Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

68 A 8/2026 - 34

6

USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci

žalobce:

N. T. P.

bytem X

zastoupený JUDr. Hugem Körblem, advokátem

sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1

proti

žalované:

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2026, č. j. MV-111368-4/SO-2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou dle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kterou podal u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 27. 8. 2026, domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2026, č. j. MV-111368-4/SO-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 7. 5. 2026, č. j. OAM-29093-17/DP-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem ostatní/jiné podle ve spojení s a dále ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2025, neboť žalobce neplnil v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno.

2. Žalobce učinil součástí své žaloby návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. V něm žalobce namítá, že jsou splněny podmínky podle , neboť výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu než případné přiznání odkladného účinku jiným osobám a současně by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalobce v obecné rovině uvádí, že byl přijat ke studiu na vysoké škole [kterou blíže nespecifikuje – pozn. soudu] a v případě nutnosti opustit území České republiky by ztratil možnost v tomto studiu pokračovat, přičemž návrat ke studiu by byl minimálně velmi komplikovaný. Dále odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. -26, z něhož dovozuje, že pro účinný výkon práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby mohl po dobu soudního řízení setrvat na území České republiky.

3. Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby vyjádřila podáním ze dne 3. 9. 2026, ve kterém uvedla, že s přiznáním odkladného účinku žalobě nesouhlasí. Zdůraznila, že žalobce žádné výjimečné okolnosti netvrdil ani nedoložil, přičemž jeho tvrzení o hrozící újmě spočívající ve ztrátě možnosti studovat na vysoké škole zůstávají pouze v obecné rovině. Žalovaná poukázala na to, že žalobce neuvedl ani název vysoké školy, ani nepředložil potvrzení o přijetí ke studiu, a neosvědčil tak konkrétní dopady napadeného rozhodnutí do své osobní sféry. Žalovaná dále uvedla, že zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu automaticky neznamená nemožnost pokračovat ve studiu, neboť žalobce může využít jiné formy studia, například individuální studijní plán, distanční výuku či dočasné přerušení studia. Žalovaná rovněž doplnila, že žalobce je v soudním řízení zastoupen advokátem, a jeho právo na soudní ochranu je proto dostatečně zajištěno, případné konzultace s advokátem lze zajistit prostřednictvím moderní komunikační technologie. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

4. Podle , „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“

5. Z citovaného zákonného ustanovení plynou dvě hmotněprávní podmínky přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Smyslem přiznání odkladného účinku žaloby není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud totiž přiznáním odkladného účinku ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby soud nerozhoduje tak, že by předjímal rozhodnutí ve věci samé, ale zjišťuje existenci zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby.

7. Ve vztahu k prvé podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci, aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil, příp. alespoň věrohodně osvědčil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci skutečně vzniknout nepoměrně větší újma, resp. újma těžko nahraditelná či kompenzovatelná.

8. V usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. -38, č. 4039/2020 Sb. NSS, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyložil, že zavazuje soud v každém řešeném případě vzít v úvahu všechny pro věc významné okolnosti: „[z]ákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. […] Nelze soudním výkladem nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že je v podstatě splní každý cizinec, kterému hrozí povinnost opustit území státu. Jak správně uvádí usnesení ze dne 6. 1. 2016, čj. -32, v bodě 7, takový přístup by „vedl k paušálnímu přiznávání odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, čímž by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“.“ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dodal, že „[…] i zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení. Soud zde vždy poměřuje újmu, která hrozí stěžovateli, a újmu, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, stejně jako možný rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem (…)“. Dále rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že „[č]istě jazykový výklad by mohl svádět k závěru, že při rozhodování o tom, zda odkladný účinek přiznat, anebo nikoli, se poměřuje pouze a jen vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání a újmy jiných osob. V tomto smyslu by tedy i vcelku nepatrná újma žadatele mohla být důvodem přiznání odkladného účinku, byla-li by újma ostatních osob ještě mnohem „nepatrnější“. Takový mechanický výklad však opomíjí základní znak odkladného účinku, a sice že jde o institut výjimečný, který nemá být v řízeních před správními soudy pravidlem. A měl-li by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá. Pojetí odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. -58.“

9. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu též vyplývá, že žalobce je pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. -78, vyplývá, že „[n]ávrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatel, který je povinen tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (viz usnesení ze 3. 10. 2017, čj. -20). […] skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední budoucnosti […].“ K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. -30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.“

10. Naopak tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, je úkolem žalovaného. Soud přitom není oprávněn (tím spíše není povinen) zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. -20).

11. K citované judikatuře soud doplňuje, že byť byly uvedené závěry vysloveny Nejvyšším správním soudem v souvislosti s posouzením návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, dozajista se mutatis mutandis uplatní i pro případy posuzování návrhů na přiznání odkladného účinku žalobě.

