Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
51 Az 5/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
51 Az 5/2026 - 41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Küchlerovou, Ph.D. ve věci
žalobce: A. R. M.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2026, č. j. OAM-230/ZA-ZA11-K18-PD1-2023,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že doplňková ochrana se podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), neprodlužuje.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
2. Žalobce konstatoval, že mu byla dne 20. 9. 2023 v České republice udělena doplňková ochrana z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Napadeným rozhodnutím žalovaný doplňkovou ochranu neprodloužil se závěrem, že v Sýrii došlo k zásadní a trvalé změně poměrů, v důsledku které, již žalobci nehrozí vážná újma.
3. Žalobce zdůraznil, že svržení režimu Bašára Asada v prosinci 2024 sice formálně ukončilo probíhající občanskou válku, avšak z aktuálních zpráv mezinárodních organizací vyplývá, že bezpečnostní situace v zemi je i po změně režimu nestabilní a nepříznivá. Zpráva UNHCR (pozn. soudu: Informace úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky) z května 2025 uvádí, že pád režimu zatím nevedl k situaci, v níž by převážná většina Syřanů mohla žít bez strachu z pronásledování nebo jiných forem vážné újmy. Není tak možné vyhlásit všeobecné ukončení uprchlického statutu pro všechny Syřany a bývalé obyvatele Sýrie, kterým byl status uprchlíka přiznán na základě událostí z doby před prosincem 2024. V souladu s tím je tak povinností států dodržovat zásadu non-refoulement. Ze zprávy OSN Syria:Renewed clashes risk derailing fragile transition z ledna 2026 vyplývá, že představitelé OSN mají obavu z chování teroristické skupiny ISIL/Da'esh a z pokračujících izraelských vpádů do jižní Sýrie narušujících suverenitu a územní celistvost země. Zpráva organizace Human Rights Watch ze dne 13. 3. 2026 s názvem Sýrie: Vyšetřovací komise OSN nadále zaujímá kritický postoj poukazuje na rozsáhlé vraždy motivované identitou, kterých se dopustily vládní síly během centrálně koordinované vojenské operace v pobřežní oblasti Sýrie, dále upozornila na svévolné zatýkání a blokování humanitární pomoci v souvislosti s ozbrojenými boji v severovýchodní Sýrii.
4. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí popisuje zlepšující se situaci v Sýrii a uvádí, že v roce 2025 byly vůči Sýrii ukončeny veškeré sankce ze strany USA a EU, zdaleka to nedokazuje zaručení bezpečnostní situace. To ostatně vyplývá ze zpráv použitých jako podklad pro vydání rozhodnutí.
5. Žalobce je příslušníkem kurdské menšiny, pochází z města AL-Malikiyah v provincii Hasaka, které leží na nejvýchodnějším cípu Sýrie u tureckých a iráckých hranic. Stále tam žijí jeho rodiče, a pokud by se do Sýrie musel vrátit, vracel by se právě sem. Žalovaný při posuzování vycházel z Informace OAMP – Syrská arabská republika. Aktuální situace Kurdů v Sýrii ze dne 12. 2. 2026, podle níž prezident Ahmad Šara dne 17. 1. 2026 vydal dekret uznávající národní práva Kurdů a uznává kurdštinu jako úřední jazyk. Obě strany měly v březnu 2025 uzavřít příměří a Kurdové se měli začlenit do syrské armády a policie. Tato dohoda byla obnovena v lednu 2026.
6. Country Guidance EUAA k situaci v Sýrii z prosince 2025 ale popisuje násilné jednání ze strany SNA (armády nově ustavené vlády) vůči osobám podezřelých z příslušnosti k některým kurdským útvarům [Syrské demokratické síly (SDF), Kurská strana pracujících (PKK) nebo Demokratická autonomní správa severní a východní Sýrie (DAANES)]. Uvedené má potvrzovat i zpráva britského Ministerstva vnitra aktualizovaná k dubnu 2026, podle níž tyto osoby pravděpodobně čelí reálnému riziku pronásledování nebo vážnému ublížení ze strany SNA. Žalobce též odkazuje na nejnovější zprávu z oblasti, a to na report nezávislé syrské organizace Etana Syria s názvem Brief: Recent developments in north-east Syria ze dne 9. 6. 2026, který zmiňuje útok radikálnějších částí kurské politické scény na delegaci prozatímní vlády kvůli začleňování soudních institucí v Hasace do státních struktur.
