Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 A 99/2025 - 96

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci

žalobce: Bc. D. V.

bytem X.

zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Urbanem

sídlem Masarykova 1, Ústí nad Labem

proti

žalovanému: Městský úřad Rakovník

sídlem Husovo náměstí 27, Rakovník

za účasti osoby

zúčastnění na

řízení Ing. H. H.

bytem X.

zastoupená advokátem JUDr. Borisem Vacou

sídlem Dlouhá 16, Praha 1

o žalobách na ochranu proti nečinnosti a před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu žalovaného,

takto:

I. Řízení, v němž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./61680/2023/Kr, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, se zastavuje.

II. V řízení, v němž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./61680/2023/Kr, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Řízení, v němž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./43426/2023/Vo, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, se zastavuje.

IV. V řízení, v němž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./43426/2023/Vo, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 280 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce, Mgr. Tomáše Urbana, advokáta.

V. V řízení, v němž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./43426/2023/Vo, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby sklípku a studny na pozemku parc. č. XE. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, je nezákonný, a navrhoval, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zahájit řízení o odstranění stavby sklípku a studny na pozemku parc. č. XE. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, se odmítá.

VII. V řízení o určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby sklípku a studny na pozemku parc. č. XE. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, je nezákonný, a návrhu, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zahájit řízení o odstranění stavby sklípku a studny na pozemku parc. č. XE. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění elektrické přípojky, jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC. v katastrálním X. podle , stavební zákon, je nezákonný, a navrhoval, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zahájit řízení o odstranění stavby elektrické přípojky, jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, se odmítá.

IX. V řízení o určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby elektrické přípojky, jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, je nezákonný, a návrhu, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zahájit řízení o odstranění stavby elektrické přípojky, jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC. v katastrálním území X. podle , stavební zákon, žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. V posuzované věci se žalobce jako vlastník pozemku parc. st. č. XA., na němž se nachází stavba č. p. X., a pozemku parc. č. XB. nacházející se v katastrálním území X. podnětem u žalovaného domáhal odstranění „celé řady“ staveb nacházejících se sousedním pozemku parc. st. č. XC. a pozemku parc. č. XD. v témže katastrálním území [např. stavba sklípku a provedení terénních úprav; dřevěná budka s betonovým základem; pergola; budka splachovací toalety; oplocení pozemku stavební úpravy stavby č. ev. X. (stavba pro rodinnou rekreaci na pozemku parc. st. č. XC.): úprava střešní krytiny (z bituwellové střechy na střechu plechovou); půdní prostor byl přebudován na obytnou část)], jehož vlastnicí je osoba zúčastněná na řízení (k převodu vlastnického práva došlo darovací smlouvou uzavřenou s jejími rodiči – pro zjednodušení bude soud označení „osoba zúčastněná na řízení“ používat i pro její právní předchůdce – rodiče). Žalobce v podnětu uvedl, že u staveb pojal podezření, že jsou postaveny bez stavebního povolení a jsou užívány způsobem, který je pro žalobce obtěžující – např. z komína se šíří zapáchající kouř a nemůže větrat. Žalobce se domáhal též odstranění kabelového vedení elektrické přípojky pod povrchem jeho pozemku parc. st. č. XA., které vybudovala osoba zúčastněná na řízení.

2. Žalobce podal dne 24. 8. 2022 podnět k prošetření legality umístěných staveb a terénních úprav. Žalovaný podnětu přiřadil sp. zn. Výst./40775/2022/Vo a provedl řadu kontrolních prohlídek podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [dále jen „stavební zákon z roku 2006“]. Podnět ze dne 24. 8. 2022 žalobce opakovaně doplňoval tak, že rozšiřoval jeho předmět (stavby, terénní úpravy a stavební úpravy, jejichž odstranění se domáhá) i svoji argumentaci. Žalovaný ohledně některých staveb vedl (vede) tato řízení:

I. oznámením ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. Výst./40998/2023/Kr, žalovaný zahájil řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 o odstranění doplňkových staveb při rekreačním objektu č. ev. X. (i) SO01 – kolna, (ii) SO02 – pergola, (iii) SO03 – chemické WC, a (iv) SO04 jímka odpadních vod;

