Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 12/2025 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

žalobců: a) R. G., narozený X

b) J. G., narozená X

oba bytem X

oba zastoupeni advokátkou JUDr. Petrou Fenikovou, Ph.D.

sídlem Bělehradská 572/63, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje

sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č. j. KUUK/041923/2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobci se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonem stanovené lhůtě domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 19. 3. 2025, č. j. KUUK/041923/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla co do formulace změněna výroková část rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru územního plánování a stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 24. 7. 2024, č. j. MMUL/OÚPSŘ/S/292643/2024/VichT, kterým byla zamítnuta jejich žádost o dodatečné povolení stavby ze dne 28. 6. 2024, a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobci se současně v žalobě domáhali toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jim náklady řízení.

Žaloba

2. Žalobci uvedli, že se žalovaný ani závazné stanovisko žádným způsobem nevypořádali s jejich konstantní argumentací týkající se povahy domnělých předmětných staveb, a to ani navzdory judikatuře Nejvyššího správního soudu, kterou žalobci předestřeli.

3. Opakovaně namítali, že obytný přívěs z povahy věci nemůže být stavbou podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „ “), neboť není objektivně schopen plnit funkci stavby, protože se jedná pouze o „příslušenství“ motorového vozidla. Jeho případné umístnění na pozemcích žalobců na této skutečnosti nic nemění, a to i pokud by byl předmětný přívěs připojen k rozvodné síti elektrické energie.

4. To samé podle žalobců platí o kontejneru, u kterého správní orgány přesvědčivě nezdůvodnily, proč je považován za stavbu podle . V tomto ohledu považovali napadené rozhodnutí včetně závazného stanoviska za nepřezkoumatelné.

5. Tím, že se žalovaný s odkazem na své vlastní nezákonné závazné stanovisko odmítl vypořádat se s argumentací žalobců, rovněž zkrátil žalobce na jejich právech, neboť tímto postupem v zásadě ztratili možnost účinné obrany v rámci předcházejícího správního řízení. Proti závaznému stanovisku totiž není přípustný opravný prostředek a zároveň toto stanovisko představuje nosný důvod pro výrok i odůvodnění jak napadeného rozhodnutí, tak i rozhodnutí stavebního úřadu.

6. Žalobci také namítali nezákonnost postupu žalovaného, který na jejich návrh řízení nepřerušil do doby, než bude rozhodnuto o jejich návrhu na změnu územně plánovací dokumentace dle § 109 stavebního řádu. Žalovaný návrhu nevyhověl s tím, že rozhoduje ke dni vydání rozhodnutí. Z odborné literatury však vyplývá, že v řízení o žádosti správní orgán nemá možnost správního uvážení a na návrh žadatelů řízení přerušit musí. Nejvyšší správní soud v obdobném případě v rozsudku ze dne 27. 3. 2024, č. j. -40, uvedl, že přerušení řízení o dodatečném povolení stavby je možné, pokud zde existuje důležitý důvod, a zároveň není takové přerušení v rozporu s veřejným zájmem a s tímto postupem souhlasí všichni účastníci řízení. Důležitý důvodem podle žalobcům je to, že se předmětný pozemek nachází v oblasti, která je takřka celá určena pro výstavbu rodinného bydlení a rekreačního užívání. Z téhož důvodu by přerušení nepředstavovalo porušení či ohrožení důležitého veřejného zájmu. Navrhovaná změna územně plánovací dokumentace podle žalobců představuje toliko formální změnu ve způsobu užívání jejich pozemku.

Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jde-li o namítanou „konstantní argumentaci týkající se povahy domnělých předmětných staveb“, žádná taková nebyla žalobci v tomto řízení uplatněna. V napadeném rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že řízení o dodatečném povolení stavby je samostatným řízením a jeho předmět ani námitky se k němu vztahující nelze zaměňovat s řízením o nařízení odstranění stavby. Žalovaný je tak přesvědčen, že vydaná rozhodnutí i závazná stanoviska byla odůvodněna adekvátně a v odpovídajícím rozsahu.