7. Na základě informací od svých zdrojů má žalobce obavu z nuceného rekrutování do jednotek SDF, ke kterému by mělo docházet.
8. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 2026 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že námitky žalobce považuje za neopodstatněné. Tvrzená pochybení nejsou podložena patřičnou argumentací, která by jejich důvodnost dokládala. Z podkladů získaných v průběhu řízení nevyplývá, že by žalobce byl v minulosti ve své vlasti vystaven hrozbě pronásledování kvůli své národnosti, stejně tak tyto skutečnosti nevyplývají z Protokolu o pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany ze dne 9. 3. 2026, v němž jmenovaný pouze obecně uvedl, že v Sýrii je aktuální vláda mnohem horší než ta bývalá. Obecně namítá, že ve vlasti není bezpečno, přičemž tyto obecné námitky podkládá odkazy na různé články. Žalovaný nepominul komplikace změny, ke kterým po pádu režimu došlo. Občanská válka v Sýrii začala v roce 2011, přičemž žalobce ji opustil roce 2023. Nelze jednoznačně určit, zda jsou současné změny trvalého nebo dočasného charakteru, nicméně po pádu režimu se aktuální vláda snaží věci měnit a mezinárodní společenství na tuto snahu reaguje.
10. Žalovaný poznamenal, že neprodloužení doplňkové ochrany neznamená zákaz vstupu a pobytu na území České republiky, pokud však zde bude chtít být legálně, znamená to povinnost si zajistit pobytové oprávnění.
III. Posouzení věci krajským soudem
11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Uvedený postup se opírá o čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se s ohledem na čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“), použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 16. 9. 2024, tedy přede dnem 12. 6. 2026.
12. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalovaný explicitně souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání a žalobce s tímto postupem nevyjádřil svůj nesouhlas (k postupu v souladu s § 51 s. ř. s. se krajský soud vyjadřuje ještě níže, konkrétně v bodě 43 tohoto rozsudku).
13. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující pro řízení podstatné skutečnosti.
14. Žalobce dne 7. 3. 2023 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 24. 8. 2023, č. j. OAM-230/ZA-ZA11-P05-2023, žalobci udělilo mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Tento postup odůvodnilo tím, že v zemi probíhá ozbrojený konflikt za účasti zahraničních a mezinárodních aktérů. Dle Informace OAMP – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 2. 5. 2023: „v zemi od roku 2011 probíhá vnitrostátní vícestranný ozbrojený konflikt za účasti zahraničních a mezinárodních aktérů. Vláda v roce 2011 použila sílu na potlačení poklidných občanských protestů volajících po reformách a demokracii, což vedlo k ozbrojenému povstání, které v roce 2012 přerostlo v občanskou válku. Značnou část území Sýrie ovládly různé skupiny s různými ideologiemi a cíli, včetně tzv. Islámského státu (IS), zatímco vláda si po celou dobu udržela kontrolu nad většinou pobřežních oblastí a Damaškem a jeho okolím….Na území Sýrie se i v průběhu roku 2022 bojů nadále účastnily vládní síly, prorežimní milice, opoziční skupiny, kurdské SDF a extrémistické skupiny, jako radikální islamistická skupina HTS a IS, stejně jako zahraniční teroristické skupiny, zejména Hizballáh….Izrael za poslední roky provedl stovky útoků proti cílům v částech Sýrie ovládaných vládou, včetně úderů proti letištím v Damašku a Aleppu. Podle Izraele jsou útoky zaměřené na základny skupin napojených na Írán. Od začátku roku 2023 Izrael útoky zintenzivnil…“
15. Na základě výše uvedeného tak bylo ministerstvu známo, že v zemi původu žalobce probíhal ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím a ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel země, jehož důsledky by bylo možné pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
16. Žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 16. 9. 2024. Žalovaný dne 6. 2. 2025 přerušil správní řízení na dobu tří měsíců v důsledku dočasně nejisté situace v zemi původu [§ 26 odst. 1 písm. c) zákona o azylu]. Postup odůvodnil tím, že dne 8. 12. 2024 došlo v důsledku ofenzívy syrských opozičních skupin k pádu režimu Bašára al-Asada v Sýrii a na něj navazujícímu ukončení bojů na většině území Sýrie. Správní orgán považoval za nezbytné s ohledem na čerstvost událostí vyčkat na ustálení bezpečnostní situace a zajištění aktuálních podkladů.
