Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
142 C 40/2020-75
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 33 604 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části smluvního úroku ve výši 90,33 % ročně
- z částky 29 316,96 Kč od 21. 3. 2020 do 12. 6. 2020,
- z částky 28 652,98 Kč od 13. 6. 2020 do 20. 7. 2020,
- z částky 26 092,98 Kč od 21. 7. 2020 do 14. 9. 2020
- a z částky 23 532,98 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení,
zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 31 310,62 Kč, smluvní úrok ve výši 8,37 % ročně
- z částky 29 316,96 Kč od 21. 3. 2020 do 12. 6. 2020,
- z částky 28 652,98 Kč od 13. 6. 2020 do 20. 7. 2020,
- z částky 26 092,98 Kč od 21. 7. 2020 do 14. 9. 2020,
- z částky 23 532,98 Kč od 15. 9. 2020 do 19. 5. 2023,
- z částky 23 486,02 Kč od 20. 5. 2023 do 26. 7. 2023,
- z částky 23 305,26 Kč od 27. 7. 2023 do 18. 8. 2023,
- z částky 23 236,89 Kč od 19. 8. 2023 do 20. 10. 2023,
- z částky 23 188,12 Kč od 21. 10. 2023 do 21. 12. 2023,
- z částky 23 185,23 Kč od 22. 12. 2023 do 12. 6. 2024,
- z částky 23 167,49 Kč od 13. 6. 2024 do 17. 7. 2024,
- z částky 23 154,44 Kč od 18. 7. 2024 do 14. 8. 2024,
- z částky 23 055,76 Kč od 15. 8. 2024 do 18. 9. 2024,
- z částky 22 913,30 Kč od 19. 9. 2024 do 17. 10. 2024,
- z částky 22 752,68 Kč od 18. 10. 2024 do 13. 11. 2024,
- z částky 22 613,11 Kč od 14. 11. 2024 do 10. 12. 2024,
- z částky 22 379,25 Kč od 11. 12. 2024 do 15. 1. 2025,
- z částky 22 099,56 Kč od 16. 1. 2025 do 14. 2. 2025,
- z částky 21 824,33 Kč od 15. 2. 2025 do 12. 3. 2025,
- z částky 21 529,37 Kč od 13. 3. 2025 do 21. 5. 2025,
- z částky 21 416,68 Kč od 22. 5. 2025 do 18. 6. 2025,
- z částky 21 414,57 Kč od 19. 6. 2025 do 16. 7. 2025,
- z částky 21 300,13 Kč od 17. 7. 2025 do 13. 8. 2025,
- z částky 21 238,61 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení,
a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně
- z částky 38 530 Kč od 21. 3. 2020 do 14. 4. 2020,
- z částky 35 970 Kč od 15. 4. 2020 do 25. 5. 2020,
- z částky 33 410 Kč od 26. 5. 2020 do 12. 6. 2020,
- z částky 30 850 Kč od 13. 6. 2020 do 20. 7. 2020,
- z částky 28 290 Kč od 21. 7. 2020 do 14. 9. 2020,
- z částky 25 730 Kč od 15. 9. 2020 do 19. 5. 2023,
- z částky 25 683,04 Kč od 20.5.2023 do 26.7.2023,
- z částky 25 502,28 Kč od 27. 7. 2023 do 18. 8. 2023,
- z částky 25 433,91 Kč od 19. 8. 2023 do 20. 10. 2023,
- z částky 25 385,14 Kč od 21. 10. 2023 do 21. 12. 2023,
- z částky 25 382,25 Kč od 22. 12. 2023 do 12. 6. 2024,
- z částky 25 364,51 Kč od 13. 6. 2024 do 17. 7. 2024,
- z částky 25 351,46 Kč od 18. 7. 2024 do 14. 8. 2024,
- z částky 25 252,78 Kč od 15. 8. 2024 do 18. 9. 2024,
- z částky 25 110,32 Kč od 19. 9. 2024 do 17. 10. 2024,
- z částky 24 949,70 Kč od 18. 10. 2024 do 13. 11. 2024,
- z částky 24 810,13 Kč od 14. 11. 2024 do 10. 12. 2024,
- z částky 24 576,27 Kč od 11. 12. 2024 do 15. 1. 2025,
- z částky 24 296,58 Kč od 16. 1. 2025 do 14. 2. 2025,
