Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 A 50/2026 - 10.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 50/2026 - 10
USNESENÍ
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně Mgr. Zuzany Löbl Marethové ve věci
žalobce: L. V. K., narozen X.
zastoupen advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D.
sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě na určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v aplikaci § 7y zákona č. 65/2022 Sb. v řízení vedeném pod sp. zn. MV-167595/OSO-2023 o žádosti žalobce o udělení státního občanství České republiky
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci.
1. Žalobce je občanem Ukrajiny i Ruské federace. Dne 4. 9. 2023 podal prostřednictvím Krajského úřadu Jihomoravského kraje žádost o udělení státního občanství České republiky. Krajský úřad postoupil 6. 10. 2023 spisový materiál žalovanému podle § 21 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Protože žalovaný jeho žádost nevyřídil, uplatnil žalobce 7. 7. 2026 návrh na opatření proti nečinnosti. Tomu ministr vnitra nevyhověl s odkazem na aplikaci § 7y zákona č. 65/2022 Sb. ve spojení s čl. II zákona č. 24/2025 Sb. Z těchto ustanovení vyplývá, že se pravidlo o přerušení řízení podle § 7y uplatní i na žádosti o udělení státního občanství České republiky, které státní občané Ruské federace podali před nabytím jeho účinnosti. Takové řízení se přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena Ministerstvu vnitra postupem podle § 21 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky.
2. Žalobce se nyní obrací na soud s žalobou na určení nezákonnosti zásahu, který spatřuje právě v tom, že žalovaný aplikoval § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. v řízení o jeho žádosti o udělení státního občanství. Upozorňuje, že citované ustanovení je protiústavní a odporuje čl. 16 Evropské úmluvy o státním občanství. Žalobce k přípustnosti zásahové žaloby poukazuje na to, že již nemá k dispozici jiné prostředky ochrany, neboť žádné rozhodnutí ve věci samé žalovaný dosud nevydal a žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného nemůže podat z důvodu uplynutí lhůty pro její podání podle § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
2. Posouzení věci
3. Nejprve se soud musí zabývat podmínkami řízení, včetně toho, zda je žaloba přípustná. Při tomto posouzení vyšel také ze svého usnesení 11 A 41/2025-12 z 15. 5. 2025, jež se týkalo věci do značné míry obdobné.
4. Podle § 82 s. ř. s. se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
5. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky (§ 85 s. ř. s.). To neplatí, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.
6. Tento důvod nepřípustnosti je projevem subsidiarity zásahové žaloby. Jednotlivé žalobní typy ve správním soudnictví nelze libovolně zaměňovat; zásahová žaloba nemůže nahrazovat žalobu proti rozhodnutí ani žalobu na ochranu proti nečinnosti. Subsidiarita tak „vnáší do soudního řádu správního logické a systematické uspořádání“ (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2383/19 z 14. 1. 2020, bod 35). Princip subsidiarity se uplatní i při posuzování přípustnosti zásahové žaloby [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 8 As 80/2016-36 z 21. 12. 2016, body 22 a 23]. Rozšířený senát NSS v bodě 85 rozsudku 6 As 108/2019-39 z 26. 3. 2021 shrnul význam subsidiarity tak, že „nesmí totiž existovat žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem.“
7. Ačkoli žalobce označuje za nezákonný zásah aplikaci § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. na řízení o jeho žádosti a domáhá se pouze určení její nezákonnosti, rozhodující je obsah jeho žalobních tvrzení a povaha ochrany, kterou jimi sleduje. Žalobce tvrdí, že žalovaný citované ustanovení na jeho věc neměl použít, řízení proto nemělo být přerušeno a žalovaný měl jeho žádost dále projednávat a věcně o ní rozhodnout. Tvrzené zkrácení na svých právech tedy žalobce nespojuje s aplikací § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. jako se samostatným ukončeným úkonem žalovaného, nýbrž s jejím důsledkem spočívajícím v tom, že žalovaný v řízení nepokračuje a o jeho žádosti nerozhoduje. Žalobce se tak v konečném důsledku domáhá odstranění tvrzené překážky vydání rozhodnutí ve věci samé.
8. Tomu odpovídá i tvrzení žalobce, že tento stav a jeho důsledky dosud trvají. Řízení o jeho žádosti totiž zůstává přerušeno a žalovaný o ní nerozhodl. Žalobce tedy nebrojí proti již ukončenému postupu, jehož účinky pominuly, ale proti stavu, který podle jeho vlastních tvrzení nadále zasahuje do jeho práv. I kdyby soud jím popsaný postup kvalifikoval jako zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., nemohl by žalobce při trvajícím zásahu, jeho trvajících důsledcích nebo hrozbě opakování pouhou volbou deklaratorního petitu obejít požadavek subsidiarity zásahové žaloby (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS 6 As 108/2019-39, bod 109, a rozsudek NSS 5 As 159/2021-45 z 9. 1. 2023, bod 28).
