Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 121/2026-39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 18.292 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.700 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.592 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.234,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 704,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 7.517,14 Kč od 25. 11. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 2.817,14 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 7.237,13 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.700 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.592 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.234,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 704,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 7.517,14 Kč od 25. 11. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 2.817,14 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 7.237,13 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 18.292 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.234,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 704,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7.517,14 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 7.237,13 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., a žalovaným došlo dne 20. 11. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 507 Kč a paušální ceny za plnění a za služby – úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1.800 Kč, s poskytnutou jistinou tedy celkem částku ve výši 18.592 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 1. 2025. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16. 2. 2024, žalovaný celkově zaplatil právnímu předchůdci žalobce částku 5.300 Kč, žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. hodnota, datované dnem datum, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost právnická osoba., jako věřitel, a žalovaný jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, v hotovosti v místě jeho bydliště, před podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 507 Kč, částku 4.900 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1.385 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 1.800 Kč za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy částku ve výši 18.592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z transakční historie a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovaným činila 10.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 5.300 Kč (žalobci žalovaný neuhradil ničeho).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne datum, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že pohledávka věřitele právnická osoba. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce prostřednictvím svého právního předchůdce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda se právní předchůdce žalobce před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru zabýval úvěruschopností žalovaného, a pokud ano, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 20. 11. 2023 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČ IČO, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 16.211 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 7.000 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 9.211 Kč. Žalovaný dále v uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy žalovaného ověřil právní předchůdce žalobce z výplatních pásek, čestného prohlášení a pracovní smlouvy, výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 10.000 Kč s měsíční splátkou 1.328 Kč je dostatečná.

10. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 11. 2023 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl žádné vyživované dítě, byl zaměstnán u právnická osoba, IČ IČO, jeho měsíční příjem (mzda) činil 16.211 Kč, jiné příjmy neměl, jako doložení jeho příjmů jsou v žádosti uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, žalovaný neměl sjednaný rezidenční úvěr (úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Jeho měsíční výdaje (hrazené žalovaným) činily celkem 7.000 Kč, z toho 2.000 Kč výdaje na bydlení, energie a 5.000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady. Jiné výdaje žalovaného ani výdaje domácnosti nejsou v žádosti uvedeny. Použitelný měsíční příjem žalovaného tak činil 9.211 Kč. V seznamu dluhů žadatele není uveden žádný dluh.

11. Z pracovní smlouvy ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba, IČO IČO, jako zaměstnavatelem, a žalovaným jako zaměstnancem, soud zjistil, že touto smlouvou byl mezi nimi sjednán pracovní poměr na dobu určitou do datum, s dnem nástupu do práce datum, se zkušební dobou do datum. Mzda je stanovena mzdovým výměrem.

12. Z výplatních lístků na jméno žalovaného od zaměstnavatele právnická osoba za období 8/2023, 9/2023 a 10/2023 soud zjistil, že čistá mzda, resp. doplatek činily 22.264 Kč, resp. 28.304 Kč (8/2023), 17.294 Kč, resp. 22.244 Kč (9/2023) a 2.943 Kč, resp. 2.943 Kč (10/2023).

13. Z čestného prohlášení žadatele o úvěr o typu bydlení a sdílení domácnosti s 1 nebo více osobami ze dne datum soud zjistil, že v něm žalovaný uvedl, že bydlí v nemovitosti ve vlastnictví jiné blízké osoby, k níž je ve vztahu kamarád, a na náklady na energie a bydlení přispívá měsíčně částkou 2.000 Kč.

14. Jiné doklady ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle , , (dále jen „o. z.“), a podle , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. vs. Anonymizováno), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání této smlouvy jeho právní předchůdce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě žádosti o úvěr, čestného prohlášení, výplatních lístků a pracovní smlouvy shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy ani nedoložil všechny jím uváděné dokumenty (výpisy z bankovního účtu). Ohledně příjmů žalovaného soud z žádostí o úvěr a z výplatních lístků shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalovaného a jako takové byly řádně doloženy výše uvedenými výplatními páskami. Ze strany žalobce ani jeho právního předchůdce nebyla nijak reflektována relativně nízká výše těchto příjmů, ani poměrně velký rozdíl v jejich výši. Dále údaj o výši mzdy uvedený v žádosti o úvěr (16.211 Kč) neodpovídá průměrné výši příjmu dle výplatních pásek (17.830,33 Kč), ani tento rozpor nebyl žalobcem ani jeho právním předchůdcem jakkoli reflektován. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako údaje se sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže.

28. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalovaného, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalovaného za bydlení a energie ve výši 2.000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 5.000 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 7.000 Kč. Tyto údaje o výdajích jsou v žádosti o úvěr uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobcově podání (doplnění žaloby) ze dne datum obsažené tvrzení, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je zmíněno bez jakékoli další bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň tvrzení zjištěného obsahu a výsledku tohoto zkoumání (soudu žádné výpisy z bankovního účtu žalovaného nebyly předloženy), a je tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově uvedené. Stejně tak nebyly soudu předloženy ani tvrzeny výstupy z údajného nahlédnutí právního předchůdce žalobce do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalovaného ve výši 9.211 Kč měsíčně (kdy tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaný dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky ve výši 1.328 Kč, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně (či spíše vůbec) nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než pouze výdaje ve výši uváděné shora (viz např. dle soudu nepříliš reálné výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši pouhých 5.000 Kč měsíčně).

29. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

30. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši 10.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 5.300 Kč. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 4.700 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.