- z částky 24 021,35 Kč od 15. 2. 2025 do 12. 3. 2025,
- z částky 23 726,39 Kč od 13. 3. 2025 do 21. 5. 2025,
- z částky 23 613,70 Kč od 22. 5. 2025 do 18. 6. 2025,
- z částky 23 611,59 Kč od 19. 6. 2025 do 16. 7. 2025,
- z částky 23 497,15 Kč od 17. 7. 2025 do 13. 8. 2025,
- z částky 23 435,65 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části smluvního úroku ve výši 90,33 % ročně- z částky 29 316,96 Kč od 21. 3. 2020 do 12. 6. 2020,- z částky 28 652,98 Kč od 13. 6. 2020 do 20. 7. 2020,- z částky 26 092,98 Kč od 21. 7. 2020 do 14. 9. 2020- a z částky 23 532,98 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení,zastavuje.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 31 310,62 Kč, smluvní úrok ve výši 8,37 % ročně- z částky 29 316,96 Kč od 21. 3. 2020 do 12. 6. 2020,- z částky 28 652,98 Kč od 13. 6. 2020 do 20. 7. 2020,- z částky 26 092,98 Kč od 21. 7. 2020 do 14. 9. 2020,- z částky 23 532,98 Kč od 15. 9. 2020 do 19. 5. 2023,- z částky 23 486,02 Kč od 20. 5. 2023 do 26. 7. 2023,- z částky 23 305,26 Kč od 27. 7. 2023 do 18. 8. 2023,- z částky 23 236,89 Kč od 19. 8. 2023 do 20. 10. 2023,- z částky 23 188,12 Kč od 21. 10. 2023 do 21. 12. 2023,- z částky 23 185,23 Kč od 22. 12. 2023 do 12. 6. 2024,- z částky 23 167,49 Kč od 13. 6. 2024 do 17. 7. 2024,- z částky 23 154,44 Kč od 18. 7. 2024 do 14. 8. 2024,- z částky 23 055,76 Kč od 15. 8. 2024 do 18. 9. 2024,- z částky 22 913,30 Kč od 19. 9. 2024 do 17. 10. 2024,- z částky 22 752,68 Kč od 18. 10. 2024 do 13. 11. 2024,- z částky 22 613,11 Kč od 14. 11. 2024 do 10. 12. 2024,- z částky 22 379,25 Kč od 11. 12. 2024 do 15. 1. 2025,- z částky 22 099,56 Kč od 16. 1. 2025 do 14. 2. 2025,- z částky 21 824,33 Kč od 15. 2. 2025 do 12. 3. 2025,- z částky 21 529,37 Kč od 13. 3. 2025 do 21. 5. 2025,- z částky 21 416,68 Kč od 22. 5. 2025 do 18. 6. 2025,- z částky 21 414,57 Kč od 19. 6. 2025 do 16. 7. 2025,- z částky 21 300,13 Kč od 17. 7. 2025 do 13. 8. 2025,- z částky 21 238,61 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení,a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně- z částky 38 530 Kč od 21. 3. 2020 do 14. 4. 2020,- z částky 35 970 Kč od 15. 4. 2020 do 25. 5. 2020,- z částky 33 410 Kč od 26. 5. 2020 do 12. 6. 2020,- z částky 30 850 Kč od 13. 6. 2020 do 20. 7. 2020,- z částky 28 290 Kč od 21. 7. 2020 do 14. 9. 2020,- z částky 25 730 Kč od 15. 9. 2020 do 19. 5. 2023,- z částky 25 683,04 Kč od 20.5.2023 do 26.7.2023,- z částky 25 502,28 Kč od 27. 7. 2023 do 18. 8. 2023,- z částky 25 433,91 Kč od 19. 8. 2023 do 20. 10. 2023,- z částky 25 385,14 Kč od 21. 10. 2023 do 21. 12. 2023,- z částky 25 382,25 Kč od 22. 12. 2023 do 12. 6. 2024,- z částky 25 364,51 Kč od 13. 6. 2024 do 17. 7. 2024,- z částky 25 351,46 Kč od 18. 7. 2024 do 14. 8. 2024,- z částky 25 252,78 Kč od 15. 8. 2024 do 18. 9. 2024,- z částky 25 110,32 Kč od 19. 9. 2024 do 17. 10. 2024,- z částky 24 949,70 Kč od 18. 10. 2024 do 13. 11. 2024,- z částky 24 810,13 Kč od 14. 11. 2024 do 10. 12. 