Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 A 28/2026 - 47.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 A 28/2026 - 47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci
žalobce: I. I., narozený dne X
bytem v ČR X
zastoupený zmocněncem T. Ch., narozeným dne X
bytem X
proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie
sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2026, č. j. CPR-20978-2/ČJ-2026-930310-V223,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2026, č. j. CPR-20978-2/ČJ-2026-930310-V223 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil část výroku rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 4. 2026, č. j. KRPE-37922-24/ČJ-2026-170022-50A (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a to tak, že podle § 50a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), se cizinci stanovuje doba k vycestování z území České republiky do 5 dnů ode dne převzetí tohoto rozhodnutí, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci podle § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, uložil povinnost opustit území České republiky a současně mu podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil dobu k opuštění území ČR do 5 dnů ode dne převzetí tohoto rozhodnutí.
II. Obsah žaloby
3. Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, nesouhlasil s tím, že by se dopustil výkonu nelegální práce. Poukázal na to, že jeho výpověď byla správním orgánem I. stupně zkreslena či upravena v rámci překladu a na základě toho došlo ve spojení s nekompletními důkazy ke špatné klasifikaci.
4. Ke kvalitě důkazů uvedl, že společnost TOLUP s.r.o. nemá kompostárnu a žalobce pro tuto společnost nikdy přímo nepracoval, je vyplácen maďarskou společností. Uvedl, že na stavbě galerie Pernerka pracoval pro maďarskou společnost INTERPRODUCT TRADE KFT Budapešť (dále jen „společnost INTERPRODUCT“), a to v rámci její smlouvy o dílo se společností TOLUP s.r.o.
5. K důkazu navrhl účastnický výslech žalobce, výslech pana P. B., nar. X, st. příslušnost X, smlouvu o dílo ze dne 18. 3. 2026, faktury od společnosti INTERPRODUCT, potvrzení plateb Maďarsko a foto žalobce při broušení betonů.
6. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
III. Vyjádření žalovaného
7. Žalovaný uvedl, že žalobci bylo vydáno předmětné opatření, neboť byl držitelem platného oprávnění k pobytu dle čl. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu vydaného Maďarskem, avšak na území ČR vykonával závislou činnost bez vydaného oprávnění k zaměstnání platného pro území ČR. V odvolání poukazoval na dokumenty, které mají být k nahlédnutí u Oblastního inspektorátu práce pro Pardubický kraj.
8. K uplatněným žalobním námitkám odkázal na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí, kde se správní orgány se vším vypořádaly. Ve svém postupu neshledal pochybení.
9. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.
IV. Obsah správního spisu
10. Součástí správního spisu je úřední záznam z pobytové kontroly dne 21. 4. 2026, při které byl žalobce kontrolován při práci na stavbě, nepředložil žádné pracovní povolení. Dále je součástí spisu smlouva o dílo č. 80/26/36003 mezi SYNER s.r.o. a TOLUP s.r.o., záznam z proškolení o BOZP pro TOLUP s.r.o., kde je uvedeno jméno a podpis žalobce, protokol o podání vysvětlení ze dne 21. 4. 2026 sepsaný se stavbyvedoucím, který uvedl, že společnost TOLUP s.r.o. má na starosti výstavbu podkladních betonů a žalobce pracoval (jako zaměstnanec) pro společnost TOLUP s.r.o., a výpisy z evidencí.
