Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Az 5/2026 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, Ph.D., ve věci

žalobce: M. H. E. S., narozený dne X

státní příslušnost Egyptská arabská republika

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2026, č. j. OAM-215/ZA-ZA11-LE36-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce podal dne 20. 2. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Jde o státního příslušníka Egyptské arabské republiky, arabské národnosti. Jako své náboženské vyznání označil islámské – sunnitské, a dodal, že je praktikující muslim. Je rozvedený, má 3 děti. Dcery žijí v Egyptě a syn ve Spojených arabských emirátech („SAE“). Na území ČR vstoupil dne 15. 2. 2026. Před odchodem z vlasti naposledy pobýval ve městě X v Egyptě, kde žil s otcem a dalšími členy rodiny. Není politicky aktivní a nikdy nebyl odsouzen. Důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je obava ze stíhání za dluhy v SAE, obava o život z důvodu výhrůžek osob vymáhajících splacení dluhů, které žalobce má vůči jeho bývalým zaměstnancům z restaurací v SAE, a dále snaha pracovat v ČR a vydělat si tak peníze na splacení uvedených dluhů.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žalobci mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu, ve znění do 11. 6. 2026 („zákon o azylu“), neudělil. První z důvodů odmítl, neboť tento důvod se netýká žalobcovy situace v zemi jeho původu. Vyšel přitom z toho, že mezinárodní ochrana je v mezinárodním, evropském i českém právním řádu koncipována jako ochrana občanů cizích států před nebezpečím vážné újmy v zemi jejich původu, kterým je v žalobcově případě Egypt. Žalobce uvedl, že hrozící stíhání za dluhy a vydaný zatykač se týkají situace v SAE, nikoliv v Egyptě. Zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo že by měl odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Naopak sám potvrdil, že není politicky aktivní a v minulosti neměl žádné problémy se státními orgány. Žalovaný proto uzavřel, že důvodem strachu žadatele z pronásledování v případě návratu do vlasti je vyhrožování pro nesplacení dluhu, což nesouvisí s žádným z azylově relevantních důvodů. Nejedná se o spor s egyptskými státními orgány.

3. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný posoudil bezpečnostní a politickou situaci v Egyptě na základě shromážděných informací o zemi původu. Neshledal přitom, že by žalobci mohl hrozit trest smrti či poprava, neboť žalobce takovou hrozbu netvrdil. K možnosti vzniku vážné újmy v podobě mučení, nelidského či ponižujícího zacházení žalovaný připustil, že nelze vyloučit, že by po návratu do vlasti skutečnému nebezpečí tohoto druhu mohl kvůli svým dluhům čelit. Současně usoudil, že možnost přesídlení v rámci Egypta by tomuto riziku zamezila, a proto uzavřel, že ani zde neshledal důvod pro udělení doplňkové ochrany. Konečně žalovaný rovněž neshledal hrozbu vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti žalobce z důvodu svévolného násilí při ozbrojeném konfliktu, když žádný takový konflikt na území Egypta neprobíhá. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny žalovaný taktéž neshledal.

4. Žalobce se žalobou podanou ke krajskému soudu dne 29. 7. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného.

5. V žalobě namítl, že svou výpovědí a dalšími doloženými skutečnostmi unesl svou část důkazního břemene a v dostatečné míře tak doložil, že mu v zemi původu hrozí pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo vážná újma ve smyslu čl. 3 bodu 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 a tím i § 13 odst. 1 zákona o azylu, a to z důvodu výhrůžek závažnou újmou na zdraví ze strany neznámých, kriminálně závadových osob a současně nezájmem egyptských úřadů o věc, stejně jako jejich faktickou neschopností mu poskytnout ochranu. Současně má za to, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno a neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací o zemi původu, které by tvrzenou hrozbu vyvracely.

6. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

8. Napadené rozhodnutí bylo podle jeho mínění vydáno plně v souladu s platnou legislativou. Žalovaný se v něm zabýval individuálními aspekty azylového příběhu a rozhodl na základě řádně zjištěného skutkového stavu. Nesouhlasil tak s námitkou nedostatečně zjištěných informací. V ostatním plně odkázal na jím vydané rozhodnutí.

III. Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích stanovených v , („ “). Ve věci přitom rozhodl bez jednání v souladu s , neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas (resp. žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil) a současně byli seznámeni a měli možnost se vyjádřit ke všem písemnostem obsaženým ve spisovém materiálu.

10. Žaloba není důvodná.

11. Žalobce namítá, že ve správním řízení dostatečně doložil hrozbu pronásledování, případně vážné újmy, v důsledku výhrůžek závažnou újmou na zdraví ze strany neznámých osob s kriminální minulostí.

12. Vzhledem k tomu, že žaloba uvedenou námitku opírá mj. o vážnou újmu ve smyslu čl. 3 bodu 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 a tím i § 13 odst. 1 zákona o azylu, považuje krajský soud v prvé řadě za podstatné uvést, že žalobcem poukazovaná právní úprava se v jím požadovaném smyslu v projednávané věci nepoužije. Přestože odkazované nařízení vstoupilo v platnost v roce 2024, podle svého čl. 42 se použije až ode dne 12. 6. 2026. Napadené rozhodnutí bylo vydáno před tímto dnem, a nařízení proto při jeho vydání nebylo časově použitelné.

13. Rovněž § 13 odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí neupravoval doplňkovou ochranu, jak uvádí žaloba, nýbrž azyl za účelem sloučení rodiny. Doplňková ochrana byla tehdy upravena v § 14a zákona o azylu. Odkaz na kvalifikační nařízení byl do § 13 odst. 1 zákona o azylu vložen až novelou účinnou od 12. 6. 2026.

14. Soud proto posuzuje zákonnost napadeného rozhodnutí podle právní úpravy účinné v době jeho vydání, zejména podle § 12 a § 14a zákona o azylu v tehdy účinném znění.

15. Žalovaný zjistil skutkový stav věci zejména z žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 20. 2. 2026, protokolu o poskytnutí údajů k žádosti a protokolu o pohovoru ze dne 27. 2. 2026 a z informace OAMP k bezpečnostní a politické situaci v Egyptě ze dne 10. 3. 2026. Přihlédl i k dalším podkladům obsaženým ve správním spise. Takto zjištěný skutkový stav považuje soud za dostatečný.

16. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce naposledy pobýval ve městě X v Egyptě. Nikdy nebyl politicky aktivní ani členem politické strany. Je zdravý, bez zvláštních potřeb, a v zemi původu nebyl odsouzen ani trestně stíhán. V SAE pobýval 27 let, nejprve zde pracoval jako dělník a později zde podnikal. Na provoz restaurace si půjčil finanční prostředky, které nebyl schopen splatit, a v SAE byl proto na jeho osobu vydán zatykač. Dlužil rovněž čtyřem bývalým zaměstnancům restaurace mzdu. Neznámé osoby po něm požadovaly úhradu těchto dluhů, nejprve mu stanovily lhůtu k zaplacení a následně mu vyhrožovaly zraněním. Žalobce nebyl fyzicky napaden, zůstalo u ústních výhrůžek. Na policii se neobrátil, protože se podle svého přesvědčení nemohl pomoci domoci. Tuto domněnku však opíral pouze o zprostředkovanou informaci. Uvedl také, že by problém patrně mohl řešit přestěhováním do jiné části Egypta, avšak neměl by na to finanční prostředky. Českou republiku si vybral proto, že zde není početnější arabská ani egyptská komunita, chtěl zde pracovat a vydělat prostředky na úhradu dluhů.

17. Mezinárodní ochrana se podle § 28 odst. 1 zákona o azylu uděluje ve formě azylu nebo doplňkové ochrany.

18. Podmínky pro udělení azylu upravuje § 12 zákona o azylu. Dle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec (a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo (b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

19. Podmínky azylu za účelem sloučení rodiny upravuje § 13 zákona o azylu. Dle tohoto ustanovení platí, že (1) rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12; (2) rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí (a) manžel nebo registrovaný partner azylanta, (b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, (c) rodič azylanta mladšího 18 let, (d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo (e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

20. Doplňková ochrana se za podmínek § 14a zákona o azylu (1) udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště; (2) za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje (a) trest smrti nebo poprava, (b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo (c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

21. Podmínky doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny stanoví § 14b zákona o azylu, podle kterého (1) rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení; (2) rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí (a) manžel nebo registrovaný partner osoby požívající doplňkové ochrany, (b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, (c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, (d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo (e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.

