Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 136/2026-39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 125 398,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 398,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 638,6 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 437,17 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 125 398,47 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 125 398,47 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 937,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 398,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 638,6 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 437,17 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 125 398,47 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 125 398,47 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 937,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 125 398,47 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 6. 6. 2022 Smlouvu o úvěru k účtu č. č. účtu (dále jen „smlouva“) a poskytla mu úvěr ve výši 181 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Úvěr byl sjednán na 84 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 14,90 % ročně, výše měsíční splátky byla sjednána na 3 507 Kč. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se přes opakované upomínky dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a v souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky ke dni 27. 5. 2026. Ke dni podání žaloby byla pohledávka vyčíslena na 139 474,20 Kč a skládala se z jistiny ve výši 120 626,47 Kč, poplatků úvěru ve výši 4 772 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 12 638,56 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 437,17 Kč. Dne 1. 6. 2026 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS, evidence neplatných dokladů, evidence adres městských/obecních úřadů, interních registrů. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně žalobu doplnila tak, že výdaje žalovaného byly ověřeny dle periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících sedm měsíců a byly zjištěny ve výši 47 619,42 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení), včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 29 312 Kč. Dle žalobkyně nebyly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
3. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne 13. 8. 2026 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, členského státu Evropské unie, a ve věci je proto dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je založena podle čl. 18 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území České republiky evidován trvalý pobyt a současně zde má své obvyklé bydliště. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.
6. Po provedeném dokazování, má soud za prokázané, že dne 6. 6. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 181 000 Kč. Jednalo se o neúčelový úvěr, převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a sjednané úroky ve výši 14,9 % ročně formou 84měsíčních splátek po 3 507 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 25. 5. 2029. RPSN činila 16,07 %. Celkem se žalovaný zavázal splatit částku 292 921,66 Kč. Z článku „Volitelné kolektivní pojištění“ smlouvy soud zjistil, že žalovaný podpisem smlouvy přistoupil k volitelnému kolektivnímu pojištění. Soud dále zjistil, že pro případ prodlení se splněním jakékoli pohledávky je banka oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 27. 5. 2026 zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 8. 4. 2026. Z předžalobní výzvy zaslané žalovanému dne 1. 6. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, do dnešního dne však dlužnou částku neuhradil.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že vycházela z konkrétních a ověřených údajů o příjmech, výdajích, existujících závazcích a platební morálce žalovaného, nikoli pouze z neověřeného prohlášení žalovaného. Takový postup odpovídá požadavku odborné péče formulovanému judikaturou (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Žalobkyně současně unesla důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti, neboť předložila konkrétní podklady k posouzení úvěruschopnosti, a nelze proto dovodit porušení zákonné povinnosti se sankčními následky podle § 87 citovaného zákona (Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-449/13).
11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne 28. 5. 2026 úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne 17. 6. 2026, tj. ode dne následujícího po dni vyhotovení posledního historického výpisu ke smlouvě.
12. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Došlo-li k prodlení dne 17. 6. 2026, použije se repo sazba platná k 1. 7. 2026, tj. 3,5 %, takže zákonný úrok z prodlení činí 11,5 % ročně.
13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 937,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 125 398,47 Kč sestávající z částky 6 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 770 Kč ve výši 4 151,70 Kč.
15. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.