17. Dne 9. 3. 2026 byl se žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti. V úvodu pohovoru správní orgán zkonstatoval, že dne 8. 12. 2024 padla vláda Bašára Asada a následně byl ukončen i dlouholetý ozbrojený konflikt, probíhající v Sýrii od roku 2011. K následnému dotazu správního orgánu, zda má jmenovaný v plánu se do Sýrie vrátit, uvedl, že přišla ještě horší vláda a nepočítá s tím, že by se tam vracel. Dále uvedl, že na východě země Kurdy zabíjejí. O informacích, že konflikt stále probíhá ví z internetu, od přátel a od příbuzných. K tvrzení správního orgánu, že na konci ledna 2026 bylo mezi Kurdy a současnou vládou uzavřeno příměří, uvedl, že se jedná o formální dohodu a ta situace tam je stále nebezpečná. Na otázku, co by se muselo v Sýrii stát, aby se chtěl vrátit zpátky, uvedl, že by Kurdové museli získat svoji autonomii. K navrátilcům do Sýrie uvedl, že šlo o lidi loajální novému režimu, kteří měli jistotu, že se jim nic nestane. K povolání do armády doplnil, že jeho osobně během pobytu v ČR nikdo nekontaktoval, ale u jeho rodičů byli několikrát a řekli jim, že po svém návratu musí žalobce do armády nastoupit. Žalobce uvedl, že situace je v místě jeho bydliště stabilní.
18. Při posuzování žádosti o prodloužení doplňkové ochrany žalovaný vycházel z Informace OAMP – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 1. 9. 2025, dále z Informace OAMP – Syrská arabská republika: Aktuální situace Kurdů v Sýrii ze dne 12. 2. 2026, a ze Společné analýzy situace v zemi původu a pokynů vypracovaných Agenturou EU pro otázky azylu (EUAA) – Sýrie: Pokyny k zemi ze dne 15. 1. 2026.
19. Dle Informace OAMP – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 1. 9. 2025: „Dne 8. prosince 2024 svrhlo islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) spolu s přidruženými skupinami režim Bašára Asada…HTS při převzetí moci uvedlo jako jeden ze svých cílů návrát syrských uprchlíků ze zemí Blízkého východu a z Evropy zpět do jejich domovů. Od začátku prosince 2024 do poloviny srpna 2025 se do Sýrie vrátilo přibližně 821 tisíc uprchlíků ze zahraničí…Po pádu Asadova režimu se zlepšila situace v oblasti svobody vnitřního pohybu…Mezinárodní ozbrojený konflikt v zemi jako takový v zemi neprobíhá.“ Dále se žalovaný zabýval možnostmi návratu žalobce i s ohledem na jeho kurdskou národnost, když dle Informace OAMP – Syrská arabská republika: Aktuální situace Kurdů v Sýrii ze dne 12. 2. 2026, nevyplývalo, že by jeho národnost představovala překážku jeho návratu. Prezident Ahmad Šara vydal 17. 1. 2025 dekret, kterým uznal národní práva Kurdů a kurdštinu vedle arabštiny prohlásil za úřední jazyk, současně zrušil opatření, které v roce 1962 zbavilo mnoho Kurdů syrského občanství. Žalobcova obava z nástupu do boje proti syrské armádě dle žalovaného není azylově relevantní, když dle citované informace týkající se Kurdů byla dne 30. 1. 2026 uzavřena smlouva o příměří, podle níž se kurské síly postupně začlení do syrské armády a policie. Místo bydliště je tedy nyní pod vojenskou kontrolou syrské armády, která zde dle příměří rozmístila své bojové síly. Obavy žalobce, že by musel bojovat proti syrské armádě na straně kurských ozbrojených sil, jsou již neaktuální. Což podpořily i závěry Společné analýzy situace v zemi původu a pokynů vypracovaných Agenturou EU pro otázky azylu (EUAA) – Sýrie: Pokyny k zemi ze dne 15. 1. 2026, když nově ustavená vláda vyhlásila zrušení povinné vojenské služby, s výjimkou situací klasifikovaných jako národní nouzové stavy.
