Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 14/2026-32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 20 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč to vše ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba o stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 36 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 4. 2026 do zaplacení,

úrok z úvěru ve výši 8 400,22 Kč,

úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 5. 2026 do zaplacení,

jiný úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 10. 5. 2026 do zaplacení,

náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč to vše ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba o stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 36 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 4. 2026 do zaplacení,úrok z úvěru ve výši 8 400,22 Kč,úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 5. 2026 do zaplacení,jiný úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 10. 5. 2026 do zaplacení,náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2026 domáhala toho, aby soud vydal rozhodnutí, jímž by uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 9. 4. 2026 s žalovaným smlouvu o úvěru č.hodnota na částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná částka představuje dle žalobkyně dlužnou jistinu z uvedeného úvěru.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si vzal od žalobkyně úvěr, obdržel 20 000 Kč, uzavřel smlouvu o úvěru. Uvedl, že asi možná něco splatil, ale pak už neměl, protože měl úvěrů více. Žádal o splátky, ale nevyhověli mu. V době, kdy si bral předmětný úvěr měl žalovaný již dle svého vyjádření k žalobě jiné dluhy a tímto úvěrem řešil splátku jiného dluhu. Věděl, že má tento úvěr uhradit do měsíce, ale již v době, kdy si ho bral, věděl, že to nebude možné. Celkem v té době měl žalovaný dle svého tvrzení asi 6 nebankovních úvěrů celkem ve výši 70 000 Kč až 80 000 Kč. Jeho příjem činil v té době 45 000 Kč čistého, jeho náklady kompletně činily asi 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. V nákladech na život nejsou zahrnuty splátky dluhu, které činily asi 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně. V současné době má stále příjem 45 000 Kč čistého měsíčně, stejné náklady na život. Splácí dluhy splátkami ve výši 8 500 Kč měsíčně. Neví, kolik již zaplatil na tento dluh, uvedl, že pokud žalobkyně v žalobě píše, že nic neuhradil, tak nic neuhradil. Měl toho více a už přesně neví, kolik zaplatil.

3. Jednání soudu proběhlo dle v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze sdělení Air bank, a.s., ze dne 30. 6. 2026 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. č. účtu byl v dubnu 2026 žalovaný. Z výpisu z uvedeného účtu bylo zjištěno, že dne 9. 4. 2026 byla na účet připsána částka ve výši 20 000 Kč žalobkyní.

5. Žalovaný při jednání soudu osobně potvrdil uzavření smluvního vztahu s žalobkyní a obdržení částky 20 000 Kč od žalobkyně.

6. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 14. 5. 2026 k úhradě dluhu.

7. Dopisem ze dne 30. 7. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky.

8. Žalobkyně doložila soudu žádost o spotřebitelský úvěr, formulář pro spotřebitelský úvěr, u nazvanou „úvěruschopnost klienta“, u nazvanou „aktuální informace o klientovi“, smlouvu o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce, výzvu k úhradě. Žádná z uvedených listin není žalovaným podepsána. Žalobkyně tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který měl příjem 45 336 Kč měsíčně, výdaje 14 500 Kč. Uvedené informace o příjmech a nákladech žalovaného žalobkyně nijak nedoložila, výplatními páskami či doklady o nákladech na bydlení.

9. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že si vzal od žalobkyně úvěr, obdržel 20 000 Kč, uzavřel smlouvu o úvěru, žádal o splátky, ale nevyhověli mu. Uvedl, že již v době, kdy si bral předmětný úvěr měl žalovaný již dle svého vyjádření k žalobě jiné dluhy a tímto úvěrem řešil splátku jiného dluhu. Věděl, že má tento úvěr uhradit do měsíce, ale již v době, kdy si ho bral, věděl, že to nebude možné. Celkem v té době měl žalovaný dle svého tvrzení asi 6 nebankovních úvěrů celkem ve výši 70 000 Kč až 80 000 Kč. Jeho příjem činil v té době 45 000 Kč čistého, jeho náklady kompletně činily asi 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. V nákladech na život však nejsou zahrnuty splátky dluhu, které činily asi 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně.

10. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši 20 000 Kč, aniž by důkladně zkoumala jeho úvěruschopnost, neboť tvrzené údaje o příjmu žalovaného, nákladech na domácnost a příjmu ostatních členů domácnosti nejsou nijak doložené. Žalovaný sám následně uvedl, že měl několik nebankovních úvěrů a ty nebyl schopen splácet, přičemž toto věděl již v době uzavírání úvěrové smlouvy s žalobkyní.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení a násl. z.č. , , dále jen o.z. Smlouvou o úvěru se dle o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona definuje spotřebitelský úvěr tak, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Soud odkazuje na Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

19. S ohledem na výše uvedené má soud dle doložené platební historie za prokázané, že věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 20 000 Kč, což je dluh na jistině. Žalovaný nic neuhradil.

20. Předmětné řízení je řízení sporné, v němž v souladu s ustanovením jsou účastníci řízení k dosažení účelu řízení povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (tzv. unést břemeno tvrzení) a v dané situaci především plnit důkazní povinnost k prokázání svých tvrzení (tzv. unést břemeno důkazní). Neunesení těchto břemen má za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně se bez omluvy neúčastnila jednání soudu, vzdala se tak dobrovolně svého práva na poučení soudem o povinnosti nést břemeno tvrzení a důkazní a o následcích neunesení těchto břemen.

21. Soud z doložených listinných důkazů zjišťoval, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Po provedeném dokazování, jak uvedeno výše soud dopěl k závěru, že žalobkyně ohledně prokázání úvěruschopnosti žalovaného své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Z doložených listin nebylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla dána, neboť tvrzení o jeho úvěruschopnosti, majetkové a sociální situaci, jeho příjmech a nákladech, nebyly nijak prokazovány, naopak žalovaný při jednání soudu uvedl, že měl několik úvěrů a již v době čerpání tohoto úvěru věděl, že tento nebude moci splatit.

22. Soud byl připraven poučit žalobkyni při jednání o povinnosti nést a unést svá břemena ve sporném řízení v tom smyslu, že z doložených listin úvěruschopnost žalovaného není prokázána, avšak žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, přičemž se z jednání soudu neomluvila.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalovaného splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když se nezabýval tím, zda žalovaný disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, tj. nezabýval se dostatečně jeho jak příjmy, tak i výdaji. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla věřitelem zjištěna a hodnocena s odbornou péčí, a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení § 2991 o.z. a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel žalované poskytl.

25. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení, a to poskytnuté jistiny dle doložené platební historie ve výši 20 000 Kč.

26. Ve výroku II rozsudku soud žalobu co do zbytku zamítl, a to včetně příslušenství. Soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. ze dne 20. 4. 2022. Podle uvedeného nálezu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III rozsudku podle ustanovení , neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného je v daném řízení srovnatelný.

28. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s ustanovením ve splátkách s ohledem n asociální situaci žalovaného, jehož příjem činí 45 000 Kč čistého, náklady asi 25 000 Kč měsíčně, žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. V nákladech na život však nejsou zahrnuty splátky dluhu, které činí asi 8 500 Kč měsíčně. Soud tak hodnotí splátky ve výši 3 000 kč měsíčně jako zcela adekvátní k výši dluhu celkově s tím, že povinnost k plnění byla uložena pod ztrátou výhody splátek a neuhrazení jediné splátky zesplatní celý dluh.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.