Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 A 10/2026 - 154.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 10/2026 - 154
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobců: a) STAPPA mix, spol. s r.o.
sídlem Heršpická 993/11b, Brno
b) L. P.
bytem X
oba zastoupeni Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem
sídlem Neumannova 553/4, Brno
proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje
sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín
za účasti: 1. CREAM SICAV, a.s.
sídlem Nuselská 262/34, Praha 4
2. MH - Investment s.r.o.
sídlem Nuselská 262/34, Praha 4
oba zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem
sídlem Údolní 33, Brno
o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2026, č. j. KUZL 110012/2025, sp. zn. KKUSP 23541/2025 KSÚ-Vác,
takto:
I. Žaloby se zamítají.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobce a) je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 1 na náhradě nákladů řízení 17 466,35 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Pavla Černého.
V. Žalobce b) je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 1 na náhradě nákladů řízení 17 466,35 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Pavla Černého.
VI. Osoba zúčastněná na řízení 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Magistrát města Zlína rozhodnutím ze dne 18. 12. 2024, č. j. MMZL 228561/2024, ve společném územním a stavebním řízení na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení 1 (dále jen „stavebník“) schválil stavební záměr novostavby skladovací haly včetně zpevněných ploch, vsakovacího zařízení s retenční nádrží, přípojek inženýrských sítí a prodloužení kolektoru, pod názvem „Rybníky – Hala B (306. budova)“ na pozemcích v k. ú. X. Žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí částečně změnil a ve zbytku odvolání žalobců zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
II. Žaloby
2. Žalobci nejprve shrnují, co namítali ve správním řízení a jakým způsobem se s jejich námitkami stavební úřad vypořádal; s úvahami stavebního úřadu nesouhlasí (str. 1-6 žalob). V této části výslovně uvádějí, že ponechávají „bližší specifikaci těch námitek, které jsou nadále aktuální, do dalších částí žaloby“ (str. 4, druhý odstavec). Poté uvádí, že proti rozhodnutí stavebního úřadu podali odvolání, které žalovaný zamítl.
3. Dle žalobců byla jejich práva zkrácena tím, že po zjištění nezákonnosti závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Zlínského kraje (dále jen „KHS“) ze dne 8. 11. 2022, které v odvolacím řízení Ministerstvo zdravotnictví coby nadřízený dotčený orgán změnilo na nesouhlasné, stavebník v odvolacím řízení opatřil nové souhlasné závazné stanovisko KHS ze dne 19. 9. 2025, které se stalo podkladem napadeného rozhodnutí. Proti novému závaznému stanovisku KHS nebylo možné podat námitky (koncentrace řízení již předtím proběhla u stavebního úřadu) ani odvolání a zůstalo proto bez možnosti přezkumu jeho zákonnosti.
4. Dle žalovaného je v areálu dostatečná šířka jízdního pruhu (3 m) a dostatečná šířka obousměrné komunikace (5,5 m). To je však v rozporu se skutečným stavem a s údaji o šířce pozemků dle evidence v katastru nemovitostí u veřejné účelové komunikace „Rybníky V“ (p. č. X v k.ú. X) a veřejné účelové komunikace „Rybníky VII“ (p. č. XA v k. ú. X). To je patrné i z ortofotomapy. V projektové dokumentaci ani v napadeném rozhodnutí není specifikována kapacita zásobování ani velikost vozidel nezbytných (plánovaných) pro stavební záměr.
5. Způsob, jakým byl vymezen předmět řízení, byl dle žalobců zmatečný a nepřezkoumatelný. Chybí prostorové a tím i majetkoprávní vymezení staveb přípojek a napojení na dopravní infrastrukturu. Navíc chybí souhlasy všech dotčených osob (§ 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu) dle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Nejasnosti ohledně vymezení předmětu řízení pramení již ze žádosti stavebníka, následné změny v dokumentaci, a to bez změny vyjádření a závazných stanovisek, kdy projednávaná dokumentace je pozdějšího data než vyjádření dotčených orgánů, resp. stavebníkem předložené podklady byly opakovaně měněny. Žalovaný nejprve uvádí, že podklady jsou správné a úplné, přitom nechává stavebníka doplnit nové závazné stanovisko KHS a z toho důvodu mění výrok rozhodnutí, a zároveň doplňuje účastníky řízení do výroku rozhodnutí. Žalovaný na námitky žalobců prakticky nijak nereagoval.
