Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 133/2026-33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 23 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 120 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 637,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 120 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 637,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum, přičemž žalovaný se dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 6 120 Kč. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla dne datum převodem na jeho bankovní účet, žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do data splatnosti nevrátil a dostal se do prodlení. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 23 120 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 120 Kč, obě částky splatné dne datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu a že předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 120 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že se ocitli v těžké životní situaci, nicméně je pravdou, že si od žalobkyně vzal půjčku ve výši 17 000 Kč, tuto částku od žalobkyně obdržel a má za to, že žalobkyni uhradil asi 14 000 Kč, ale není si jistý, které společnosti to hradil.
3. Žalovaný se k jednání soudu dne datum dostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že společnost Jméno žalobkyně., poskytovala bezúčelový jednorázový spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč se splatností 30 dnů, přičemž dlužník měl uhradit jednu splátku ve výši 23 120 Kč. V listin ě je uvedena úroková sazba 1,20 % denně, celková částka k úhradě 23 120 Kč a RPSN ve výši 4 114,00 %. Součástí dokumentu jsou rovněž informace o podmínkách čerpání úvěru, nákladech v případě prodlení, právu odstoupit od smlouvy do 14 dnů, možnosti předčasného splacení úvěru a údaj, že orgánem dohledu je Česká národní banka.
Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby;
Z Potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že společnost Jméno žalobkyně., prostřednictvím platební brány ThePay, odeslala částku 17 000 Kč na účet č. č. účtu, a to pod variabilním symbolem var. symbol. V listin ě je dále uvedeno, že platba byla provedena dne datum v Anonymizováno:Anonymizováno hod. a byla evidována pod ID transakce Anonymizováno.
Ze Smlouvy o úvěru ID: Anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že mezi společností Jméno žalobkyně., a Anonymizováno Anonymizováno, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout klientovi bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 17 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednané úroky a další poplatky. Ve smlouvě je uvedeno, že celková splatná částka činí 23 120 Kč, datum splatnosti bylo sjednáno na datum, výše splátky činí 23 120 Kč, doba úvěru byla stanovena na 30 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru činí 0 Kč, denní úroková sazba 1,20 %, roční procentní sazba nákladů 4 114 %, poplatek za první prodloužení doby splatnosti 204 Kč denně, poplatek za předčasné splacení 0,50 % z předčasně splacené částky jistiny a smluvní pokuta v případě prodlení 0,10 % denně.
Z přípisu ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba. vede účet pro žalovaného, přičemž jde o běžný účet č. č. účtu a že na uvedeném účtu eviduje banka v posuzovaném období jednu příchozí platbu ze dne datum ve výši 17 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol od společnosti Anonymizováno, a.s..
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
6. Soud má za prokázané, že dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru ID Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 23 120 Kč do datum. Sjednaná denní úroková sazba činila 1,20 % a RPSN 4 114 %. Z potvrzení o provedené platbě a ze sdělení právnická osoba. soud dále zjistil, že částka 17 000 Kč byla pod variabilním symbolem var. symbol odeslána prostřednictvím platební brány ThePay na účet č. č. účtu a následně na tento účet připsána. Uvedený účet byl v rozhodné době veden pro žalovaného. Soud rovněž zjistil, že žalovaný byl před zahájením řízení vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, což vyplývá z předžalobní výzvy ze dne datum a připojeného podacího lístku.
7. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.
8. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
9. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 , § 87 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku , vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku ), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
11. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku , a to z níže popsaných důvodů.
12. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Dále z ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.
13. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.
14. V projednávané věci žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, na základě jakých konkrétních informací byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně disponovala údaji o příjmech, výdajích, majetkových poměrech či existujících závazcích žalovaného, ani že by tyto skutečnosti jakýmkoliv způsobem ověřovala. Soudu nebyla předložena žádost o úvěr, klientský dotazník, potvrzení o příjmech, výpisy z bankovního účtu, výstupy z úvěrových registrů ani jiné dokumenty, z nichž by bylo možno dovodit, jaké informace měla žalobkyně při rozhodování o poskytnutí úvěru k dispozici a jak je vyhodnotila. Žalobkyně současně nepředložila ani interní záznamy či jiné podklady zachycující proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
15. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.
