Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 135/2026-34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A adresa pobytu adresa bydliště žalovaného
o zaplacení 30 345 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 15 345 Kč, nákladů spojených s uhrazením pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále úroku z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 558 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 15 345 Kč, nákladů spojených s uhrazením pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále úroku z prodlení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 558 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 8. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 345 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 1. 2025, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, a to na účet č. účtu. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 6. 4. 2025. Dle žaloby žalovaný na poskytnutou zápůjčku nic neuhradil. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, dle žalobkyně tedy tato splnila svoji povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 000 Kč (jistina 15 000 Kč + poplatek ve výši 9 000 Kč + náklady spojené s vymáháním ve výši 2 000 Kč), dále přiznání částky 6 345 Kč představující smluvní pokutu dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 15 000 Kč, a to ode dne 7. 4. 2025 do dne 4. 6. 2026. Rovněž požadovala přiznání úroku z prodlení z dlužné částky 24 000 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %.
2. Soud usnesením ze dne 8. 7. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 135/2026-20 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 21. 7. 2026 sdělila, že ve věci nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a) o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 3. 1. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta na účet číslo č. účtu. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky společnosti Jméno žalobkyně.
7. Z výpisu z běžného účtu číslo hodnota soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala na účet dne 3. 1. 2025 částku 15 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.
8. Z upomínky ze dne 6. 2. 2025 a 17. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 1. 2025.
9. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 17. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána.
10. Z oznámení o zesplatnění úvěru – výzvy k úhradě ze dne 8. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že v důsledku prodlení se splácením se stal celý dluh splatným, a to na základě článku 4.1. smlouvy o zápůjčce s tím, že dlužná částka činí 24 844 Kč. 6alovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu.
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 5. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 30 949 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 1 322 Kč do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 8. 5. 2026.
12. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 17. 7. 2026 soud zjistil, že na účet žalovaného číslo hodnota byla dne 3. 1. 2025 připsána částka 15 000 Kč z účtu vedeného na Jméno žalobkyně., pod variabilním symbolem var. symbol.
13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o zápůjčce je podle svého obsahu úvěrovou smlouvou a je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, jeho poměry, jeho dřívější závazky, tedy neověřila, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dokládat nebude a navrhla, aby poskytnutá zápůjčka byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalovaného.
18. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila, k poskytnutí úvěru přistoupila bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho.
19. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky, smluvní poplatky či náklady spojené s uplatněním pohledávky, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a pro částku 15 345 Kč, úroky z prodlení a pro náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 2 000 Kč, byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta.
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 30 345 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 15 000 Kč a žaloba byla pro částku 15 345 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř stejný, proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
21. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 518 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 960 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 558 Kč.
22. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.
Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711013526.
V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.