Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 130/2026-88

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 29 691 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 456 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 456 Kč za dobu od 3. 6. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 456 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 456 Kč za dobu od 3. 6. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zbytku zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.6.2026 došlou zdejšímu soudu dne 9.6.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 29 691 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 257 Kč ve výši 11,50 % ročně od 13.11.2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 68,36 % ročně z částky 18 235,67 Kč od 13.11.2025 do 6.12.2025 ve výši 797,76 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 18 235,67 Kč od 7.12.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13.11.2025 dosáhne částky 70 560 Kč, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 20.5.2024. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč dne 20.5.2024, žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala splatit ve 48měsíčních splátkách ve výši 1 396 Kč spolu s úrokem ve výši 68,36 % ročně. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, informací z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.), rovněž ověřila úvěrovou historii v databázi SOLUS a NRKI a vycházela z prohlášení žalované, a došla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, proto žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění ke dni 11.11.2025. Žalovaná do zesplatnění uhradila žalobkyni 14 x částku ve výši 1 396 Kč, a to dne 4.7.2024, 19.8.2024, 4.10.2024, 7.11.2024, 11.12.2024, 12.12.2024, 6.2.2025, 6.3.2025, 17.3.2025, 4.4.2025, 9.5.2026, 9.6.2025, 8.8.2025 a 11.8.2025. Žalobkyně požadovala po žalované částku nesplacené jistiny ve výši 21 319,46 Kč se zákonným a smluvním úrokem, smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru za prodlení s každou splátkou delší jak 30 dnů ve výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru za prodlení s každou splátkou delší jak 15 dnů ve výši 1 600 Kč (8 x 200 Kč) a smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 4 434,56 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z dlužné jistiny od 13.11.2025 do dne vyhotovení žaloby. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 19.8.2026. Žalobkyně se na jednání dostavila; žalovaná se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle , , (dále jen „“).

4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 20.5.2024 (č.l. 7-9) a oznámení o schválení úvěru (č.l. 10-11) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní žalované ve výši 20 000 Kč. Žalovaná měla splatit dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 396 Kč, splatných vždy k 7. dni v měsíci, celkem měla žalovaná zaplatit částku 58 800 Kč, úroková sazba byla 68,35 % ročně a RPSN ve výši 94,4 %. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované (viz hodnocení klienta na č.l. 28, duplicitně na č.l. 66), vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána u právnická osoba., má pravidelný měsíční příjem 52 225 Kč, životní minimum žalované stanovila na částku 4 860 Kč, má 1 dítě v domácnosti, u kterého jsou výdaje 3 490 Kč, bydlí v pronájmu, náklady na bydlení jsou 9 715 Kč, vyhodnotila tak, že celkové výdaje žalované jsou 18 065 Kč, volné příjmy jsou 33 160 Kč. Žalobkyně měla k dispozici potvrzení právnická osoba. o tom, že je u ní veden účet na jméno žalované (č.l. 29, duplicitně na č.l. 32 a č.l. 68), dále potvrzení příchozí platby (č.l. 30-31, duplicitně na č.l. 78-79), dle kterých byla mzda žalované za únor 2024 ve výši 47 444,50 Kč a za leden 2024 ve výši 46 777 Kč; dále předložila prohlášení klienta (č.l. 33-34, duplicitně na č.l. 69-70), dle kterého žalovaná nemá dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a nenachází se v úpadku ani v hrozícím úpadku. Žalobkyně provedla lustraci v registru SOLUS (viz výpis z registru SOLUS na č.l. 36, duplicitně na č.l. 75) a rovněž v registru NRKI (č.l. 67), přičemž v tétoě je uvedena informace o dluhu po splatnosti ve výši 2 140 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 35) a potvrzení banky (č.l. 29, duplicitně na č.l. 32 a č.l. 68) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované dne 20.5.2024 částku 20 000 Kč. Zy „Karta klienta“ (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 19 544 Kč (14 x částku ve výši 1 396 Kč, a to dne 4.7.2024, 19.8.2024, 4.10.2024, 7.11.2024, 11.12.2024, 12.12.2024, 6.2.2025, 6.3.2025, 17.3.2025, 4.4.2025, 9.5.2026, 9.6.2025, 8.8.2025 a 11.8.2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (viz dopis ze dne 9.12.2024 na č.l. 27, ze dne 7.8.2025 na č.l. 21, ze dne 8.10.2025 na č.l. 22 a ze dne 7.11.2025 na č.l. 20) a rovněž oznámila zesplatnění úvěru (viz dopis ze dne 11.11.2025 na č.l. 19). Z předžalobní výzvy ze dne 18.5.2026 (č.l. 16) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení, dopis byl žalované odeslán týž den (viz podací arch na č.l. 37).

6. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Dle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena poskytovatelům spotřebitelských úvěrů pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. V posuzované věci však žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila dostatečně.

16. Žalobkyně předložila několik listin, ze kterých při prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela (výpis z registru SOLUS a NRKI, potvrzení o mzdě žalované za dva měsíce – leden a únor 2024, potvrzení o vedení účtu na jméno žalované). Z předložených důkazů však splnění povinnosti o řádném prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nevyplývá. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pak byla v daném případě na místě zejména s ohledem na existenci dalších úvěrů žalované (nadto po splatnosti), která je patrná z výpisu z registru NRKI.

17. Soud předně konstatuje, že není zřejmé, z jakých konkrétních informací žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela – není zjevné, jaké zjistila příjmy žalované, jaké zjistila její výdaje, jak je ověřila a k jakému závěru došla. Co se týče příjmů žalované, tak v hodnocení je uvedena částka 52 225 Kč, přičemž z potvrzení o vyplacené mzdě je částka nižší, a to 47 444,50 Kč a 46 777 Kč, tento rozpor nebyl nikterak objasněn, přičemž žalobkyně kalkulovala s vyšší částkou. Co se týče výdajů žalované, zde žalobkyně zcela rezignovala na jejich zkoumání, neboť k nim nepředložila ničeho. Žalobkyně nikterak nezkoumala náklady žalované, její rodinnou situaci a ani zda má, či nemá jiné úvěry či závazky a jak je splácí. Nadto z výpisu z registru NRKI je na první pohled zřejmý závazek žalované, který je po splatnosti, tento přitom není vůbec reflektován v souhrnném hodnocení žalované. Současně je zde uvedeno, že žalovaná má 1 dítě, není ale jasné, jaká je bližší osobní či rodinná situace žalované, zda má vyživovací povinnost sama či nikoliv, zda je dítě ve věku, ve kterém se může podílet na vedení domácnosti apod. Dále se žalobkyně nikterak nezabývala náklady na bydlení žalované, žalobkyně v tomto směru nepožadovala po žalované jakékoli doložení nákladů na bydlení (například podnájemní smlouvu, předpis záloh a poplatků); nelze ani zjistit, jaké jsou další výdaje žalované (výdaje na pojištění, spoření, osobní potřebu).

18. Z uvedeného je tedy patrné, že žalobkyně nikterak blíže výdaje a příjmy žalované nezkoumala. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření výdajů se jeví u žalobkyně jako účelové, ve snaze uvést pouze údaje (konkrétně příjmy), které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.

20. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalované došlo, když částka poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč byla zaslána žalobkyní na účet žalované. Žalovaná současně uhradila žalobkyni částku celkem 19 544 Kč (to ostatně uvedla sama žalobkyně v žalobním návrhu). Žalobě tak lze vyhovět pouze do výše rozdílu mezi částkou 20 000 Kč a 19 544 Kč, tj. co do výše 456 Kč, soud dále žalobu zamítl co do částky 29 235 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou, tj. 29 691 Kč, a částkou, kterou lze žalobkyni přiznat, tj. 456 Kč) zahrnující jistinu a vyčíslené smluvní pokuty, stejně tak zamítl žalobu v části požadující smluvní úrok.

21. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18.5.2026 do 15 dnů od data odeslání, přičemž dopis byl odeslán dne 18.5.2026. Žalovaná tak měla vydat bezdůvodné obohacení dle výzvy žalobkyně nejpozději dne 2.6.2026. Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 3.6.2026, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle o. z. a , ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 3.6.2026 do zaplacení z částky 456 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 456 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny, smluvních pokut a smluvních nákladů na vymáhání v částce celkem 29 235 Kč, smluvního úroku a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 2 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 98 %. Právo na náhradu nákladů řízení by tak měla úspěšnější žalovaná, žalovaná byla však po celou dobu řízení nečinná, a žádné náklady jí tak nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.