky. Je třeba vycházet z celkové finanční situaci žalované, nejen z jejich příjmů, ale i výdajů, dalších splátkách na úvěry apod. Soudu nebyl ani přes výzvu doložen jediný výpis z účtu žalované, ze kterého by bylo možné posoudit její příjmy a výdaje, či ověřit, zda žalovaná v době poskytnutí úvěru splácela další úvěry. Výdaje žalované nejsou nijak ověřeny, jediným dokladem o příjmech žalované jsou její výplatní pásky s výplatou ve výši 17 932 Kč a 15 087 Kč, což při jedné vyživovací povinnosti není dostatečná částka na to, aby žalovaná mohla dostát své povinnosti čerpaný úvěr řádně splácet.
15. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované.
16. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalované poskytnuty a dále to, že žalovaná na tuto pohledávku uhradil 500 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy 19 500 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 19 500 Kč.
17. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 32 980 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 52 480,45 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 19 500 Kč a žaloba byla zamítnuta pro 32 980 Kč. Ve sporu úspěšnější žalovaná byl tak měla nárok na náhradu poměrné části z účelně vynaložených nákladů. Žalovaná však žádné náklady řízení neúčtovala a z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.
19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 2 625 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 2 100 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 525 Kč.
20. Lhůta k plnění ve výroku I. a IV. byla stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1) o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.
Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711015326.
V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.