Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 134/2026-36
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 19 932,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 255,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 9 676,78 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 796,15 Kč ode dne 9. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 255,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 9 676,78 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 796,15 Kč ode dne 9. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 13. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 19 932,18 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na částku ve výši 27 400 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení splatného dluhu žalované z dané smlouvy vyčísleného ke dni vyhotovení návrhu, a to čerpané jistiny ve výši 10 255,40 Kč, sjednaného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 140,17 Kč, smluvního úroku ve výši 9 1363,03 Kč počítaného z dlužné jistiny v sazbě 0,98 % denně, poplatku „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ 400,58 Kč, a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedených poplatků a jistiny od 9. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne datum k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 27 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 0,983 % denně, RPSN bylo sjednáno ve výši 1 641,04 %.
4. Z přehledu transakcí z č. l. 33 vyplynulo, že žalovaná na daný úvěr čerpala od dne datum do datum celkem částku 23 000 Kč.
5. Z výpisu žalobkyně z č. l. 13 bylo zjištěno, že žalobkyně v době poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná žije s dalšími čtyřmi členy domácnost, z toho mají tři příjem, platí 2 500 Kč měsíčně na (jinou) půjčku, platí 1 500 Kč měsíčně na bydlení, další nezbytné výdaje činí 0 Kč a ostatní zbytné výdaje mají činit dalších 2 000 Kč, její doložený příjem má činit 25 400 Kč, tvrzený 15 000 Kč měsíčně, kdy na základě přihlédnutí k dotčenému regionu byla žalovaná vyhodnocena jako úvěruschopná. K tomuto byla předložena nedatovaná a nesignovaná listina „identifikované příjmy“ z č. l. 12 zachycující obecnou informaci, že čistý příjem spotřebitele ve výši 25 400 Kč byl dostatečně ověřen, aniž jsou patrny bližší detaily, jako datace zjištěného příjmu, způsob ověření apod.
6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k doložení konkrétního zkoumání úvěruschopnosti žalované v zásadě nepředložila relevantní listiny, nebylo doloženo přiměřené zkoumání příjmů, ani výdajů žalované, kdy obecná, nedatovaná informace, že došlo k ověření příjmu, je zjevně nedostatečná. Žalovaná přitom měl být zadlužena a chtěla se dále zadlužovat, a to navíc za otřesných podmínek s úrokem ve výši okolo 360 % ročně, bylo tak možno usuzovat na naprostou neuvážlivost žalované, což vše vyžadovala zvýšenou opatrnost při hodnocení její úvěruschopnosti. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta mj. částka ve výši 10 255,40 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu takto požadované jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit uvedenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšné žalované (po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí) žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.