6. Žalovaný do výrokové části rozhodnutí nezákonně doplnil osoby v postavení hlavních účastníků řízení, kteří jsou přímo dotčeni na svých právech vydaným rozhodnutím.
7. Žalobci opakovaně zmiňují koncentraci řízení před stavebním úřadem (opatření ze dne 10. 7. 2020 a 8. 12. 2023). Jakákoli polemika stavebního úřadu a žalovaného, že se žalobci mohli vždy vyjádřit k doplněné dokumentaci či doplněnému stanovisku KHS později, dle žalobců neobstojí, protože vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí nemá stejné účinky jako podání námitek dle § 94n odst. 3 stavebního zákona.
8. Žalovaný pochybil tím, že opomenul stanovit, aby stavba při své realizaci a následně při svém užívání neznemožňovala především řádně užívat okolní stavby a provozy (betonárny provozované prvním ze žalobců), tj. aby nedocházelo k omezení provozu na přilehlých veřejných účelových komunikacích v areálu označených jako Rybníky IV, Rybníky V a Rybníky VII.
9. Žalobci v podaných námitkách identifikovali celou řadu konkrétních vad a nedostatků stavebníkem doložených podkladů, ať už se jednalo o to, že podklady chyběly zcela, scházela jejich část, byly vnitřně rozporné nebo se vyjadřovaly k neaktuální verzi projektové dokumentace či k jiné věci. Správní orgány námitky nevypořádaly a žalobci na nich trvají.
III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení
10. Žalovaný má žaloby za nedůvodné. K jednotlivým námitkám uvádí, že umístění a vlastnictví inženýrských sítí je zřejmé z projektové dokumentace, konkrétně z výkresu „C.3 Koordinační situační výkres“, na který rovněž stavební úřad odkazuje v podmínkách pro umístění stavby ve výroku č. II. rozhodnutí. Skutečnost, že v průběhu řízení došlo k úpravě projektové dokumentace či opravě parcelních čísel pozemků, nezpůsobuje dle žalovaného zmatečnost předmětu řízení; žalobci ani blíže neuvedli, v čem tuto zmatečnost spatřují. Úprava a upřesňování projektové dokumentace nejsou žádným právním předpisem vyloučenay, přičemž směrodatná je poslední verze projektové dokumentace, na základě které byl stavební záměr schválen. K žádné zásadní změně projektové dokumentace nedošlo a předmětem řízení je stále stavba „Rybníky – Hala B (306. budova)“ včetně přípojek inženýrských sítí. Došlo pouze např. k upřesnění účelu užívání stavby tak, že se jedná o sklad průmyslového zboží a výrobků, popř. polotovarů, k upřesnění seznamu pozemků, na kterých se stavba umisťuje, a k vypuštění stavebního objektu „SO 401 Přípojka NN“.
11. Původní kladné závazné stanovisko KHS bylo v odvolacím řízení změněno na nesouhlasné pouze z toho důvodu, že dle nadřízeného orgánu nebylo možné určit, ze které projektové dokumentace KHS vycházela. Proto žalovaný umožnil stavebníkovi požádat o nové závazné stanovisko a poté jeho podmínky zahrnul do napadeného rozhodnutí. S novým závazným stanoviskem KHS ze dne 19. 9. 2025 byli všichni účastníci řízení seznámeni, avšak žádným způsobem proti němu nebrojili. Všechny žalobci uplatněné námitky stavební úřad vypořádal.
12. Stavebník má za to, že soud by se měl zabývat pouze argumentací žalobce uvedenou v oddíle III žaloby, výslovně označeném jako „žalobní body“. V předchozích částech měli žalobci zřejmě v úmyslu pouze shrnout skutkový stav, již dříve uplatněné námitky a jejich vypořádání ze strany stavebního úřadu a žalovaného.
