Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Az 32/2025 - 65.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Az 32/2025 - 65
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci
žalobce: M. S. G.
státní příslušnost Jihoafrická republika
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2025, č. j. OAM-409/BA-BA01-K18-2025, ve věci mezinárodní ochrany,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 13. 8. 2025 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.
2. Podle žalobce byla v řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácena jeho práva, žalovaný se situací
žalobce zabýval povrchně a neprojevil snahu o zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Situaci v zemi původu hodnotil na základě legislativy, která je zde platná, nezabýval se však tím, zda jsou zákony v Jihoafrické republice dodržovány. Dále se žalovaný nezabýval tím, že žalobce již byl napaden, a to jen proto, že chtěl opustit zemi původu. Žalobce se domnívá, že by mu měl být přiznán status uprchlíka, neboť byl v zemi původu pronásledován z důvodu své národnosti.
3. Dle žalobce je nanejvýš pravděpodobné, že v případě návratu do země původu mu hrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu čl. 15 kvalifikační směrnice, přitom vnitřní ochrana není pro žalobce dostupná, protože diskriminaci musel snášet od útlého věku. Když byl napaden a obrátil se na policii, vše se obrátilo proti žalobci, ochrany se mu nedostalo. Ani přesídlení žalobce nepřipadá v úvahu. Žalobci hrozí nebezpečí vážné újmy od orgánů vlastního domovského státu. Žalobce má za to, že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany, neboť je pravděpodobné, že by po návratu mohl být vystaven mučení, nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestání. Žalovaný pochybil, když jeho případ neposoudil individuálně a nedostatečně prošetřil situaci.
4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na informace o zemi původu a vyvrátil tvrzení žalobce s takovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o jeho úsudku stran všech skutečností namítaných v žalobě. Žalovaný se dále odkázal na dle jeho názoru zcela dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí a shrnul, že špatná ekonomická situace v zemi původu, nespokojenost se stavem dodržování lidských práv v zemi původu, či původ žadatele ze země s nedemokratickým či autoritativním režimem, nejsou samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany dle recentní judikatury Nejvyššího správního soudu.
Zjištění z obsahu správních spisů
5. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 7. 4. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že je svobodný a bezdětný, je státním příslušníkem Jihoafrické republiky, jihoafrické indické národnosti. Je praktikujícím křesťanem, není členem žádné politické strany, ale je proti národnímu africkému kongresu a je spíše na straně bílých. Ve své vlasti si našetřil peníze a legálně si opatřil vízum na Slovensko, letecky se dostal do Vídně a pak vlakem na Slovensko, kam přicestoval 18. 10. 2018. Zde strávil dva měsíce a v lednu 2019 odjel vlakem do České republiky. Co se týká pobytu ve státech EU, strávil pouze 2 měsíce na Slovensku, dříve nežádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR ani jiných státech. Jeho zdravotní stav je dobrý. O mezinárodní ochranu žádá, protože je ve své vlasti diskriminován, je zde vládní systém, který dává benefity pouze černochům, pokud by chtěl podnikat, musí mít jako polovičního partnera černocha, pokud by si koupil nějaký pozemek, může přijít černoch a říct, že je to půda jeho předků a o pozemek přijde. Žalobce je diskriminován jako Ind, necítí se v zemi původu bezpečně, nesouhlasí s africkou politikou, kdyby chtěl ve vlasti založit rodinu, nemá na to dostatek financí a jeho rodina bude ve stálém nebezpečí.
