Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
20 Ad 10/2025 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 Ad 10/2025 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Řehákovou ve věci
žalobkyně: R. G.
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2025, o invalidním důchodu,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 10. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu („IPZS“) je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí brojila námitkami, neboť s jeho závěry nesouhlasila. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
2. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
II. Žaloba
3. Žalobkyně nesouhlasila s napadeným rozhodnutím a navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně uvedla, že se její zdravotní stav v poslední době významně zhoršil, což dokládají vyjádření odborných lékařů a specialistů. S ohledem na její zdravotní stav nemá možnost nalézt si zaměstnání ani vykonávat jinou výdělečnou činnost. Má za to, že napadené rozhodnutí dostatečně nezohlednilo aktuální zdravotní dokumentaci a skutečnosti podstatné pro posouzení její žádosti.
III. Vyjádření žalované
5. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 5. 2025 nejprve zaměřila na právní rámec, ustanovení zákona o důchodovém pojištění a na posudky lékařů k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 20. 2. 2025. Následně vysvětlila, proč považuje vypracovaný posudek za objektivní. Ve věci navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Závěrem dodala, že vycházela ze zdravotnické dokumentace soustředěné k datu vydání napadeného rozhodnutí. K pozdější zdravotnické dokumentaci nelze přihlédnout.
IV. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem
6. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal správní (posudkový) spis IPSZ a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.
7. Dne 9. 9. 2024 žalobkyně podala žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
8. Lékař Institutu pro posuzování zdravotního stavu posoudil zdravotní stav žalobkyně a vydal dne 29. 11. 2024 posudek se závěrem, že se u žalobkyně nadále jedná o invaliditu I. stupně. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně hodnotil lékař dle kapitoly XIII., odd. E, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), ve výši 40 %.
9. Žalovaná na základě závěrů shora uvedeného lékařského posudku IPZS prvostupňovým rozhodnutím žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu zamítla.
10. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila dne 3. 1. 2025 námitkami. Dle jejího názoru bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno na základě nesprávně a neúplně zjištěného zdravotního stavu. I přes operaci krční páteře přetrvává omezený pohyb a časté bolesti, přetrvávají celodenní bolesti dolní části zad.
11. Pro účely námitkového řízení žalovaná nechala vypracovat nový posudek o invaliditě ze dne 20. 2. 2025. Posudkový lékař dospěl k závěru, že žalobkyně je nadále invalidní v I. stupni invalidity. Lékař shledal, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronický vertebrogenní polytopní algický syndrom s projevy cervikobrachiálního syndromu více vpravo, lumboischiadického vlevo při degenerativních změnách, se stavem po ablaci osteofytů, diskektomii, přední intersomatické fúze C5/6 a C6/7, stav stabilizovaný, se závažnou poruchou statodynamiky krčního úseku, bez kořenové zánikové symptopatologie, funkční postižení je středně těžké. Postižení zařadil do kapitoly XIII., odd. E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 40 %. Lékař hodnotil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně shodně s lékařem IPZS v posudku ze dne 29. 11. 2024. Posudkový lékař uvedl, že zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo hodnocení podle položky 1d, protože se nejedná o těžké funkční postižení páteře, ale o středně těžké postižení. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru lékaře prvostupňové instance IPZS zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu.
12. Na základě posudku o invaliditě ze dne 20. 2. 2025 vydala žalovaná dne 20. 3. 2025 rozhodnutí, proti kterému žalobkyně brojí žalobou.
13. Krajský soud nechal vypracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě (dále jen „posudek PK MPSV“). Posudková komise zasedala dne 7. 8. 2025 ve složení předsedkyně komise, dalšího lékaře s odborností v oblasti neurologie a tajemnice. Žalobkyně byla na jednání přítomna.
14. PK MPSV měla k dispozici dosavadní správní spisovou dokumentaci ČSSZ, IPZS, zdravotní dokumentaci a další lékařské zprávy. V posudku komise shrnula průběh předchozího řízení, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí a také námitky žalobkyně uplatněné v žalobě. PK MPSV do posudku uvedla diagnostický souhrn žalobkyně a její anamnézu. Na straně 5-7 posudku následně zpracovala posudkové hodnocení. Žalobkyně byla při jednání vyšetřena neuroložkou.