11. Dne 22. 4. 2026 proběhlo podání vysvětlení žalobce prostřednictvím tlumočníka z jazyka uzbeckého, kdy do protokolu uvedl, že je ženatý, má tři děti, jeho rodina žije v U., v ČR žalobce žádné vazby nemá, žalobce přicestoval do EU naposledy dne 11. 6. 2025 do Maďarska za prací, kdy si vyřídil maďarské pracovní vízum, které má platné do 1. 12. 2026. Do ČR přicestoval naposledy dne 18. 3. 2026, kdy zde již zůstal, jeho známý U. mu zprostředkoval pracovní příležitost ve S. u společnosti TOLUP, kam žalobce přijel dne 22. 3. 2026 na adresu společnosti (C. 802, S.) a na této adrese byl také následně ubytován, nocoval tam každý den a pracoval pro společnost TOLUP, až poslední dva dny, tedy od 20. 4. 2026, pracoval v P. na stavbě, kde prováděl betonování. Soustavnou pracovní činnost v ČR tedy vykonával od 22. 3. 2026 do současnosti, za odvedenou práci dostával peníze v hotovosti asi 32 000 Kč měsíčně, pracovní smlouvu neměl, ubytování ve S. měl zadarmo. Tuto pracovní příležitost mu sjednal přes internet jeho známý U. z P., žalobce nebyl vyslán žádnou maďarskou firmou pro vykonání pracovní činnosti. Uvedl, že nemá české vízum, ani pracovní povolení v ČR, pracoval pro společnost TOLUP, jednal s jejich šéfem, peníze dostal v hotovosti dvakrát za měsíc, pracoval nejprve na skládce bio odpadu a poté na stavbě jako betonář, dostal základní vybavení k práci, byla mu určena pracovní doba, nástup do práce i pracovní náplň, od včera již žalobce ví, že pracuje nelegálně. Nemá žádné překážky v návratu do Maďarska, stejně se tam chtěl vrátit a poté zpět do vlasti, vrátí se do Maďarska dobrovolně. Závěrem žalobce uvedl, že všemu rozuměl, nechtěl nic opravit ani doplnit, obsah protokolu mu byl zpětně přetlumočen, s protokolem souhlasil a bez námitek jej podepsal.
12. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 22. 4. 2026 správní orgán I. stupně odkázal na pobytovou kontrolu dne 21. 4. 2026 na stavbě Galerie P. v P., kde byl kontrolován žalobce, předložil povolení k pobytu Maďarska za účelem zaměstnání platné do 1. 12. 2026, cestovní doklad doložil později, na výzvu k předložení dokladu prokazujícího oprávněnost jeho výdělečné činnosti nic nepředložil, nepředložil ani žádnou smlouvu či povolení k zaměstnání vydané v ČR. Na místě kontroly byl sepsán protokol o podání vysvětlení se stavbyvedoucím R. H. ze společnosti SYNER s.r.o., z jeho strany byla též doložena smlouva o dílo č. 80/26/36003 mezi SYNER s.r.o. a TOLUP s.r.o. a záznam z proškolení o BOZP pro TOLUP s.r.o. Z vyjádření stavbyvedoucího vyplynulo, že žalobce byl společností TOLUP s.r.o. přidělen k pracovní činnosti na stavbě pro společnost SYNER s.r.o. Byl tak důvod se domnívat, že žalobce vykonává na dané stavbě pracovní činnost (betonování, příprava podkladového betonu) jako zaměstnanec společnosti TOLUP s.r.o., povolení k zaměstnání však nepředložil, ani nebylo později dohledáno v evidencích, nebylo dohledáno ani žádné jeho vízum. Předložil pobytovou kartu Maďarska za účelem zaměstnání na území Maďarska vydanou dne 7. 5. 2025 a platnou do 1. 12. 2026. Správní orgán poukázal na § 103 písm. v) a § 119 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Dále poukázal na podání vysvětlení žalobcem dne 22. 4. 2026, protokol o podání vysvětlení stavbyvedoucího ze dne 21. 