6. Žalobce dále sdělil, že Slovensko bylo jeho přechodovou zemí, Českou republiku si vybral, protože splňuje jeho požadavky, je to bezpečná země, dobré školství, dostupná zdravotní péče. Přestože je v ČR od ledna 2019, nepovažoval za nutné žádat o mezinárodní ochranu, od doby příjezdu pracoval v baru a jako soukromý učitel angličtiny. Ve své vlasti měl při odjezdu potíže, za jeho chystaný odjezd ho kritizovali přátelé a členové rodiny. Když oznámil v práci svůj odjezd, tak ho proto napadlo 10 mužů baseballovou pálkou a zbili ho. Žalobce incident oznámil na policii, ale ta byla do věci zapletená, takže se vše obrátilo proti žalobci a pachatelé zůstali na svobodě. Žalobce k dotazu žalovaného shrnul, že v zemi původu je hlavním problémem rasismus, uvedl, že když pracoval jako ochranka, přišli za ním Afričani a plivali na něj a nazývali ho „coolie“, což je africký výraz pro negr, nazývali ho opicí, která do země přiletěla na létajícím koberci. Když se snažil bránit, považovali ho za toho, kdo vyvolává konflikt. Dokonce i političtí lídři říkají, že nesmíte věřit Indům. K problémům kvůli náboženskému přesvědčení uvedl, že když žádal o práci a byly to soukromé křesťanské společnosti, ptali se ho na jeho postoj k homosexuálům, protože nenávidí homosexuály. On má otevřené myšlení, má mezi homosexuály kamarády, také nesouhlasí s nerespektováním práv žen, které v jeho vlasti funguje. Žalobce se pokusil své problémy řešit přestěhováním do části země, která je převážně indická, ale tam to bylo ještě horší, protože mezi Indy bylo málo prostředků, tak se mezi sebou zabíjeli.
7. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Jihoafrické republice. Konkrétně Informace OAMP: Bezpečnostní a politická situace v zemi; vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: březen 2025, ze dne 11.3.2025 a z Informace OAMP: Situace Indů žijících v JAR, Systém „affirmative action“, Podmínky založení podnikání, Policejní systém, Bezpečnostní situace, Genderově motivované násilí, Situace LGBT osob ze dne 22. 7. 2025, z nichž žalovaný vycházel při rozhodování.
8. Žalobci byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, žalobce tak učinil a zpochybnil předložené zprávy OAMP. Zdůraznil, že uvedené informace jsou pouze kosmetické, ve skutečnosti jsou práva potlačována, v JAR je velká korupce a vše jde na ruku černochům. V zemi je násilí, ženy se bojí o svůj život, kdykoliv vyjdete ven, setkáte se s rasismem, vraždami, únosy. Policie je zapojena v organizovaném zločinu, jako občan JAR nemáte možnost uplatnit svá práva. Jako doplnění podkladů pro rozhodnutí zaslal žalobce žalovanému maily s desítkami odkazů na články podporující jeho tvrzení, o vysoké kriminalitě, korupci, špatném stavu zdravotnictví. Dále přiložil 4 doporučující dopisy reflektující pozitivně jeho dobrovolnické aktivity na letních jazykových táborech v ČR. Žalovaný tato mailová podání jako součást podkladů pro vydání rozhodnutí nepřijal, protože webové odkazy poukazují na obecné informace o JAR bez vazby na žalobce a jeho azylový příběh. Dopisy, které hodnotí osobu jmenovaného, nejsou z azylového důvodu relevantní.
9. Následně dne 29. 7. 2025 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je snaha legalizovat si pobyt v ČR. Sám žalobce uvedl, že nepovažoval za nutné požádat o mezinárodní ochranu dříve, protože měl v ČR práci a zdálo se, že vše probíhá perfektně. Rovněž potvrdil, že o mezinárodní ochranu požádal z důvodu správního vyhoštění. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu, neboť žalobcem uvedené informace nelze vyhodnotit jako důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
10. Co se týče důvodu udělení mezinárodní ochrany pro pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, žalovaný konstatoval, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné informace o tom, že ve své vlasti vyvíjel činnosti směřující k uplatňování politických práv a svobod, pro něž by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce při poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany výslovně uvedl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny, nebyl politicky aktivní. Žalobce uvedl pouze, že volí bílé a je proti národnímu africkému kongresu; konkrétně popsal, co spatřuje na politické situaci v JAR špatného. Jednalo se ale o obecná sdělení bez konkrétního dopadu na žalobce, který neuvedl žádnou skutečnost o aktivním uplatňování svých politických práv a svobod. Žalovaný konstatoval, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, tedy z tohoto důvodu azyl nebyl udělen.
