Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Ad 5/2026 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci

žalobkyně: nezletilá P. N.

zastoupená zákonnou zástupkyní I. N. B.

obě bytem X

proti

žalované: Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2026, čj. VZP-26-02479743-D4GE

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobkyně je pojištěnkou Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (pojišťovna) s DEND syndromem. Prostřednictvím svého lékaře požádala pojišťovnu o posouzení podmínek poskytnutí odlehčeného mechanického vozíku a příslušenství k němu jako zdravotní služby hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Pojišťovna žádost zamítla s tím, že žalobkyně nesplnila podmínky pro úhradu vozíku, konkrétně indikační omezení vyžadující „dostatečné fyzické a mentální schopnosti pro bezpečné užití zdravotnického prostředku“. Podle pojišťovny žalobkyně tyto schopnosti nemá a vozík by byl ovládán doprovodem. Žalobkyně s tím nesouhlasí. Proto se poté, co neuspěla s odvoláním, obrátila na soud.

2. Žalobní argumentace

2. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Navrhuje, aby jej soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

3. Nesouhlasí s tím, jak žalovaná vykládá pojem „bezpečné užití“. Podle žalobkyně je třeba tento pojem vykládat jako soubor preventivních opatření a manipulačních technik, které je třeba dodržovat a které minimalizují riziko zranění uživatele i doprovázející osoby a zajišťují dlouhodobou funkčnost pomůcky. Žalovaná a pojišťovna naopak „bezpečné užití“ podmiňují tím, že pojištěnec je schopen zdravotnickou pomůcku (vozík) samostatně ovládat. To je však v rozporu se zněním zákona. Takový výklad by totiž znevýhodňoval žadatele a znemožňoval by přístup ke zdravotnickým pomůckám, které jsou svým účelem určeny pro ovládání druhou osobou (zdravotnické kočárky, vozíky pro nejtěžší postižení, běžné dětské kočárky apod.). I při užívání těchto pomůcek je přitom nutné dodržovat zásady bezpečného užití, které minimalizují riziko zranění uživatele i jeho doprovodu.

3. Vyjádření žalované

4. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Zopakovala, že žalobkyně nesplnila podmínky pro úhradu požadovaného vozíku z veřejného zdravotního pojištění, protože by jej nebyla schopná sama ovládat. Požadovaný vozík je přitom určen pro semiaktivní klienty, tedy pro klienty, kteří jsou schopni vozík alespoň do určité míry aktivně a bezpečně užívat sami. Žalobkyně je pasivním uživatelem vozíku, který by byl ovládán jejím doprovodem.

5. Žalobkynin výklad pojmu „bezpečné užití“ se míjí se smyslem této podmínky, kterým není zajištění bezpečné manipulace se zdravotnickým prostředek ze strany doprovodu, ale především schopnost samotného pojištěnce zdravotnický prostředek alespoň v základní míře ovládat. Žalobkynin výklad by vedl k popření smyslu a účelu kategorizace zdravotnických prostředků do jednotlivých úhradových skupin, neboť by umožňoval i úhradu prostředků, jejichž funkční využití pojištěncem nepřichází z objektivních důvodů v úvahu. , o kategorizaci zdravotnických prostředků, přitom výslovně počítá se situací, kdy mobilitu pacienta zajišťuje druhá osoba. Ve vyšší úhradové skupině 07.01.01.13 jsou zařazeny vozíky, které slouží pro pacienty, u nichž mobilitu zajišťuje druhá osoba.

6. Žalovaná dále uvedla, že z veřejného zdravotního pojištění lze hradit zdravotnické prostředky pouze za splnění stanovených podmínek. Limitace rozsahu hrazených služeb je nezastupitelnou součástí systému veřejného zdravotního pojištění. Viz nálezy Ústavního soudu z 26. 4. 2022, sp. zn. , a z 27. 11. 2012, sp. zn. . U zdravotnických prostředků se limitace projevuje tak, že prostředky jsou zařazeny do úhradových skupin, pro které zákon stanoví konkrétní podmínky úhrady. Prostředek může být uhrazen pouze pokud jsou tyto podmínky splněny. Nestačí, že žadatel subjektivně považuje prostředek za vhodný či preferovaný. Systém veřejného zdravotního pojištění totiž neslouží k úhradě nejkomfortnějšího či individuálně preferovaného řešení, ale k zajištění dostupně a účelné zdravotní péče v mezích právních předpisů.