4. 2026, smlouvu o dílo č. 80/26/36003 mezi SYNER s.r.o. a TOLUP s.r.o. a záznam o proškolení BOZP pro TOLUP s.r.o. Zabýval se možností vyslání žalobce do České republiky maďarským zaměstnavatelem, k čemuž poukázal na § 98 písm. k) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Měl za to, že podmínky tohoto ustanovení nebyly naplněny a na žalobce nelze aplikovat výjimku z povinnosti mít povolení k zaměstnání. Na Úřad práce ČR nebylo ze strany zaměstnavatele oznámeno přijetí vyslaného zaměstnance podle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti, navíc dle zjištěných skutečností ani k samotnému vyslání ze strany maďarského zaměstnavatele nedošlo. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce vykonával od 20. 4. 2026 do 21. 4. 2026 pracovní aktivitu spočívající v betonování podkladních betonů na stavbě Galerie P., touto prací naplnil znaky závislé práce, přičemž nedošlo k vyslání k poskytování služeb u českého subjektu, nejedná se o službu, jak jí definuje zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, s odkazem na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES, ale jedná se o službu spojenou s prodejem pracovní síly či zprostředkování zaměstnání u jiného subjektu, a na tyto aktivity se uvedená směrnice nevztahuje. Podle § 89 odst. 1 a 2 zákona o zaměstnanosti je výkon závislé práce cizince na území ČR možný pouze na základě povolení. Takový pobyt je i v rozporu s čl. 6 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu a je neoprávněný. K tomu rovněž viz rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2024, č.j. 9 Azs 18/2024, popř. Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2023, č.j. 36 A 8/2023. Žalobce svým neoprávněným výkonem zaměstnání na území ČR přestal splňovat podmínku vstupu a oprávněného pobytu. Jeho pobyt je tak v souladu s návratovou směrnicí neoprávněným. Jelikož je držitelem povolení k pobytu v Maďarsku, byl v souladu s návratovou směrnicí navrácen do státu, kde má povolený pobyt. Zabýval se dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, a to dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Zjistil, že žalobce je samostatný, svéprávný, zdravý, mladý muž v produktivním věku, v ČR nemá žádné vazby, přicestoval pouze za účelem práce, nepobývá v ČR nijak dlouhou dobu. Nejsou dány překážky v jeho vrácení do Maďarska, kam je ochoten se dobrovolně vrátit. Dopad tak není nepřiměřený.
13. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Namítal, že žalobce byl přidělen maďarskou společností INTERPRODUCT pro práci brusiče podkladních betonů na období od 20. 4. 2026 do 30. 6. 2026, smlouva k tomu bude dodána. Dále uvedl, že smlouva je k nahlédnutí u OIP.
14. Správní orgány si u Oblastního inspektorátu práce (dále jen „OIP“) obstaraly dva dokumenty v maďarštině týkající se žalobce, jejichž překlad opatřily a založily do spisu. Jedná se o předběžnou dohodu o vzniku pracovního poměru ze dne 28. 11. 2024 mezi INTERPRODUCT TRADE KFT jako zaměstnavatelem a žalobcem, deklaruje se zde úmysl zaměstnavatele zaměstnat žalobce s tím, že místo výkonu práce bude různě v rámci Maďarska. Dále se jedná o prohlášení ze dne 28. 11. 2024 ze strany INTERPRODUCT TRADE KFT o tom, že žalobci je uděleno bezplatné užívání jisté nemovitosti v Budapešti.
