Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 175/2026-39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně A, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 15 042,30 Kč s příslušenstvím, takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 15 042,30 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 6. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 7. 10. 2025 dohodu o narovnání, kterou účastníci narovnali sporná práva ze zaniknuvší smlouvy o úvěru č. Anonymizováno. Žalovaný se zde zavázal uhradit 16 300 Kč v 11 splátkách. Jelikož se 25. 1. 2026 dostal do prodlení, stal se celý zbytek dluhu ve výši 13 300 Kč splatným k 26. 1. 2026. Dále se pak domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 26. 1. 2026 do 5. 6. 2026, tj. ve výši 1 742,30 Kč.
2. Žalovaný k věci uvedl, že se žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu, podle které od žalobkyně obdržel 5 000 Kč, avšak jelikož neměl na zaplacení, požádal o splátkový kalendář a měl za to, že mu žalobkyně vyhověla. Až později zjistil, že namísto dohody o splátkách podepsal dohodu o narovnání. Dodal, že v té době neměl pochybnosti o platnosti úvěrové smlouvy, a proto ani neměl zapotřebí žádná sporná práva narovnávat. Nyní, poté co navštívil dluhovou poradnu organizace Jméno žalobkyně B. má za to, že jak úvěrová smlouva, tak následná dohoda o narovnání jsou absolutně neplatné pro hrubý rozpor s dobrými mravy a pro nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit jeho úvěruschopnost s odbornou péčí.
3. Z listin y nazvané dohoda o narovnání soud zjistil, že tuto dne 7. 10. 2025 uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku účastníci (za žalobkyni dohoda obsahuje kvalifikovaný elektronický podpis a žalovaný jej podepsal pomocí bankovní identity). Je zde konstatováno, že účastníci uzavřeli dne 16. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, aniž by zde bylo uvedeno, co mělo být jejím obsahem, zejména částka spotřebitelského úvěru, její splatnost, úrok atp. Dále je zde uvedeno, že mezi účastníky se stala spornou otázka platnosti smlouvy, kdy žalovaný namítá její neplatnost z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti a výše smluvních úroků, poplatků a sankcí pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný se zde zavázal zaplatit žalobkyni 16 300 Kč v jedenácti splátkách (10 * 1 500 Kč + 1 300 Kč) s tím, že uzavřením této dohody zanikají veškerá práva a povinnosti z úvěrové smlouvy a nahrazují se touto dohodou.
4. Z dopisu ze dne 22. 5. 2026 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení 14 856,10 Kč do sedmi dnů, jinak zahájí soudní řízení. Z připojeného podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 23. 5. 2026.
5. Z předložené e-mailové komunikace soud zjistil, že žalovaný reagoval žalobkyni na předžalobní upomínku s tím, že nemá peněžní prostředky na zaplacení a žádá tak o měsíční splátky ve výši 1 500 Kč až 2 000 Kč. Na to žalobkyně reagovala tak, že splátkový kalendář se splátkou 1 500 Kč lze se žalovaným sjednat a pokud bude žalovaný s dohodou o narovnání souhlasit, lze ji podepsat jedním ze zde vyjmenovaných způsobů. Na to žalovaný za splátkový kalendář poděkoval a následující den mu byla doručena dohoda o narovnání.
6. Z dopisu ze dne 19. 2. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru č. Anonymizováno ve výši 5 000 Kč s tím, že měsíční splátka činí 2 000 Kč a je splatná do každého 15. dne v měsíci tak, že první bude splatná 15. 3. 2025 a poslední 15. 2. 2026.
7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 20. 2. 2025 vyplatila 5 000 Kč a žalovaný žalobkyni v období od 14. 3. 2025 do 16. 1. 2026 zaplatil celkem 9 000 Kč (do května 2025 to byly tři splátky po 2 000 Kč a následně až po listopadu 2025 dvě splátky po 1 500 Kč).
8. Z předložené výplatní pásky soud již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.
9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 7. 10. 2025 uzavřeli dohodu, nazvanou jako dohoda o narovnání, kterou nahradili úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno ze dne 16. 2. 2025. Podle nahrazené úvěrové smlouvy žalovaný obdržel od žalobkyně 5 000 Kč a zavázal se jí zaplatit 24 000 Kč. Poté co zaplatil 6 000 Kč, přestal splácet a následně až v říjnu 2025 požádal žalobkyni o splátky ve výši 1 500 Kč až 2 000 Kč. Na to mu žalobkyně sdělila, že dohodu o splátkách s ním lze uzavřít a zaslala mu předmětnou dohodu o narovnání. V této dohodě se účastníci dohodli, že nahrazují původní úvěrovou smlouvu závazkem žalovaného zaplatit žalobkyni 16 300 Kč. Celkem pak žalovaný žalobkyni zaplatil 9 000 Kč.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věty první o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 1903 odst. 1 věty první o. z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze narovnání odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Institut narovnání podle shora citovaného § 1903 o. z. pamatuje na situace, kdy mezi stranami ohledně původního závazku existují určité sporné body či pochybné okolnosti. Narovnáním se dosavadní závazek nahrazuje závazkem novým tak, že si strany mezi sebou upraví a vyjasní práva a povinnosti, která mezi nimi doposud byla sporná či pochybná. Narovnání tak má místo především tam, kde se strany nemohou shodnout na tom, jaký byl obsah určitého závazku (například výše dluhu), nebo zda závazek vůbec existoval (dluh vznikl). Podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu, původní závazek může dokonce absentovat, či vycházet z neplatného právního jednání (§ 1904 o. z.). Jde-li o náležitosti dohody o narovnání, v dohodě by vždy měl být konkrétně vymezen sporný závazek a vůle stran tento závazek zrušit a nahradit jej závazkem novým. Má-li dohoda o narovnání řešit skutečně sporné závazky mezi účastníky, resp. mají-li být z dohody o narovnání dovozována jakákoliv práva, musí jít o dohodu platnou, tady dohodu, která mimo jiné neobchází zákon. Vzhledem k tomu, že z předmětné dohody dovozuje práva žalobkyně, tíží ji břemeno tvrzení a důkazní o tom, že dohoda o narovnání je platným právním jednáním (např. neobcházejícím zákon).
