Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 157/2026-31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
sp. zn. 8611168
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba., se sídlem IČ IČO, sídlem adresa (dále též „původní věřitel“) a žalovaným byla prostřednictvím webové stránky na www.tando.cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši částka s úrokem 40 % p.m. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru částka a úroky za první měsíc čerpání částka a smluvní pokutu ve výši částka sjednanou ve výši 0,1% denně od datum do datum. Žalovaný uzavřela smlouvu, kdy vyplnil registrační formulář na stránkách www.tando.cz, kde uvedl své osobní údaje, zřídil si uživatelský účet a registraci dokončil zadáním verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil, přestože předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny řádně a včas. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z elektronického dokumentu nazvaného smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota datovaného datum bylo zjištěno, že jako úvěrující je uvedena společnost právnická osoba., IČ IČO, jako úvěrovaný žalovaný, předmětem smlouvy je závazek úvěrujícího poskytnout na požádání žalované opakovaně úvěrové prostředky až do výše částka za dohodnutý úrok 40 % měsíčně. Na poslední straně, v místě pro podpis úvěrující nejsou dokumenty podepsány žalovaným, na místě pro podpis úvěrovaného je strojově čitelným písmem uvedeno „Jméno žalovaného“. Takový údaj ovšem sám o sobě (bez podpory dalších tvrzených skutečností a důkazů) neprokazuje skutkovou verzi žalobkyně ohledně způsobu akceptace obsahu dokumentu žalovanou, a soud tudíž nemá za prokázané, že právě žalovaný se registroval verifikační SMS do žádosti o úvěr, přihlásil do uživatelského profilu na webové adrese úvěrující, kde následně distančním způsobem odsouhlasil znění (obsah) předmětného elektronického dokumentu, případně dodatku, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné další důkazy, elektronickou komunikaci s žalovaným ani kopii jeho občanského průkazu. Elektronická žádost o spotřebitelský úvěr také není žalovaným podepsaná a není zřejmé kým byla vytvořena a kdo údaje vyplnil. Soud proto nemá za prokázáno, že mezi společností právnická osoba. a žalovaným byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena. Pro tento případ žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
4. Ze zprávy právnická osoba. a potvrzením o provedené platbě soud zjistil, že na účet žalovaného č. č. účtu byla dne datum připsána částka částka od společnosti právnická osoba., prostřednictvím platební brány jméno FO právnická osoba.
5. Z výzvy k zesplatnění ze dne datum adresované žalovanému nemá soud za prokázáno, že byla žalovanému doručena, či odeslána, tedy že by se dostala do sféry jeho dispozice, neboť žalobkyně doručení výzvy netvrdila ani neprokázala.
6. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že ještě před podáním žaloby převedla původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum se společností právnická osoba., IČ IČO, jakož i to, že dne datum byla z účtu původní věřitelky prostřednictvím platební brány ThePay připsána na účet žalovaného částka částka. Žalobkyně dne datum prostřednictvím právní zástupkyně odeslala žalovanému poštou doporučený dopis ze dne datum obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v dokumentu označeném jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána unikátním SMS kódem, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitelka či žalobkyně vyzvaly žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.
7. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), na základě které původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně (původní věřitelka) takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.
8. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).
9. Soud posoudil nárok žalobkyně podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud má za prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému bez platného závazku peněžní prostředky ve výši částka, má proto právo na vrácení této částky. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl, a v řízení nebylo zjištěno, že by původní věřitelce či žalobkyni poskytnutou částku vrátil. Soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky částka. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o.z.
12. Žalobkyni podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (k vydání bezdůvodného obohacení) až předžalobní upomínkou. Za okamžik doručení předžalobní výzvy přitom soud považoval den datum, neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (právnická osoba.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne datum. Jelikož žalobkyně stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení uplynutím dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.
13. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II), nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení, jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši, na kterou žalobkyně nemá dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo s ohledem na počátek prodlení žalovaného a s tím související výši sazby úroku z prodlení.
14. S ohledem na to, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se soud dále nezabýval tím, zda poskytovatel úvěru splnil své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10).
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobkyně požadovala částku částka a zákonný úrok z prodlení částka ke dni vyhlášení rozsudku, byla úspěšná v rozsahu částky částka a zákonných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši částka. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 51,72 %, neúspěšná v rozsahu 48,28 %. Úspěch žalobkyně byl zcela nepatrný, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.