II. žádostí ze dne 30. 8. 2023 osoba zúčastněná na řízení zahájila řízení o dodatečné povolení doplňkových staveb při rekreačním objektu č. ev. X. (i) SO01 – kolna, (ii) SO02 – pergola, (iii) SO03 – chemické WC, a (iv) SO04 jímka odpadních vod, které žalovaný vedl pod sp. zn. Výst./43426/2023/Kr;

III. oznámením ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. Výst./61680/2023/Kr, žalovaný zahájil řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 o odstranění opláštění jihovýchodního štítového traktu objektu rodinné rekreace;

IV. žádostí ze dne 2. 5. 2024 osoba zúčastněná na řízení zahájila řízení o dodatečné povolení stavby opláštění východního štítového traktu rekreačního objektu č. ev. X., které žalovaný vedl pod sp. zn. Výst./10155/2025/Vo; a

V. dne 5. 8. 2025 vydal žalovaný pod sp. zn. Výst./20281/2025/Vo rozhodnutí o nařízení udržovacích prací podle , stavebního zákona (dále jen „“), stavby oplocení mezi pozemky parc. č. XE. a XB.

3. Žalobou ze dne 4. 12. 2025 se žalobce domáhal podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého , (dále jen „“), vydání rozhodnutí ve věci samé v řízeních vedených žalovaným pod (i) sp. zn. Výst./43426/2023/Vo, (ii) sp. zn. Výst./40775/2022/Vo a (iii) sp. zn. Výst./61680/2023/Kr, a podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího (iv) určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby elektrické přípojky, jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC., podle stavebního zákona z roku 2021, je nezákonný, a navrhl, aby soud rozhodl, že (v) žalovaný je povinen zahájit řízení o odstranění stavby elektrické přípojky, jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC. podle stavebního zákona.

4. Správní spisy předložil žalovaný ve značně nepřehledné podobě, ze které nebyla zřejmá návaznost mezi podanými podněty a jejich doplněními a jednotlivými řízeními, která žalovaný vedl. Stejně tak i žaloba byla formulována nepřehledně, jelikož v nich žalobce dostatečně

precizně nerozlišoval mezi popisem skutkového stavu, splněním procesních podmínek a vlastní žalobní argumentací. Soud proto ve věci nařídil na den 15. 9. 2026 jednání, aby ověřil, zda jsou splněny podmínky řízení. V návaznosti na toto jednání dospěl ve vztahu k jednotlivým dílčím žalobám k závěru, který je uveden výše ve výroku tohoto rozsudku.

5. O nákladech jednotlivých žalobních návrhů soud rozhodoval samostatně, protože má za to, že otázku procesního úspěchu v této věci nelze poměřovat ve vztahu k jednotlivým žalobním petitům a jejich výsledku, ale ve vztahu ke každé věci zvlášť. „Otázka míry procesního úspěchu vystupuje v jiném světle v řízení, v němž je kumulováno několik samostatných předmětů řízení. Je přitom nevýznamné, zda jde o kumulaci vzniklou rozhodnutím soudu o spojení věcí ke společnému projednání, nebo kumulaci založenou rozhodnutím navrhovatele. Při kumulaci několika správních rozhodnutí do jednoho řízení je třeba považovat za samostatnou věc každé správní rozhodnutí. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se tedy hodnotí úspěch účastníků ve vztahu ke každé věci (správnímu rozhodnutí) samostatně (rozsudek NSS -23). Prakticky to tedy znamená, že ve vztahu ke každému napadenému správnímu rozhodnutí je třeba na základě principu úspěchu určit dílčí náhradu nákladů řízení tím, že se náklady řízení vzniklé účastníkovi, jenž má podle tohoto principu právo na dílčí náhradu nákladů řízení, rozdělí na části připadající na jednotlivé věci. Náhrada nákladů řízení se pak stanoví jako součet dílčích náhrad nákladů řízení. Stejně je třeba postupovat v případě, že předmětem řízení je nečinnost správního orgánu s vydáním několika rozhodnutí nebo osvědčení nebo několik nezákonných zásahů (o kumulaci v tomto slova smyslu nejde, pokud žalobce uplatní v žalobním petitu několik nároků, pokud všechny vychází ze stejného nezákonného zásahu), totéž platí i při kumulaci více předmětů řízení odpovídajících různým žalobním typům.“ (srov. Kühn, Z., Kocourek. T. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k , marg. č. 9).

