Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 115/2026-139

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalované Jméno žalované A, narozené Datum narození žalované A, trvale bytem v Adresa žalované A, o zaplacení 39 301,23 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 397,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 30. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 11 903,56 Kč, úroku ve výši 2 791,60 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 36 587,23 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 634,47 Kč, úroku z prodlení z částky 36 587,23 Kč od 27. 1. 2026 do 29. 4. 2026 a úroku z prodlení z částky 9 189,56 Kč od 30. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 25. 1. 2024 smlouvu o úvěru k účtu č. Anonymizováno, na základě které jí poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 10,9 % ročně v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 009 Kč. Jelikož žalovaná zaplatila toliko 16 splátek a dostala se do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni 7. 1. 2026. Z uhrazených částek bylo započteno na jistinu 23 412,77 Kč, na obchodní úrok 7 085,56 Kč a na poplatky 2 104 Kč (celkem tak bylo zaplaceno 32 602,33 Kč). Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 36 587,23 Kč a poplatků ve výši 2 714 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z y nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto uzavřely účastnice dne 25. 1. 2024 (žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím aplikace mobilní banka). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované bez určení účelu 60 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. Anonymizováno. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 10,9 % ročně spolu se zde sjednanými poplatky (součástí smlouvy je výňatek ze sazebníku), to vše v 36 měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy s tím, že 15. 2. 2024 budou zaplaceny jen úroky ve výši 363,33 Kč a od 15. 3. 2018 bude žalovaná platit anuitní splátky ve výši 2 009 Kč tak, že tyto prostředky si bude žalobkyně sama strhávat z účtu žalované. Podle splátkového kalendáře tak měla být poslední splátka splatná 15. 1. 2027. Smlouva pak dále obsahuje shrnutí, že žalovaná je rozvedená, má příjem 40 000 Kč ze závislé činnosti. na bydlení vynakládá 12 400 Kč, na spoření 300 kč a žalobkyni již splácí 4 939 Kč měsíčně jiný úvěr. Součástí smlouvy účastnice učinili prostřednictvím včleňovací doložky všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník. V této souvislosti soud nečinil žádná skutková zjištění z předloženého sazebníku pro podnikatele, neboť se uzavřené smlouvy nikterak netýká (žalovaná úvěrovou smlouvu jako podnikatelka neuzavírala). Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní informace o úvěru podle uzavřené smlouvy. Z přiložených sazebníku pro občany a sazebníku pro úvěry soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil, když nadto výňatek ze sazebníku je obsažen ve smlouvě a takové ujednání má přednost před obecnou u.

4. Ze všeobecných obchodních podmínek a úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně, které krom obecných ustanovení upravující doručování, uzavírání smluv, úročení atp., obsahují rovněž ujednání o tom, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu (porušení smlouvy) je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení vyčerpané jistiny s příslušenstvím.

5. Z prohlášení o zdravotním stavu soud zjistil, že se jedná o prohlášení žalované pro účely pojištění, a to o jejím dobrém zdravotním stavu, přičemž dále zde žalovaná žalobkyni poskytovala souhlas se zpracováním osobních údajů.

6. Z y nazvané návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení soud zjistil, že se jedná o u žalobkyně, kde shrnuje, s jakými daty u žalované pracovala a kdy. Shrnuje, že žalovaná je rozvedená a bezdětná s příjmem 40 000 Kč a výdaji na bydlení ve výši 12 400 Kč, ostatními výdaji ve výši 600 Kč a spořením ve výši 300 Kč, to vše měsíčně. Celkové prohlášené výdaje tak činí 13 300 Kč, avšak žalobkyně je spočítala na 17 860 Kč. Je zde uvedeno, že žalovaná je zcela bez dluhů (žádné další aktivní úvěrové produkty). Z výpisu ze systému žalobkyně se pak podává, že od 15. 12. 2023 měla žalovaná u jiného poskytovatele nevyřízenou žádost o kreditní kartu.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. Anonymizováno ze dne Jméno žalované B. 2024 a historického výpisu z tohoto úvěrového účtu včetně legendy k němu soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne 25. 1. 2024 na běžný účet žalované č. Anonymizováno částku 60 000 Kč jako čerpání úvěru s tím, že žalovaná následně v jednotlivých splátkách žalobkyni zaplatila dohromady 30 498,33 Kč. K tomu je třeba dodat, že žalobkyně sama uvedla, že žalovaná zaplatila celkem 32 602,33 Kč, tedy více, než vyplývá z této y a soud neměl důvodu jí neuvěřit. Proto soud ohledně údaje o žalovanou zaplacených částkách vycházel z tvrzení žalobkyně.