15. V napadeném rozhodnutí ze dne 3. 7. 2026 žalovaný změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí ohledně vycestování žalobce z ČR z důvodu sladění terminologie se zákonem. Ze spisového materiálu zjistil, že žalobce od 22. 3. 2026 do dne 22. 4. 2026 na území ČR soustavně vykonával pracovní činnost, a to pro společnost TOLUP s.r.o. nejprve v jejím sídle, kde prováděl pomocné práce, a poté nejméně od 20. 4. 2026 vykonával pracovní činnost na stavební zakázce v P., kde prováděl úpravy betonových podkladů. Tuto práci žalobce vykonával osobně, pravidelně, za odměnu mu vyplácenou společností TOLUP s.r.o. a dle pokynů nadřízeného z této společnosti, neměl uzavřenou pracovní smlouvu ani neměl povolení k zaměstnání. Odkázal na § 89 odst. 2 a § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. K námitce ohledně maďarské společnosti (kterou v odvolání v podstatě vznesla společnost TOLUP), uvedl, že žalobce sám skutečnost ohledně vyslání ve své výpovědi jednoznačně popřel, neboť uvedl, že do ČR nebyl vyslán žádným zahraničním zaměstnavatelem a práci si zajistil prostřednictvím známé osoby. Rovněž se liší popis činnosti, neboť společnost TOLUP tvrdila úze specializované činnosti, zatímco žalobce popisoval běžné manuální činnosti. Liší se i tvrzená doba činnosti, neboť v odvolání je tvrzeno od 20. 4. 2026, zatímco dle zjištění správního orgánu žalobce soustavně vykonával práci již od 22. 3. 2026 (což neodpovídá tvrzení o omezené a specializované zakázce). V případě skutečného vyslání by bylo možné očekávat existenci pracovněprávního vztahu k zahraniční společnosti a současně řízení a organizaci práce tímto subjektem, žalobce však vypověděl, že pracoval přímo podle pokynů osoby vystupující za společnost TOLUP s.r.o., měl pevnou pracovní dobu, byl zařazen do běžného pracovního režimu této společnosti a neměl povědomí o žádném smluvním vztahu se zahraničním zaměstnavatelem. Absentují i jakékoli objektivní důkazy o tom, že by žalobce byl vyslán ze zahraničí, když ve spise není žádná smlouva mezi subjekty, potvrzení o vyslání ani jiný doklad, ani doklady o tom, že trvá hlavní pracovní vztah v zemi, ze které měl být žalobce vyslán. Smlouva získaná od OIP je pouze předběžná dohoda o vzniku pracovního poměru mezi žalobcem a společností INTERPRODUCT TRADE KFT, jedná se o pouhou povinnou náležitost k podané žádosti o vydání povolení na území Maďarska za účelem zaměstnání, nikoli o smlouvu mezi společnostmi INTERPRODUCT TRADE KFT a TOLUP s.r.o. o vyslání specializovaného pracovníka k výkonu práce na území ČR. Druhým dokumentem je potvrzení o zajištěném ubytování na území Maďarska, které je opět povinnou náležitostí k podané žádosti o vydání povolení k pobytu na území Maďarska. Tyto dokumenty jsou tak ohledně legálního výkonu práce na území ČR zcela irelevantní. Žalovaný tak potvrdil, že došlo k naplnění znaků závislé práce dle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, avšak bez příslušného oprávnění k výkonu zaměstnání na území ČR, což lze považovat za neoprávněný pobyt na území ČR, a to s odkazem na čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (návratová směrnice), žalobce též neplnil podmínky a účel pobytu na území ČR ve smyslu čl. 6 Schengenského hraničního kodexu. Protiprávní jednání žalobce tak bylo prokázáno bez důvodných pochybností a v souladu s § 3 správního řádu, předpoklady pro užití § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců byly naplněny. Byl jednoznačně prokázán výkon závislé činnosti bez platného oprávnění k zaměstnání, čímž byl pobyt žalobce na území ČR neoprávněný. Nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života shledána nebyla.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s.ř.s.“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
17. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 4. 9. 2026, žalovaný se z jednání omluvil. Soud předvolal též tlumočníka z jazyka uzbeckého, který se však bez omluvy nedostavil. Jednání proběhlo za přítomnosti tlumočnice z jazyka ruského, kdy žalobce uvedl, že tomuto jazyku rozumí a proti tlumočení neměl námitek. Žalobce při jednání setrval na svém stanovisku, že byl vyslán maďarskou společností, zpochybňoval tlumočení ve správním řízení, kdy bylo dle něj nesprávně tlumočeno, žalobce byl navíc ve stresu, protože byl poprvé v životě na policii. Uvedl, že na práci do ČR jej vyslala maďarská společnost.
18. Podle § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o povinnosti opustit území policie vydá cizinci, který je držitelem platného povolení k pobytu podle čl. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně; to neplatí, pokud by cizinec mohl při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.
19. Podle § 89 odst. 1 zákona o zaměstnanosti cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván, je-li držitelem platné zaměstnanecké karty, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak
20. Podle § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti cizinec může být dále přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné oprávnění k pobytu na území České republiky.