7. Z těchto důvodů navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

4. Posouzení věci soudem

4.1 Ústní jednání

8. Ve věci se konalo ústní jednání, k němuž soud předvolal účastníky v souladu s , .

9. Zákonná zástupkyně žalobkyně u jednání podrobně popsala skutkový stav předcházející vydání napadeného rozhodnutí. Zdůraznila, že pro dosud nezletilou žalobkyni již stávající dětský vozík není vyhovující, potřebuje vozík pro dospělou osobu, skládací, odlehčený a multifunkční, aby vyhovoval nejen žalobkyni samotné, ale i osobám o ní pečujícím. Paradoxní na celé věci je to, že kdyby žalobkyně žádala vozík odlehčený pro dětskou velikost, byl by žalovanou schválen. Žalobkyně se však už vejde do nejmenšího vozíku pro dospělé, je jí 16 let, do největšího dětského se již nevejde. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí ohrazuje hospodárností vynaložených finančních prostředků, ale opomíjí skutečnost, že žalobkyně mohla v prosinci 2025 požadovat největší dětský vozík s vysokým doplatkem z prostředků pojištění, a do tří let nový vozík pro dospělou velikost s dalším vysokým doplatkem. Touto cestou se žalobkyně vydat nechtěla, proto požádala – po konzultacích s výrobci - rovnou o daný typ vozíku s tím, že má za to, že bezpečné použití může zajistit doprovod. Namítla, že celou záležitost chtěla osobně vysvětlit při jednání revizní komise, ale předvolána nebyla a celé to pro rodinu žalobkyně zůstává nepochopitelné.

10. Zástupkyně žalované u jednání soudu poukázala na to, že důvody rozhodnutí jsou podrobně uvedeny v rozhodnutí revizní komise žalované a dále rozvedeny ve vyjádření k žalobě. Žalovaná nemá jinou možnost, než se řídit právními předpisy, žádostí se zabývala a posoudila ji v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.

4.2 K důvodnosti žaloby

11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( věta první ), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalované ( ).

12. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

13. Žaloba není důvodná.

14. Soud předně uvádí, že žalobkynin lékař, MUDr. A. S., požádal za žalobkyni o posouzení jejího nároku dne 6. 11. 2025. Pojišťovna o této žádosti rozhodla rozhodnutím z 30. 12. 2025. Podmínky úhrady tedy posuzovala podle , o veřejném zdravotním pojištění (zákon o VZP) ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dne 1. 1. 2026 nabyl účinnosti zákon o kategorizaci zdravotnických prostředků, který ve své příloze stanovil kategorizaci zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz).

15. Podmínky poskytování zdravotní péče ze zdravotního pojištění jsou upraveny v § 13 a násl. zákona o VZP. Podle § 13 odst. 1 zákona o VZP, ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud

a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné,

b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy,

c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

16. Ze zdravotního pojištění se na základě předepsání na poukaz hradí zdravotnické prostředky v rozsahu a za podmínek stanovených v části sedmé a v příloze č. 3 k tomuto zákonu [§ 15 odst. 13 písm. a) zákona o VZP ve znění účinném do 31. 12. 2025].

17. Naplnění podmínek nároku pojištěnce na poskytnutí hrazených zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz (vyjmenovaných v příloze č. 3 k zákonu o VZP) posuzuje před jejich poskytnutím zdravotní pojišťovna [§ 19 odst. 1 písm. h) zákona o VZP]. To zahrnuje zejména posouzení obecných kritérií uvedených v § 13 odst. 1 zákona o VZP, tedy mj. zda služba (zdravotnický prostředek) odpovídá pojištěncovu zdravotnímu stavu a účelu, jehož má být jejím poskytnutím dosaženo, a zda je pro pojištěnce přiměřeně bezpečná [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 18. 3. 2021, čj. -78, č. 4188/2021 Sb. NSS]. Splněny však musí být také podmínky úhrady stanovené pro konkrétní úhradovou skupinu, do níž je požadovaný zdravotnický prostředek předepsaný na poukaz zařazen (§ 39r odst. 1 zákona o VZP).

