Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 39/2026-32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci

žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 17.966 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5.966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, z a m í t á.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 202,40 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba s e v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5.966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, z a m í t á.III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 202,40 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 17.966 Kč příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba) s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr nevrátil. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12.000 Kč a z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5.966 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Soud k projednání věci nařídil na den datum jednání, k němuž se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne datum.

5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výši 120.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím pravidelných minimálních měsíčních splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 150 % ročně. Nedílnou součást Smlouvy tvořily Obchodní podmínky právnická osoba [Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum, Obchodní podmínky právnická osoba]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu dne 30. 11. 2023 částku ve výši 12.000 Kč [Výpis z běžného účtu ze dne datum, Sdělení společnosti právnická osoba. ze dne datum]. Dopisem ze dne 30. 3. 2024 zesplatnil právní předchůdce žalobce nesplacenou část úvěru [Poslední možnost dohody na úhradě ze dne datum]. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne datum [Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum]. Dopisem zástupkyně žalobce ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 26.667 Kč [Dopis zástupkyně žalobce ze dne 15. 1. 2025].

6. Podle ustanovení a násl. (dále jen jako „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení a násl. (dále jen jako „Smlouva“). Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení ). Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu zn. ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

12. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po datum ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení a násl. ). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč. Soud současně stanovil přiměřenou lhůtu k vydaní bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto směru speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v , a to lhůtu 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 5.966 Kč a ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

13. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení a 3 (dále jen jako „“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení , jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. I. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení , nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení věta první )

14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároku požadovaného do zaplacení limit 20. 7. 2026, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 22.049,12 Kč [17.966 Kč + 4.083,12 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 12.000 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 10.049,12 Kč [5.966 Kč + 4.083,12 Kč], ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 54,4 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 45,6 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 8,8 % [54,4 % minus 45,6 % = 8,8 %] účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne datum) v souladu s ustanovením , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen jako „advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení advokátního tarifu; a z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.

15. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.300 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 8,8 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku ve výši 202,40 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení ) k rukám zástupkyně žalobce (ustanovení ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.