2024,- z částky 24 576,27 Kč od 11. 12. 2024 do 15. 1. 2025,- z částky 24 296,58 Kč od 16. 1. 2025 do 14. 2. 2025,- z částky 24 021,35 Kč od 15. 2. 2025 do 12. 3. 2025,- z částky 23 726,39 Kč od 13. 3. 2025 do 21. 5. 2025,- z částky 23 613,70 Kč od 22. 5. 2025 do 18. 6. 2025,- z částky 23 611,59 Kč od 19. 6. 2025 do 16. 7. 2025,- z částky 23 497,15 Kč od 17. 7. 2025 do 13. 8. 2025,- z částky 23 435,65 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení,se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 33 604 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne 19. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru (dále též jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované ve výši 30 000 Kč došlo dne 20. 6. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 158,18 % ročně splácet ve 42měsíčních splátkách ve výši 2 560 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka 15 540 Kč. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 7 a 8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. Smlouvy v celkové výši 1 200 Kč, kdy žalobkyni vzniklo toto právo u splátek č. 2, 4, 5, 6, 7 a 8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrada nákladů v celkové výši 6 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6. 3. smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné dne 14. 1. 2020. K datu 19. 3. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 36 332,98 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí k tomuto poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21. 3. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku 12 800 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 23 532,98 Kč s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 21. 3. 2020 do zaplacení, když žalobkyně smluvní pokutu požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 7 874,99 Kč; e) úrok v nominální roční úrokové sazbě 98,7 % ročně. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.
2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že zkoumala úvěruschopnost žalované výpisem z jednotlivých databází, tak i údaji poskytnutými žalovanou, kdy dospěla k závěru, že žalovaná disponuje příjmy ve výši 14 684 Kč měsíčně (dávky státní sociální podpory) a výdaji ve výši 10 289 Kč.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Podáním doručeným soudu dne 29. 6. 2026, po proběhnuvší zrušené insolvenci žalované, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 294,37 Kč a příslušenstvím v podobě smluvních úroků ve výši 90,33 % ročně z dlužné částky. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud usnesením ze dne 15. 7. 2026, č. j. 142 C 40/2020 -67 ve spojení s výrokem I. rozsudku řízení v požadované části zastavil v souladu s § 96 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.
5. U jednání konaného dne 17. 8. 2026 žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku. Žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla k jednání řádně a včas předvolána.
6. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěr ze dne 20. 6. 2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 6. 2019 včetně dodejky, karta klienta, předsmluvní formulář, prohlášení klientů, přehled příjmů žalované (výpis z účtu žalované a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory), hodnocení klienta, doklad o vyplacení úvěru ze dne 20. 6. 2019, výpis z registrů SOLUS a NRKI, výzva k zaplacení ze dne 14. 2. 2020 a ze dne 16. 3. 2020, oznámení ze dne 19. 3. 2020, předžalobní výzva ze dne 9. 12. 2020 včetně podacího archu a usnesení Krajského soudu v adresa ze dne 31. 3. 2026 č. j. číslo jednací. Z důkazů předložených převážně žalobkyní soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 20. 6. 2019 částku 30 000 Kč. Smlouva o úvěru měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou poté, co žalovaná vyplnila předsmluvní formulář, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého emailu a rodného čísla. Dále žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 14 664 Kč z dávek státní sociální podpory (rodičovská) a výdaje má ve výši 10 289 Kč, je vdaná, nežije s partnerem ve společné domácnosti, forma bydlení „vlastní“, kdy platí náklady na bydlení ve výši toliko 1 500 Kč a dále byla do výdajů zahrnuta částka životného minima 3 410 Kč spolu se s dalšími úvěry ve výši 3 279 Kč, výživným 2 000 Kč a ostatními výdaji ve výši 100 Kč, přičemž tyto údaje poskytla sama žalovaná jako dlužník, výše jejího příjmu pak byla doložena pouze výpisem z internetového bankovnictví, ze kterých vyplývá deklarovaný příjem. Žalovaná přitom podle žádosti projevila zájem o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že byla seznámena s tím, že v případě poskytnutí této částky musí zaplatit žalobkyni celkem 107 520 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 560 Kč včetně pojištění po dobu 42 měsíců s úrokovou sazbou 158,18 % ročně. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. V článku 6. 1. této smlouvy pak byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná octila v prodlení delší než 30 dní. V článku 6. 3. a 6. 4. jsou pak ujednání o důvodech zesplatnění úvěru. V článku 6, 5. je pak sjednaná další smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru nedojde-li k zaplacení úvěru v den zesplatnění úvěru; žalovaná byla následně seznámena s tím, že úvěr jí byl poskytnut; jak dále plyne z karty klienta, žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěru celkem za dobu do zesplatnění částku 15 540 Kč, úvěr ke dni 19. 3. 2020 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná uhradila 12 800 Kč a v rámci proběhnuvší insolvence ještě částku 2 294,37 Kč.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 12. 2020 a podacím archem z téhož dne je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětného dluhu s upozorněním, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou.
8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.
9. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne 20. 6. 2019 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou. Žalovaná přitom žalobkyni uhradila částku 15 540 Kč, následně se dostala do prodlení a následně splátky nehradila. Zbývající část dluhu nehradila i přes výzvy žalobkyně, která pak využila svého práva a úvěr ke dni 19. 3. 2020 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná uhradila 12 800 Kč a v rámci neúspěšné insolvence částku 2 294,37 Kč. Celkem uhradila 30 634,37 Kč. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů, které tato uvedla v úvěrové smlouvě, doplněných o potvrzení o výši jejího příjmu a dále v registrech o dřívějších kontraktech žalované, ke kterým řádně nepřihlédla, když z karty hodnocení klienta vyplývají údaje zcela mimo ekonomickou realitu.
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 zákona č. 254/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
14. V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z nijak blíže nepodložených informací od žalované (s výjimkou rozhodnutí o přiznání dávek státní sociální podpory a omezeného výpisu z internetového bankovnictví) a dále toliko z dostupných registrů, vůbec nijak neověřovala skutečnou výdajovou stránku žalované a vycházela pouze z částky určené jako životní minimum. Náklady na bydlení uvedla toliko 1 500 Kč (v rozporu s ekonomickou realitou) s tím, že nebylo zjišťováno, s kým přesně měla žít ve společné domácnosti (zejména zda i s nezletilým dítětem či nikoli). Z hodnocení klienta vyplývá pouze skutečnost, že nežila s manželem (partnerem), z čehož vyplývá, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala skutečné výdaje žalované. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 20. 6. 2019. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 20. 6. 2019 žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 30 634,37 Kč, a tudíž žalobkyni z titulu této půjčky již ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na její úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalované není předmětem tohoto řízení. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul (výrok II.).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla úspěch žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.