20. Jádrem žalobní argumentace je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný musel ve správním řízení posuzovat otázku, zda se v tomto ohledu bezpečnostní situace v Sýrii zlepšila a zda žalobce doplňkovou ochranu stále potřebuje.
21. Při přezkumu soud vycházel z následující právní úpravy:
22. Podle § 53a odst. 4 věty čtvrté zákona o azylu ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a).
23. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu doplňková ochrana se odejme, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí. Podle § 17a odst. 2 zákona o azylu při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.
24. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
25. Podle čl. 15 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (tzv. kvalifikační směrnice) vážnou újmou se rozumí vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.
26. Pro aplikaci § 14a zákona o azylu je třeba zkoumat, zda žalobce splňuje zákonem stanovená kritéria. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62 (dostupný na www.nssoud.cz), je k udělení doplňkové ochrany potřeba kumulativně splnit následující podmínky: „Žadatel (1) se musí nacházet mimo zemí svého původu; (2) musí mít důvodné obavy, že mu hrozí skutečné nebezpečí (reálná hrozba); (3) vážné újmy; (4) nemůže nebo není ochoten využít ochrany v zemi původu; a (5) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule.“
27. Žalovaný se při posuzování žádosti zaměřil především na třetí podmínku, tj. zda žalobci hrozí v případě návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Jak vyplynulo z žalovaným předloženého správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný v rámci své úvahy vycházel zejména z informací poskytnutých žalobcem jednak v samotné žádosti o prodloužení doplňkové ochrany a předchozích rozhodnutí o doplňkové ochraně a jejím prodloužení, a dále z protokolu o pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Z uvedených listin vyplynulo, že žalobce o prodloužení doplňkové ochrany žádá zejména z důvodu probíhající války v Sýrii.
28. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu jsou naplněny v případě existence ozbrojeného konfliktu na území země původu, v důsledku kterého žadateli hrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (resp. nerozlišujícího) násilí. Pouze v situacích tzv. totálního konfliktu lze předpokládat, že vážná újma hrozí v zásadě každému, kdo přichází z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na daném území jej vystavuje skutečnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ale ozbrojený konflikt takový charakter nemá, cizinec musí prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy ve smyslu čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68). Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany váže k okamžiku možného návratu žadatele do vlasti a k tomu, zda mu v takovém případě hrozí skutečné, aktuální nebezpečí vážné újmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2014, č. j. 2 Azs 23/2013-34).
29. Rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany není rozhodnutím „na zelené louce“, kdy se od základu zkoumají důvody pro udělení mezinárodní ochrany, jako je tomu při první žádosti o mezinárodní ochranu. Fakticky se jedná o jakýsi přezkum, který vychází z původního (dřívějšího) rozhodnutí a konfrontuje jej s aktuální situací.
30. Krajský soud se neztotožňuje s žalobcem v tom, že nedošlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu věci. Ze správního spisu je patrno, že žalovaný provedl se žalobcem pohovor, reagoval na změnu poměrů v zemi původu a opatřil si aktuální podklady o situaci v Sýrii. Žalobci byla dána možnost se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim. Žalobce při seznámení s podklady neoznačil další konkrétní důkazní návrhy ani neuvedl nové individualizované skutečnosti, které by bylo třeba dále ověřovat. Žalobce ani nikterak nerozporoval pořízené podklady ze strany žalovaného, když to činí až v nynější žalobě, kdy není spokojen s výsledkem uskutečněného řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Žalobce v řízení uváděl především obecné obavy z bezpečnostní situace. V případě návratu se bojí nástupu do syrské armády.
31. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný posoudil současnou situaci v Sýrii a na podkladě výše uvedených informací shledal, že od udělení doplňkové ochrany a jejího posledního prodloužení došlo v Sýrii k podstatnému vývoji, neboť po pádu režimu Bašára Asada v prosinci 2024 došlo k ukončení většiny bojů. Žalovaný vycházel ze skutečnosti, že se nová syrská vláda snaží situaci v Sýrii stabilizovat bez ohledu na etnické a náboženské dělicí linie. I přes střety mezi kurdskou menšinou a vládou, došlo k uzavření příměří mezi těmito stranami, prezident Ahmad Šara uznal národnostní práva Kurdů a kurdštinu prohlásil za úřední jazyk. Žalovaný proto nyní dospěl k závěru, že v případě žalobce o prodloužení doplňkové ochrany pominuly již důvody, pro které mu byla udělena doplňková ochrana, a v případě jeho návratu do vlasti mu dle žalovaného již nehrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že žalobce v průběhu předmětného správního řízení neuvedl žádné nové či zvláštního zřetele hodné skutečnosti, pro které by mu měla být udělená doplňková ochrana ponechána, a ani žalovaný tyto neshledal v rámci své úřední činnosti.
32. Žalovaný připomenul, že mezi vládou a kurdskými představiteli bylo uzavřeno příměří a nejsou informace o tom, že by docházelo v době od uzavřeného příměří mezi kurdskými a vládními ozbrojenými silami k bojům, které by pro žalovaného mohly znamenat vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
33. Jako nedůvodnou shledal žalovaný žalobcovu obavu, že bude povolán kurdskými vojenskými silami k vojenské službě, s ohledem na zjištění, že kurdské ozbrojené síly se postupně začlení do syrské armády a policie, čímž zaniknou. Žalovaný poukázal na tvrzení žalobce, že již v syrské armádě, která bude s kurdskou sloučena, sloužil, přičemž ze shromážděných podkladů nevyplývá, že by v Sýrii docházelo k mobilizaci či povolávání záloh do aktivní služby, tudíž možnost, že bude jmenovaný povolán do syrské armády, je dle žalovaného nepravděpodobná. Navíc při rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany žalobci v srpnu 2023 se již možným povoláním jmenovaného k výkonu vojenské služby zabýval, přičemž tuto skutečnost ve vztahu k mezinárodní ochraně neshledal za důvodné.
34. Ve věcech mezinárodní ochrany jsou správní orgány povinovány ke zjišťování bezpečnostní situace v zemi původu konkrétního žadatele o mezinárodní ochranu. Zprávy musí být mj. adresné (relevantní) a aktuální. Zastaralost zpráv přitom „nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019–74).
35. Tomuto požadavku žalovaný dostál, což má krajský soud ověřeno z odůvodnění žalovaného rozhodnutí, ale i z celé spisové materie. Pro objektivní vyhodnocení bezpečnostní a jiné situace v zemi původu žalobce byly ze strany žalovaného využity výše uvedené informace. Nutno zdůraznit, že se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o aktuální podklady.
36. Soud shrnuje, že žalovaný v daném řízení dostatečně prokázal, že okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, se změnily do té míry, že doplňkové ochrany již není zapotřebí, přičemž se jedná o změnu tak významné a nikoli dočasné povahy, že žalobci již při návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu nehrozí.
37. Žalobce v žalobě dále poukázal na několik informačních zdrojů, o které opřel svá tvrzení ohledně nezlepšeného stavu v zemi původu. Konkrétně zmínil Informace úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky v roce 2026 a zprávu EUAA z prosince 2025. K tomu krajský soud předně uvádí, že žalobce, aniž by sdělil objektivní překážku, která by mu v tom měla bránit, tyto zprávy uvedl až ve své žalobě. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný dne 27. 5. 2026 seznámil žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí, mezi kterými byly zahrnuty žalovaným opatřené informace o stavu v zemi a další materiály, jak je uvedeno výše. Jak plyne z protokolu o tomto úkonu, žalobce se k seznámení sice dostavil, ale proti prezentovaným podkladům neměl žádné výhrady či námitky, především pak výslovně uvedl, že nechce navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí. Chtěl-li tedy žalobce doplnit správní spis o podklady prokazující jeho vážné ohrožení v případě návratu do vlasti, měl tak učinit v průběhu správního řízení, před vydáním napadeného rozhodnutí, což se ale nestalo. Zmíněné tvrzené informace učinil žalobce až součástí žalobních námitek ve vztahu k tvrzení o žalovaným nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
38. Ze žalobcem citovaných částí zprávy Vysokého komisaře je patrné, že ten vzhledem ke změnám režimu varuje před unáhlenými hromadnými návraty zpět do Sýrie, a že státy nemají všeobecně ukončovat uprchlický status, dokud se tam situace výrazně nestabilizuje. Krajský soud má za to, že žalovaný se úvahami ohledně neprodloužení doplňkové ochrany žalobce zabýval individuálně, specifikoval jeho rodinnou a osobní situaci a navázal ji na objektivně zjištěné skutečnosti ohledně bezpečnosti v zemi. Naproti tomu zpráva nepřiléhavě reaguje na potenciálně všeobecnou situaci uprchlíků, která se u nynějšího žalobce výlučně neuplatní. Žalovaný totiž výslovně reaguje např. na skutečnost, že je žalobce Kurd, a jakým způsobem se po převratu změnilo jeho postavení. Proto je jeho hodnocení mnohem podrobnější a adresnější než obecnější závěry ve zprávě Vysokého komisaře.