16. Vzhledem k výše uvedenému je celá úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl, jelikož nebyly platně sjednány. Soud žalobě vyhověl v rozsahu částky 17 000 Kč, kterou je žalovaný na základě citovaného ustanovení povinen vrátit žalobkyni.
17. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Žalovaný neuplatnil žádný návrh ohledně doby vrácení poskytnuté jistiny a nenavrhl ani stanovení splátek. Ani žalobkyně nenavrhla určit dobu vrácení jistiny podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi účastníky tak nevznikl spor o délku doby vrácení jistiny, který by vyžadoval její určení soudem podle uvedeného ustanovení. Soud neshledal ani jiné okolnosti odůvodňující stanovení delší lhůty či splátek, a proto žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil obecnou třídenní lhůtu k plnění. Dokud tato lhůta marně neuplyne, nemůže být žalovaný s plněním uložené povinnosti v prodlení. Jelikož v projednávané věci prodlení žalovaného do vyhlášení rozsudku nenastalo, soud žalobkyni požadovaný úrok z prodlení nepřiznal.
18. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný dosud není v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, čj. spisová značka), soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.
19. Soud dále pouze nad rámec výše uvedeného uvádí, že předmětnou úvěrovou smlouvu by bylo možné hodnotit jako neplatnou i pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, což soud vzhledem k výše uvedenému závěru odůvodňuje pouze stručně.
20. V případě úvěrů a půjček se sjednaným úrokem judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) již v minulosti dospěla k závěru, že výše sjednaného úroku, která podstatně převyšuje výši obvyklou, je v rozporu s dobrými mravy (je třeba dodat, že je na místě určitá tolerance reflektující vyšší rizikovost úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru). Soud také uvedl, že mravné je takové jednání věřitele, který se „spokojí“ s přiměřenou úplatou za poskytnutí finančních prostředků (úrok), a to bez ohledu na případnou obtížnou situaci jeho dlužníka.
21. Pro posílení ochrany spotřebitele byl na základě evropské legislativy v minulosti zaveden jednotný povinný údaj o roční procentní sazbě nákladů úvěru (dále jen „RPSN“), který je upraven v § 133 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a který v sobě zahrnuje celkové náklady spojené s poskytnutím úvěru (bez volitelných doplňkových služeb).
22. Podle zdejšího soudu se výše uvedený závěr týkající se nemravného úroku analogicky uplatní i ve vztahu k údaji RPSN. Smyslem zavedení údaje RPSN je větší transparentnost úvěrového trhu, jelikož se jedná o univerzální a srozumitelný parametr vztahující se k „celkové ceně“ za úvěr, na jehož základě lze úvěry vzájemně porovnat. Obdobně jako u úroku lze i v případě RPSN spolehlivě zjistit, jaké byly v daném čase a místě obvyklé hodnoty RPSN úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru (tzn. s jakými náklady jsou úvěry obvykle spojeny), lze proto identifikovat, zda sjednané RPSN v konkrétním případě obvyklou míru podstatně nepřevyšuje (i v tomto případě je na místě určitá tolerance reflektující skutečnost, že se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru). Pokud tomu tak bude a konkrétní úvěr není spojen se zcela atypickými obligatorními službami (přičemž nutno podotknout, že nepovinné doplňkové služby se do údaje RPSN podle § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nezahrnují), které by podstatnou odlišnost nákladů účtovaných za poskytnutí úvěru odůvodňovaly, jedná se dle zdejšího soudu o úvěr odporující dobrým mravům, a to ze stejných důvodů jako v případě samotného úroku. RPSN daného úvěru ve výši 4 114 % zcela jednoznačně svědčí o zjevném rozporu s dobrými mravy, jelikož úvěr nebyl spojen s žádnými specifickými (pro běžné úvěrové vztahy neobvyklými či zjevně nadstandardními) službami. Soud proto úvěrovou smlouvu hodnotí podle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou. Vzhledem k důvodu neplatnosti (zjevný rozpor s dobrými mravy) se soudu nejeví jako souladné se smyslem právní úpravy úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku , jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. je třeba zohlednit i příslušenství žalované pohledávky. Soud tedy při porovnání míry úspěchu účastníků zohlednil rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku.
24. Soud tak přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 637,16 Kč, přičemž tato částka představuje 36,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 120 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 530 Kč ve výši 1 581,30 Kč.
25. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. O místu plnění ve výroku III. soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.