Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 117/2026-82
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem v Adresa žalobkyně, proti žalovanému Jméno žalovaného A, narozenému Datum narození žalovaného A, trvale bytem ve Adresa žalovaného A, o zaplacení 64 361,28 Kč s příslušenstvím, takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 371 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 13. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 29 990,28 Kč, úroku ve výši 1 652,88 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 45 499,32 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 53 674 Kč od 27. 9. 2025 do 12. 6. 2025 a úroku z prodlení z částky 19 303 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 64 361,28 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 9. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 47 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v nominální úrokové sazbě 56,5 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 486 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, zaplatil pouze 12 430 Kč, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 25. 9. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 51 876,50 Kč (původní jistina 45 499,32 Kč a přirostlý úrok 6 377,18 Kč – z toho pak žalobkyně podle petitu požaduje pouze 51 876 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 687,28 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tato je datována dnem 9. 12. 2024. Na místě podpisu žalovaného je zde uveden kód Anonymizováno. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. Anonymizováno částku 47 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 56,5 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 486 Kč splatných vždy do každého 22. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Po zadání kódu soubor nebyl měněn. Pro níže vyložený právní názor soud z této listin y žádná další skutková zjištění nečinil. Z listin y nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní informaci o spotřebitelském úvěru shrnující základní parametry tvrzeného úvěru. Z přiloženého scanu občanského průkazu pak soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. Z listin y nazvané informace pro klienta se podává způsob, jakým jsou u žalobkyně uzavírány smlouvy. Z osobní stránky klienta se podává, že žalobkyně u žalovaného eviduje z 9. 12. 2024 předsmluvní formulář, dva smluvní formuláře, a dvě oznámení o schválení úvěru.
4. Z dopisu ze dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jím žalovanému oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 9. 12. 2024 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu.
5. Z listin y nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 9. 12. 2024 žalobkyně žalovanému převodem na účet vyplatila 47 000 Kč. Totéž se podává z přiloženého potvrzení o provedené platbě s tím, že transakce proběhla přes platební bránu ThePay a.s. Z předložených výpisů z běžného účtu za období od 13. 7. 2024 do 14. 11. 2024 soud zjistil, že účet č. Anonymizováno je veden na jméno žalovaného a byla mu sem vyplácena měsíčně mzda v průměru 43 062 Kč. Dále však žalovaný na tento účet čerpal řadu dalších úvěrů, nejčastěji od společnosti Jméno žalovaného B., ale také od žalobkyně (22. 7. 2024 to bylo 100 000 Kč) a obraty (jak kreditní, tak debetní) se pohybovaly v rozmezí cca 80 000 Kč až 200 000 Kč. Přesto žalovanému zbýval měsíčně zůstatek v jednotkách korun až jednotkách tisíců korun. Rovněž se z těchto výpisů podává, že žalovaný propadl sázkám všeho druhu (Sazka, Chance, Apollo games, Tipsport a Maxa).
6. Z upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že došlo k odkladu splátky splatné 22. 4. 2025. Totéž se podává z dopisu ze dne 9. 4. 2025.
7. Z listin y nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje zaplacení celkem 12 629 Kč.
8. Z dopisů ze dne 22. 8. 2025 a 22. 9. 2025 soud zjistil, že jimi žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dlužných splátek s tím, že pokud dluh nevyrovná, dojde k zesplatnění celého úvěru.
9. Z dopisu ze dne 25. 9. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru tímto dnem splatným a vyzvala jej k okamžité úhradě 53 674 Kč.
10. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný měl k 9. 12. 2024 žádosti u čtyř institucí, pročež byl zařazen do III. kategorie (54 bodů), je exponován částkou 591 139 Kč, pročež byl zařazen do III. kategorie (50 bodů), revolvingový limit má 0 Kč, pročež byl zařazen do I. kategorie (36 bodů) a nemá žádný dluh po splatnosti, pročež byl zařazen do I. kategorie (56 bodů). Žalovaný tak dosáhl v interní score card 196 bodů z možných 246 a platí, že čím méně bodů, tím vyšší riziko, že nebude splácet. Minimum možných bodů je pak 97.
11. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
12. Z dopisu ze dne 30. 3. 2026 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 53 674 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
13. Z podacího archu ze dne 30. 3. 2026 soud zjistil, že toho dne žalobkyně zasílala žalovanému zásilku č. RR Anonymizováno.
14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 9. 12. 2024 uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 47 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 56,5 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 486 Kč splatných vždy do každého 22. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalobkyně dne 9. 12. 2024 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný zaplatil pouze 12 629 Kč. K tomu je třeba uvést, že žalobkyně sice tvrdila, že zaplatil pouze 12 430 Kč, nicméně z její interní listin y se podává, že eviduje úhrady v celkové výši 12 629 Kč a soud neměl důvodu této listin ě neuvěřit. Při zjištění, kolik žalovaný žalobkyně celkem na tvrzenou pohledávku zaplatil, tak soud vycházel z listin y nazvané karta klienta. Dále již neuhradil ničeho, v důsledku čehož mu žalobkyně nejprve adresovala dvě upomínky a následně oznámení, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru splatným. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán s příjmem cca 43 000 Kč měsíčně, avšak na bankovním účtu měl podstatně vyšší obraty, a to zejména v důsledku čerpání řady úvěrů a sázkám, přesto se potýkal s nízkým až téměř žádným zůstatkem na účtu.
15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. V tomto případě má soud z provedeného dokazování za dostatečně prokázané, že žalobkyně jednala se žalovaným a vzhledem k tomu, že smlouva nebyla po zadání SMS kódu měněna, má soud za prokázané rovněž to, že se žalobkyně se žalovaným dohodla na smlouvě ve znění, v jakém byla předložena. Písemná forma smlouvy tak byla v tomto případě zachována.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a osobu žalovaného lustrovala v nebankovním registru klientských informací a měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za čtyři měsíce. K výdajům uvedla, že je žalovaný sdělil a ve smlouvě prohlásil, že veškeré sdělené údaje jsou pravdivé. K tomu je třeba poznamenat, že žádnou listin u, ve které by žalovaný jakékoli údaje o svých výdajích sděloval, soudu nepředložila. Jak je však uvedeno výše, žalobkyně měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, podle kterých si mohla udělat ucelený obraz o jeho výdajích. To však evidentně neučinila. Pokud by jen zběžně do předložených výpisů z účtu nahlédla, zjistila by, že žalovaný není schopen pokrýt své měsíční výdaje z příjmů ze závislé činnosti a z toho důvodu se více a více zadlužuje čerpáním řady úvěrů (a to včetně úvěrů od žalobkyně) a dále, že žalovaný má vážné problémy s hazardními hrami a sázením. Pokud žalovanému žalobkyně přesto peněžní prostředky poskytla, jen přispěla k akceleraci jeho dluhové spirály. Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru je proto nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 47 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně pak bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 12 629 Kč a k vydání tak zbývá jen 34 371 Kč Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 11. 6. 2026 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu doručena do datové schránky), následující den, tj. 12. 6. 2026, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 6. 2026 do prodlení.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 371 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 13. 6. 2026 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 29 990,28 Kč, úroku ve výši 1 652,88 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 45 499,32 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 53 674 Kč od 27. 9. 2025 do 12. 6. 2025 a úroku z prodlení z částky 19 303 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.