13. Konkrétní umístění stavby je dle stavebníka uvedeno na str. 4 prvostupňového rozhodnutí. Drobné úpravy projektové dokumentace byly úpravami, které neměly vliv na stanoviska dotčených orgánů. Je sice pravdou, že předmět řízení byl upraven v návaznosti na podané připomínky tak, že objekt SO 401 Přípojka NN již není předmětem žádosti, tato změna však byla v průběhu řízení jeho účastníkům oznámena a účastníci řízení měli možnost se k ní vyjádřit. Umístění a podrobnější specifikace přípojek je uvedena jednak v předložené projektové dokumentaci [konkrétně ve výkresu č. C.3 Koordinační situační výkres, REVIZE2, datum 9/2022, ve výčtu v části B. Souhrnné technické zprávy s označením Revize 2 – oprava, str. 5, bod m) a v popisu v části B.3, str. 10-12 Souhrnné technické zprávy] a jednak na str. 2 a 8 prvostupňového rozhodnutí.
14. K nedostatkům ve vymezení účastníků řízení stavebník uvádí, že žalobci se jeho prostřednictvím nesnaží domoci ochrany svých práv, ale ochrany práv třetích osob, což je nepřípustné.
15. Postup Ministerstva zdravotnictví spočívající ve změně závazného stanoviska KHS na nesouhlasné pouze na základě jeho údajné nepřezkoumatelnosti byl podle stavebníka jednoznačně nesprávný. Ministerstvo mělo buďto záměr na základě aktuální projektové dokumentace věcně zhodnotit nebo závazné stanovisko KHS zrušit. V reakci na tento nesprávný postup stavebníkovi nezbylo než požádat o vydání nového závazného stanoviska KHS. S novým stanoviskem byli všichni účastníci seznámeni a nevznesli proti němu žádné výhrady. Změna projektové dokumentace spočívající ve změně napojení stavby na elektrickou energii pak byla z hlediska závazného stanoviska KHS naprosto irelevantní. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře potvrdil, že závazné stanovisko prvostupňového dotčeného orgánu lze do řízení doplnit i v rámci odvolacího řízení, pokud navazující procesní postup zajistí, že žádný z účastníků není zkrácen na svých právech.
16. Žalobní bod týkající se vad a nedostatků stavebníkem předložené dokumentace je zcela nekonkrétní a vágní. Žalobci se pouze zcela obecně odkazují na předchozí podání, což nelze považovat za řádné a konkrétní vymezení žalobního bodu. Dle stavebníka jsou všechna závazná stanoviska srozumitelná a dostatečně odůvodněná a projektová dokumentace je úplná. V průběhu řízení se sice měnilo umístění stavby a ve spise byla obsažena projektová dokumentace obsahující situační výkresy ještě s původním řešením umístění stavby haly. Stavebník však zdůrazňuje, že výkresy s chybným zákresem stavby jsou již ve správním spise označeny za neplatné, co potvrdil i stavební úřad na str. 20 prvostupňového rozhodnutí.
17. Stavební úřad i žalovaný se podle stavebníka rovněž zabývali tím, zda je stávající areálová účelová komunikace, na kterou je záměr napojen, kapacitně vyhovující a zda je její technický stav dostačující se závěrem, že požadavky § 20 a § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), jsou splněny. Podle těchto požadavků musí jít o komunikaci veřejně přístupnou a „kapacitně vyhovující“. Stavba haly se umisťuje do stávajícího průmyslového areálu, který je velmi dobře přístupný po stávajících účelových komunikacích. Podle technické normy ČSN 73 6110 (Projektování místních komunikací) je minimální šíře jízdního pruhu s obousměrným provozem v úsporném provedení 3 metry a pro klasickou šíři vozovky v obousměrném provozu je minimální šíře 5,5 metru. Předmětné účelové komunikace požadavky technické normy splňují, neboť na těchto komunikacích projede méně než 500 vozidel za 24 hodin. Stavebník proto navrhuje žaloby jako nedůvodné zamítnout.
18. Osoba zúčastněná na řízení 2 se ztotožňuje s argumentací a procesním postojem stavebníka.
IV. Posouzení věci krajským soudem
19. Žaloby byly podány včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloby jsou přípustné (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
20. Žaloby nejsou důvodné.
