Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 79/2026-68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupena advokátem Jméno advokáta AnonymizovánoAnonymizovánoM.

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 122.456,98 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 101.035 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části o zaplacení částky 21.421,98 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.449,88 Kč, úrokem 11,5 % ročně z částky 119.120,47 Kč od 17.3.2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.125,18 Kč od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 122.456,98 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na poměrné náhradě nákladů řízení ve výši 30 % částku 11.474 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 101.035 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části o zaplacení částky 21.421,98 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.449,88 Kč, úrokem 11,5 % ročně z částky 119.120,47 Kč od 17.3.2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.125,18 Kč od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 122.456,98 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na poměrné náhradě nákladů řízení ve výši 30 % částku 11.474 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 16. 3. 2026 domáhá částky 122.456,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení (částečně kapitalizovaným) a smluvním úrokem (částečně kapitalizovaným). Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 120.000 Kč, přičemž žalovaný měl dlužnou částku splácet splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal celkem částku 174.838 Kč, cekem uhradil částku 73.803 Kč. Žalovaná částka 122.456,98 Kč se skládá z neuhrazené jistiny 119.120,47 Kč, poplatků ve výši 936,51 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a požadovaných smluvních pokut ve výši 1.500 Kč.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila žalobkyně žalobu o citaci právních předpisů a způsob jejich výkladu a o citaci judikatury. Žalobkyně dále sdělila, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila dokument nazvaný „úvěrová zpráva“ a výplatní pásku za únor 2025.

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu, která mu byla doručena se žalobou dne 29. 6. 2026 dle za použití , nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 25. 8. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se dostavila žalobkyně a nedostavil se žalovaný, který se bez omluvy k jednání nedostavil, předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 6. 8. 2026 dle § 49 odst. 4 o.s.ř a při kterém soud zjistil na základě dokazování z předložených listin následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne ze dne datum soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 41.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně ve splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. První čerpání bylo za účelem koupě zboží Apple iPhone 12 ve výši 40.539 Kč, přičemž tato částka byla převedena přímo na účet prodávajícího uvedeného ve smlouvě a měla být splacena 10 splátkami ve výši 4.054 Kč. Ve smlouvě o úvěru byly sjednány důsledky nesplácení úvěru, a to 100 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta, dále úrok z prodlení v zákonné výši. K žalobě byly doloženy rovněž úvěrové podmínky.

6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum soud zjistil, že výše úvěrového rámce byla změněna na 100.000 Kč

7. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum soud zjistil, že výše úvěrového rámce byla změněna na 120.000 Kč.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného soud zjistil, že částka předpisu činí celkem 174.838 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 73.803 Kč. Žalovaný dle tohoto dokumentu dluží celkem 142.032,04 Kč.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 131.163,14 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy.

10. Předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

11. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně eviduje u žalovaného výši úvěru 120.000 Kč, přičemž žalovaný nemá žádné děti, má příjmy ze zaměstnání ve výši 30.000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí dle žádosti 15.000 Kč. V části „registry“ je uvedeno u ISIR – klient nenalezen, u SOLUS, CEE, NRKI a JAP_PUJCKA – OK, u MVCR – Overeno. Z dokumentu „úvěrová zpráva“ soud zjistil, že žalovaný měl 1 ukončený kontrakt – kreditní karty, není však zřejmé, o jaké období se jedná. Z úvěrové zprávy z pozdějšího období (dle informací v ní uvedených pravděpodobně z března 2025) měl žalovaný před navýšením úvěrového rámce ze smlouvy o úvěru 1 existující splátkový kontrakt, 2 existující kreditní karty a 1 existující nesplátkový kontrakt; 1 žádost o splátkový kontrakt byla již odmítnuta. V kategorii „splátkové“ je uvedeno, že zbývající částka činí 39.322 Kč, v kategorii nesplátkové je uvedena využ. částka 36.964 Kč, v kategorii „karty“ je pak jako zbývající částka uvedeno 83.433 Kč.

12. Z výplatní pásky soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla v únoru 2025 ve výši 29.464 Kč.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 41.000 Kč. Výše úvěrového rámce byla následně navýšena na 100.000 Kč, poté na 120.000 Kč. Za dobu čerpání úvěru byla žalovanému poskytnuta celkem částka 174.838 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 73.803 Kč.