39. Krajský soud pro úplnost doplnil nejnovější zprávy ze země původu. Zjistil, že nejnovější informace o bezpečnostní a politické situace v zemi (k datu vydání rozsudku) je datována k 5. 6. 2026. Krajský soud si tuto zprávu z vlastní iniciativy obstaral a založil do soudního spisu. Dále si krajský soud opatřil Informaci MZV ČR Sýrie: Bezpečnostní situace v jednotlivých oblastech země, Přetrvávající či nově vznikající ohniska napětí, Možnosti návratu do země, ze dne 30. 7. 2026 a Informaci OAMP Syrská arabská republika: Aktuální situace Kurdů v Sýrii ze dne 13. 7. 2026.
40. Z Informace OAMP Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 5. 6. 2026 založené na č. l. 24–28 soudního spisu krajský soud zjistil, že dle bodu 6. 1. (Mezinárodní ozbrojené konflikty) mj. v průběhu roku 2025 a prvních pěti měsících roku 2026 Izrael pravidelně útočil v oblasti Golanských výšin, ale i širší oblasti jihozápadní Sýrie. V bodu 6. 2. (Vnitřní ozbrojené konflikty) v roce 2025 severovýchod země ovládaly kurské SDF, dohoda z března 2025, že se tyto jednotky začlení do institucí syrského státu, nebyla naplněna. Nová dohoda o začlenění kurské správy do státních struktur, v době psaní citované zprávy stále probíhala. Buňky IS zůstávaly v zemi aktivní, a to zejména v odlehlých oblastech Syrské pouště v provincii Rakka a Dajr az-Zaur, občasně rovněž ve střední a západní části země, včetně Damašku. Došlo k přesunu cca 5 700 obviněných údajných bojovníků IS z detenčních center na severovýchodě Sýrie do věznic v Iráku, kde mají být souzeni.
41. Z Informace MZV ČR Sýrie: Bezpečnostní situace v jednotlivých oblastech země, Přetrvávající či nově vznikající ohniska napětí, Možnosti návratu do země, ze dne 30. 7. 2026 (založená na č. l. 29-31 soudního spisu), krajský soud seznal, že bezpečnostní situace se na územích pod vládní kontrolou stabilizuje, byť i nadále dochází k násilným incidentům, mezi nimi vraždy z pomsty za zločiny spáchané v dobách Asadova režimu (po celé zemi), sektářské napětí (především v Homsu), klanové rozmíšky (především v oblastech syrské Bádíje a v guvernorátu Daraá), ozbrojené povstalectví (především v guvernorátu Suvajda a v omezené míře v Látakíji a Tartúsu), islamistický terorismus (po celé zemi vč. Damašku a jeho okolí), i vměšování dalších státních aktérů (především operace IDF na jihu země a občasné dopady íránských raket a UAV). Násilné incidenty nezávisle na svém profilu mnohdy probíhají dle etnosektářských linií, což je nejvíce patrné v Suvajdě a Daraá (spory mezi drúzy a beduíny), na územích pod dřívější kontrolou SDF (spory mezi Kurdy a Araby) a v Homsu (spory mezi šíity, alávity, křesťany a sunnity). Zdrojem napětí je také širší regionální konflikt, který se projevuje kumulací ozbrojených složek na hranicích s Libanonem a Irákem. K bezpečnostní situaci na územích původně pod kontrolou sil SDF vedených Kurdy, je ve zprávě uvedeno: „Integrace SDF a jejich bezpečnostní služby Asájiš probíhá oproti původním plánům pozvolněji, což vyvolává četné protesty místních arabských kmenů, které vyžadují úplné odzbrojení SDF/Asájiš a opakovaně hrozí vlastní ozbrojenou mobilizací. Zdrojem konfliktů je také otázka administrativního začlenění institucí AANES pod kontrolu centrální vlády a s ní spojená témata personálního obsazování institucí, jejich názvů (arabsky/kurdsky) atd., což vytváří prostor pro násilné demonstrace. Postupné začleňování SDF a Asájiš do struktur SY MO a SY MV vytváří společenské pnutí především z hlediska relokace části posádek, nicméně k organizovanému ozbrojenému odporu proti integraci nedochází.“