21. Úvodem zdejší soud připomíná § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož žaloba musí kromě jiného obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
22. Zároveň platí, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je ovládáno dispoziční zásadou. Kvalita žalobních námitek tak předurčuje kvalitu jejich vypořádání ze strany soudu a není povinností ani oprávněním soudu za žalobce domýšlet jeho argumentaci. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by roli advokáta (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 2 Azs 113/201626, či ze dne 21. 5. 2018, č. j. 7 As 128/201817). Čím obecněji je žalobní bod vymezen, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posoudit ho. Jinými slovy, precizace žalobních bodů do určité míry ovlivňuje to, jaké soudní ochrany se žalobcům dostane.
23. Tyto obecné zásady zdejší soud v nynější věci předesílá z několika důvodů. Za prvé, přípustným žalobním tvrzením je pouze tvrzení takové nezákonnosti, které se správní orgány dopustily vůči žalobcům, resp. která se mohla negativně projevit v jejich právech. Žalobci mohou jak námitkami uplatněnými v řízení před soudem, tak námitkami uplatněnými ve stavebním řízení hájit pouze své zájmy, resp. ty veřejné zájmy, jejichž nedodržení se promítá do jejich právní sféry. Nejsou oprávněni vynucovat a hájit veřejné zájmy, resp. své pojetí „obecného dobra“, jestliže se jich ta která otázka osobně a konkrétně nedotýká. Pokud žalobci namítají vady rozhodnutí spočívající v opomenutí uvést do jeho výrokové části některé z účastníků řízení (odlišných od stavebníka a žalobců), případně to, že stavebník nezískal souhlas vlastníků pozemků či že chybí „majetkoprávní“ vymezení staveb přípojek a napojení na dopravní infrastrukturu, jedná se o námitky bez dalšího nepřípustné a zdejší soud se jimi nebude věcně zabývat.
24. Obě (obsahově zcela identické) žaloby jsou pak formálně strukturovány poměrně chaoticky. Druhý oddíl žalob je označen jako „Shrnutí průběhu řízení před správními orgány“. V něm žalobci nejprve uvádějí, co záměru vytýkali v řízení před stavebním úřadem a v odvolání, což prokládají rozsáhlými citacemi z rozhodnutí stavebního úřadu (tedy nikoliv žalovaného), aniž by na tyto citace jakkoli reagovali. Ve spojení s výslovným prohlášením žalobců, že ponechávají „bližší specifikaci těch námitek, které jsou nadále aktuální, do dalších částí žaloby“ (str. 4, druhý odstavec), zdejší soud nepokládá tuto část druhého oddílu za žalobní body.
25. Toto východisko ovšem přestává platit od předposledního odstavce na str. 6 žalob, od něhož již (byť jde stále o součást druhého oddílu nadepsaného jako „Shrnutí průběhu řízení před správními orgány“) žalobci polemizují se závěry žalovaného obsaženými v napadeném rozhodnutí. Tato část žalob proto již představuje materiálně žalobní body.
26. Poslední poznámka v tomto obecném úvodu se týká obsahové kvality uplatněných žalobních bodů. Ty namnoze nereagují na vypořádání odvolacích námitek v napadeném rozhodnutí a jsou často uplatněny natolik obecně, že jsou na samé hranici projednatelnosti, resp. v některých částech i za touto hranicí. Např. pokud žalobci v závěru žalob uvádějí, že v podaných námitkách identifikovali celou řadu konkrétních vad a nedostatků stavebníkem doložených podkladů (podklady chyběly zcela, scházela jejich část, byly vnitřně rozporné nebo se vyjadřovaly k neaktuální verzi projektové dokumentace či k jiné věci), správní orgány námitky nevypořádaly a žalobci na nich trvají, nemá zdejší soud, bez specifikace toho, o které konkrétní podklady se jedná, v podstatě jak na takovou argumentaci reagovat. Úkolem soudu není za žalobce z vlastní iniciativy domýšlet či ve správním spise pátrat po tom, co mohli mít žalobci konkrétně na mysli.