18. Pro posouzení nyní projednávané věci je stěžejní indikační omezení obsažené v příloze č. 3 k zákonu o VZP, oddílu C, tabulce č. 1. Vozík, který žalobkyně požadovala uhradit, spadá do kategorie 07.01.01.05 – mechanické vozíky – odlehčené, variabilní. Pro tuto kategorii je stanoveno následující indikační omezení: „funkční pohybový deficit nelze řešit pomocí podpůrných zdravotnických prostředků pro lokomoci nebo mechanického invalidního vozíku z předchozích úhradových skupin; dostatečné fyzické a mentální schopnosti pro bezpečné užití zdravotnického prostředku“.

19. Pojišťovna a žalovaná se tedy musely zabývat zejména tím, zda požadovaný typ vozíku se stanoveným indikačním omezením odpovídá žalobkyninu zdravotnímu stavu a účelu, jehož má být jeho poskytnutím dosaženo. Mezi stranami se vede spor konkrétně o to, zda žalobkyně má „dostatečné fyzické a mentální schopnosti pro bezpečné užití zdravotnického prostředku“.

20. Žalovaná dospěla v napadeném rozhodnutí ve shodě s pojišťovnou k závěru, že žalobkyně nemá dostatečné schopnosti k bezpečnému užití vozíku. Vycházela z vyjádření poskytovatele zdravotních služeb (MUDr. A. S.), žalobkyniny zákonné zástupkyně a dodavatele vozíku, kteří shodně uvedli, že žalobkyně „vozík nebude sama ovládat, naopak jej bude obsluhovat doprovod“, což podle žalované „bezesporu není v souladu s podmínkou prokázání dostatečných schopností pro jeho samostatné bezpečné užití“. Požadavek na dostatečné schopnosti pro samostatné ovládání vozíku se podle žalované týká nejen vozíku aktivního typu, ale také odlehčeného vozíku. Je proto nerozhodné, že byl zvolen vozík neaktivního typu, jak uváděl poskytovatel zdravotních služeb (bod 14 napadeného rozhodnutí).

21. Žalobkyně nezpochybňuje, že vozík nebude sama ovládat a bude odkázána na pomoc druhé osoby. Tato skutečnost i podle soudu jednoznačně vyplývá jak z vyjádření (lékařských zpráv) ošetřujícího lékaře MUDr. A. S. z 4. 12. 2025 a 23. 2. 2026, tak z vyjádření žalobkyniny zákonné zástupkyně z 5. 12. 2025. Žalobkyně ale nesouhlasí s tím, že „bezpečné užití zdravotnického prostředku“ znamená, že musí být schopna vozík ovládat sama bez pomoci druhé osoby. Má za to, že tento pojem je třeba vykládat jako dodržování souboru preventivních opatření a manipulačních technik, které minimalizují riziko zranění uživatele i doprovázející osoby a zajišťují dlouhodobou funkčnost pomůcky.

22. Této argumentaci ale soud nemohl přisvědčit. Naopak se přiklonil k výkladu, který zastává žalovaná. Již z jazykového výkladu vyplývá, že dostatečné fyzické a mentální schopnosti pro bezpečné užití zdravotnického prostředku nelze redukovat jen na schopnost pasivně sedět na vozíku nebo dodržovat pravidla určená doprovodem. Slovo užití i v běžném jazyce popisuje aktivní zapojení určitého prostředku či nástroje ve svůj prospěch nebo uvedení do kontaktu s tělem (např. užití léku). Musí tedy jít o schopnosti samotného pojištěnce, které mu umožňují bezpečně využívat funkční vlastnosti daného mechanického vozíku.

23. Stejný závěr vyplývá též ze srovnání indikačních omezení různých typů mechanických vozíků. Příloha č. 3 k zákonu o VZP stanoví indikační omezení v podobě dostatečných fyzických a mentálních schopností pro bezpečné užití zdravotnického prostředku pro několik typů odlehčených mechanických vozíků (číselné kódy 07.01.01.03 až 07.01.01.05). Pro jiné typy vozíků však stanoví jako indikační omezení dostatečné fyzické a mentální schopnosti pro bezpečné užití zdravotnického prostředku nebo pro zajištění těchto schopností druhou osobou (např. pro dětský odlehčený mechanický vozík s číselným kódem 07.01.01.07; podtržení doplněno soudem). Z toho je zjevné, že požadavek na dostatečné fyzické a mentální schopnosti pro bezpečné užití zdravotnického prostředku předpokládá, že sám pacient bude schopen vozík bezpečně užívat. Jinak by zákonodárce, stejně jako v případě dětského odlehčeného mechanického vozíku, výslovně stanovil, že stačí, pokud bezpečné užití zajistí druhá osoba. Výklad žalobkyně, podle něhož je bezpečné užití naplněno již tím, že veškerou manipulaci s vozíkem bezpečně zajistí doprovod, proto nelze přijmout. Takový výklad by totiž nerespektoval odlišnosti jednotlivých úhradových skupin a rozšiřoval by zákonem stanovený nárok na úhradu nad jeho vymezený rozsah.

