Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 132/2026-25
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 21.298 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 14.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 7.298 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21.298 Kč od 24. 10. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 7.298 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 906,05 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce, advokátky Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 14.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 7.298 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21.298 Kč od 24. 10. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 7.298 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 906,05 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce, advokátky , Jméno advokátky, .
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal zaplacení částky 21.298 Kč (nesplacená jistina úvěru ve výši 14.000 Kč a smluvní úrok 7.298 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 21.298 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 8. 2025 byla mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO IČO, dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 23. 10. 2025. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, dosud neuhradil ničeho. Žalobce nabyl pohledávku postoupením. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z těch soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný tuto smlouvu dne 15. 8. 2025 uzavřeli. Předmětem smlouvy byl mj. závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč na účet č. č. účtu.
4. Z dodatku č. hodnota ke Smlouvě soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný tento dodatek dne datum uzavřeli. Předmětem dodatku bylo zejména zvýšení výše úvěru na 14.000 Kč.
5. Z výpisu z účtu předchůdce žalobce soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému na účet č. č. účtu částku celkem 14.000 Kč.
6. Jelikož žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný dosud na dluh vyplývající ze Smlouvy neuhradil ničeho.
7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovním podacím archem žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.
8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze datum a poštovním podacím archem žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.
9. Žaloba neobsahovala žádné informace o tom, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu k doplnění žaloby žalobce nereagoval.
10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené Smlouvy bezhotovostně částku 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce spolu s úrokem vrátit. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, dosud neuhradil ničeho. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce neprokázal, že by předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce neprokázal, že jeho předchůdce náležitě zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
17. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba. proti Anonymizováno (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.
18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, žalovaný dosud uhradil žalobci (resp. jeho předchůdci) částku 0 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 14.000 Kč.
19. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
20. Ve zbývajícím rozsahu (co do smluvního úroku) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 906,05 Kč. Tato částka představuje 31,46 % z celkové výše nákladů řízení žalobce (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 65,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21.298 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.