Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 143/2026-28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 18 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 7. 2025 do 25. 6. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 343,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 7. 2025 do 25. 6. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 343,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 11. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 11. 7. 2025. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky žalobkyně, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, vybral si dle své vlastní volby požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti, zaslal žalobkyni žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 11. 6. 2025 převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný úvěr neuhradil a byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 6. 2026.
2. Podáním ze dne 2. 9. 2026 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 4 500 Kč představující úrok a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 7. 2025 do 25. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužné částce uhradil celkem 1 000 Kč. Žalobkyně proto požaduje uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení.
3. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena dne 13. 8. 2026, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) vyjádřil k žalobě, nereagoval.
4. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.
5. Ze smlouvy č. hodnota má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit částku 4 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně (tzv. 365 % ročně) a RPSN ve výši 2 334 %. Úvěr byl splatný v jedné měsíční splátce do 11. 7. 2025. Ze zprávy právnická osoba., ze dne 1. 9. 2026 soud zjistil, že částka 15 000 Kč byla na účet žalovaného poukázána dne 11. 6. 2025. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 6. 2026. Z podání žalobkyně ze dne 2. 9. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 4 500 Kč představující smluvní úrok, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 7. 2025 do 25. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení. Soud dále zjistil, že žalovaný na dlužné částce uhradil celkem 1 000 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit úrok ve výši 4 500 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 1 % denně, tzn. 365 % ročně.
11. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to i s přihlédnutím k judikatuře SDEU, která zdůrazňuje povinnost věřitele s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek SDEU ve věci C-679/18, rozsudek SDEU ve věci C-755/22). Soud konstatuje, že žalobkyně netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. , že by před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila, a to ani jakým konkrétním způsobem tak učinila. Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z dostatečných a ověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného či že by tyto informace ověřila prostřednictvím relevantních databází. V daném případě žalobkyně v žalobě ani na výzvu soudu netvrdila žádné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Žalobkyně podáním ze dne 2. 9. 2026 vzala žalobu zpět v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 4 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 7. 2025 do 25. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení. Soud proto řízení výrokem I v rozsahu zpětvzetí zastavil.
13. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu dle § 2991 o. z., dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, v tomto případě žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na daný úvěr částku 1 000 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započítat uhrazenou částku pouze na poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč a k úhradě proto zbývá částka 14 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč.
14. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, nelze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení již od smluvně předpokládaných dnů splatnosti. Po zjištění neplatnosti smlouvy lze totiž uvažovat toliko o prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, spočívajícího ve vrácení částky skutečně poskytnuté žalovanému, tedy čisté jistiny. Pro tento případ neplatnosti platí zvláštní režim upravený v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Prodlení žalovaného mohlo nastat teprve poté, co byl k vrácení tohoto plnění řádně vyzván a marně mu uplynula přiměřená lhůta k plnění. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uzavřel, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu, nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající části jistiny prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Vzhledem k tomu, že splatnost dlužné jistiny byla autoritativně určena až rozsudkem vydaným v tomto řízení, nemohlo prodlení žalovaného v minulosti nastat, a nárok na úroky z prodlení je tudíž zcela nedůvodný. Výrokem III proto soud v této části žalobu zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 343,06 Kč, přičemž tato částka představuje 51,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
16. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.