6. Odůvodnění rozhodnutí o jednotlivých žalobních návrzích a souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení soud uvádí níže následující:

Nečinnostní žaloba v řízení vedeném pod sp. zn. Výst./61680/2023/Kr

7. Žalovaný pod sp. zn. Výst./61680/2023/Kr vedl řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 o odstranění opláštění jihovýchodního štítového traktu objektu rodinné rekreace a žalobce se nečinnostní žalobou domáhal toho, aby žalovaný ve lhůtě 30 dnů vydal rozhodnutí ve věci samé. Ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 1. 2026 žalovaný uvedl, že řízení je v důsledku podání žádosti o dodatečné povolení stavebních úprav přerušeno, přičemž žalovaný přerušil též řízení o dodatečném povolení stavby, aby osoba zúčastněná na řízení mohla doložit projektovou dokumentaci. Výzvu k doložení projektové dokumentace žalovaný vydal, protože se řídil závazným právním názorem Krajského úřadu Středočeského kraje. Žalovaný provedl místní šetření a poskytl stranám možnost ke smírnému řešení věci. Jelikož k žádné dohodě nedošlo, ve vyjádření k žalobě uvedl, že bude pokračovat v řízení o zastavení řízení o dodatečném povolení staveb (sp. zn. Výst./10155/2025/Vo) a poté v nejkratším možném termínu zastaví též řízení o odstranění stavby.

8. V replice ze dne 9. 2. 2026 žalobce s ohledem na předestřený postoj žalovaného vzal žalobu v tomto rozsahu zpět.

9. Podle může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.

10. Podle soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

11. Podání žalobce obsahující částečné zpětvzetí žaloby nevzbuzuje z hlediska svého obsahu žádné pochybnosti, soud proto řízení v tomto rozsahu v souladu s zastavil (výrok I. tohoto usnesení).

12. Soud dále posuzoval, zda má žalobce právo na náhradu nákladů řízení.

13. Podle žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení, ledaže se navrhovatel tohoto práva v zájmu uspokojení vzdal.

14. K větě druhé NSS v rozsudku ze dne 21. 12. 2017, č. j. -36, konstatoval, že „[p]ři rozhodování, zda v řízení o ochraně před nečinností správního orgánu mají být žalobci z popsaného důvodu přiznány náklady řízení, je nutno vycházet z obecné premisy, že odpadne-li po podání žaloby důvod jejího podání tím, že žalovaný ukončí svou nečinnost vydáním rozhodnutí či osvědčení (v důsledku čehož je žaloba vzata zpět a řízení zastaveno), má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. K otázce výkladu , věty druhé , se ostatně vyjádřil shodně i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz), v němž uvedl, že pokud žalobce opodstatněně (tzn. přípustně a důvodně) brojí proti nečinnosti správního orgánu, který ji následně ukončí vydáním rozhodnutí, pročež vezme žalobce svoji žalobu zpět, náleží mu právo na náhradu nákladů soudního řízení.“

15. Z toho plyne, že splnění hypotézy „pro pozdější chování odpůrce“ je třeba vykládat tak, že nečinnost žalovaného je ukončena vydáním rozhodnutí ve věci samé – usnesením o nařízení odstranění stavby nebo usnesením o tom, že se odstranění stavby nenařizuje. K tomu ale v tomto případě nedošlo. Žalovaný totiž jen přislíbil, že nejprve zastaví řízení o dodatečném povolení stavby a teprve následně vydá rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném pod sp. zn. Výst./61680/2023/Kr. Byť lze tento důsledek považovat pro žalobce za přísný, soud má za to, že mu ustálená judikatura NSS a ÚS zabývajícím se výkladem v případech, kdy dojde ke zpětvzetí nečinnostní žaloby, neumožňuje zajmout jiný postoj. Žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět předčasně (z pohledu možnosti přiznat mu náhradu nákladů řízení) a takový úkon je neodvolatelný.

16. Soud proto rozhodl, že v této části řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve spojení s čl. XI bodem 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení (výrok II. tohoto usnesení).

Nečinnostní žaloba v řízení vedeném pod sp. zn. Výst./43426/2023/Vo

17. Žalobce se dále domáhal vydání rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./43426/2023/Kr o žádosti osoby zúčastněné na řízení o dodatečné povolení doplňkových staveb při rekreačním objektu č. ev. X. (i) SO01 – kolna, (ii) SO02 – pergola, (iii) SO03 – chemické WC, a (iv) SO04 jímka odpadních vod.

