Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 35/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 30 000 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost právnická osoba. uzavřela dne datum s žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 100 000 Kč. Žalovaný se následně měl dostat do prodlení s řádným splacením úvěru, načež dlužné částky byly uplatněny žalobním návrhem u Okresního soudu v Lounech, který tyto částky přiznal pravomocným elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR 2175/2024 -5. V tomto rozhodnutí byla přiznána částka 100 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 100 000 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně pak tvrdí, že přiznáním těchto částek byla deklarována platnost původní úvěrové smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k úhradě úroků ve výši 10 % měsíčně, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 10 000 Kč. Touto žalobou se tedy domáhá třech neuhrazených splátek těchto úroků v celkové výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení s počátkem ode dne následujícího po uplynutí 10 denní lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě ze dne 4. 1. 2024. Tato pohledávka byla následně postoupena dne datum na současnou žalobkyni
2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Po zhodnocení přiložených důkazů bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právnická osoba. dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. hodnota na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 15. 4. 2024 s úrokem ve výši 10 % měsíčně. Jelikož žalovaný řádně neplnil své závazky, došlo k zesplatnění neuhrazené části úvěru a jejímu uplatnění návrhem na vydání platebního rozkazu u Okresního soudu v Lounech, který společnosti právnická osoba. přiznal výše uvedené částky. Z uvedeného však nelze učinit závěr o nezpochybnitelné platnosti úvěrové smlouvy, neboť byly přiznány částky, které by byly přiznány i při nároku na vydání bezdůvodného obohacení a platební rozkaz neobsahuje odůvodnění, ze kterého by tento závěr jednoznačně vyplýval. Soud v daném případě naopak dospěl k opačnému závěru.
4. K tvrzení žalobkyně, že společnost právnická osoba. řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného soud provedl důkaz pouze předloženým interním výpisem o posouzení úvěruschopnosti s tím, že žádné další podklady k posouzení úvěruschopnosti nebyly k žalobě připojeny. Z předloženého výpisu bylo zjištěno, že žalovaný své příjmy určil částkou 46 082 Kč a své měsíční výdaje částkou 3 000 Kč na bydlení a částkou 17 261 Kč na pravidelné finanční závazky. Celkové měsíční výdaje by tak měly být ve výši 20 261 Kč. Skutečnou výši příjmů žalovaného a jeho výdajů pak nešlo ověřit ani z výpisu z účtu žalovaného, který k žalobě rovněž nebyl připojen.
5. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nepředložila žádné důkazy.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť úvěrová smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy právnická osoba. dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ . Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právnická osoba. zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se právnická osoba. úvěruschopností žalovaného zabývala, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, nejsou nijak prokázány výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. právnická osoba. se v tomto smyslu spokojila pouze s údaji žalovaného o jeho měsíčních výdajích v celkové výši 20 261 Kč. Z hlediska minimálních životních nákladů v předmětné době se takováto výše měsíčních nákladů (zejména ve výši 3 000 Kč na bydlení) jeví jako zcela nepravdivou, nicméně právnická osoba. se očividně s touto informací spokojila a žalovanému úvěr poskytla. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaný má nějaké další dluhy (mimo těch, které jsou uvedeny v přehledu), splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ji týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se právnická osoba. zabývala jeho závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a to ještě navíc ze zcela zjevně nepravdivých.
13. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že právnická osoba. poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ . Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a tím i zamítnutí nároku žalobkyně na přiznání obchodních úroků z neplatné úvěrové smlouvy. Nadto je potřeba zdůraznit, že soud rovněž shledává úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy z důvodu sjednaného obchodního úroku ve výši 10 % měsíčně, což představuje roční úrok ve výši 120 %. Takováto výše úroku se pak zcela vymyká jak běžné obchodní praxi, tak je současně v přímém rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními, která se vztahují k ochraně spotřebitelů v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
14. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).