15. PK MPSV považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vleklý polytopní bolestivý syndrom páteřní, zejména v oblasti krčního a bederně-křížového úseku páteře, který má dopad na pracovní schopnost žalobkyně. Zdravotní postižení má projevy cervikobrachiálního syndromu více vpravo, se stavem po ablaci osteofytů, diskektomii, přední intersomatické fúzi C5/6, C6/7, stav stabilizovaný, se závažnou poruchou statodynamiky krčního úseku, ne zcela odeznělými cervicobrachialgiemi vlevo, v oblasti bederní páteře s lumboischiadickým syndromem charakteru iritace S1 vlevo při degenerativních změnách, diskopatii L5/S1 s oboustrannou forministenózou, bez kořenové zánikové symptomatologie. Z posudkového hlediska se jedná o funkční postižení středně těžké se závažným postižením více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu s častými recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem. Posudková komise uvedla, že žalobkyně má závažně sníženou celkovou výkonnost při běžném zatížení, některé denní aktivity jsou omezeny, a proto stanovila pokles pracovní schopnosti na 40 % při zohlednění profese a přidružených chorob, které však nejsou takového stupně intenzity a závažnosti, aby v důsledku působení těchto zdravotních postižení byl pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá stanovené horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
16. PK MPSV uvedla, že se nejedná o zdravotní postižení takového stupně závažnosti a rozsahu, aby se mohlo jednat o těžké postižení. Den vzniku invalidity I. stupně tak trvá nadále od 14. 6. 2011. Žalobkyně je schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Dále reagovala na žalobní námitky a uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl doložen stav po úspěšné operační léčbě v oblasti krční páteře s následnou rehabilitační léčbou včetně komplexní lázeňské léčby. Na plánovaná vyšetření pro uváděnou bolestivost v oblasti levého lokte a ramene nelze brát zřetel, vždy je nutno vyčkat komplexního diagnosticko-terapeutického dořešení, až po vyčerpání terapeutických možností v případě neefektivní léčby je možné nové posudkové hodnocení funkčního dopadu zdravotního postižení na pokles pracovní schopnosti cestou uplatnění nové žádosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla doložena posudkově významná změna – zhoršení zdravotního stavu, které by posudkovou komisi vedlo ke změně posudkového závěru ve smyslu změny stupně invalidity. PK MPSV po důkladném prostudování podkladové dokumentace včetně odborných lékařských nálezů, zdravotní dokumentace praktického lékaře a na podkladě vlastního neurologického vyšetření při jednání konstatuje, že byl dostatečně objektivizován zdravotní stav a funkční důsledky z něj vyplývající na pokles pracovní schopnosti, jedná se tedy o první stupeň invalidity.
17. Posudková komise po prostudování doložené spisové a zdravotní dokumentace hodnotila stav žalobkyně dle kapitoly XIII., odd. E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a uzavřela, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla nadále invalidní v I. stupni invalidity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně PK MPSV stanovila na 40 %.
18. Žalobkyně se závěry PK MPSV nesouhlasila.
V. Jednání soudu
19. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 17. 9. 2026. Žalobkyně odkázala na žalobu a navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. Měla za to, že její zdravotní stav odůvodňuje změnu výše invalidního důchodu. Kvůli uvedeným zdravotním potížím přišla o práci, závodní lékař ji neumožnil v práci pokračovat. Jinou práci nemůže žalobkyně sehnat. Zástupkyně žalované odkázala na písemné vyhotovení vyjádření k žalobě. Krajský soud provedl k důkazu posudek PK MPSV Ostrava ze dne 7. 8. 2025. Žádný z účastníků neměl k tomuto žádné připomínky. Žádné další nové důkazy účastníci nenavrhli. Krajský soud dal účastníkům prostor k závěrečným řečem a po krátkém přerušení jednání vynesl rozsudek včetně poučení o opravných prostředcích.
VI. Posouzení věci krajským soudem
20. Žaloba není důvodná.
21. Žalobkyně nesouhlasila s tím, jak byl ve správním řízení posouzen její zdravotní stav, resp. nesouhlasila se závěrem, že je nadále invalidní pouze v I. stupni invalidity.
22. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, jakož i schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti.
23. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.), resp. posudku IPZS vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, že se komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a že své posudkové závěry náležitě odůvodní.
24. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je tedy stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č.j. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 11. 10. 2013, č.j. 4 Ads 42/2013-43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014-46). Úkolem krajského soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků a zejména z posudku PK MPSV zřejmé, že byl stav žalobce komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, bod 19).
25. Napadené rozhodnutí, resp. posudkové hodnocení, na jehož podkladě je rozhodnutí o stupni invalidity vydáno, musí obsahovat přesvědčivé odůvodnění, co se při porovnání s předchozím obdobím ve zdravotním stavu pojištěnce přesně změnilo, jinak řečeno, určit a objasnit důvod či příčinu zániku nebo změnu stupně invalidity. Je tedy nutno přesvědčivě odůvodnit, zda zůstal oproti předchozímu období zdravotní stav nezměněn, případně v čem spočívá zlepšení zdravotního stavu nebo jeho stabilizace při porovnání s obdobím, kdy dávka byla přiznána či naposledy ponechána, případně zda dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu. „Pro přesvědčivost posudkových závěrů je nezbytné, aby v posudku uváděný důvod zániku nebo změny stupně invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci“. Jedná se přitom o otázku odbornou, pro jejíž posouzení nemá soud potřebné (medicínské) znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 4 Ads 147/2010–117).
26. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).
27. S ohledem na povahu sporu (spornou otázku) byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 7. 8. 2025, který byl proveden jako důkaz při ústním jednání soudu ve věci dne 17. 9. 2026. Krajský soud hodnotí tento posudek po formální stránce jako zcela souladný s požadavky vyhlášky o posuzování invalidity, byl vypracován komisí zasedající v řádném složení (členem byl též lékařka s odborností v oboru neurologie), PK MPSV zohlednila všechny relevantní lékařské zprávy a neuroložka vyšetřila žalobkyni také přímo na jednání.
28. Krajský soud má skutkový stav za řádně a dostatečně zjištěný. Předmětný posudek PK MPSV soud považuje za úplný ve vztahu k podkladům i k hodnocení zdravotního postižení žalobkyně z hlediska jeho vlivu na její pracovní schopnost ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
29. Z hlediska přesvědčivosti závěrů tohoto posudku je nutné zdůraznit, že přijaté závěry se shodují s posudky IPZS ze dne 29. 11. 2024 i ze dne 20. 2. 2025 v kvalifikaci rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to podle kapitoly XIII., odd. E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Všechny posudky se shodují i na rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kterou stanovily jako vleklý polytopní bolestivý syndrom páteřní.
30. Již výše bylo nastíněno, že správní soud si nemůže učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity sám, stejně tak si tento úsudek nemůže učinit sama žalobkyně. Je třeba též zdůraznit, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, neboť se jedná právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nemůže činit sám, nýbrž vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Při objektivním hodnocení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí pro účely přiznání invalidního důchodu nelze brát v potaz, zda žalobkyně svá zdravotní postižení subjektivně vnímá jako těžší či zda by je zařadila do jiné kapitoly přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37).
31. Rovněž pokud jde o stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, tato byla shodně posudky stanovena na horní hranici procentního rozpětí, tedy na 40 %. Z volby příslušné položky zdravotního postižení ve spojení s odůvodněním posudku vyplývá, jakým způsobem posudkoví lékaři nahlíželi na celkovou výkonnost žalobkyně, její pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Posudkoví lékaři shodně uvedli, že se jedná o středně těžkou poruchu, která odpovídá I. stupni invalidity a vysvětlili, proč se nejedná o těžké postižení (položka 1d). Žalobkyně byla navíc při jednání posudkové komise vyšetřena neuroložkou. Co se týče ostatních postižení žalobkyně, k tomu je třeba odkázat na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle které je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. PK MPSV uvedla, že nezjistila příčinu ke zvýšení hranice 40 %. Další zmíněné chorobné stavy v anamnéze dle posudkové komise nemají svým charakterem vliv na posudkové hodnocení. Z volby příslušné položky zdravotního postižení ve spojení s odůvodněním posudku vyplývá, jakým způsobem posudkoví lékaři nahlíželi na celkovou výkonnost žalobkyně, její pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity.
32. Vzhledem k účelu tohoto řízení, tj. přezkumu sporné otázky, zda je žalobkyně podle platné právní úpravy invalidní a v jakém stupni, lze shrnout, že posudek, na jehož podkladě bylo vydáno napadené rozhodnutí, i posudek PK MPSV shodně konstatují, že žalobkyně splňuje podmínky pro uznání invalidity v prvním stupni. Posudek PK MPSV, který soud hodnotil jako stěžejní důkaz, srozumitelně a relativně podrobně líčí zdravotní problémy žalobkyně. PK MPSV vysvětlila stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, taktéž vysvětlila, proč hodnotila pokles pracovní schopnosti žalobkyně v uvedené míře.
33. Krajský soud závěrem uvádí, že nevyhověl návrhu žalobkyně na vypracování „nového“ posudku o její invaliditě či znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Krajský soud neshledal potřebu přikročit k dalšímu doplnění dokazování, neboť považuje vypracování dalších posudků za nadbytečné, neboť posudková komise MPSV Ostrava svým posudkovým závěrem hodnotila zdravotní stav žalobkyně totožně jako lékaři ve správním řízení. Jak již bylo shora uvedeno, posudek posudkové komise MPSV Ostrava považuje krajský soud za úplný, správný a přesvědčivý.
34. Soud neshledal, že by posudkové hodnocení nepřípustně vybočilo ze způsobu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, jak jej vymezuje právní úprava (§ 2–4 vyhlášky o posuzování invalidity), a neshledal ani jiné vady, pro něž by musel napadené rozhodnutí zrušit. Námitky žalobkyně tak krajský soud neshledal důvodnými.
VII. Závěr a náhrada nákladů řízení
35. V soudním řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v druhém či ve třetím stupni. Závěry napadeného rozhodnutí tedy nezbývá než potvrdit. Žaloba nebyla shledána důvodnou a krajský soud ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení jí tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 17. září 2026
JUDr. Lucie Řeháková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.