24. Uvedené neznamená, že by pojištěnec musel být při užívání vozíku absolutně soběstačný, tedy že by nepotřeboval asistenci při přesunech na větší vzdálenosti, při překonávání terénních překážek apod. Musí však být schopen užívat vozík alespoň v základním rozsahu, který odpovídá jeho funkčním vlastnostem. Z podkladů shromážděných ve správním spise, zejména ze zdravotních zpráv a vyjádření lékaře i žalobkyniny zákonné zástupkyně, vyplývá, že žalobkyně je při pohybu na vozíku zcela odkázána na pomoc druhé osoby. Není tedy schopna požadovaný odlehčený vozík sama bezpečně užívat ani v základním rozsahu.

25. Žalovaná současně nerozporuje, že vozík, který žalobkyně žádala uhradit, je lehčí a lépe ovladatelný. Žalobkyni však nevzniká nárok na úhradu té varianty zdravotnického prostředku, kterou subjektivně považuje za nejvhodnější. Systém veřejného zdravotního pojištění je totiž založen na úhradě zdravotních služeb a zdravotnických prostředků v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem, nikoliv na principu úhrady subjektivně nejvhodnějšího nebo nejkomfortnějšího řešení. Jsou-li zákonem stanoveny podmínky pro proplacení prostředku, je zdravotní pojišťovna těmito podmínkami vázána. Ani soud není oprávněn je nahrazovat vlastní úvahou o vyšší užitné hodnotě či vyšší míře komfortu, kterou může požadovaný typ vozíku žalobkyni přinést.

26. Soud žalobkyniny argumenty nepodceňuje. Je si vědom, jak náročná je péče o blízké osoby s těžkým postižením. Z právního hlediska však nejde o důvody, které by mohly prolomit zákonem stanovené podmínky pro úhradu požadovaného vozíku. Veřejné zdravotní pojištění nezaručuje úhradu subjektivně preferované varianty, nýbrž varianty hrazené podle zákona. Pokud by soud žalobkyni úhradu vozíku přiznal, nahradil by podmínky stanovené zákonodárcem vlastní úvahou o vhodnosti a lepší obslužnosti vozíku, k čemuž není oprávněn.

27. Soud proto nemohl přezkoumávat, zda by odlehčený vozík byl pro žalobkyni a její pečující osoby praktičtější, ale zda byly splněny zákonné podmínky pro jeho úhradu. Žalovaná správně posuzovala, zda je žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopna vozík bezpečně užívat. Její závěr o tom, že tomu tak není, je dostatečně odůvodněn a má oporu ve správním spise. Soud proto této žalobní námitce nemohl vyhovět.

28. Námitka, podle níž zákonná zástupkyně nebyla předvolána k jednání žalované, nebyla uplatněna v žalobě a ani ze správního spisu nebylo možno ověřit tvrzení, že o účast na jednání výslovně žádala v rámci odstraňování vad odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Opožděně uplatněnou námitkou se proto soud nemohl věcně zabývat (ustanovení ve spojení s ).

29. Soud závěrem považuje za potřebné zdůraznit, že tímto rozsudkem není dotčeno případné podání nového návrhu na mechanický vozík odpovídající zdravotnímu stavu a věku žalobkyně, což ostatně zdůraznila i žalovaná v odůvodnění rozhodnutí prvoinstančního ze dne 30. 12. 2025.

5. Závěr a náklady řízení

30. Žaloba není důvodná, proto ji soud výrokem I. zamítl postupem podle

31. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle tak, že žalované, která byla ve věci plně úspěšná, jejich náhradu nepřiznal. Nevznikly jí totiž žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti, ostatně žalovaná ani náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 1. září 2026

Mgr. Marek Bedřich

předseda senátu