12. K argumentaci žalobce, že mu v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí hrozí nepřiměřená újma, neboť byl přijat ke studiu na blíže nespecifikované vysoké škole a v případě nutnosti opustit území České republiky by přišel o možnost v tomto blíže nespecifikovaném studiu pokračovat, soud uvádí, že takto formulované tvrzení považuje za zcela obecné a nedostatečné. Žalobce nijak konkrétně netvrdí ani nedokládá, v čem by měla spočívat výjimečnost jeho situace, která by odůvodňovala prolomení účinků pravomocného správního rozhodnutí prostřednictvím přiznání odkladného účinku žalobě. Neuvádí konkrétní okolnosti svého blíže nespecifikovaného a ničím nedoloženého studia, jeho návaznost na dosavadní vzdělání či profesní uplatnění, ani netvrdí žádné další individuální skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit existenci závažné a reálné újmy přesahující běžné důsledky spojené s povinností opustit území České republiky. Tvrzení žalobce tak zůstávají pouze v obecné rovině a nejsou způsobilá osvědčit vznik újmy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku žalobě. Navíc věrohodnost těchto obecných tvrzení značně oslabuje ta skutečnost, že žalobce v odstavci obsahujícím tvrzení o přijetí na vysokou školu používá u sloves ženský rod, což působí dojmem použití textu z jiného (předchozího) obdobného procesního podání (viz první celý odstavec na str. 4 žaloby).

13. Nadto soud z napadeného rozhodnutí i z prvostupňového rozhodnutí zjistil, že původním deklarovaným účelem pobytu žalobce na území České republiky byly právě vzdělávací aktivity (povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné). Ze správních rozhodnutí dále vyplývá, že podle vyjádření Vyšší odborné školy zdravotnické, managementu a veřejnosprávních studií, s. r. o. (dále jen „VOŠ“) žalobce od 3. 2. 2025 do 30. 6. 2025 do výuky nedocházel, v důsledku čehož nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník a studia zanechal, přičemž jeho studium bylo ke dni 31. 8. 2025 ukončeno. Uvedené vyjádření VOŠ žalobce nezpochybňuje ani v podané žalobě. Za této situace je argumentace žalobce založená na potřebě setrvat na území České republiky za účelem studia (navíc na blíže nespecifikované vysoké škole) o to méně přesvědčivá, neboť ze správního spisu vyplývá, že již v minulosti studijní povinnosti řádně neplnil. Soud současně zdůrazňuje, že v této fázi řízení nijak nepředjímá své meritorní posouzení věci a neposuzuje, zda neplnění účelu pobytu bylo či nebylo způsobeno závažnými důvody po přechodnou dobu ve smyslu relevantní právní úpravy. Tyto otázky budou předmětem posouzení při rozhodování o samotné žalobě. Pro účely rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je však podstatné, že žalobce věrohodně netvrdil ani neosvědčil takové konkrétní a individuální okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit existenci závažné a reálné újmy ve smyslu

14. Z výše popsaných důvodů soud v případě žalobce nemá za prokázané (resp. ani osvědčené) naplnění podmínky hrozící újmy, která by byla závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická, a která by byla přímým důsledkem výkonu napadeného rozhodnutí či jiných jeho právních následků. Přitom pokud nebyla v projednávané věci žalobcem dostatečně tvrzena a doložena hrozba konkrétní újmy, která by byla závažná a reálná, pak soud nemohl ani poměřit takovouto případnou újmu s újmou jiných osob, která by mohla vzniknout přiznáním odkladného účinku, když v projednávané věci nelze a priori vznik újmy u jiných osob zcela vyloučit.

15. Je třeba mít také na paměti, že dle ustálené judikatury je přiznání odkladného účinku mimořádným prostředkem, jímž dochází k prolomení účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu, tudíž je třeba k užívání tohoto instrumentu přistupovat velmi zdrženlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. -28). Navíc závěr, že v případě neprokázání hrozby konkrétní závažné a reálné újmy na straně žalobce má být návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut, je i ústavně konformní, jak se podává v usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. , kterým byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku podané správní žalobě. Ústavní soud dovodil následující: „V prvé řadě tak bylo třeba doložit existenci újmy, která by byla stěžovateli způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Jestliže takovouto újmu stěžovatel nedoložil, soud nemohl rozhodnout jinak, než jak učinil.“ [tj. zamítl žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku – pozn. soudu].

16. Neprokázání prvé ze dvou výše uvedených podmínek je plně dostačující pro to, aby soud odkladný účinek podané žalobě nepřiznal. Soud proto nepřistupoval k posouzení otázky, zda byla naplněna i druhá z podmínek, tedy zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobce neprokázal (resp. ani neosvědčil), že by mu výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí hrozila závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická újma, a proto soudu nezbylo, než předmětný návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle a contrario zamítnout.

18. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že nepřiznáním odkladného účinku v žádném případě nepředjímá své meritorní posouzení žaloby, ve kterém se bude zabývat přezkoumáním zákonnosti napadeného rozhodnutí. V této fázi řízení se soud zabýval pouze otázkou naplnění podmínek na přiznání

odkladného účinku žalobě podle

Poučení:

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [ ].

Plzeň 24. září 2026

Mgr. Aleš Smetanka v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.