21. Podle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta se podle tohoto zákona nevyžaduje k zaměstnání nebo k výkonu práce cizince, který byl vyslán na území České republiky v rámci nadnárodního poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie.
22. Základní podmínkou pro vydání rozhodnutí o navrácení cizince ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (dále jen „návratová směrnice“) je jeho neoprávněný pobyt na území členského státu. Podle čl. 6 odst. 1 návratové směrnice členské státy vydají rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až 5. Neoprávněným pobytem se v souladu s čl. 3 odst. 2 návratové směrnice rozumí přítomnost státního příslušníka třetí země, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 5 Schengenského hraničního kodexu (čl. 6 stávajícího nařízení 2016/399, „Schengenský hraniční kodex“, pozn. soudu) nebo jiné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v určitém členském státě, na území tohoto členského státu. Neoprávněně pobývajícím pak bude nejenom cizinec, který vstoupil na území, aniž by splňoval podmínky vstupu, ale také cizinec, který podmínky vstupu přestal splňovat až po svém vstupu a pobytu na území členského státu.
23. Mezi podmínky vstupu na území členských států v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu patří kromě platného cestovního dokladu a pobytového oprávnění také to, že cizinci zdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu a mají zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí, nebo jsou schopni si tyto prostředky legálním způsobem opatřit. Cizinec také podle tohoto ustanovení nesmí být hrozbou pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států (čl. 6 odst. 1 písm. e) Schengenského hraničního kodexu).
24. Závěr, podle něhož je nutné (ne)oprávněnost pobytu podle čl. 6 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 2 návratové směrnice vázat na dodržení všech podmínek stanovených v čl. 6 Schengenského hraničního kodexu, potvrzuje i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 12. 12. 2019 ve věci C-380/18, E. P. Soudní dvůr zde konstatoval, že po vstupu na území členského státu je oprávněnost pobytu na tomto území i nadále podmíněna dodržením požadavků plynoucích z čl. 6 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu. Byť v dané věci šlo o výklad čl. 6 odst. 1 písm. e) Schengenského hraničního kodexu (tj. o požadavek, že se daná osoba nepovažuje za „hrozbu pro veřejný pořádek“), jeho závěry lze zobecnit i ve vztahu k ostatním podmínkám vstupu plynoucím z čl. 6 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu. To znamená, že i cizinec, který při vstupu na území splňoval všechny podmínky plynoucí z tohoto ustanovení, včetně zdůvodnění účelu a podmínek předpokládaného pobytu, ale během svého pobytu tyto podmínky přestane splňovat a účel svého pobytu nebude moci legitimně zdůvodnit, se stane cizincem neoprávněně pobývajícím na území.
25. Podmínky vstupu, které stanovuje čl. 6 Schengenského hraničního kodexu, musí splnit i cizinci, kteří jsou držiteli platného oprávnění k pobytu vydaného jednou z členských zemí a chtějí vstoupit na území jiné členské země. Na území této jiné země pak mohou pobývat maximálně po dobu tří měsíců (viz čl. 21 odst. 1 a 2a Schengenské prováděcí úmluvy). Avšak cizinec, který vykonává práci bez povolení k zaměstnání, již z povahy věci nemůže zdůvodnit účel svého pobytu. Nelegální výkon zaměstnání tímto účelem být nemůže. Jeho pobyt proto bez dalšího odporuje čl. 6 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu a lze jej považovat za neoprávněný, k tomu viz rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2024 č.j. 9 Azs 18/2024-26.
26. Ustanovení § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je transpozicí čl. 6 odst. 2 návratové směrnice, přičemž pokud na území ČR neoprávněně pobývá cizinec, který je držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem EU, měla by mu policie vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území na základě § 50a zákona o pobytu cizinců. Tak tomu bylo i v případě žalobce.
