Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 63/2026-30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně sídlem Adresa zmočněnkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 11.639,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5.000 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 6.711,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5.264,47 Kč od 22. 3. 2025 do 24. 7. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 264,47 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 5.000 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5.000 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 6.711,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5.264,47 Kč od 22. 3. 2025 do 24. 7. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 264,47 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 5.000 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 11.711,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum distančním způsobem. Žalobkyně pak v podání z 1. 6. 2026 žalobu rozšířila na částku ve výši 11.639,18 Kč a soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 18. 6. 2026. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 5.000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6.374,68 Kč (dle článku VII odst. 3 a článku VI smlouvy, smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny), poplatek za službu „Presto“ dle článku VII odst. 4 smlouvy ve výši 165 Kč a smluvní pokutu ve výši 72,14 Kč (dle článku VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěrů ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90 denním období od 11. 12. 2024 do 11. 3. 2025).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že žalobkyně dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota na částku až 19.100 Kč s možností postupného čerpání (smlouva).
5. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla a tak, že se dotázala jednotlivých veřejných registrů, a dále z údajů poskytnutých žalovanou, které žalovaná žalobci potvrdila ve smlouvě. Žalobkyně soudu předložila listin u nazvanou „úvěruschopnost“, ze které vyplývá, že žalovaná je označena jako fyzická osoba spotřebitel, výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky činí 2.500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 3.000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2.000 Kč. Dále je uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 12.731 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 20.000 Kč. Je uveden závěr, že posouzení úvěruschopnosti je úspěšné. Dále žalobkyně sdělila, že byly ověřeny příjmy spotřebitele, a to výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 12.731 Kč a k tomuto předložila listin u nazvanou jako „identifikované příjmy“. Žalobkyně předložila přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, ze kterých vyplývá proplacení částky 5.000 Kč dne 10. 11. 2024 (viz přehled).
6. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru dle obsahu smlouvy podle § 2395 občanského zákoníku . Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Proto je nutno danou věc posuzovat jako spotřebitelský úvěr dle zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 , zejména bod 16 tohoto rozsudku, když pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud současně vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonům, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. V dané věci soud zjistil, že poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, když řádně neprověřil příjmy žalované, když nezjišťoval, zda je žalovaná zaměstnána, zda je zaměstnání na delší období a v jaké pozici žalovaná pracuje. Nezjišťoval a neprověřoval případné výdaje žalované do zaměstnání. Výdaje žalované, tedy výdajová stránka, pak nebyla žádným způsobem zjišťována. Co se týká předloženého výpisu příjmu žalované, tak z tohoto nelze zjistit pravidelné příjmy žalované a pravidelné výdaje nejsou uvedeny žádné.
10. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované žalobkyně neposuzovala řádně, v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když toto zjištění se týká jak příjmové, tak výdajové stránky. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a danou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , tedy má nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy toho, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila, kdy bylo poskytnuto 5.000 Kč a uhrazeno 0 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky ve výši 5.000 Kč. Co se týká splatnosti závazku u bezdůvodného obohacení, lhůta k plnění není stanovena a řídí se § 1958 odst. 2 občanského zákoníku . V případě bezdůvodného obohacení je počátek prodlení odvozen až na základě výzvy k plnění. Za takovou výzvu k plnění soud v dané věci považuje předžalobní výzvu z 12. 7. 2025, která byla odeslána dne 21. 7. 2025 a mohla se dostat do dispozice žalované dne 24. 7. 2025 a žalovaná je tak v prodlení od 25. 7. 2025. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na úhradu nesplacené jistiny ve výši 5.000 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny jdoucí od 25. 7. 2025 do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a je dán ve výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ostatní nároky uplatněné žalobou byly posouzeny jako nedůvodné a byly soudem zamítnuty.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na to, že procesně úspěšnějším účastníkem byla žalovaná, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala a dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).