27. Zdejší soud se po tomto úvodu nejprve zabýval námitkou zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti předmětu řízení. Vycházel přitom zejména z toho, jak je předmět řízení vymezen v žádosti, v rozhodnutí stavebního úřadu a v projektové dokumentaci. Ze správního spisu plyne, že žádost o vydání společného povolení podal stavebník dne 8. 2. 2023 a na základě výzvy stavebního úřadu doplnil dne 24. 5. 2023. Po doplnění byla předmětem žádosti stavba „Rybníky – Hala B (306. budova)“ na pozemcích st. XB, XC, XD, p. č. XE, XF, XG, XH, XI, XJ v k. ú. X a st. XK, XL, p. č. XM v k. ú. X. O této stavbě bylo zahájeno společné řízení dne 10. 7. 2023. Stavebník doložil projektovou dokumentaci zpracovanou Ing. S. H., autorizovaným inženýrem, v září 2022, upravenou a doplněnou (i na základě námitek účastníků řízení) v srpnu/září 2023 (1. revize, o úpravě byli účastníci řízení vyrozuměni doplněním oznámení o zahájení řízení ze dne 8. 12. 2023) a v březnu 2024 (2. revize, po které byla účastníkům řízení dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim). O takto vymezeném předmětu řízení dle projektové dokumentace ve znění jejích revizí poté rozhodoval stavební úřad.
28. Zdejší soud souhlasí se žalovaným, že dílčí úprava projektové dokumentace v průběhu řízení o žádosti o společné povolení není okolností, která by bez dalšího mohla způsobit nezákonnost či nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, popř. „zmatečnost“ předmětu řízení. Naopak, řízení o žádosti je vedeno mimo jiné proto, aby účastníci řízení mohli v jeho průběhu upozorňovat na to, které aspekty záměru považují za nevyhovující, a pokud stavebník jejich výhrady přijme, aby mohla být projektová dokumentace v příslušném směru upravena. Na žádné konkrétní rozpory či nejasnosti v předmětu řízení žalobci neupozorňují.
29. Pokud pak žalobci obecně namítají, že v projektové dokumentaci chybí prostorové vymezení staveb přípojek a napojení na dopravní infrastrukturu, pak zdejší soud po seznámení s projektovou dokumentací ve stejné míře obecnosti uvádí, že z projektové dokumentace je jasně patrné umístění stavby včetně přípojek a dopravního napojení (viz stavebníkem odkazovaný výkres C.3 Koordinační situační výkres a část B Souhrnné technické zprávy). Ostatně, stavba se nachází uvnitř stávajícího průmyslového areálu a je obklopena stávajícími účelovými komunikacemi.
30. Při dílčí změně záměru a projektové dokumentace je obecně zapotřebí opatřit nová závazná stanoviska dotčených orgánů tehdy, pokud provedená změna záměru může mít vliv na dotčenými orgány chráněné veřejné zájmy. Ne každá dílčí úprava projektové dokumentace tudíž musí vést k nutnosti opatřit znovu všechna závazná stanoviska dotčených orgánů. Žalobci žádné konkrétní zásadní změny projektové dokumentace, které by byly způsobilé zasáhnout konkrétní veřejný zájem, netvrdí. Nic takového není patrné ani z projektové dokumentace samotné. Jak uvádí žalovaný, změny spočívaly zejména v upřesnění účelu užívání stavby a seznamu pozemků, na kterých se stavba umisťuje, a k vypuštění stavebního objektu „SO 401 Přípojka NN“. Není tudíž vadou, že projektová dokumentace byla upravena po vydání závazných stanovisek dotčených orgánů. Žalovaný nadto v napadeném rozhodnutí upozornil na skutečnost, že na základě odvolacích námitek žalobce b) byla v odvolacím řízení všechna vydaná závazná stanoviska dotčených orgánů přezkoumána jejich nadřízenými orgány. Ty se pak nepochybně vyjadřovaly k aktuální projektové dokumentaci ve znění jejích revizí. Věcně s obsahem závazných stanovisek žalobci nijak nepolemizují.