11. K důvodu udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu, žalovaný nedovodil, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování z důvodu v tomto ustanovení uvedených, tj. pro jeho rasu, pohlaví, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Žalobce za důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl diskriminaci indických obyvatel, k nimž náleží. Konkrétně uvedl, že je ve své vlasti urážen, nemá příležitost podnikat, systém dává benefity pouze černochům, žalobce nemá možnost být zaměstnán ve státní sféře. Dle systému affirmative action získá práci nejprve černoch, až pak někdo jiný; pokud by si koupil pozemek, může přijít černoch a říct, že je to půda jeho předků a žalobce o pozemek přijde. Žalovaný tyto informace porovnal s informacemi OAMP: Situace Indů žijících v JAR, Systém „affirmative action“, Podmínky založení podnikání, Policejní systém, Bezpečnostní situace, Genderově motivované násilí, Situace LGBT osob ze dne 22. 7. 2025, který uvádí, že politická, náboženská, kulturní a jazyková práva jihoafrických Indů po apartheidu zůstávají dobře chráněna právně a ústavně, stejně jako oficiální „nerasovou“ ideologií. Někteří Indové se však domnívají, že programy pozitivní diskriminace (affirmative action) přinášejí prospěch černošskému obyvatelstvu na jejich úkor. Systém affirmative action má zaručovat stejné příležitosti pro osoby všech ras zastoupených v JAR, bere v potaz pohlaví a zdravotní postižení. Má tedy za cíl opačný efekt, než popisuje žalobce a není pravdou, že by znemožňoval indickým obyvatelům získání adekvátního zaměstnání, jak popisuje žalobce.
12. Žalovaný se dále zaměřil na možnost podnikání v JAR, z výše citované zprávy OAMP zjistil, že společnosti lze v JAR zakládat více způsoby a mohou je zakládat i cizinci s platným pasem a bydlištěm v JAR. Žalovaný má za to, že žalobcem tvrzené překážky v podnikání souvisí spíše se špatnou finanční situací jeho a jeho rodiny, o níž mluvil. Špatná ekonomická situace však není mezi taxativně uvedenými důvody pro udělení mezinárodní ochrany, tedy tento závěr se vztahuje i na další žalobcem uvedené problémy v zemi původu, tj. nedostatek peněz, nekvalitní vzdělání, problémy se zdravotní péčí.
13. K žalobcem uváděným náboženským problémům s nerespektováním práv žen a homosexuálů zjistil žalovaný z citované zprávy OAMP, že v JAR žádné zákony nekriminalizují dobrovolný sexuální styk mezi osobami stejného pohlaví, žádné postihy vůči LGBT osobám nejsou ze strany státu uplatňovány. Jak navíc vyplynulo z výpovědi žalobce, jeho problémy pocházely specificky od skupiny osob kolem jeho matky. Žalovaný zde proto neshledal azylově relevantní důvod.
14. Přestože žalobce uvedl, že na území ČR pobývá již od ledna 2019, nikdy dříve v ČR ani jiném státě EU o mezinárodní ochranu nežádal. Žalovaný má za to, že kdyby byly problémy žalobce v zemi původu tak palčivé, jak popisuje, jistě by o mezinárodní ochranu požádal ihned po svém příchodu do první bezpečné země. Žalobce přitom sám uvedl, že přiletěl do Vídně, poté pobýval na základě víza 2 měsíce na Slovensku a poté si vybral Českou republiku. Sdělil, že požádat o azyl nepovažoval za nutné, neboť měl práci v baru a jako učitel angličtiny a vše probíhalo perfektně. Snaha žalobce legalizovat svůj pobyt a vyhnout se správnímu vyhoštění z ČR však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný neshledal v případě návratu žalobce do vlasti odůvodněný strach z pronásledování, a proto neudělil azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu.