15. Závazkový vztah, vzniklý dne 28. 12. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí , (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle (ve znění účinném k okamžiku navýšení úvěrového rámce), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud zjištění skutkový stav posoudil z citované právní úpravy a právních závěrů z ní vyplývající a dospěl k tomuto právní posouzení věci.

22. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to jak před uzavřením smlouvy samotné, tak před změnou úvěrového rámce. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z , směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

23. Žalobkyně co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila své interní dokumenty, ve kterých je psáno, kterými všemi registry žalovaný prošel a jak. Tyto interní dokumenty však nedokazují, že žalovaný byl skutečně v těch kterých registrech lustrován Jediné dokumenty prokazující výsledek lustrace žalovaného jsou úvěrové zprávy, ze kterých však plyne, že žalovaný před navýšením úvěrového rámce z předmětné smlouvy o úvěru již měl závazky u jiných institucí. Tato skutečnost sama o sobě nesvědčí o dobré finanční situaci žalovaného bylo třeba, aby se jí žalobkyně s ohledem na navýšený úvěrový rámec 120.000 Kč, podrobněji zabývala. Žalobkyně si dle obsahu spisu od žalovaného nevyžádala s výjimkou jedné výplatní pásky před navýšením úvěrového rámce ničeho k ověření příjmu žalovaného. Dále žalobkyně nedoložila, že by se jakýmkoliv způsobem zabývala výdaji žalovaného, a to jak před uzavřením smlouvy samotné, zejména pak před navýšením úvěrového rámce. Žalobkyně navíc před navýšením úvěrového rámce měla k dispozici dokument, ze kterého bylo patrné, že žalovaný již má závazky u jiných institucí, a to nikoliv pouze v bagatelní výši. Obezřetný poskytovatel úvěru by si v takovéto situaci od žalovaného vyžádal více informací (výpisy z účtu, vyčíslení pravidelných výdajů).

24. V dané věci tedy zcela absentuje doložení zabývání se výdaji žalovaného, příjmy měly být ověřeny jednou výplatní páskou, a to až před navýšením úvěrového rámce. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v , je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

25. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně nesplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytla žalovanému úvěr v případě, kdy byly dány pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet a dostát svému závazku. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 174.838 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 174.838 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 73.803 Kč. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky 101.035 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení. (odst. I. výroku)

26. Soud shledal s ohledem na právní názor uvedený shora uzavřel, že žaloba byl ve zbývajícím rozsahu podána nedůvodně, proto byla zamítnuta. (odst. II. výroku) Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 6.020 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem hodnota úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a účast při jednání, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 24.080 Kč, režijní paušál ve výši 1.800 Kč (4x450 Kč), soudní poplatek 6.123 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 32.003 Kč. Zástupci žalobkyně by dále při plném úspěchu náleželo cestovné ve výši 446,73 Kč, a to dle , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026 (cestovné je počítáno z průměrné spotřeby 4,4 l/100 km, ceny nafty motorové dle příslušné vyhlášky ve výši 44,50 Kč/1 litr, sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,90 Kč/1km jízdy a vzdálenosti 124 km, přičemž zástupce žalobkyně jel na 2 jednání, proto v tomto řízení uplatňuje pouze polovinu cestovného). Na náhradě za promeškaný čas by pak přiznal soud částku 300 Kč (za 4 půlhodiny po 150 Kč, kdy je opět v tomto řízení požadována jen polovina náhrady). Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, které by mu náleželo z odměny, režijních paušálů a z náhrady za promeškaný čas, tj. DPH ve výši 5.497,80 Kč. DPH z cestovného nenáleží, jelikož (jak uvedl např. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 1. 10. 2024, č. j. -79) u položek vyúčtovaných v rámci cestovného (náklady na pohonné hmoty a amortizaci) částky uváděné ve vyhlášce reflektují reálné ceny včetně DPH, a proto již znovu z nich DPH nepřísluší. Soud by tak přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení při plném úspěchu celkem částku ve výši 38.247,53 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 154.362,40 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 101.035 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 65 %, v rozsahu 35 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 30 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 11.474 Kč. (odst. III. výroku)

28. Soud zavázal žalovaného k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky ( ) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.