42. Z Informace OAMP Syrská arabská republika: Aktuální situace Kurdů v Sýrii ze 13. 7. 2026 (založena na č. l. 32-34 soudního spisu) vyplynulo, že „dohoda z 30. ledna 2026 zaručuje ochranu občanských a vzdělávacích práv Kurdů a má umožnit návrat vysídlených kurdských obyvatel do jejich domovů. Prezident Ahmad Šara již 17. ledna 2026 dekretem uznal národní práva Kurdů a kurdštinu prohlásil vedle arabštiny za úřední jazyk. Dekret zároveň zrušil opatření bývalého režimu, na jehož základě bylo mnoho Kurdů zbaveno syrského občanství, a přiznal občanství všem dotčeným osobám včetně těch, které byly dříve registrovány jako osoby bez státní příslušnosti. Současně uznal kurdský Nový rok (Newroz) jako státní svátek. Prozatímní vláda rovněž 19. června 2026 oznámila, že bude uznávat diplomy vydané v minulosti autonomní správou DAANES…Podle Dánské imigrační služby nejsou Kurdové v oblastech kontrolovaných prozatímní vládou v každodenním životě vystavováni významnějším omezením, obtěžování, špatnému zacházení, diskriminaci ani útokům z důvodu své etnické příslušnosti. Kurdové rovněž nečelí překážkám v přístupu k bydlení ani k dalším veřejným službám. V Damašku, kde podle odhadů tvoří Kurdové přibližně jednu třetinu obyvatelstva, je kurdská komunita popisována jako plně integrovaná součást společnosti. Od pádu Asadova režimu zde nebyly zaznamenány případy obtěžování této skupiny obyvatel.“
43. Krajský soud vyšel i z výše uvedených zpráv, které si opatřil a učinil součástí soudního spisu. To vše za postupu v souladu s § 51 s. ř. s. – krajský soud se dotazoval účastníků řízení, zda chtějí tyto listiny provést při ústním jednání, ani jeden z účastníků však takový postup nepožadoval. Listiny jim byly zaslány k vyjádření (viz č. l. 35 soudního spisu). Krajský soud proto rozhodl bez nařízení jednání (podmínky k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly splněny již před obstaráním nových listin v probíhajícím soudním řízení).
44. Z výše uvedených zpráv lze dovodit, že v zemi dochází k určitým bezpečnostním incidentům, které však nejsou v rozsahu totální války. Mezi Kurdy a současnou vládou došlo k uzavření příměří, které i nadále trvá a dochází k začleňování jejich osob do struktur vlády. Ze strany Kurdů nedochází k organizovanému odporu proti integraci. Lze uzavřít, že situace kurské menšiny se po pádu Asadova režimu skutečně zlepšila. Při porovnání nynějších (resp. nejaktuálnějších) informací s popisem změn uvedených v napadeném rozhodnutí k datu jeho vydání dospěl krajský soud k závěru, že se zásadně neproměnily tak, aby bylo nutné revidovat rozhodnutí žalovaného ve vztahu k existenci nových skutečností. Krajským soudem obstarané nejaktuálnější informace v zásadě potvrzují závěry, které činil žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí.
45. Krajský soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalovaný v daném řízení dostatečně prokázal, že okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, se změnily do té míry, že doplňkové ochrany již není zapotřebí, přičemž se jedná o změnu tak významné a nikoli dočasné povahy, že žalobci již při návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu nehrozí.
IV. Závěr a náklady řízení
46. S ohledem na výše uvedené krajský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
47. Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze soudního spisu ani nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 7. září 2026
JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: R. V.