8. Nedůvodnou je i námitka týkající se návrhu na přerušení řízení. Správní orgán totiž nemusí takovému návrhu vždy vyhovět. I z žalobci odkazovaného rozsudku ze dne 27. 3. 2024, č. j. -40, vyplývá, že vyčkávání na nový územní plán lze připustit pouze tam, kde lze rozumně očekávat, že tento bude přijat v „relativně přiměřené době“. V projednávané věci přitom žalobci teprve avizovali, že hodlají město o změnu územního plánu požádat.

Posouzení věci soudem

9. O žalobě soud rozhodl v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobci soudu do dvou týdnů od doručení příslušné výzvy nesdělili svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v , písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první Z této zásady přitom vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle

11. Před vlastním posouzením věci soud považuje za nutné upozornit na rozdíl mezi řízením o odstranění stavby a řízením o dodatečném povolení stavby. Řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být z úřední povinnosti (jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, srov. ) zahájeno vždy. Jeho účelem je mimo jiné odstranění tzv. černých staveb prováděných nebo provedených bez rozhodnutí či souhlasu vyžadovaného [srov. ]. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti tomu řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek, srov. ), zda bude zahájeno a vedeno (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 1 Ans 9/2009-87, a ze dne 27. 8. 2015, č. j. -33, bod 12). Účelem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečné zhojení zcela zásadní vady, kterou je vědomá ignorance zákona stavebníkem, a to jedině za předpokladu, není-li dodatečně povolená stavba v rozporu s veřejným zájmem, územně plánovací dokumentací ani s cíli a záměry územního plánování (srov. ). Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby musí splňovat stejné požadavky, jaké jsou zákonem kladeny na samotné stavební povolení podle . Důkazní břemeno ohledně naplnění podmínek pro dodatečné povolení stavby přitom nese stavebník, na kterého jsou oproti klasickému stavebnímu řízení logicky a oprávněně kladeny zvýšené nároky (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2014, č. j. -36, bod 10, a ze dne 2. 12. 2015, č. j. -32).

12. Z uvedeného vyplývá, že ačkoliv řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby spolu úzce souvisí (řízení o dodatečném povolení stavby nelze vést, aniž by bylo předtím zahájeno řízení o jejím odstranění), nelze jejich předmět, účel a povahu směšovat, k čemuž nejspíše v dané věci ze strany žalobců částečně došlo. Žalobci bez bližší konkretizace uvedli, že se žalovaný ani správní orgán v závazném stanovisku nijak nevypořádali s jejich konstantní argumentací týkající se povahy domnělých předmětných staveb a judikaturou Nejvyššího správního soudu, kterou předestřeli. Z předloženého správního spisu však žádná jejich konstantní argumentace podpořená judikaturou nevyplývá. Prvním ze dvou podání žalobců v řízení o dodatečném povolení stavby byla žádost o dodatečné povolení stavby popsané jako obytný kontejner na pozemku p. č. X v k. ú. X, jehož účelem má být „rekreační obývání a sklad zahradního nářadí“ s popisem „půdorys 3x9m, výška 2,35 m“. Druhým podáním bylo odvolání, které po doplnění stran povahy stavby obytného kontejneru (o který jediný v projednávané věci jde) obsahovalo stejnou, stručně koncipovanou námitku, a sice že není zřejmé, jak stavební úřad dospěl k závěru, že obytný kontejner plní funkci stavby, a tudíž je stavbou dle .

13. Je možné, že onu konstantní argumentaci podpořenou judikaturou mohly obsahovat námitky žalobců vznesené dříve v řízení o odstranění stavby. Předmětem soudního přezkumu však jsou rozhodnutí vydání v sice souvisejícím, ale samostatném řízení o dodatečném povolení stavby. Ona argumentace tak měla být vypořádána v řízení o odstranění stavby, nikoli v řízení o dodatečném povolení stavby, ve kterém nebyla uplatněna.

14. Napadenému rozhodnutí a závaznému stanovisku nadřízeného dotčeného správního orgánu však žalobci konkrétně v žalobě vytkli, že v nich nebylo přesvědčivě zdůvodněno, proč je obytný kontejner považován za stavbu dle .

