Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 125/2026-91

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného A, narozenému Datum narození žalovaného A, trvale bytem ve Adresa žalovaného A, o zaplacení 66 633,06 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Řízení se, co do zaplacení 30 635,78 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2026 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 35 997,28 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí celkem 66 633,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2026 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 5. 10. 2024 se společností Jméno žalovaného B. pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www.Anonymizováno.cz) smlouvu o úvěru, podle které od této společnosti obdržel převodem na účet částku celkem 58 530 Kč, kterou se zavázal vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se pak skládá z jistiny ve výši 58 530 Kč a úroku ve výši 8 103,06 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 3. 7. 2026 žalobkyně žalobu co do zaplacení 30 635,78 Kč na jistině spolu s požadovaným úrokem z prodlení z této částky omezila, neboť si vzpomněla, že žalovaný zaplatil celkem 74 602,29 Kč, avšak administrativním pochybením v žalobě zohlednila pouze platby započtené na příslušenství. Jelikož žalobkyně žalobu částečně omezila dříve, než soud o věci začal jednat, zastavil soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle , aniž zjišťoval stanovisko žalovaného.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Z y nazvané smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. Anonymizováno soud zjistil, že je datována 5. 10. 2024 a obsahuje ujednání o tom, že společnost Jméno žalovaného C. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytne žalovanému převodem na účet č. Anonymizováno částku 52 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok v sazbě 112 % ročně ve dvanácti splátkách po 7 384,23 Kč. Tato však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. Další skutečnosti soud pro níže vyložený právní názor nezjišťoval, stejně jako z obchodních podmínek. Z dodatku č. 1 soud zjistil, že obsahuje shodné údaje o účastnících a číslo smlouvy s tím, že celková výše úvěru bude 54 530 Kč a spolu s úrokem (111,12 % ročně) bude splacena ve dvanácti splátkách po 7 357,10 Kč (již zohledňuje předchozí platby žalovaného). Tato je datována 21. 11. 2024. Z dodatku č. 2 soud zjistil, že obsahuje shodné údaje o účastnících a číslo smlouvy s tím, že celková výše úvěru bude 58 530 Kč a spolu s úrokem (110,60 % ročně) bude splacena ve dvanácti splátkách po 6 258,40 Kč (již zohledňuje předchozí platby žalovaného). Tato je datována 27. 3. 2025.

5. Z výpisů z účtu a sdělení Jméno žalovaného D. soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. Anonymizováno je žalovaný v této věci a od společnosti sem obdržel dne 5. 10. 2024 platbu ve výši 52 000 Kč, dne 21. 11. 2024 platbu ve výši 2 530 Kč a dne 27. 3. 2025 platbu ve výši 4 000 Kč. Z těchto výpisů se pak dále podává celkově špatná finanční situace žalovaného, kdy každý měsíc čerpal nějaké úvěry, sázel a přes relativně vysoký obrat (vyšší než jeho příjem ze závislé činnosti umožňoval) se dostával do záporných zůstatků. Tyto informace nicméně společnost v době poskytnutí úvěru k dispozici neměla, neboť si výpisy z účtu od žalovaného nevyžádala.

6. Z potvrzení o transakcích soud zjistil, že společnost eviduje od žalovaného celkově úhrady ve výši 74 602,29 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu pohledávek soud zjistil, že se společnost a žalobkyně dohodly na postoupení souboru pohledávek za dlužníky společnosti, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

8. Z dopisu ze dne 21. 2. 2026 soud zjistil, že jím společnost oznamuje žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.

9. Z dopisu ze dne 21. 2. 2026 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 5. 10. 2024 ve výši 43 840,16 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby.

10. Z předloženého potvrzení soud zjistil, že společnost Anonymizováno Jméno žalovaného E. dne 24. 2. 2026 podala k přepravě u Jméno žalovaného F. zásilku č. Anonymizováno adresovanou žalovanému.

11. Z jednotlivých upomínek soud žádná skutková zjištění pro nadbytečnost nečinil.

12. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost a nyní i žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu, přičemž dne 5. 10. 2024 žalovaný obdržel od společnosti platbu ve výši 52 000 Kč, dne 21. 11. 2024 platbu ve výši 2 530 Kč a dne 27. 3. 2025 platbu ve výši 4 000 Kč. Žalovaný oproti tomu společnosti zaplatil celkem 74 602,29 Kč.

13. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [ ], přičemž svou neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru a jejích dodatků, avšak tyto y neobsahují vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou společnost komunikovala, je právě žalovaný v této věci, tím méně, že obsahem takového jednání měla být smlouva v předloženém znění. Z dalších provedených důkazů, zejména z výpisů z účtů a evidence přijatých transakcí se sice podává, že společnost byla v nějakém právním vztahu se žalovaným, co však bylo obsahem takového vztahu se z těchto listin nepodává.

14. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o. z. a , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být tvrzený úvěr již splacen a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí.

16. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

17. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, jaké všechny registry její právní předchůdkyně k osobě žalovaného lustrovala, nicméně k tomu neoznačila žádné důkazy a již ani neuvedla, zda její právní předchůdkyně jakkoli zjišťovala příjmy či výdaje žalovaného. Výpisy z jeho účtu si pak také nevyžádala, neboť jinak by mu žádný úvěr poskytnout nemohla (viz shora). Soudu tak nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na tvrzenou smlouvu o úvěru nahlížet i z tohoto důvodu jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 o. z.

19. V řízení však bylo prokázáno, že společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 58 530 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný již takto vydal 74 602,29 Kč, tedy více, než oč se obohatil.

20. Z vyložených důvodů soud žalobu (po částečném zastavení řízení) v celém rozsahu zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V projednávaném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.