Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 105/2026-45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 24 869 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 175 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 18 694 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 379 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 797 Kč ode dne 17. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 175 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 18 694 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 379 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 797 Kč ode dne 17. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 2. 2026 doplněným vyjádřením ze dne 23. 6. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 24 869 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně žádá o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to čerpané jistiny z tohoto úvěru ve výši 21 797 Kč spolu se zákonným úrokem ze prodlení z částky 21 797 Kč od 17. 1. 2026 ve výši 11,50 %, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč, která se skládá z částky 500 Kč za první písemnou upomínku při prodlení žalovaného, 600 Kč za druhou písemnou upomínku při prodlení žalovaného a 1 500 Kč za ukončení smlouvy o úvěru z důvodu prodlení žalovaného, kapitalizovaného úroku ve výši 3 379 Kč počítaného z dlužné jistiny dle přehledu z č. l. 29, jakož i pojistného ve výši 972 Kč dle přehledu z č. l. 29.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota Anonymizováno včetně sazebníku a ostatních částí této smlouvy soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne datum k uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru za účelem financování nákupu vozu Anonymizováno na částku ve výši 36 976 Kč, z čehož tvoří částku 35 899 Kč samotný výdaj na automobil a zbytek poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z financované částky, který měl být úročen jako součást jistiny a takto i splácen. Tato částka měla být vrácena spolu s úrokem ve výši 42,61 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 57,09 %, celková měsíční splátka včetně pojistného činila 2 315 Kč. Z potvrzení ze dne 1. 8. 2024 z č. l. 28 se podává, že nová splátka úvěru včetně pojištění činí 2 477 Kč, a to na základě telefonické domluvy účastníků.
4. Z přehledu transakcí z č. l. 29 bylo zjištěno čerpání daného úvěru žalovaným dne datum ve výši 36 976 Kč (tj. včetně poplatku 3 % čerpané částky vedeného jako součást jistiny), účtování dlužných úroků, poplatků a pojistného, jakož i postupná platba na danou úvěrovou smlouvu v celkové výši 29 724 Kč.
5. Listinou ze dne 2. 1. 2026 bylo prokázáno odstoupení žalobkyně od dané smlouvy z důvodu prodlení žalovaného a výzva k zaplacení žalované částky.
6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti z č. l. 39 vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného, k čemuž byla předložena i kopie jeho občanského průkazu z č. l. 37 - 38, v registru SOLUS a CCE, CRIF, byl (nějak) ověřen příjem žalovaného ve výši 38 000 Kč, bylo vycházeno z jeho splátek úvěru ve výši 26 721 Kč měsíčně, kdy toto vše mělo být ověřeno z příslušných databází a registrů, byl posuzován rozdíl příjmů a výdajů žalovaného v částce 10 779 Kč, kdy tak byl učiněn závěr o schopnosti žalovaného úvěr splatit splátkami ve výši 2 315 Kč.
7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Předložená zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného staví na jisto nedostatečné ověřování úvěruschopnosti žalovaného, který měl mít příjmy ve výši 38 000 Kč, kdy jeho výdaje měly činit splátky stávajících úvěrů ve výši přesahující 70 % jeho příjmů (tj. částka 26 721 Kč), kdy žalobkyně výslovně počítala jako s výdajem dále pouze s částkou 500 Kč na nájem, jejíž výše sama o sobě objektivně nebudí důvěru, a výslovně nepočítala dokonce ani s výdaji na stravu žalovaného, popř. ani s výdaji na údržbu a provoz vozidla, které si žalovaný měl koupit, ani s jakýmikoli dalšími výdaji, jež by v souhrnu snadno mohly snadno překročit žalobkyní vypočtenou disponibilní částku. Žalobkyně přitom nedoložila ani samotné řádné ověření příjmů a to, jak přesně a za jaké období byly zjištěny, naprosto absentuje dokládání výdajů žalovaného. Pokud žalobkyně za této situaci poskytla silně zadluženému žalovanému další úvěr, netušila, zda je žalovaný s to tento splatit. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Je zřejmé, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 35 899 Kč, na kterou bylo splaceno 29 724 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 6 175 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. S ohledem na výši této částky při absenci jakékoli námitky žalovaného dovodil soud, že je v silách žalovaného vrátit uvedenou částku, proto mu byla uložena povinnost učinit tak do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již uhrazené části jistiny, poplatků, kapitalizovaného úroku a zákonného úroku z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
20. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal procesně úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že se tyto k náhradě nepřiznávají žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.