31. V žalobě je opakovaně zmiňována koncentrace společného řízení ve smyslu § 94m a § 94n stavebního zákona, podle nichž mohou účastníci řízení uplatňovat námitky pouze ve lhůtě stanovené stavebním úřadem (v nynější věci dle opatření stavebního úřadu ze dne 10. 7. 2020 a 8. 12. 2023), a žalobci se tudíž nemohli plnohodnotně vyjádřit k doplněným podkladům a novému závaznému stanovisku KHS. Žalobci ovšem vycházejí z mylného výkladu ustanovení o koncentraci řízení. Ta nastává pouze tehdy, pokud jsou již k dispozici všechny podklady pro vydání společného povolení tak, aby se k nim mohli všichni účastníci řízení vyjádřit. Pokud jsou následně podklady pro vydání rozhodnutí upravovány či doplňovány, musí stavební úřad účastníkům řízení dát možnost se s doplněnými podklady seznámit a případně se k nim i vyjádřit formou uplatnění námitky (§ 36 odst. 3 správního řádu). Jedná se o plnohodnotnou možnost uplatnit námitky proti těm podkladům, které v mezidobí přibyly nebo se změnily.
32. To stejné platí i o závazném stanovisku KHS, které bylo nově doloženo v odvolacím řízení. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení seznámil oba žalobce s tím, že správní spis byl doplněn o nový podklad ve formě závazného stanoviska KHS, a stanovil jim lhůtu k seznámení a vyjádření k tomuto novému podkladu. Žalobci však této možnosti nevyužili a proti novému souhlasnému závaznému stanovisku KHS žádné výhrady nevznesli. Žalovaný proto neměl ani důvod žádat nadřízený dotčený orgán o změnu nebo potvrzení závazného stanoviska.
33. Z hlediska systematiky právní úpravy sice obvykle nenastává situace, že je závazné stanovisko (dotčeného orgánu prvního stupně) opatřeno až v odvolacím řízení. Není však vyloučeno, že k tomu z nejrůznějších důvodů může dojít a ani právní úprava to výslovně nezapovídá. V nynější věci stavebník v řízení před stavebním úřadem obstaral souhlasné závazné stanovisko KHS. Jelikož odvolání žalobce b) směřovalo mimo jiné proti obsahu tohoto závazného stanoviska, vyžádal žalovaný v odvolacím řízení potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od Ministerstva zdravotnictví coby nadřízeného dotčeného orgánu. Ministerstvo zdravotnictví poté dne 26. 3. 2025 změnilo závazné stanovisko na nesouhlasné. Důvodem této změny byla skutečnost, že v závazném stanovisku KHS nebyla řádně označena projektová dokumentace a KHS nebyla schopna s jistotou říct, jaká verze projektové dokumentace jí byla předložena, neboť se tak stalo v tištěné formě a byla vrácena stavebníkovi. Ministerstvo zdravotnictví proto dospělo k závěru, že závazné stanovisko KHS bylo nepřezkoumatelné.
34. Za této situace je postup stavebníka spočívající v tom, že v odvolacím řízení požádal o nové závazné stanovisko KHS, dle zdejšího soudu pochopitelný a legitimní. Stavebník totiž v tu chvíli neměl žádné věcné posouzení záměru ze strany dotčených orgánů veřejného zdraví (u kterého by např. účelově žádal o přehodnocení), neboť Ministerstvo zdravotnictví se záměrem věcně nezabývalo a pouze konstatovalo nepřezkoumatelnost původního závazného stanoviska KHS. Žalobci pak kromě argumentace nemožností přezkumu zákonnosti závazného stanoviska KHS (jež zdejší soud shledal lichou) v žalobě neuvádí žádný jiný důvod, pro který by měl být postup stavebníka a žalovaného nezákonný.