22. Primárním zdrojem informací podstatných pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je samotný žadatel. Správní orgán je povinen zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení alespoň tvrdí (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. -41, usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. -38, a usnesení NSS ze dne 2. 6. 2020, č. j. -34). Žalovaný v posuzované věci postupoval v mezích žalobcem tvrzených důvodů a hodnotil, zda je lze podřadit pod některý z důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

23. Tak, jak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popisuje na stranách 3–9, ani krajský soud důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu nebo doplňkové ochrany neshledal. Z výpovědi žalobce učiněné v průběhu správního řízení, ze zjištění žalovaného v tomto řízení, ani z úřední činnosti známých skutečností nevyplynul žádný z důvodů vymezených výše uvedenými ustanoveními.

24. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobce neuvedl skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit pronásledování za uplatňování politických práv a svobod podle § 12 písm. a) zákona o azylu ani odůvodněný strach z pronásledování z některého z důvodů vyjmenovaných v § 12 písm. b) téhož zákona. Žalobce opakovaně uváděl, že není a nikdy nebyl politicky aktivní, nemá politické přesvědčení, není členem politické strany ani skupiny a v zemi původu neměl problémy s policií ani jinými státními orgány.

25. Při posouzení tvrzeného pronásledování je třeba přihlédnout rovněž k jeho původci. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu jím může být státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo jeho podstatnou část. Původcem pronásledování nebo vážné újmy může být též soukromá osoba, jestliže stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny nebo ochotny zajistit odpovídající ochranu.

26. Z uvedeného vyplývá, že samotné obavy z výhrůžek soukromých osob bez dalšího nezakládají důvod pro udělení azylu, zejména pokud politický systém země původu umožňuje domáhat se ochrany u státních orgánů a tato možnost nebyla v řízení vyvrácena (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2004, č. j. -48).

27. V projednávané věci žalobcovy obavy z osob, které po něm vymáhají nesplacené dluhy, nelze podřadit pod žádný z důvodů pronásledování uvedených v § 12 zákona o azylu. Krajský soud se však těmito skutečnostmi zabýval v rámci posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, jak bude rozvedeno dále.

28. Ani podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu nejsou splněny. Ze správního spisu ani z tvrzení žalobce nevyplývá, že by některému z jeho rodinných příslušníků byl v České republice udělen azyl. Závěr žalovaného o nesplnění podmínek podle tohoto ustanovení je tudíž správný.

29. Krajský soud neshledal pochybení ani při hodnocení splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. V této části odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vedle výpovědi žalobce vycházel též z informace OAMP k bezpečnostní a politické situaci v Egyptě.

30. Žalobce namítá, že žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací o zemi původu, jimiž by tvrzenou hrozbu vyvrátil.

31. Žalovaný vyšel z dokumentu zpracovaného OAMP ke dni 10. 3. 2026. Tento dokument zahrnuje údaje o politické situaci v zemi, o ratifikovaných mezinárodních smlouvách o lidských právech a základních svobodách, o zákazu mučení, ukládání trestu smrti, možnostech vycestování a návratu do vlasti, azylovém systému a vojenských konfliktech, včetně uvedení použitých zdrojů.

32. K tomu soud uvádí, že tyto žalovaným běžně využívané informace o zemi původu odpovídají základním požadavkům judikatury na jejich použitelnost. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální, ověřené z různých zdrojů a současně transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2021, č. j. -73 nebo rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2021, č. j. -33). V nyní posuzované věci žalovaný těmto požadavkům dostál.

33. Žalobce navíc v žalobě nerozvedl, v jakém ohledu byly informace OAMP nedostatečné nebo neaktuální. Krajský soud nemůže zcela obecnou žalobní argumentaci v tomto ohledu domýšlet a nahrazovat tak procesní aktivitu žalobce. Námitku proto neshledal důvodnou.