15. V souvislosti s § 13 zákona o azylu žalovaný rozhodl tak, že azyl se dle tohoto ustanovení neuděluje, neboť žalobce nesplňuje důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny, neboť v České republice žádné členy rodiny nemá.
16. Žalovaný hodnotil, zda jsou u žalobce důvody pro udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Zabýval se rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu. Dospěl k závěru, že žalobce je dospělou, plně právně způsobilou, samostatnou a práceschopnou osobou, sám sdělil, že je zdráv a je tedy schopen zajistit si životní potřeby prací, což také od roku 2019 v ČR činí. Žalovaný, přestože připustil, že ekonomická situace žalobce v zemi původu mohla být špatná až tíživá, neshledal v posuzovaném případě relevantní důvod pro udělení humanitárního azylu žalobci, zvláště s přihlédnutím k tomu, že k udělení humanitárního azylu se přistupuje výjimečně v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu a zároveň by bylo zcela nehumánní azyl neudělit.
17. Dále žalovaný posoudil, zda žalobce nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Žalovaný nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že jsou zde vážné obavy, že v případě návratu do JAR hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem. Žalobce neuvedl v průběhu správního řízení žádné problémy se státními orgány nebo bezpečnostními složkami, které by jej vedly k odjezdu a hledání mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný se zabýval i otázkou, zda žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Žalovaný konstatoval, že toto nehrozí, na území JAR neprobíhá ozbrojený konflikt, ani žalobce toto netvrdil. Vycestování žalobce do země původu není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Z výše uvedených důvodů žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, a proto ji žalobci neudělil.
18. Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu za účelem sloučení rodiny, protože dle vlastního sdělení žádné členy rodiny v ČR nemá. Proto žalovaný doplňkovou ochranu dle §14b zákona o azylu neudělil.
Posouzení věci krajským soudem
19. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s.
20. V průběhu řízení před krajským soudem došlo k novele zákona o azylu; dle přechodných ustanovení zákona o azylu se řízení podle zákona č. 325/1999 Sb. a řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve věci rozhodnutí vydaného podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; v těchto řízeních se však postupuje podle § 3d odst. 2 a 3, § 15 a 25 a § 87 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Krajský soud tedy posuzoval napadené rozhodnutí dle znění zákona o azylu účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. 29. 7. 2025.
21. Krajský soud ve vztahu k první žalobní námitce dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v JAR soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Přestože žalobce namítl, že žalovaný se jeho případem zabýval povrchně a neprojevil snahu o zjištění věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, má krajský soud za to, že toto tvrzení není pravdivé. Zprávy OAMP, které žalovaný použil k získání informací pro své rozhodnutí, jsou vytvořeny českými orgány veřejné moci, nicméně jsou zpracovány na bázi zdrojů jiných subjektů, a to mezinárodních organizací (Amnesty International, Human Rights Watch, Freedom House), ale také cizích států a orgánů EU (MZV USA, EASO atd.). Jejich používání je ustálenou správní praxi žalovaného, která v obecné rovině obstojí a je takto konzistentně vnímána i judikaturou správních soudů. Skutečnost, že žalovaný nepřijal jako důkazy žalobcem zaslané maily s odkazy na novinové články a doporučující dopisy, není vadou řízení. Novinové články poukazují na obecné informace o JAR, specificky na vysokou kriminalitu, korupci, špatný stav zdravotnictví, nikoli na žalobcův azylový příběh. Výstižně k této otázce uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č.j. 3 Azs 303/2004-79: „Špatná ekonomická situace v zemi původu, pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských práv v zemi původu, či původ žadatele ze země s nedemokratickým či autoritativním režimem, tedy nejsou samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.“
22. Krajský soud dále konstatuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 125/2005-46).
23. Soud předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případě shody mezi názorem soudu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 11/2006-86, 8 Afs 75/2005-130, č. j. 2 Afs 37/2012-47).