18. V podání ze dne 10. 9. 2026 žalovaný sdělil, že ve věci vydal rozhodnutí ve věci samé – usnesení o zastavení řízení ze dne 25. 8. 2026, sp. zn. Výst./43426/2023/Vo, které soudu doložil.

19. Při jednání dne 15. 9. 2026 proto žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět.

20. I tento procesní úkon, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, soud proto řízení v tomto rozsahu v souladu s zastavil (výrok III. tohoto usnesení). Též v tomto případě soud dále posuzoval, zda má žalobce právo na náhradu nákladů řízení podle

21. Komentářová literatura dále vysvětluje, že „[m]ezi chováním odpůrce a zpětvzetím návrhu na zahájení řízení musí být příčinná souvislost. V této souvislosti se hodnotí nejen to, zda v důsledku chování odpůrce po podání návrhu na zahájení řízení nastal stav, který navrhovatel podáním návrhu sledoval, nýbrž i to, zda návrh byl v okamžiku zahájení řízení důvodný. Hodnotí se přitom nejen splnění podmínek soudního řízení, ale i věcná důvodnost návrhu. Toto hodnocení se provádí pouze za účelem posouzení vzniku nároku na náhradu nákladů řízení, nikoliv pro rozhodnutí ve věci samé, tudíž se v podstatě omezuje jen na posouzení, zda návrh nebyl zjevně nedůvodný. Není postačující, že odpůrce učinil úkon, v jehož důsledku byl nastolen stav požadovaný návrhem na zahájení řízení, jestliže samotný návrh vznik takového stavu neopodstatňoval (srov. nálezy a ).“ (srov. Kühn, Z., Kocourek. T. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k , marg. č. 13).

22. Žaloba byla včasná a přípustná (žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle ).

23. Žádost o dodatečné povolení stavby podala osoba zúčastněná na řízení dne 30. 8. 2023. Žalovaný toto řízení zastavil poprvé usnesením ze dne 19. 6. 2024, jelikož osoba zúčastněná na řízení nevyhověla jeho výzvě k doplnění žádosti. Toto rozhodnutí ale zrušil Krajský úřad Středočeského kraje a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Poté žalovaný nařídil místní šetření, které proběhlo dne 24. 2. 2025. Následně z předloženého spisu plyne, že zástupce osoby zúčastněné na řízení žalovaného podáním ze dne 12. 3. 2025 informoval, že se na žalobce obrátil s návrhem na urovnání sporu. V podání ze dne 11. 3. 2025 následně předložil konkrétnější podobu toho, jak se strany pokoušely spor urovnat. Podáním ze dne 27. 3. 2025 ovšem žalobcův zástupce řadu návrhů osoby zúčastněné na řízení sporoval s tím, že osobě zúčastněné na řízení zaslal předžalobní výzvu.

24. Podle § 112 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených stavebníkem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.

25. Ve stavebním řízení lhůta pro vydání rozhodnutí počíná běžet podáním žádosti. Lhůta neběží jen tehdy, jestliže správní orgán řízení přeruší ( , ). Je-li řízení důvodně přerušeno, správní orgán nemůže být nečinný (viz Kühn, Z., Kocourek. T. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k , marg. č. 20). Nová lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci samé počala pro žalovaného běžet vydáním rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 1. 10. 2024. Po jeho vydání ovšem jen dne 24. 2. 2025 proběhlo místní šetření. Žalovaný sice namítá, že v řízení nerozhodoval, protože měl za to, že se strany pokoušejí spor urovnat smírně, to ovšem pro běh lhůty pro vydání rozhodnutí nemá žádný význam. Žalovaný totiž řízení nepřerušil. Pokud měl za to, že důvodem pro nevydání rozhodnutí ve věci samé může být vyhlídka smírného ujednání sporu, měl řízení přerušit podle . Jelikož tak neučinil, lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula a žalovaný byl nečinný.

26. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl podle věty druhé tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem vyplývající z a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále „“). Zástupce žalobce učinil v této věci tři úkony právní služby podle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání repliky a účast při soudním jednání), za které mu náleží odměna ve výši 4 620 Kč za úkon ( bodu 5 a advokátního tarifu). Vedle odměny přísluší zástupci žalobce též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z těchto čtyř úkonů právní služby podle a 4 advokátního tarifu. Soud ověřil, že zástupce žalobce není plátce daně z přidané hodnoty. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 280 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce ( ), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) [výrok IV. tohoto usnesení].

27. Osoba zúčastněná na řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve spojení s čl. XI bodem 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení (výrok V. tohoto usnesení).

Stavba sklípku a studny (sp. zn. Výst./40775/2022/Vo)

28. Žalobce se nečinnostní žalobou domáhal též toho, aby žalovaný vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. Výst./40775/2022/Vo. K tomu žalovaný uvedl, že pod touto sp. zn. nezahájil a nevede žádné řízení.

29. Z předložených správních spisů soud zjistil, že sp. zn. Výst./40775/2022/Vo žalovaný přidělil žalobcově podnětu ze dne 24. 8. 2022. Při posuzování jednotlivých staveb žalovaný zahájil více řízení vedených pod různými sp. zn. Takový postup soud nejenže považuje za neobvyklý, ale rovněž značně znepřehledňuje procesní postup žalovaného a stěžuje jeho srozumitelnost. Je nicméně pravda, že pod sp. zn. Výst./40775/2022/Vo žalovaný žádné řízení ve smyslu nezahájil. Soud proto žalobce při jednání poučil o tom, že nečinnostní žalobou nelze iniciovat zahájení správní řízení, ale toliko vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Žalobce pak na výzvu soudu změnil v tomto rozsahu svoji žalobu a nadále se domáhal zásahovou žalobou určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby sklípku a studny na pozemku parc. č. XE. podle stavebního zákona z roku 2021 je nezákonný, a navrhl, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zahájit řízení o odstranění stavby sklípku a studny na pozemku parc. č. XE. podle stavební zákona z roku 2021.

30. Žalovaný žalobcův podnět na prošetření legality stavby sklípku vyřídil přípisem ze dne 12. 5. 2025. Žalovaný považoval sklípek za povolený, jelikož osoba zúčastněná na řízení výstavbu sklípku v roce 1999 řádně ohlásila Obecnímu úřadu Kolešovice. To odpovídá i obsahu správního spisu. Dne 8. 2. 1999 totiž osoba zúčastněná na řízení Obecnímu úřadu Kolešovice adresovala ohlášení drobné stavby sklípku společně s technickým popisem a projektovou dokumentací. To potvrzují i svědecká prohlášení, která jsou součástí správního spisu. Stavba sklípku byla postavena v průběhu roku 1999, přičemž studna ve sklípku nebyla postavena (jedná se jen o „kýbl“, z něhož je čerpána voda v případě zatopení sklípku). Žalobce nabyl vlastnické právo ke svým pozemkům dne 11. 6. 2021, přičemž první podnět k prošetření legality staveb na sousedním pozemku podal dne 24. 8. 2022. Žalovaný v této souvislosti namítal, že stavba sklípku stála na pozemku osoby zúčastněné na řízení po dobu 23 let, aniž by kdokoli její existenci a legálnost zpochybňoval. Měl proto za to, že připuštění zásahové žaloby by narušilo dlouhotrvající pokojný stav. K tomu žalobce při jednání uvedl, že osoba zúčastněná na řízení nemohla být v dobré víře o legálnosti postavených staveb.

31. Možnost domáhat se zahájení řízení o odstranění nelegální stavby podle stavebního zákona z roku 2006 žalobou na ochranu před nezákonným zásahem ( násl. ) poprvé umožnil rozšířený senát v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. -39, č. 4178/2021 Sb. NSS (dále jen „ŽAVES“). Připuštění „žavesové“ zásahové žaloby ale musí správní soud pečlivě uvážit a mělo by se jednat spíše o výjimečný případ. Již v rozsudku ŽAVES proto rozšířený senát stanovil celou řadu podmínek („komplexy podmínek“) Ondřej Lipka, článek – Rozsudek ve věci Žaves: Analýza a kritická reflexe, publikováno v Časopise pro právní vědu a praxi 2/2026, s. 335

