Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 16/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 11.004 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 2.400 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.400 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a částky 2.604 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 2.400 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.400 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a částky 2.604 Kč.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.400 Kč (nesplacená část jistiny ve výši 6.000 Kč a nesplacená část smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2.400 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.400 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a částky 2.604 Kč (smluvní pokuta dle odst. 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy za období od 13. 5. 2024 do 20. 7. 2025).
2. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „předchůdce žalobce“), dne 11. 1. 2024 uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaná nehradila ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas, na splátkách úvěru dosud neuhradila nic. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou postoupením.
3. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalované, měl přitom k dispozici výpisy z jejího bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.
4. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřila.
5. Se souhlasem účastníků (za užití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
6. Z listin y „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaná tuto smlouvu dne 11. 1. 2024 uzavřeli. Předmětem smlouvy je závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 6.000 Kč na účet č. č. účtu a závazek žalované úvěr splácet.
7. Z listin y „zesplatnění spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalovaná úvěr ve výši 6.000 Kč vyčerpala.
8. Jelikož žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaná dosud na splátkách úvěru neuhradila nic.
9. Z dokumentu „Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota“ soud zjistil, že předchůdce žalobce do něj zachytil mj. informace o příjmech a výdajích žalované. V dokumentu je uvedeno „Exekuce NE, Insolvence NE“, jinak však není patrno nic o tom, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce prověřil příjmy a výdaje žalované, její dosavadní dluhy a způsob jejich plnění.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající z Úvěrové smlouvy společnosti právnická osoba., IČO IČO. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak soud zjistil, že tato společnost pohledávku dále postoupila žalobci.
11. Jelikož žalovaná uzavírala Úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném od 1. 1. 2024.
12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Z. s. ú. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110 , § 117 a násl., § 122 ). Z jednotlivých ustanovení z. s. ú. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i bod 26. preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 z. s. ú.
16. Věřitel přitom nedostojí svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C 449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022 ).
17. Na podkladě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nedostál svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú. Z důkazů, které žalobce předložil, vyplývá pouze to, že si předchůdce žalobce opatřil od žalované informace o jejích příjmech a výdajích a prověřil neexistenci exekucí a insolvence (byť není patrné, zda a jak konkrétně předchůdce žalobce tyto skutečnosti ověřil). Uvedená listin listina však nijak nesvědčí o tom, že by předchůdce žalobce prověřil skutečné příjmy a výdaje žalované, její dosavadní dluhy a způsob, jakým žalovaná tyto případné dluhy splácela. Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že platební morálka žalované v době uzavírání úvěru již pravděpodobně nebyla dobrá, neboť krátce nato proti ní bylo zahájeno několik soudních a exekučních řízení mj. ve věcech jiných spotřebitelských úvěrů.
18. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 z. s. ú.). Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. absolutně neplatná.
19. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá mj. o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba. proti Anonymizováno (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.
20. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaná povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení, a to podle § 87 z. s. ú.
21. Z důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné Úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 6.000 Kč, žalovaná dosud na splátkách úvěru neuhradila nic. Pohledávka byla platně postoupena žalobci (podle § 1879 o. z.). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.).
22. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit v „základní“ době do tří dnů od právní moci rozsudku, vyplývající z § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož žalovaná námitky tohoto charakteru nevznesla, určil soud lhůtu k plnění právě na tři dny od právní moci rozsudku.
23. Ve zbytku žalované částky a příslušenství soud žalobu zamítl, neboť z absolutně neplatné Úvěrové smlouvy nemohou žalobci plynout žádné nároky na zaplacení smluvních úroků, poplatků či smluvních pokut. Soud žalobu zamítl i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, jelikož žalovaná se dosud do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobci nedostala, jak plyne z § 87 z. s. ú. a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 .
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při zohlednění příslušenství (kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu) to byla žalovaná, kdo byl v řízení převážně úspěšný. Jelikož však zůstala v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly, rozhodl soud tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, může se žalobce po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.