15. Podle tohoto ustanovení se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.

16. Před vypořádáním této námitky soud považuje za vhodné shrnout, že žalobci sice podali žádost o dodatečné povolení stavby, zjevně ale v řízení zpochybňováním toho, zda vůbec jde o stavbu, která nějakému povolení podléhá, usilovali o to, aby jejich žádosti vyhověno nakonec nebylo. Tutéž argumentaci přenesli i do řízení před soudem. Svou žádostí tedy nesledovali smysl a účel řízení o dodatečném povolení stavby, jež neměli povinnost zahájit, a jejich jediná meritorní námitka, která se týkala povahy obytného kontejneru, patřila primárně do řízení o odstranění stavby (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2023, č. j. -23).

17. I přes tento rozpor v jednání žalobců soud zastává názor, že „pokud má být vedeno řízení o dodatečném povolení stavby podle , je nutné, aby se jednalo o stavbu, o které je možné vést řízení podle . V opačném případě by se jednalo o logický nonsens, neboť z povahy věci nelze povolit něco, co povolovacímu režimu vůbec nepodléhá“ (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014, č. j. -33). Pokud tedy žalobci podali žádost o dodatečné povolení stavby, obytný kontejner v ní za stavbu označili a uvedli, že ji užívají k rekreačnímu obývání, a přesto (až) v odvolání povahu obytného kontejneru jako stavby podle zpochybnili, jejich argumentaci a s tím spojenou váhu této námitky to z pohledu soudu oslabuje, nebylo však možné ji ignorovat.

18. Z vydaných rozhodnutí a závazných stanovisek je zřejmé, že správní orgány nepochybovaly o tom, že obytný kontejner je stavbou podle , a lze o něm proto vést řízení o dodatečném povolení stavby. Námitkou žalobců týkající se jeho povahy a vymezení jako stavby podle se však nezabývaly. Žalovaný na str. 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „námitky, na které odvolatelé odkazují a požadují jejich vypořádání, byly uplatněny proti oznámení o zahájení řízení z moci úřední, tedy byly uplatněny v řízení o nařízení odstranění stavby. Není tedy povinností stavebního úřadu vypořádat tyto námitky v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týká řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad musí podané námitky posoudit a vypořádat je, ale až v řízení o nařízení odstranění stavby. Tuto námitku neshledal odvolací orgán důvodnou.“ Uvedená námitka však byla v řízení o dodatečném povolení stavby žalobci v odvolání skutečně vznesena. Nešlo jen o odkaz na námitky podané v řízení o odstranění stavby, a nebylo ji tudíž možné vypořádat tímto způsobem.

19. Povinností žalovaného jakožto odvolacího správního orgánu je se vypořádat se všemi odvolacími námitkami. I kdyby některou z nich považoval za zjevně nedůvodnou, je třeba, aby ji ve svém rozhodnutí alespoň zmínil a sdělil, v čem spatřuje její nedůvodnost. V případě, že tak neučiní, zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle Soud v takovém případě totiž nemůže za žalovaného domýšlet, jak by měla být odvolací námitka vypořádána či zda se jedná o námitku důvodnou.

20. Vydaná rozhodnutí ani závazná stanoviska neobsahují úvahu o tom, proč správní orgány považovaly obytný kontejner za stavbu, a na tuto vznesenou námitku neposkytují ani implicitní odpověď. Napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle Ani tato dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí však podle soudu není důvodem pro jeho zrušení.

21. Jediným důvodem pro zamítnutí žádosti žalobců totiž byl rozpor s územním plánem města Ústí nad Labem. Žalobci nijak nezpochybnili závěr dotčených správních orgánů, že pozemek, na kterém se nachází obytný kontejner, je podle územního plánu umístěn ve stabilizované ploše smíšené nezastavěného území přírodní SM-NP. V dané ploše územní plán připouští pouze stavby drobných vodních ploch, nezpevněné cyklistické a jezdecké stezky, pěší a účelové komunikace a výjimečně lze umístit nezbytnou dopravní a technickou infrastrukturu. Stavby a zařízení sloužící pro rekreaci nejsou ve výše uvedeném regulativu územního plánu uvedeny. Obytný kontejner, využívaný pro rekreaci a k uskladňování zahradního nářadí, nelze v dané ploše podle platného územního plánu umístit.

22. Podle platí, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, přípojky a účelové komunikace, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra; doplňková funkce bydlení či pobytové rekreace není u uvedených staveb přípustná. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje.