, které je třeba splnit pro to, aby byla žaloba byla vůbec přípustná. V bodě 88 rozšířený senát uvedl, že „je třeba si uvědomit, že například v oblasti stavebněprávní existují spletité vztahy mezi stavebníkem a sousedy, které není vždy vhodné řešit ve správním soudnictví. […] Jinými příklady zneužití práva mohou být např. situace, kdy s ohledem na povahu věci bude v daném případě nad veřejnoprávní podstatou věci převažovat soukromoprávní charakter sporu mezi dvěma fyzickými či právnickými osobami a veřejnoprávní otázka bude zcela marginální, případně kdy žalobce stav, jehož nápravy se nyní domáhá, dlouhodobě pokojně akceptoval.“ Dlouhodobě pokojné tolerování stavu ovšem není otázkou, která by souvisela se včasností žaloby. Typická „žavesová žaloba“ je zápůrčí a z povahy věci směřující proti trvajícímu zásahu, u nějž počíná lhůta pro podání znovu běžet každý den.

32. Na rozsudek ve věci ŽAVES navázal NSS v rozsudku ze dne 14. 10. 2022,

č. j. -27. V něm řešil situaci, v níž byla stavba dokončena v roce 2016, avšak podnět k zahájení řízení o odstranění stavby podal žalobce až v roce 2020. Tvrzený nesoulad stavby se stavebním povolením přitom mělo být podle žalobce možné zjistit pouhým pohledem. Toto prodlení skoro čtyř let považoval NSS za dlouhodobé pokojné akceptování stavu. Podání zásahové žaloby proto bylo zneužitím práva. Složitější situaci řešil NSS v rozsudku ze dne 14. 9. 2023, č. j. -29. Zde byla stavba provedena nejpozději v roce 1997. Podnět k zahájení řízení pak žalobce podal až v roce 2020. Bránil se však tím, že vlastnictví pozemku nabyl až v roce 2019. NSS nicméně dovodil, že i pokud by tomu tak skutečně bylo (tato otázka byla sporná), nic by to na věci neměnilo. Žalobci se přičítá i nečinnost jeho právních předchůdců (předchozích vlastníků pozemku): „Právo domáhat se zahájení řízení o odstranění sousední stavby z moci úřední totiž vzniklo provedením sporné stavby a svědčilo vlastníkovi sousedního pozemku. Zůstalli právní předchůdce žalobce (jako tehdejší vlastník pozemků) pasivní, nabytím pozemků žalobce vstoupil do jeho právního postavení a jeho předchozí nečinnost se mu bez dalšího přičítá. Jinými slovy, pro posouzení pokojné akceptace sousední stavby nejsou rozhodné změny vlastnictví stavby, případně zasaženého pozemku.“ (bod 24).

33. Pozdější judikatura NSS přišla s další, mnohem zásadnější modifikací závěrů rozsudku ve věci ŽAVES. Dovodila totiž objektivní lhůtu pro podání žaloby, a to na základě principu právní jistoty. V rozsudku ze dne 31. 1. 2024, č. j. -71, bod 21 a násl., NSS posuzoval situaci, kdy se žalobkyně o možné existenci žumpy na jejím pozemku dozvěděla v roce 2016 a v tomto roce se začala různými prostředky proti její existenci bránit. Protože k vybudování žumpy došlo přibližně v 80. letech 20. století, NSS konstatoval, že je nutné uvažovat o objektivní lhůtě, po jejímž marném uplynutí je „žavesová“ žaloba zneužitím práva bez ohledu na to, kdy se žalobce o existenci nelegální stavby dozvěděl. V bodě 24 uvedl: „V nyní řešené věci naopak přichází v úvahu uplynutí ‚objektivní‘ lhůty pro účely posouzení zneužití práva. Zbývá určit, jak dlouhá by měla taková ‚objektivní‘ lhůta být. Objektivní lhůty jsou zpravidla delší než lhůty subjektivní. […] V nyní řešeném případě lze vyjít z toho, že žumpa byla postavena nejpozději v roce 1989 a stěžovatelka počala tento stav zpochybňovat v roce 2016. Jedná se tedy o dobu přesahující 25 let. V takovém případě nemá Nejvyšší správní soud žádné pochybnosti o tom, že ‚objektivní‘ lhůta již uplynula, a jedná se proto o zneužití práva podat správní žalobu. Není tak nezbytné ani stanovit konkrétní délku této lhůty a lze tuto otázku přenechat dalšímu vývoji judikatury.“ Z toho rozsudku tedy plyne, že narušení dlouhodobě trvající pokojeného stavu je třeba posuzovat jak s ohledem na subjektivní vědomost žalobce (resp. dlouhodobou akceptaci pokojného stavu žalobcem), tak i ochranu objektivně dlouhotrvajícího pokojného stavu bez ohledu na žalobcovu vědomost, a to samostatně.

