Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 168/2026-34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 53191,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 004 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky ve výši 46 187,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 466,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 606,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 671,87 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 31 671,87 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 004 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky ve výši 46 187,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 466,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 606,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 671,87 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 31 671,87 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 8. 7. 2026 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky ve výši 53 191,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 466,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 606,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 671,87 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 31 671,87 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, a žalovanou došlo dne 30. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495837011. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 48 734 Kč („poplatek“). Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 34 734 Kč (úroková sazba sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč a pojistného ve výši 3 816 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 698 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 30. 6. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Od 1. 7. 2024 je v prodlení s úhradou celého dluhu. Na poskytnutý úvěr uhradila celkem 32 996 Kč, naposledy uhradila dne 16. 2. 2025 částku 1 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2026. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Žalobce požadoval dlužnou jistinu ve výši 31 671,87 Kč, dlužný poplatek ve výši 21 519,62 Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 31 671,87 Kč za dobu od 1. 7. 2024 do 20. 1. 2026 a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu od 1. 7. 2024 do 20. 1. 2026, dále zákonný úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2026 do úplného zaplacení dluhu. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění, avšak bezvýsledně.
3. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce k výzvě soudu doplnil následující. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba jako poskytovatel zápůjčky (úvěru), splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě z 29. 6. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z daňového přiznání. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je podnikatel, její měsíční příjem činí částku 22 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 28 800 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku (úvěr) je dostatečná. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.
4. Žaloba s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena postupem dle § 49 odst. 2 , odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. na adresu jejího bydliště dle evidence obyvatel dne 21. 8. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané patnáctidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s uvedeným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa došlo dne 29. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495837011. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 30. 6. 2024 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 34 734 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 69 %. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru., a to poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč. Dále bylo sjednáno volitelné doplňkové pojištění a žalovaná se zavázala uhradit pojistné za sjednanou dobu pojištění ve výši 3 816 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 88 734 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 3 698 Kč a poslední splátce po 3 680 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na poskytnutý úvěr uhradila za dobu sjednaného trvání smlouvy (tj. do 30. 6. 2024) částku 25 996 Kč a následně do 16. 2. 2025 ještě částku celkem ve výši 7 000 Kč, celkem tedy 32 996 Kč. Uvedený skutkový závěr vyplývá z platební historie (tabulky umoření).
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou žalobci. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 20. 1. 2026.
7. Dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 a předžalobní upomínkou ze dne 30. 3. 2026, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávky rovněž informována.
9. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobce doložil žádost žalované o úvěr – Zákaznickou kartu ze dne 29. 6. 2022, ze které vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalované a ze které vyplývá následující. Dle Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr byla žalovaná vdaná, bydlela v nájmu, měla 2 vyživovací povinnosti. Jako zdroj příjmů uvedla, že je podnikatel. Uvedla příjem ve výši 22 000 Kč měsíčně. Příjem žalované měl být doložen daňovým přiznáním za rok 2022, které předloženo nebylo. Navíc těžko mohla žalovaná dokládat v červnu 2022 daňové přiznání za rok 2022. Dále žalovaná uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 28 800 Kč, které nebyly nijak specifikovány ani doloženy. Současně žalovaná uvedla, že její odhadované měsíční výdaje jsou 10 500 Kč. Uvedla, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společností a nemá kreditní kartu. Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce skutečně ověřil výši příjmů žalované. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy jakkoli prověřoval výši běžných životních výdajů žalované, přičemž žalovanou uvedený údaj o měsíčních výdajích ve výši 10 500 Kč je zcela nereálný, a to i s ohledem na to, že bydlela v nájmu a měla 2 vyživovací povinnosti, jak uvedla v žádosti.
10. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotné žalované, natož osob s ní žijících ve společné domácnosti. Současně žalobce nedoložil ani doklady, ze kterých měl právní předchůdce žalobce ověřit příjmy žalované. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 7 004 Kč, když žalovaná na poskytnutou částku 40 000 Kč uhradila celkem 32 996 Kč. Soud proto žalobci přiznal částku 7 004 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím nároku pak žalobu zamítl (výrok II.).
11. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.
12. V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 7 004 Kč, neúspěšný byl co do částky 46 187,49 Kč a příslušenství. Tedy ve věci úspěšnější žalovaná by měla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nárok na poměrnou část jí důvodně vzniklých nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.