27. Soud shledal, že v daném případě správní orgány dostatečně prokázaly naplnění podmínek pro aplikaci § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy neoprávněný pobyt žalobce z důvodu výkonu práce bez povolení k zaměstnání, kdy případ žalobce nenaplňoval výjimku stanovenou v § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti.
28. Správní orgán I. stupně shromáždil dostatek podkladů a vyvodil z nich správné skutkové závěry. Předně nijak nepochybil, když za klíčovou považoval výpověď samotného žalobce, jehož podání vysvětlení probíhalo za přítomnosti tlumočníka z jazyka uzbeckého, jehož přítomnost žalobce žádal. Žalobce byl několikrát dotazován, zda všemu rozumí, avšak k tlumočení neuplatnil žádné námitky, protokol mu byl též zpětně přetlumočen, přičemž s ním souhlasil a bez výhrady jej podepsal. Ani v odvolání žalobce žádné námitky k tlumočení neuplatnil. Žalobní námitky ohledně údajného zkreslení či úpravy výpovědi v rámci překladu či stresu žalobce je tudíž třeba odmítnout jako zcela nedůvodné.
29. Žalobce při podání vysvětlení zcela jednoznačně a se všemi detaily popsal, jak probíhala jeho pracovní činnost pro společnost TOLUP s.r.o., kdy tato činnost měla všechny znaky závislé práce, žalobce též jasně popřel, že by byl do České republiky vyslán zahraničním zaměstnavatelem a uvedl, že práci pro TOLUP s.r.o. mu domluvil jeho známý krajan z Prahy. Vysvětlení žalobce soud hodnotí jako autentické a spontánní a konstatuje k němu, že pokud by byl žalobce skutečně do ČR vyslán maďarskou společností, musel by o této skutečnosti mít alespoň povědomí. Žalobce též jasně potvrdil, že finanční odměna za práci je mu proplácena v hotovosti společností TOLUP s.r.o. dvakrát za měsíc.
30. V žalobě je namítáno, že společnost TOLUP s.r.o. nemá kompostárnu, to však nemůže mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Jednak toto tvrzení není ničím prokázáno, a dále to nemůže zpochybnit výpověď žalobce jako celek se všemi podrobnostmi, kdy uvedl, že od 22. 3. 2026 vykonával práci pro společnost TOLUP s.r.o. v jejím sídle, byl tam rovněž ubytován, a poté od 20. 4. 2026 pracoval pro stejnou společnost v Pardubicích na stavbě.
31. Správní orgán I. stupně mezi podklady pro rozhodnutí zahrnul i podání vysvětlení stavbyvedoucího ze dne 21. 4. 2026, který potvrdil, že žalobce pracoval pro společnost TOLUP s.r.o. a stavbyvedoucí žalobce vnímal jako zaměstnance této společnosti. Dále se mezi podklady nachází smlouva o dílo č. 80/26/36003 mezi společností SYNER s.r.o. jako objednatelem a společností TOLUP s.r.o. jako zhotovitelem, kdy zhotovitel měl provést zhotovení podkladních betonů a vnitrostaveništních komunikací na stavbě Galerie P. v P., a to svými pracovníky. Podkladem je i záznam o proškolení BOZP zaměstnanců na stavbě Galerie P. podepsaný žalobcem. Žádný z podkladů v prvostupňovém řízení tudíž nijak neindikoval, že by žalobce mohl být do ČR vyslán zahraničním zaměstnavatelem.