34. I těchto závěrů se NSS v navazující rozhodovací praxi dále drží. V rozsudku ze dne 27. 11. 2024, č. j. -33 (body 32, 33, 35 a 37), uvedl, že neshledal důvod se od těchto závěrů jakkoliv odchýlit. Podle jeho názoru se nejedná o formalistický požadavek. Naopak jde o závěr, který odpovídá principu právní jistoty, zásadě ochrany pokojného stavu a výjimečné povaze využití zásahové žaloby směřující proti nezahájení řízení z moci úřední. Přisvědčit přitom nelze ani námitce, podle níž stav odporující zákonu nelze pojmově chápat jako stav pokojný. Rovněž dlouhodobě nezpochybněný stav potenciálně odporující zákonu (což je však otázkou vždy až věcného přezkumu) lze chápat jako stav pokojný. Je to totiž právě dlouhodobost, které se s ohledem na princip právní jistoty dává přednost před možností dotčené osoby usilovat o zahájení řízení z moci úřední, neboť takový postup by panující pokojný stav narušil. Ostatně, podle NSS o nezákonné nezahájení řízení z moci úřední ve smyslu rozsudku ŽAVES se bude (dá se říci že přímo pojmově) jednat právě v situacích, kdy je existující stav nezákonný a správní orgán přesto nezahájí řízení (např. existuje nepovolená stavba). Výjimka z přípustnosti žaloby z důvodu dlouhodobého pokojného stavu tudíž již ze své podstaty dopadá právě na případy, kdy může jít o stav odporující zákonu, avšak tento stav panuje objektivně dlouhou dobu, aniž by proti němu kdokoli brojil. Přiléhavou NSS neshledal ani argumentaci stěžovatelů ohledně nemožnosti přičíst jim nečinnost jejich právních předchůdců, neboť měli pojmout pochybnost o legalitě staveb až po nabytí vlastnictví pozemků. Ve věci řešené NSS byl klíčový závěr o objektivní délce pokojného stavu, který platí bez ohledu na to, zda došlo ke změně vlastníka pozemků, či nikoli. Z rozsudku NSS č. j. -71 plyne právě objektivní mez pro možnost podání zásahové žaloby v případech, kdy po dlouhou dobu trvá pokojný stav, bez ohledu na vědomost žalobců. Pokud tedy v tamní věci trval pokojný stav několik desítek let (podle NSS v rozsahu více než 20 let, v jisté míře celkem až 43 let), je třeba „žavesovou“ žalobu odmítnout.

35. V případě sklípku se jedná o subjektivní lhůtu, protože existence sklípku musela být právní předchůdkyni žalobce zřejmá od okamžiku, kdy byl vybudován. Pokud tedy stavba sklípku vznikla v roce 1999, právní předchůdkyně proti němu nic nenamítala (žalobce při jednání tvrdil, že stavebnímu úřadu žádný podnět podán nebyl, což při jednání potvrdil i žalovaný), přičemž stavba sklípku v pokojném stavu na pozemku osoby zúčastněné na řízení stála po dobu 23 let, než žalobce podal podnět k jejímu odstranění, je soud přesvědčen, že zásahová žaloba je nepřípustná, neboť by její připuštění narušilo dlouhotrvající pokojný stav. Namítal-li žalobce, že osoba zúčastněná na řízení nebyla v dobré víře (pravděpodobně ohledně legálnosti stavby), nic to na věci nemění (srov. bod 32 rozsudku NSS č. j. -33). Podstata „žavesových“ žalob totiž spočívá právě v tom, že stavba je nelegální a i přesto rozšířený senát připustil, že její podání nesmí směřovat ke zneužití práva – narušení dlouhodobě trvajícího pokojného stavu. Toliko nad rámec proto soud jen dodává, že osoba zúčastněná na řízení výstavbu stavby sklípku ohlásila orgánu veřejné moci – Obecnímu úřadu Kolešovice. Soud má proto za to, že mohla být oprávněně v dobré víře, že stavbu sklípku může postavit, třebaže by tento úřad neměl působnost stavebného úřadu. Adresátům právním norem nelze z hlediska dobré víry přičítat k tíži složitost organizace veřejné správy.