16. Obcházení zákona je třeba posoudit v rámci úvahy o rozporu právního jednání se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 273/2018 ). Obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 119/01 ). Obcházení zákona je rovněž třeba považovat za porušení zákona, neboť v rozporu se zákonem je účel, který je právním jednáním sledován. Následkem rozporu se zákonem může být neplatnost relativní (§ 586 o. z.) nebo absolutní (§ 588 o. z.), pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může nastat pouze tehdy, pokud to vyžaduje smysl a účel porušené normy, tj. je-li to nezbytně třeba k zajištění ochrany jednajícího, adresáta právního jednání či třetích osob, popř. je-li to nezbytné k ochraně veřejného pořádku. Dospěje-li soud k závěru o absolutní neplatnosti právního jednání z důvodu jeho zjevného rozporu s dobrými mravy, (a)nebo pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku, je povinen k němu přihlížet z úřední povinnosti, tedy i když se strany neplatnosti nedovolají, resp. i proti jejich vůli. Absolutní neplatnost pak znamená, že právní jednání nepůsobí od samého počátku žádné právní následky.
17. Z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
18. V projednávaném případě je v uzavřené dohodě o narovnání uvedeno, že mezi účastníky se stala spornou otázka platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, kdy žalovaný namítá její neplatnost z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti a výše smluvních úroků, poplatků a sankcí pro rozpor s dobrými mravy.
19. Měly-li by účastníkům ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzniknout jakákoli práva (či povinnosti), musela by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jinak by měla nárok výhradně jen na vrácení žalovanému poskytnuté jistiny, neboť úvěrová smlouva by musela být považována za absolutně neplatné právní jednání, jehož vypořádání se řídí shora citovaným § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru nahrazena dohodou o narovnání, je nezbytné – aby mohla být dohoda o narovnání považována za platné právní jednání, aby nahrazovala smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Nepředcházelo-li uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je později nahrazena dohodou o narovnání, řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, nelze dohodu o narovnání považovat za platné právní jednání, neboť tím dochází k obcházení zákona, ledaže je dohodou o narovnání řešeno výhradně jen právo poskytovatele úvěru na vrácení jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřením dohody o narovnání v takovém případě (bez zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením narovnávané úvěrové smlouvy) dochází k vyloučení závazného pravidla (zkoumat úvěruschopnost spotřebitele) záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný (dohoda o narovnání), v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným (předpokladem uzavření dohody o narovnání není zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele). Uzavření dohody o narovnání za popsané situace představuje postup, kdy se někdo chová podle práva (uzavření dohody o narovnání ve vztahu vzniklém na základě absolutně neplatné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru zákon nezakazuje), ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nežádoucího (zaplacení finančních prostředků dle neplatné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru bez předchozího řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele).
20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila, že by předmětnou dohodou o narovnání bylo řešeno toliko její právo na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, žalobkyni zaplatil již 9 000 Kč a podle dohody o narovnání mu zbývá doplatit ještě 13 300 Kč) a předmětná dohoda o narovnání byla uzavřena za účelem odstranění sporných práv a povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo povinností žalobkyně, mělali být se svou žalobou úspěšná, aby v řízení tvrdila a prokázala, že řádně před uzavřením narovnávané smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. To však neučinila a soud tak dospěl k závěru, že o této skutečnosti neunesla své břemeno tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. ], přičemž svou neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno je proto nutno v projednávaném případě nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Byla-li dohodou o narovnání ze dne 7. 10. 2025 řešena sporná práva a povinnosti z takovéto neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je nutno rovněž dohodu o narovnání považovat za neplatné právní jednání dle § 580 odst. 1 a § 588 věty první o. z., neboť jejím uzavřením mělo dojít k vyloučení kogentní zákonné úpravy ukládající poskytovateli úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má veřejnoprávní dopady. Dohoda o narovnání v této věci je tudíž právní jednání, které zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ). Žalovaný se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.