34. Při hodnocení splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany zvážil žalovaný, zda žalobci v případě návratu do Egypta hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy v podobě trestu smrti nebo popravy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Žalobce žádné okolnosti svědčící o takové hrozbě ve správním řízení neuvedl a závěr žalovaného v tomto směru ani v žalobě nezpochybnil. Soud proto v tomto posouzení pochybení neshledal.

35. Stejně tak žalovaný správně vyhodnotil, že žalobci nehrozí vážné ohrožení života nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Odkázal na zmíněné informace OAMP k bezpečnostní a politické situaci v zemi ze dne 10. 3. 2026, ze kterých plyne, že se Egypt neúčastní žádného mezinárodního vojenského konfliktu a rovněž z hlediska vnitřních ozbrojených konfliktů je bezpečnostní situace na většině území považována za stabilní. Žalobce rovněž netvrdil, že by v zemi ozbrojený konflikt probíhal.

36. Žalovaný dále hodnotil, zda žalobcem tvrzenou újmu ze strany soukromých osob lze považovat za důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Dospěl k závěru, že tvrzené výhrůžky mohou dosahovat intenzity mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení a že nelze s přiměřenou mírou pravděpodobnosti vyloučit skutečné nebezpečí takové újmy při žalobcově návratu. Soud z tohoto závěru vychází.

37. V této souvislosti se soud zabýval rovněž žalobcovou námitkou, že egyptské orgány nejsou schopny nebo ochotny poskytnout mu ochranu. Žalobce při pohovoru uvedl, že se na žádný státní orgán, včetně policie, neobrátil. Svou domněnku, že by mu nikdo nepomohl, opíral pouze o doslech. Pouhou nedůvěru ve státní instituce země původu nelze bez dalších konkrétních okolností považovat za prokázání jejich neschopnosti nebo neochoty poskytnout ochranu před kriminálními osobami (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, č. j. -37).

38. Vzhledem k tomu, že žalobce ochranu egyptských státních orgánů nevyhledal a neuvedl konkrétní skutečnosti o jejich neochotě nebo neschopnosti jej chránit, nelze bez dalšího uzavřít, že by mu odpovídající ochrana nebyla dostupná. Ani tuto námitku proto soud neshledal důvodnou.

39. Žalovaný se v této souvislosti dále správně zabýval možností vnitřního přesídlení podle § 2 odst. 7 zákona o azylu. Z informací OAMP vyplynulo, že egyptské právo zaručuje svobodu pohybu, přičemž omezení se týkají především governorátu Severní Sinaj a v menší míře některých pohraničních oblastí. V jiných částech země žalobce může bezpečně a legálně cestovat a usadit se.

40. Žalovaný přihlédl i k osobním poměrům žalobce. Žalobce je dospělý, zdravý, svéprávný a práceschopný muž bez zdravotních omezení či jiných specifických potřeb. Při pohovoru připustil, že by přestěhování do jiné části Egypta jeho problém patrně řešilo. Nedostatek finančních prostředků sám o sobě žalovaný nepovažoval za překážku vnitřního přesídlení, zejména s ohledem na žalobcovu předchozí schopnost pobývat a usadit se v zahraničí a na jím realizované vycestování do České republiky.

41. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že vnitřní přesídlení představuje pro žalobce dostupnou alternativu. Ze spisu nevyplývá okolnost bránící jeho přesunu do jiné části Egypta, kde by nečelil tvrzenému riziku. Žalobce sám připustil, že by přestěhování problém řešilo. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu proto splněny nejsou.

42. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu splněny rovněž nejsou. Z výpovědi žalobce, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ani z dalších zjištění žalovaného nevyplývá, že by některému z žalobcových rodinných příslušníků byla v České republice udělena doplňková ochrana.

43. Soud uzavírá, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, přihlédl ke všem žalobcem tvrzeným azylově relevantním okolnostem a své závěry řádně a přezkoumatelně odůvodnil. Žalobci proto nelze udělit mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem.

IV. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle věty první Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti

( ). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 18. září 2026

JUDr. Tereza Kučerová, Ph.D. v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.