Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 143/2026-80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované:

Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované adresa pobytu adresa bydliště žalovaného

o zaplacení 125 530 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 428 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 58 102 Kč a dále úroku a úroku z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 428 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 58 102 Kč a dále úroku a úroku z prodlení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 125 530 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem hodnota dne 27. 7. 2025 mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 93 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dle žaloby dne 28. 7. 2025 a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,56 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 393 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje měsícem srpnem 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně dle žaloby prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalované v databázi NRKI a SOLUS. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaného registru, jakož i na základě provedeného tzv. skóringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila pouze splátky ve výši 25 572 Kč, a to ve dnech 20. 8. 2025 a 22. 9. 2025 uhradila 6 393 Kč, ve dnech 25. 10. 2025 a 27. 10. 2025 částku 500 Kč, dne 29. 10. 2025 a 12. 12. 2025 uhradila 5 393 Kč a dne 29. 10. 2025 částku 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že z důvodu neplnění smluvních podmínek jí vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dle bodu 6.2 jí vznikl nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 109 578,81 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jeho úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 27. 2. 2026, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se tak po žalované žalobou domáhala zaplacení částky 111 176 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 111 176 Kč ve výši 11,5 % ročně od 27. 2. 2026 do zaplacení, pohledávku ve výši 14 354,98 Kč (smluvní pokuty dle bodu 6.5.) a úroku ve výši 78,56 % p. a. z částky 91 656,43 Kč od 23. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 2. 2026 dosáhne částky 368 236,80 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 21. 7. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. -39 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 3. 8. 2026 uvedla stejně jako v žalobě, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 22 000 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 10 794 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 10 206 Kč. Žalobkyně opětovně uvedla, že ověřila úvěrovou historii v databázi NRKI a SOLUS, provedla skóring klienta a prověřila, zda žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, zda neměla u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, ověřila, zda její doklad totožnosti není neplatný apod, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované a výpisy z bankovního účtu žalované, dokládající, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalobkyně obsáhle popisovala, jak vycházela zejména z údajů uvedených žalovanou, jak posuzovala náklady na bydlení žalované ve výši 4 934 Kč, uvedla, že žalovaná neuvedla žádnou osobu, k níž by měla vyživovací povinnost. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, potvrdila, že na úvěr žalovaná uhradila 25 572 Kč. V předloženém hodnocení klienta byly zaznamenány shora uvedené příjmy a výdaje žalované. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaná pracuje v právnická osoba. adresa na hlavní pracovní poměr od roku 2019, je vdaná.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

5. K soudem nařízenému jednání na den 20. 8. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud podané žalobě zcela vyhověl. Měla za to, že žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, žalovaná zaplatila 1/3 jistiny úvěru a dle přesvědčení žalobkyně by měla podle smlouvy o úvěr hradit i nadále. Nepřišla s žádným dalším tvrzením, neoznačila ani další důkazy.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 7. 2025 v 10:03:06 hod a z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut na účet číslo č. účtu spotřebitelský úvěr ve výši 93 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 393 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 78,56 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 114,03 %. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit 306 864 Kč.

7. Z předložené karty klienta bylo zjištěno, že úvěr ve výši 93 000 Kč byl vyplacen dne 28. 7. 2025 a že žalovaná na uvedený úvěr uhradila 25 572 Kč.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo potvrzeno, že úvěr ve výši 93 000 Kč byl vyplacen na účet číslo č. účtu dne 28. 7. 2025 pod variabilním symbolem var. symbol.

9. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 1. 2026 a 23. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužných částek s poučením, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.

10. Z oznámení ze dne 25. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla o zesplatnění úvěru z důvodu jeho nehrazení vyrozuměna a byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku ve výši 111 176 Kč žalobkyni uhradila nejpozději do 10 dnů od data odeslání výzvy.

11. Předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2026 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalované odeslána téhož dne.

12. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 31. 7. 2026 bylo potvrzeno, že úvěr ve výši 93 000 Kč byl dne 28. 7. 2025 připsán na účet žalované číslo č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol.

13. Podle zákona číslo , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ,2 zákona číslo , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byl doložen příjem žalované ze zaměstnání a bylo vycházeno z tvrzení žalované. Při posouzení úvěruschopnosti žalované je třeba vycházet z celkových příjmů, výdajů žalované, zjistit, zda žalovaná čerpala další úvěry, vyžádat si výpisy z účtu žalované, ze kterých lze zjistit platební historie žalované, její příjmy, výdaje, další splátky úvěrů či další poskytnuté úvěry apod. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni, především doložení výpisů z účtu žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalované.

18. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované. S ohledem na to, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou ( věta prvá ZSÚ), dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle . Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 93 000 Kč byly žalované poskytnuty na její účet a že žalovaná na tuto částku uhradila 25 572 Kč. Žalovaná je tak dle povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy 67 428 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalované uhradit žalobkyni uvedenou částku. Žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky či smluvní pokuty sjednané v neplatné úvěrové smlouvě.

19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle , neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. , věta druhá, , ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle , ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 58 102 Kč, dále úroku a úroků z prodlení, zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 125 530 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 67 428 Kč a žaloba byla pro částku 58 102 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 53,71 % ku 46,29 % žalované. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 7,42 % ve prospěch žalobkyně a je tedy nepatrný. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.