36. V tomto rozsahu je proto namístě žalobu podle odmítnout (výrok VI. tohoto usnesení).

37. Jelikož byla žaloba v této části odmítnuta, soud současně podle rozhodl, že v tomto rozsahu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve spojení s čl. XI bodem 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení (výrok VII. tohoto usnesení).

Elektrická přípojka

38. Posledním z žalobních petitů se žalobce domáhal „žavesovou“ žalobou zahájení řízení podle § 250 stavebního zákona z roku 2021 o odstranění elektrické přípojky (resp. podle upřesnění při ústním jednání podzemní kabelové vedení NN od eklektické skříně umístěné na sloupu u žalobcova domu do skříně umístěné na oplocení sousedního pozemku), jež k distribuční soustavě připojuje pozemky parc. č. XE., XD., st. XC. I v tomto případě má však soud za to, že zásahovou žalobu je třeba s ohledem na analýzu provedenou v bodech 31 až 34 tohoto usnesení odmítnout, protože by její připuštění narušilo dlouhotrvající pokojný stav.

39. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že elektrická přípojka byla na žalobcově pozemku vybudována na konci roku 1990. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 31. 1. 1990 žádost o povolení a stanovení podmínek pro zřízení elektrické přípojky nízkého napětí přes žalobcův pozemek, které bylo rozvodovým závodem vyhověno. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení z prosince 1990 plyne, že elektrické zařízení je schopné bezpečného a hospodárného provozu. Z toho je zřejmé, že stavba elektrické přípojky na žalobcově pozemku existovala více než 31 let než, žalobce podal podnět k zahájení řízení o jejím odstranění. Podle rozsudků NSS

č. j. -71 a č. j. -33 přitom není rozhodující, zda žalobce či jeho právní předchůdkyně o existenci přípojky či její povaze vůbec věděli, rozhodující je délka objektivní lhůty. Soud má pak za to, že lhůta 31 let je onou objektivní lhůtou, která vede k nepřípustnosti žaloby (ve věcech č. j. -71 a č. j. -33 se jednalo o kratší lhůtu – 25 let a 20 let). Ani v tomto případě pak nemůže být důvodná námitka nedostatku dobré víry (bod 35 tohoto usnesení). Na tom nic nemění ani prohlášení právní předchůdkyně žalobce. Ta se totiž o její existenci měla dozvědět v roce 2008, ale nijak se u stavebního úřadu jejího odstranění nedomáhala. Z toho je třeba naopak dovozovat, že se proti již tehdy dlouhodobě trvajícímu pokojnému stavu prostředky veřejného práva nijak nebránila.

40. Navíc v tomto případě platí, že žalobce brojí proti existenci elektrické přípojky především z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce neudělil osobě zúčastněné na řízení souhlas s vybudováním přípojky na cizím pozemku. Proto v tomto případě není podle soudu splněna další podmínka „žavesové“ žaloby, protože nad veřejnoprávní podstatou věci převažuje soukromoprávní charakter (souhlas s umístěním elektrické přípojky), jak zdejší soud podobně shledal v usnesení ze dne 17. 4. 2025, č. j. -54. O tom svědčí ostatně i to, že žalobce a osoba zúčastněná na řízení vedou před Okresním soudem v Rakovníku dva civilní spory (sp. zn. a sp. zn. ), v nichž probíhá mediace, jejímž předmětem je urovnání sporů týkajících se elektrické přípojky (její oprava a přesunutí včetně nákladů s tím spojených). To plyne i ze shodných tvrzení žalobce a osoby zúčastněné na řízení uvedených při jednání.

41. I v tomto případě tudíž soud shledal, že žalobu je namístě podle odmítnout (výrok VIII. tohoto usnesení). Jelikož byla žaloba i v této části odmítnuta, soud současně podle rozhodl, že v tomto rozsahu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve spojení s čl. XI bodem 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení (výrok IX. tohoto usnesení).

42. Soud nerozhodl o vrácení soudních poplatků žalobci, protože ve věci proběhlo první jednání (srov. , o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. září 2026

Lenka Bursíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.