9. Pro posouzení věci je však podstatné především to, že žalobce ve skutečnosti brojí proti tomu, že žalovaný v řízení nepokračuje a nevydal rozhodnutí ve věci samé. Povaha tvrzeného zkrácení proto odpovídá nečinnosti správního orgánu, proti níž s. ř. s. poskytuje ochranu prostřednictvím žaloby podle § 79 a násl. s. ř. s. Je-li žalobce přesvědčen, že § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. nelze na jeho věc použít a žalovaný proto nemá důvod v řízení nepokračovat, může se žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhat, aby soud žalovanému uložil vydat rozhodnutí ve věci samé. Pokračování v řízení totiž není účelem soudní ochrany samo o sobě, ale prostředkem k vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti.
10. Tomu odpovídá i judikatura správních soudů, podle níž soud v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti k žalobní námitce posuzuje, zda je přerušení správního řízení důvodné (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS 7 Ans 10/2012-46 z 14. 1. 2014 či rozsudek NSS 4 Ans 4/2013-48 z 19. 6. 2014). V nynější věci by tak soud mohl posoudit, zda § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. skutečně brání žalovanému v rozhodnutí o žalobcově žádosti, včetně žalobcových námitek proti ústavnosti tohoto ustanovení a jeho souladu s Evropskou úmluvou o státním občanství.
11. Žalobce nemůže subsidiaritu zásahové žaloby obejít tím, že se namísto ochrany proti nečinnosti domáhá pouze určení nezákonnosti aplikace § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. v řízení o své žádosti. Výjimka podle § 85 věty za středníkem s. ř. s. sice u určovací zásahové žaloby nevyžaduje předchozí vyčerpání jiných prostředků ochrany nebo nápravy, neumožňuje však prostřednictvím tohoto žalobního typu řešit spor, jehož podstata spočívá v nevydání rozhodnutí správního orgánu. Rozhodující totiž není způsob, jakým žalobce žalobní návrh formuloval, ale povaha jednání správního orgánu, v němž spatřuje zásah do svých práv, a tomu odpovídající prostředek soudní ochrany.
12. Nic na tom nemění ani tvrzení žalobce, že žalobu na ochranu proti nečinnosti již nemůže podat, neboť mu uplynula lhůta podle § 80 odst. 1 s. ř. s. Marné uplynutí lhůty pro podání žaloby, která odpovídá povaze požadované soudní ochrany, nemůže založit přípustnost subsidiární zásahové žaloby. Opačný závěr by umožňoval obejít lhůtu pro podání nečinnostní žaloby tím, že žalobce důvod, pro který správní orgán nerozhoduje, označí za nezákonný zásah.
13. Z ustálené judikatury plyne, že nesprávná volba žalobního typu nemůže být žalobci na škodu. Soud jej proto zásadně musí o svém právním názoru poučit a poskytnout mu prostor k úpravě žaloby (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 2398/18 z 14. 8. 2019). V nynější věci by však takový postup nemohl vést k věcnému projednání žalobcových námitek, neboť žaloba na ochranu proti nečinnosti by byla opožděná.
14. Žalobu na ochranu proti nečinnosti lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí (§ 80 odst. 1 s. ř. s.). Zmeškání lhůty nelze prominout (odst. 2). Stanovení této lhůty neodporuje ústavním předpisům (nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 25/19 z 14. 7. 2020 a IV. ÚS 3523/20 z 24. 8. 2021).
15. Z žalobních tvrzení a usnesení o nevyhovění žalobcově návrhu na opatření proti nečinnosti z 3. 8. 2026, které žalobce přiložil k žalobě, plyne, že žalobce požádal krajský úřad 4. 9. 2023 o udělení státního občanství a úřad postoupil správnímu orgánu prvního stupně spisový materiál 6. 10. 2023. Řízení o žalobcově žádosti bylo ze zákona přerušeno 11. 2. 2025 (s nabytím účinnosti zákona č. 24/2025 Sb., který vložil § 7y do zákona č. 65/2022 Sb.).
16. Žalovaný měl o žalobcově žádosti povinnost rozhodnout do 180 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena (§ 23 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky). Lhůta pro rozhodnutí počala běžet 6. 10. 2023 a uplynula ve středu 3. 4. 2024. Následující den začala žalobci běžet roční lhůta pro podání žaloby, která uplynula 4. 4. 2025 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.). Žalobce podal žalobu 25. 9. 2026, tedy po uplynutí lhůty pro podání nečinnostní žaloby. Ta by proto byla opožděná a soud by ji musel odmítnout [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Za takové situace by bylo zbytečné žalobce vyzývat ke změně žalobního typu, neboť ani takto změněnou žalobu by soud nemohl věcně projednat.
3. Závěr a náklady řízení.
17. Soud uzavírá, že žalobcem požadované ochraně neodpovídá žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, nýbrž žaloba na ochranu proti nečinnosti. Jelikož by však taková žaloba byla opožděná, soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. V tomto řízení se proto nemohl věcně zabývat ani námitkami žalobce týkajícími se ústavností § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. ve spojení s čl. II zákona č. 24/2025 Sb. a jeho souladu s čl. 16 Evropské úmluvy o státním občanství.
18. O nákladech řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle níž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
Praha 5. října 2026
JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.