32. K odvolací námitce žalovaný prověřil dokumenty, které se měly nacházet u OIP, přičemž získal dva dokumenty v maďarštině, s jejichž obsahem se v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal. Jeden z těchto dokumentů pouze potvrzoval, že žalobci bylo ze strany společnosti INTERPRODUCT TRADE KFT poskytnuto ubytování v Budapešti. Další z těchto dokumentů je pouhou předběžnou dohodou o vzniku pracovní poměru ze dne 28. 11. 2024, dle které měl zaměstnavatel (INTERPRODUCT TRADE KFT) v úmyslu zaměstnat žalobce za podmínek stanovených v této předběžné dohodě. Nejedná se tak o dokument, který by zakládal platný pracovněprávní vztah mezi žalobcem a maďarskou společností, a není ani způsobilý prokázat, že k uzavření takového vztahu v budoucnu skutečně došlo. Navíc dle obsahu této předběžné dohody mělo být místo výkonu práce různě v rámci Maďarska, avšak nikoli v zahraničí. Žalobce měl vykonávat činnost bez kvalifikace – jednoduchého stavebního dělníka, nikoli tedy specializovanou práci, jak bylo tvrzeno v odvolání. Tedy, ani tyto dokumenty, na které žalobce odkázal v odvolacím řízení, nemohly zvrátit závěry správního orgánu I. stupně, neboť neprokazovaly, že by byl žalobce do ČR vyslán zahraničním zaměstnavatelem. Nebylo ani učiněno oznámení zaměstnavatele o přijetí vyslaného zaměstnance na úřad práce.
33. Soud konstatuje, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V zásadě by tak neměl přihlížet k nově předloženým písemnostem, které žalobce přiložil až v žalobě, byť je mohl uplatnit již ve správním řízení. Žalovaný se totiž s těmito písemnostmi nemohl seznámit a nemohl se s nimi vypořádat.
34. Soud nicméně pro úplnost provedl k důkazu smlouvu o dílo ze dne 18. 3. 2026 mezi společností TOLUP s.r.o. jako objednatelem a společností INTERPRODUCT TRADE KFT, jejímž předmětem je provedení zednických prací – broušení betonů, a to v čase od 18. 3. 2026 do 30. 6. 2026, je dohodnuta cena díla. Není sjednáno žádné místo plnění, ani nejsou specifikovány žádné konkrétní osoby, které měly plnění provádět. Dále soud provedl k důkazu tři potvrzení o platbě ze dne 24. 4. 2026, ze dne 9. 7. 2026 a ze dne 17. 7. 2026, dle kterých společnost TOLUP s.r.o. provedla platby dle smlouvy o dílo (blíže nespecifikované) ve prospěch příjemce J. T. N. 263, Budapest. Tedy, ani z těchto listin dle soudu nijak nevyplývá (ani nepřímo), že by žalobce byl zaměstnancem maďarské společnosti a byl by vyslán k práci na území České republiky.
35. Žalobce v žalobě zmiňoval faktury od společnosti INTERPRODUCT TRADE KFT, avšak žádné faktury k žalobě nepřiložil. Navrhovaná fotografie žalobce je součástí správního spisu, jehož obsah se k důkazu neprovádí. Soud pak k důkazu neprováděl účastnický výslech žalobce, neboť jeho autentická výpověď byla podkladem napadeného rozhodnutí, žalobce měl též možnost tvrdit ve správním řízení vše podstatné, a takový výslech by tak již byl nadbytečný. Soud neprováděl k důkazu ani výslech pana P. B., který byl navržen žalobcem, neboť nijak nespecifikoval, o jakou osobu se jedná a k prokázání jakých skutečností by její výslech měl sloužit. Dále soud shledal, že ve správním řízení bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu, a to řadou listinných důkazů, jejichž součástí byl i protokol o podání vysvětlení žalobce. Z žádných těchto podkladů nevyplynulo, že by žalobce byl vyslán maďarskou společností a soud má za to, že tyto závěry by nemohl zvrátit ani výslech třetí osoby, jejíž vztah k předmětu řízení není znám.
36. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalobce naplňoval výjimku stanovenou v § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti, žalobce tudíž vykonával v ČR pracovní činnost bez oprávnění a jeho pobyt byl tak pobytem neoprávněným. Podmínky pro aplikaci § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců tudíž byly naplněny.
37. Soud pro úplnost konstatuje, že žalobce nevznesl žádné námitky proti vypořádání přiměřenosti dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života a soud se proto touto částí odůvodnění nezabýval.
38. Na základě shora uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 4. září 2026
Mgr. Kateřina Peroutková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.