8. Z jednotlivých upomínek (dopisy ze dne 25. 6. 2025, 10. 7. 2025, 21. 7. 2025 a 19. 8. 2025) soud zjistil, že jsou adresovány žalované a je zde upomínána o úhradu dluhu na úvěrovém účtu č. Anonymizováno.

9. Z dopisu ze dne 19. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně jím vyzývala žalovanou k zaplacení 28 478,22 Kč s tím, že pokud tak do 7. 1. 2026 neučiní, stává se k tomuto dni splatným celý dluh na úvěrovém účtu č. Anonymizováno. Z přiložené dodejky se pak podává, že tento dopis se žalované dne 24. 11. 2025 nepodařilo doručit.

10. Z dopisu ze dne 12. 1. 2026 soud zjistil, že zástupce žalobkyně jím žalovanou vyzýval k úhradě celkem 42 317,50 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého potvrzení o podání se podává, že tento dopis byl žalované odeslán dne 15. 1. 2026.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 25. 1. 2024 uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bez určení účelu 60 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. Anonymizováno a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 10,9 % ročně spolu s poplatky (součástí smlouvy je výňatek ze sazebníku), to vše v 36 měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy s tím, že 15. 2. 2024 budou zaplaceny jen úroky ve výši 363,33 Kč a od 15. 3. 2018 bude žalovaná platit anuitní splátky ve výši 2 009 Kč tak, že tyto prostředky si bude žalobkyně sama strhávat z účtu žalované. Podle splátkového kalendáře tak měla být poslední splátka splatná 15. 1. 2027. Smlouva pak dále obsahuje shrnutí, že žalovaná je rozvedená, má příjem 40 000 Kč ze závislé činnosti. na bydlení vynakládá 12 400 Kč, na spoření 300 kč a žalobkyni již splácí 4 939 Kč měsíčně jiný úvěr. Téhož dne pak žalobkyně žalované sjednané peněžní prostředky na její běžný účet převedla. Před uzavřením smlouvy žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je rozvedená a bezdětná s příjmem 40 000 Kč a výdaji na bydlení ve výši 12 400 Kč, ostatními výdaji ve výši 600 Kč a spořením ve výši 300 Kč, to vše měsíčně, avšak žalobkyně vycházela z výdajů 17 860 Kč a informace, že žalovaná je zcela bez dluhů (žádné další aktivní úvěrové produkty), avšak má jednu od 15. 12. 2023 nevyřízenou žádost o kreditní kartu. Žalovaná pak žalobkyni podle citované smlouvy zaplatila celkem 32 602,33 Kč a dostala se do prodlení, proto pak žalobkyně po několikerých upomínkách prohlásila celý zůstatek úvěru splatným k 7. 1. 2026.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a které ověřila statistickými modely, proto počítala při posouzení s vyššími výdaji, než uvedla žalovaná. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně žalované vedla její běžný účet a nebylo tak důvodu vycházet z jakýchkoli statistických dat, když stačilo nahlédnout na pohyby na tomto běžném účtu. Statistická data mohou sloužit jako určité podpůrné vodítko, avšak nemohou být jediným zdrojem informací. Ostatně základní údaj, jako je příjem žalované, ze statistických dat vyčíst nelze a žalobkyně žalovanou sdělený údaj nikterak neověřila. Dále je třeba dodat, že ohledně dalších úvěrových produktů a tedy i výdajů žalované na splátky žalobkyně nepracovala s konzistentními daty, když v úvěrové smlouvě samotné je uvedeno, že žalovaná splácí 4 939 Kč měsíčně, avšak z reportu průběhu schválení se podává, že žalobkyně počítala s tím, že žalovaná nemá žádné aktivní úvěrové produkty. Pokud tedy splátky nezahrnula do výdajů žalované, jednoznačně pochybila. Dlužno ještě dodat, že v době uzavírání smlouvy měla žalovaná dosud nevyřízenou žádost o kreditní kartu. Již to mělo být pro žalobkyni signálem k pečlivějšímu prověření finanční situace žalované, což však neučinila a spokojila se se statistickými daty. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 32 602,33 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 27 397,67 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalované a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého potvrzení o podání se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta a v dopise, jímž žalobkyně odstoupila od smlouvy, jakákoli výzva k úhradě (celého dluhu) absentuje. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 28. 4. 2026 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 29. 4. 2026, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 30. 4. 2026 do prodlení.

20. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 27 397,67 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 30. 4. 2026 ve výši stanovené Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro plnění ve splátkách, či stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

21. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 903,56 Kč, úroku ve výši 2 791,60 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 36 587,23 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 634,47 Kč, úroku z prodlení z částky 36 587,23 Kč od 27. 1. 2026 do 29. 4. 2026 a úroku z prodlení z částky 9 189,56 Kč od 30. 4. 2026 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic ( ).

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.