Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 160/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno
pro zaplacení 23 034 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 439 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 14 595 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 034 Kč ve výši 11,5 % ročně od 15. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 439 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 14 595 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 034 Kč ve výši 11,5 % ročně od 15. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení 23 034 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 15. 8. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že se žalovanou dne 15. 7. 2025 uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytl 20 000 Kč. Vedle jistiny byl sjednán poplatek 6 175 Kč a splatnost dne 14. 8. 2025. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná následně uhradila celkem 11 561 Kč, které podle jeho smluvního započtení použil nejprve na smluvní pokutu, náklady a poplatek; požadovanou částku proto vyčíslil na 23 034 Kč.
2. Žalovaná se do řízení věcně nezapojila a soudu se ji nepodařilo kontaktovat. Žalobce na výzvu soudu ze dne 2. 9. 2026 výslovně sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení. Současně připustil, že tento nedostatek může vést k neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., a pro takový případ požadoval vrácení plnění poskytnutého žalované jako bezdůvodného obohacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že žalobce měl žalované poskytnout bezúčelovou peněžitou zápůjčku ve výši 20 000 Kč na účet č. č. účtu. Žalovaná měla vedle jistiny uhradit poplatek 6 175 Kč; při řádném a včasném splacení za podmínek marketingové akce měl poplatek činit 0 Kč. Splatnost byla sjednána na 14. 8. 2025. Smlouva uvádí RPSN 2 541 % pro variantu s poplatkem. Z bankovního výpisu účtu žalované soud zjistil, že dne 15. 7. 2025 byla na její účet připsána od žalobce částka 20 000 Kč. Téhož dne byla z téhož účtu ve prospěch žalobce odeslána částka 25 281 Kč. Z žaloby soud dále zjistil tvrzení žalobce, že žalovaná na dluh následně uhradila celkem 11 561 Kč. Pro účely vypořádání plnění z neplatné smlouvy je rozhodující výše skutečně poskytnuté jistiny a částky, které žalovaná žalobci skutečně plnila. Z tvrzení žalobce o celkové úhradě 11 561 Kč proto zbývá z poskytnuté jistiny 20 000 Kč nevráceno 8 439 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobce obecně deklaroval oprávnění ověřovat údaje klienta a čerpat informace z databází. Z konkrétních podkladů v této věci však nevyplynulo, jaké údaje o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a celkové finanční situaci žalované žalobce před poskytnutím úvěru zjistil, jak je ověřil a jakým konkrétním způsobem vyhodnotil, zda žalovaná bude schopna úvěr splatit. Výpis z účtu žalované za červenec 2025 zachycuje četné příchozí a odchozí platby, hotovostní vklady, převody od třetích osob i řadu platebních transakcí. Samotná existence tohoto výpisu však neprokazuje, že jej žalobce před uzavřením smlouvy získal a odborně vyhodnotil při posouzení úvěruschopnosti. Žalobce ostatně po výslovné výzvě soudu žádná konkrétní tvrzení ani důkazy k tomuto posouzení nedoplnil. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 5. 2026 soud zjistil, že žalobce požadoval po žalované zaplacení 21 097 Kč do tří dnů. Výzva vycházela ze smluvního dluhu včetně jeho navýšení; neurčovala dobu vrácení nesplacené jistiny podle možností spotřebitele ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
5. Právní vztah účastníků se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru a úvěr poskytne pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku posouzení, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobce v žalobě pouze obecně tvrdil, že si vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech žalované, ověřil je z dokumentů či databází a zaevidoval do zákaznické karty. Na výzvu soudu však výslovně uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žádná další skutková tvrzení doplňovat nebude. Nebylo tedy prokázáno, jaké konkrétní příjmy a nezbytné výdaje žalované byly zjištěny, zda a jak byly ověřeny další závazky a zda žalobce provedl konkrétní porovnání disponibilních zdrojů s povinností splatit během 30 dnů až 26 175 Kč. Obecná prohlášení ve smlouvě a VOP nemohou nahradit vlastní odborné posouzení poskytovatele. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalované a poskytl spotřebitelský úvěr bez podkladu pro závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobci z ní nenáleží sjednaný poplatek, smluvní pokuta ani jiné smluvní příslušenství.
8. Žalovaná je však povinna vydat plnění, které od žalobce skutečně obdržela. Žalobce poskytl jistinu 20 000 Kč a sám tvrdí, že žalovaná uhradila celkem 11 561 Kč. Protože při neplatné smlouvě nelze její platby započíst přednostně na neplatné smluvní sankce, náklady a poplatek, bylo třeba je započíst na vrácení skutečně poskytnuté jistiny. Zbývající nevydané obohacení tak činí 8 439 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a v částce 14 595 Kč ji zamítl. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poskytovateli náleží pouze nesplacená jistina bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti podle možností spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká až prodlením spotřebitele s vrácením jistiny v této době; samotná výzva věřitele prodlení nezakládá. V projednávané věci nebylo možné dobu přiměřenou možnostem žalované podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. individualizovat. Žalovaná je nekontaktní a soudu nejsou známy její současné příjmové, sociální a majetkové poměry. Předžalobní výzva vycházela z předpokladu platnosti smlouvy a požadovala smluvní dluh; nešlo o určení doby vrácení jistiny podle možností spotřebitele. Žalovaná se proto před rozhodnutím nedostala do prodlení s vrácením zbývající jistiny a žalobci právo na zákonný úrok z prodlení nevzniklo. Žaloba byla proto v části zákonného úroku z prodlení zamítnuta. Protože soud neměl skutkový podklad pro stanovení splátek ani delší doby plnění odpovídající individuálním možnostem žalované, stanovil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu obecnou třídenní lhůtu k plnění od právní moci rozsudku. Tato lhůta nepůsobí zpětně a nezakládá prodlení žalované za dobu před splatností určenou rozsudkem.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť úspěch a neúspěch účastníků ve věci byl rozdělen. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 034 Kč s příslušenstvím, avšak bylo jí přiznáno pouze 8 439 Kč, zatímco ve zbývající části jistiny i v celém uplatněném příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná pouze menší částí, zatímco žalovaná byla úspěšná z větší části. Za tohoto stavu by při poměrném rozdělení nákladů řízení přicházelo v úvahu přiznání náhrady nákladů řízení žalované jako převážně úspěšné účastnici. Ze spisu však nevyplývá, že by žalované v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Žalobkyni, která byla ve věci převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.