35. K dopravnímu napojení stavby stavební úřad uvedl, že stavba je napojena na stávající veřejně přístupné účelové komunikace umístěné na pozemcích parc. č. XA v k. ú. X (Rybníky VII), parc. č. X v k. ú. X (Rybníky V) a parc. č. XE v k. ú. X (Rybníky IV). Právní předpisy nestanovují minimální šířku veřejně přístupné (účelové) komunikace, která slouží k dopravnímu napojení stavebního pozemku, na němž má být umístěna stavba skladovací haly. Na komunikaci, která slouží k dopravnímu napojení tohoto typu stavby, se vztahují pouze obecné požadavky § 20 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle těchto požadavků musí jít o komunikaci veřejně přístupnou a „kapacitně vyhovující”. Obecně je šířka komunikací stanovena pouze technickou normou ČSN 73 6110, dle které je minimální šíře jízdního pruhu s obousměrným provozem v úsporném provedení 3 metry a pro klasickou šíři vozovky v obousměrném provozu minimální šíře 5,5 metru. Předmětné účelové komunikace tyto požadavky technické normy splňují, neboť na těchto komunikacích projede méně než 500 vozidel za 24 hodin. Vyjmenované účelové komunikace jsou kapacitně vyhovující i pro nákladní automobily, neboť automobilovou nákladní dopravou jsou obsluhovány všechny okolní stavby sloužící pro výrobu či skladování. Dle stavebního úřadu stavebník nemá povinnost do společného řízení dokládat studii dopravního zatížení, neboť tato povinnost nevyplývá ze žádného právního předpisu. Dle § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb. platí, že připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky. Jestliže jsou předmětné komunikace z hledisek uvedených v § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb. dostatečné pro připojení a dopravní obslužnost stávajících nemovitostí v lokalitě, pak není žádný důvod pro závěr, že by tomu tak nebylo ve vztahu k záměru stavebníka. Žalovaný se s těmito závěry ztotožnil.
36. Se závěrem, že v areálu je dostatečná šířka jízdního pruhu pro úsporné typy jednopruhových obousměrných komunikací (3 m) a dostatečná šířka pro vozovku v obousměrném provozu (5,5 m) ve smyslu normy ČSN 73 6110, žalobci polemizují prostým nesouhlasem a obecným odkazem na šířku pozemků dle katastru nemovitostí. Ve stejné míře obecnosti lze uvést, že po nahlédnutí do grafické části projektové dokumentace zdejší soud naopak dospěl k závěru, že úvahy žalovaného orientačně odpovídají šířce daných pozemků a účelových komunikací. Z projektové dokumentace dále plyne, že v hale se předpokládá celkem 27 zaměstnanců, a kromě toho zásobování nákladními auty s návěsem s předpokladem v řádu jednotek denně (do 10). Není tedy pravdou, že by se projektová dokumentace touto problematikou nezabývala.
37. Žalovaný měl dále dle žalobců pochybit tím, že opomenul stanovit, aby stavba při své realizaci a následně při svém užívání neznemožňovala především řádně užívat okolní stavby a provozy (betonárny provozované prvním ze žalobců), tj. aby nedocházelo k omezení provozu na přilehlých veřejných účelových komunikacích v areálu označených jako Rybníky IV, Rybníky V a Rybníky VII.
38. Žalobci ovšem nespecifikují, jakým způsobem je stavba způsobilá znemožnit řádné užívání a provoz betonárny. Úprava režimu provozu na výše uvedených účelových komunikacích není předmětem společného řízení. Správní orgány proto nepochybily, pokud se danou otázkou podrobněji nezabývaly. Stavebníkovi pak z napadeného rozhodnutí neplyne právo jakkoli omezit provoz na daných komunikacích.
V. Závěr a náklady řízení
39. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšní žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).
40. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Stavebník v nynější věci bránil své právo vyplývající ze společného povolení, proto má vůči neúspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení.
41. Zdejší soud vychází z toho, že žalobci podali původně dvě samostatné žaloby a každý ze žalobců a) a b) je tedy povinen nahradit stavebníkovi náklady řízení o své žalobě (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 6 As 28/2026-113). Zástupce stavebníka učinil v každém z původně samostatných řízení 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě) podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za něž náleží odměna ve výši 9 240 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč. Poté byly žaloby spojeny ke společnému projednání. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Za účast u jednání proto zástupci stavebníka náleží 8 140 Kč a režijní paušál 450 Kč. Za tento úkon nahradí stavebníkovi každý ze žalobců polovinu. Celkem tedy stavebníkovi od každého ze žalobců náleží částka 14 435 Kč, kterou je třeba zvýšit o příslušnou DPH (jelikož zástupce stavebníka je jejím registrovaným plátcem) na celkových 17 466,35 Kč. K zaplacení byla stanovena přiměřená lhůta.
42. Osobě zúčastněné na řízení 2 z napadeného rozhodnutí žádné právo nevyplývá, soud jí neuložil žádnou povinnost a neshledal ani jiné důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 16. září 2026
David Raus v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.