Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 132/2026-170
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 75 478,05 Kč s příslušenstvím, takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 004,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 24. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 30 473,63 Kč, úroku ve výši 8 993,19 Kč a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 73 352,05 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 7 482,96 Kč, úroku z prodlení z částky 73 352,05 Kč od 31. 1. 2026 do 23. 5. 2026, úroku z prodlení z částky 28 347,63 Kč od 24. 5. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 45 04,42 Kč co do jeho výše 1,25 % ročně od 24. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 75 478,05 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 16,56 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, resp. nezaplatil splátky splatné v srpnu, září a říjnu 2024, prohlásila žalobkyně ke dni 21. 11. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Do té doby žalovaný zaplatil jen 54 995,58 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 73 352,05 Kč a popalatků ve výši 2 126 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané žádost o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 22. 12. 2022 požádal žalobkyni o úvěr ve výši 100 000 Kč na 60 měsíců. Uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 740 Kč, výdaje (bez splátek úvěrů) 5 000 Kč a úvěry (bez kreditních karet a kontokorentů) splácí po 7 800 Kč měsíčně.
4. Z lustrace žalovaného v systému CBCB soud zjistil, že k listopadu 2022 měl žalovaný jeden existující splátkový kontrakt s měsíční splátkou 7 798 Kč a dosud nesplacenou jistinou 592 648 Kč, kde nebyl v prodlení. Dále měl žalovaný čtyři již ukončené splátkové úvěry, přičemž v průběhu jejich splácení se dostal do prodlení a jeden z nich byl dokonce prodán jinému subjektu. Dále měl žalovaný dva již ukončené úvěry z kreditní či úvěrové karty.
5. Z listiny nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto dne 22. 12. 2022 uzavřeli žalobkyně se žalovaným, přičemž žalobkyně se zde zavázala žalovanému poskytnout 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 16,56 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 624 Kč (bez pojištění 2 461 Kč) splatných do každého 21. dne v měsíci počínaje lednem 2023. Další skutečnosti soud pro níže vyložený právní názor z této listiny nezjišťoval, stejně jako z listiny nazvané předsmluvní informace, všeobecné pojistné podmínky a obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry.
6. Z historického výpisu příjmů na účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, kam mu mimo jiné chodila mzda od zaměstnavatele Nexen Tire a další drobné platby z jiných účtů. Mimo jiné ze sázkové platformy Fortuna game. Mzdu měl žalovaný cca ve výši uvedené v žádosti.
7. Z historického výpisu z účtu č. Anonymizováno pak soud zjistil, že žalovaný nejprve od dubna 2021 hospodařil se zůstatkem cca 40 000 Kč, avšak následně se již v září 2021 začala jeho finanční situace zhoršovat a do výplaty mzdy mu pak pravidelně zbýval zůstatek v řádu desítek, maximálně stovek Kč.
8. Z historických výpisů z účtu č. Anonymizováno soud zjistil, že se jedná o účet k předmětné úvěrové smlouvě a z tohoto výpisu vyplývá, že 22. 12. 2022 zde proběhlo čerpání částky 100 000 Kč převodem na účet a dále, že žalovaný celkem na tento úvěr zaplatil 54 995,58 Kč. Z běžného výpisu z tohoto účtu za období od 22. 12. 2022 do 31. 12. 2022 pak soud zjistil, že žalovanému byl úvěr ve výši 100 000 Kč poskytnut převodem na jeho běžný účet č. Anonymizováno dne 22. 12. 2022. Totéž se podává z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022. Z tohoto výpisu se dále podává, že žalovaný začínal měsíc se zůstatkem 22,70 Kč a končil se zůstatkem -0,30 Kč, čímž se dostal do nepovoleného debetu a žalobkyně mu tak účtovala sankční úrok. Přesto mu dále nabízela úvěr až do 108 000 Kč, případně hypotéku až 1 900 000 Kč, nebo konsolidaci až do výše 600 000 Kč.
9. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při uzavření smlouvy se žalovaným počítala s příjmy ve výši 30 740 Kč, které vyplývaly z transakcí na jeho běžném účtu (medián za pět měsíců), dále s výdaji ve výši 19 432,82 Kč (aniž uvedla jak k nim dospěla) a vypočetla tak platební kapacitu žalovaného na 11 307,18 Kč, což považovala za dostatečné. Dále zkoumala tzv. KO kritéria a dospěla k závěru, že všechna byla splněna.
10. Z listiny nazvané data žádosti soud pouze zjistil, že jsou zde vypsány údaje, které žalobkyně eviduje k předmětné úvěrové smlouvě (je zde vypsáno, co vyplývá z předchozích listin).
11. Z dopisu ze dne 26. 8. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 8 629,95 Kč, jinak bude nucena úvěr zesplatnit. Z přiložené dodejky soud zjistil, že se tento dopis žalovanému nepodařilo dne 28. 8. 2024 doručit.
12. Z dopisu ze dne 23. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 82 003,95 Kč splatným ke dni 21. 11. 2024. Z přiložené dodejky soud zjistil, že se tento dopis žalovanému nepodařilo dne 2. 12. 2024 doručit.
13. Z dalších předložených výzev k zaplacení soud pouze zjistil, že jsou adresovány žalovanému.
14. Z přiloženého podacího archu podává, že zástupce žalobkyně žalovanému adresoval dne 6. 2. 2026 zásilku.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 22. 12. 2022 žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. Téhož dně se žalobkyní na tento produkt uzavřel smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout mu žádanou částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 16,56 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 624 Kč (bez pojištění 2 461 Kč) splatných do každého 21. dne v měsíci počínaje lednem 2023. Před poskytnutím úvěru měl žalovaný příjem cca 30 700 Kč, avšak i tomu odpovídající výdaje, tedy na běžném účtu udržoval zůstatek v řádu deseti až stokorun. U předchozích úvěrů se žalovaný dostával do prodlení se splácením, přičemž jedna pohledávka byla dokonce prodána jiné osobě. Dále měl žalovaný v době uzavírání smlouvy úvěr se splátkou 7 798 Kč měsíčně. V den uzavření smlouvy pak byly žalovanému žádané peněžní prostředky poskytnuty, tj. převodem na běžný účet obdržel částku 100 000 Kč. Žalovaný pak žalobkyni zaplatil toliko 54 995,58 Kč.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši 30 740 Kč měsíčně, které ověřila z běžného účtu žalovaného, žalovaného lustrovala v CBCB a zohlednila tak splátky jiných úvěrů. Ze zkoumání finanční situace žalovaného jí pak vyšla platební kapacita 11 307,18 Kč, což považuje pro splátku ve výši 2 461 Kč jako dostatečné. Nutno však uvést, že žalobkyně disponovala s daty z běžného účtu žalovaného, který vedla. Pokud by do něj nahlédla, zjistila by, že běžné výdaje žalovaného přesahují částku, se kterou počítala, když se finanční situace žalovaného již cca rok před poskytnutím předmětného úvěru začala zhoršovat a před výplatou mzdy hospodařil se zůstatky v řádu deseti až stokorun. Jakým způsobem se na této situaci projevil koníček žalovaného v podobě sázení, pak žalobkyně vůbec nehodnotila.Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 54 995,58 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 45 004,42 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od doby obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 22. 5. 2026 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 23. 5. 2026, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 24. 5. 2026 do prodlení.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 004,42 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 24. 5. 2026, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 30 473,63 Kč, úroku ve výši 8 993,19 Kč a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 73 352,05 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 7 482,96 Kč, úroku z prodlení z částky 73 352,05 Kč od 31. 1. 2026 do 23. 5. 2026, úroku z prodlení z částky 28 347,63 Kč od 24. 5. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 45 04,42 Kč co do jeho výše 1,25 % ročně od 24. 5. 2026 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu účastníků odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.