Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 92/2026-54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 50.707,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 6.388,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.388,28 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 44.319,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 812,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.084,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50.707,34 Kč od 2. 12. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 44.319,06 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 48.907,34 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 6.388,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.388,28 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 44.319,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 812,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.084,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50.707,34 Kč od 2. 12. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 44.319,06 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 48.907,34 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 50.707,34 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 812,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.084,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50.707,34 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a úrokem 11,5 % ročně z částky 48.907,34 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení.

2. K nároku žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., se žalovaným uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěr) až do výše limitu 50.000 Kč a žalovaný se uvedený úvěr zavázal splácet včetně smluvních úroků ve výši 16,9 % ročně a sjednaných poplatků, formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úvěr byl žalovaným čerpán průběžně a opakovaně, první čerpání se uskutečnilo dne 31. 3. 2021, poslední dne 28. 2. 2025, celková částka vyčerpaná žalovaným činila 88.488,85 Kč. Žalovaný nedodržel své smluvní závazky, kdy nesplácel úvěr řádně a včas, a i přes výzvy žalobce nedošlo ze strany žalovaného k zaplacení již splatných splátek úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky po splatnosti do 1. 10. 2025 a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Ve stanoveném termínu žalovaný dlužnou částku neuhradil, ke dni 1. 10. 2025 došlo ze strany žalobce k zesplatnění úvěru, o tom byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným dne datum. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 82.100,57 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle odeslanou dne datum.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum, žalobce i žalovaný byli k tomuto jednání řádně předvoláni. Žalovaný se k tomuto jednání nedostavil, zástupce žalobce, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, tento nebyl vydán pro rozpor s ustanovením a

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 31. 3. 2021 soud zjistil, že tuto uzavřeli právní předchůdce žalobce právnická osoba. se žalovaným za účelem poskytnutí neúčelového úvěru v celkové výši úvěrového limitu 50.000 Kč s možností opakovaného čerpání, s dohodnutou úrokovou sazbou 16,9 % ročně, splatného formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla uzavřena smlouva. Dále ze smlouvy soud zjistil, že mimo jiné v případě prodlení žalovaného se splněním jakéhokoli jeho peněžitého dluhu vůči právnímu předchůdci žalobce může tento prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a že v případě prodlení se zaplacením dlužné částky byla sjednána možnost účtovat si úrok z prodlení v zákonné výši, a dále smluvní pokutu za prodlení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru shora, z podkladov pre súdne konanie, z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu, vedeného u právního předchůdce žalobce na jméno žalovaného, a z doplnění žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalovaný na úvěr čerpal celkem částku ve výši 88.488,85 Kč a že na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku ve výši 82.100,57 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z přílohy č. hodnota k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek ze dne datum, z dohody o úplatě ze dne datum, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že pohledávka věřitele právnická osoba. z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Z doplnění žaloby ze dne datum, soudu doručeného dne datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získal při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, kdy byl žalovaný dotazován na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména na výši jeho příjmu (který žalovaný doložil přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 a výpočtu příjmu OSVČ), dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

11. Zy posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný na žádosti o úvěr sdělil, že jeho příjem činí 14.083 Kč. Toto bylo zkontrolováno na základě doloženého daňového přiznání žalovaného za poslední dostupné zdaňovací období. Dále právní předchůdce žalobce ověřil lustrací v insolvenčním rejstříku, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, a z informací z CBCB ověřil předchozí splátkovou morálkou žalovaného. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným, v kombinaci s interními informacemi banky, po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5.845 Kč. Zároveň právní předchůdce žalobce při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovil maximální částku z příjmu žalovaného, kterou lze použít pro splácení úvěrů s tím, že příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry, a to investiční úvěr v Anonymizováno se splátkou 1.264 Kč (a úvěrovým limitem 70.000 Kč), kontokorentní úvěr v Anonymizováno s limitem 20.000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč, a úvěr na stavební spoření mimo Anonymizováno se splátkou 3.313 Kč (a úvěrovým limitem 500.000 Kč). Splátka nového úvěru činila 1.500 Kč, nové splátkové zatížení žalovaného tak činilo 6.677 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 7.406 Kč k pokrytí jeho životních nákladů.