24. Žalobce v žalobních námitkách uvedl, že se žalovaný nezabýval tím, že žalobce již byl napaden, a to jen proto, že chtěl opustit zemi původu. Krajský soud žalobní námitku nepovažuje za důvodnou. V řízení o mezinárodní ochraně má povinnost tvrzení zásadní význam. Žadatel o mezinárodní ochranu svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Není úkolem žalovaného, aby za žalobce sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany žadatelem neuplatněné. V posuzované věci žalobce v průběhu správního řízení neuvedl, že by se jednalo o napadení provedené, iniciované či schvalované orgány veřejné moci domovského státu, aby se tak jednalo o azylově relevantní skutečnost. Naopak z napadeného rozhodnutí vyplývá, že informací o svém napadení žalobce zdůraznil negativní postoj jeho blízkého okolí k odjezdu ze země původu, jež však nemá na udělení mezinárodní ochrany žádný vliv. Krajský soud má za to, že z napadeného rozhodnutí je patrné, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, respektive jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Proto krajský námitku jako nedůvodnou zamítl.
25. Žalobce dále namítl, že by mu měl být přiznán status uprchlíka, neboť byl v zemi původu pronásledován z důvodu své národnosti. K tomuto tvrzení se podrobně vyjádřil žalovaný v napadeném rozhodnutí (blíže bod 11 rozsudku) a krajský soud se s názorem žalovaného ztotožňuje. Nad rámec dodává, že k situaci, kdy již samotnou příslušností k menšině by byla naplněna intenzita pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu (týkající se postavení kurdské menšiny v Turecku - např. rozhodnutí č. j. 22 Azs 56/2025-44 ze dne 6. 8. 2025 a zde uvedená judikatura). Dle stabilní judikatury NSS sice Kurdové v Turecku prokazatelně čelí významným nesnázím, ty však bez přistoupení dalších azylově relevantních skutečností nedosahují intenzity pronásledování podle § 12 ani vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Uvedenou judikaturu lezu užít přiměřeně i na postavení žalobce. Ze skutečností zjištěných žalovaným skutečnosti o špatném postavení Indů v JAR neplynou a žalobce ani netvrdil další azylově relevantní skutečností. Tato námitka proto není nedůvodná.
26. Závěrem žalobce namítl, že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany, neboť je pravděpodobné, že by po návratu mohl být vystaven mučení, nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestání. Krajský soud nicméně neshledal tyto obavy žalobce opodstatněné ani z hlediska podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Ta se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
27. Krajský soud má za to, že žalovaný orgán posoudil individuálně situaci žalobce na základě jeho tvrzení a tyto konfrontoval s informacemi, které jsou součástí správního spisu a soud se s jeho závěry ztotožňuje. Co se týká bezpečnostní situace, na území JAR neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Není důvod se domnívat, že by se žalobci v případě návratu do vlasti dostalo odlišného (horšího) postavení než ostatním obyvatelům. Žalobce ani v průběhu správního řízení netvrdil, že by občané JAR byli po svém návratu do země původu jakkoliv sankcionováni orgány veřejné moci. Z tvrzení žalobce nelze dovodit skutečnosti, na základě kterých by bylo možno se reálně domnívat, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, neboť tvrzení žalobce uvedená před správním orgánem a v soudním řízení nesvědčí o reálné hrozbě nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, tedy nejsou relevantní z hlediska doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Ani tato žalobní námitka není důvodná.
28. Z podané žaloby i správního spisu poměrně jasně plyne neochota žalobce žít v zemi svého původu, ovšem nepodložena azylově relevantními důvody. Výstižně se k této otázce vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č.j. 5 Azs 47/2003-48: „poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“.
Závěr a náklady řízení
29. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Ostrava 3. září 2026
JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje I. Ch.