23. Orgán územního plánování tedy dospěl k závěru, že územní plán ani neumožňují na daném pozemku umístit obytný kontejner sloužící – jak uvedli sami žalobci v žádosti – mimo jiné k rekreačnímu obývání.

24. Z uvedeného plyne, že v dotčeném území mohou být umístěny pouze nezbytné dopravní a technické infrastruktury a drobné vodní plochy, nezpevněné cyklistické a jezdecké stezky, pěší a účelové komunikace; jiné stavby nikoli. Pokud by tedy obytný kontejner byl stavbou, bylo by jeho umístění v dotčeném území ve zjevném rozporu s územním plánem i . Platí, že v řízení o dodatečném povolení stavby musí žadatel o povolení prokázat naplnění všech podmínek pro vyhovění žádosti. Není-li splněna byť jediná z předepsaných podmínek, stavbu nelze dodatečně povolit. Zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby by tak bylo zcela namístě.

25. Takový výrok by ale byl namístě, i kdyby o stavbu nešlo, neboť pak by takový objekt byl mimo režim . Jak již bylo řečeno výše, nelze totiž v řízení o dodatečném povolení stavby povolit něco, co není stavbou ve smyslu .

26. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že i když otázka povahy obytného kontejneru nebyla správními orgány přezkoumatelně zodpovězena, nemá tato vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

27. Lze dodat, že tuto otázku bude třeba vyřešit v navazujícím řízení o odstranění stavby, neboť tak jako platí, že nelze dodatečně povolit objekt, který není stavbou, platí také, že takový objekt nelze postupem podle ani odstranit. V řízení o odstranění stavby proto bude třeba, aby správní orgány dostatečným způsobem zjistily skutkový stav věci a tento následně právně vyhodnotily.

28. Jen pro úplnost soud dodává, že argumentace týkající se podřazení pod definici stavby dle byla v žalobě vedena i ve vztahu k obytnému přívěsu. Ten však nebyl předmětem žádosti žalobců a nevztahuje se na něj ani napadené rozhodnutí. Soud se jím proto nemohl zabývat.

29. Žalovaný dále nebyl povinen k žádosti žalobců uvedené v jejich odvolání přerušit řízení z důvodu, že hodlali zažádat o dílčí změnu územního plánu, která by jim umožnila umístění stavby. Přímo z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. -40, na který odkazovali sami žalobci, vyplývá, že přerušit řízení o dodatečném povolení stavby k žádosti stavebníka je možné jen za splnění podmínek podle , kterými jsou důležité důvody pro přerušení řízení, souhlas všech účastníků řízení a splnění podmínky, že přerušení řízení nebude v rozporu s veřejným zájmem. Žalobci tedy neměli na přerušení řízení nárok (viz bod 32 odůvodnění uvedeného rozsudku). Nejvyšší správní soud v rozsudku dále konstatoval, že „správní orgán musí rozhodovat podle skutkového a právního stavu, který existuje v době jeho rozhodování a že k přerušení řízení o dodatečném povolení stavby z důvodu schvalování nového územního plánu by mělo docházet jen výjimečně“. Uvedené závěry jsou obecně použitelné. Věc projednávaná Nejvyšším správním soudem navíc skutečně výjimečná byla. V daném případě totiž stavební úřad směrem ke stavebníkům pochybil, neboť vydal nesprávné sdělení, na jehož základě stavebníci vybudovali stavbu, kterou stavební úřad o několik let později označil za neoprávněnou. Změna územního plánu zde navíc již byla stavebníky iniciována a nebyly proti ní vzneseny žádné námitky ani připomínky. Za této situace by bylo podle Nejvyššího správního soudu možné o přerušení řízení na omezenou dobu uvažovat. Situace žalobců v nyní projednávané věci však je zjevně odlišná. Ani přijetí nového územního plánu, jehož změna nadto nebyla v té době ani iniciována, nešlo v přiměřené době očekávat.

30. Žalobci navrhli provedení dokazování, šlo však ve všech případech o y založené ve správním spisu. Tím se přitom v řízení před správním soudem dokazování neprovádí.

31. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud vyhodnotil žalobu proti rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle zamítl.

32. Současně soud v souladu s věty první nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, přičemž tento ani jejich náhradu nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 23. září 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.