12. Z nedatovaného čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že v době od datum do datum pobýval v cizině a v této době neměl žádné příjmy podléhající zdanění.

13. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 (od datum do datum) na jméno žalovaného soud zjistil, že rozdíl mezi příjmy a výdaji, resp. základ daně činil 135.200 Kč.

14. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., platné od 1. 1. 2021, ceník pro soukromou klientelu, účinný od 25. 1. 2021, výzva k úhradě dluhu ze dne datum a poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle a násl. o. z. a podle , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. vs. Anonymizováno), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. , však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřiteleAnonymizovánostanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru tuto úvěruschopnost žalovaného řádně ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v CBCB), jednak ze skoupých (nebo žádných, resp. neúplných) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích a splátkách, které jsou navíc ve zřejmém rozporu s údaji vyplývajícími ze zjištění právního předchůdce žalobce – viz splátkové zatížení žalovaného 0 Kč dle jeho prohlášení vs 4.577 Kč, resp. 5.177 Kč dle údajů z CCB), dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši 5.845 Kč měsíčně dle interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a dále z předloženého daňového přiznání žalovaného za rok 2019, přičemž skutečnosti z tohoto přiznání vyplývající nebyly právním předchůdcem žalobce řádně zohledněny.

Ohledně příjmu žalovaného žalobce uvedl, že tento dle údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a ověřený právním předchůdcem žalobce na základě doloženého daňového přiznání, činil 14.083 Kč měsíčně. Dle soudu předloženého daňového přiznání žalovaného za rok 2019 shora však činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného (bez případného zdanění) částku 11.266,66 Kč (jako jedna dvanáctina rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy o 2.816,33 Kč nižší než v žádosti o úvěr uvedená a v posouzení úvěruschopnosti „zkontrolovaná“ částka 14.083 Kč shora). Vypovídací hodnotu údajů vyplývajících z předloženého daňového přiznání žalovaného rovněž dle soudu též značně snižuje skutečnost, že jsou jimi deklarovány příjmy a výdaje žalovaného za období předcházející žádosti o poskytnutí úvěru více než o dva roky.

Soud však dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných právním předchůdcem žalobce lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití jeho interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), aniž by byly vyhodnoceny skutečnosti, vyplývající z předloženého daňového přiznání žalovaného shora, a tedy dle názoru soudu zjevně účelově a naprosto nedostatečně. Právním předchůdcem žalobce tak nebyla vůbec nijak konstatována a reflektována skutečnost, vyplývající z předloženého daňového přiznání žalovaného, a to očividný nesoulad, kdy skutečné (dle daňového přiznání shora) výdaje žalovaného po celé doložené období takřka trojnásobně překračovaly částku výdajů žalovaného, stanovenou právním předchůdcem žalobce za použití jeho ekonomického modelu (a uvažovanou při posuzování úvěruschopnosti žalovaného). V této situaci učiněný závěr právního předchůdce žalobce, obsažený vě posouzení úvěruschopnosti klienta shora, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů (když po započtení nového splátkového zatížení 6.677 Kč mělo žalovanému zbývat pouze 7.406 Kč k pokrytí jeho životních nákladů), bez doložení zohlednění výše zmíněných vyšších výdajů žalovaného, resp. až marginální výše tvrzeného příjmu žalovaného 14.083 Kč (přičemž nové splátkové zatížení tak mělo činit takřka polovinu tohoto příjmu), se soudu jeví jako závěr očividně účelový a nevalidní (což se mimo jiné následně prokázalo tím, že žalovaný byl při splácení poskytnutého úvěru vesměs neustále v prodlení, a to již od června 2021, jak vyplývá z předložené platební historie). Nadto výše popsaná, v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak právní předchůdce žalobce potřebné skutečnosti v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.

Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 88.488,85 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil 82.100,57 Kč, a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 6.388,28 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.