Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Af 40/2023 - 74

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci

žalobce: Compania Trade, s.r.o., IČO: 29354064

sídlem Masarykovo náměstí 167, Valašské Klobouky

zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Janáčem

sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1

proti

žalovanému: Generální ředitelství cel

sídlem Budějovická 7, Praha 4

za účasti: neznámá osoba (vlastník technických zařízení)

zastoupená opatrovnicí Mgr. Šárkou Hrbáčkovou Lysáčkovou, advokátkou

sídlem Masarykovo náměstí 167, Valašské Klobouky

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2023, č. j. 34752/2023-900000-312

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud přiznává ustanovené opatrovnici Mgr. Šárce Hrbáčkové Lysáčkové, advokátce, odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 6 147 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Soud se zabýval čtyřmi otázkami – (1) zda byl žalobce provozovatelem technických zařízení se soutěžemi Hollywood Popcorn a Jewel; (2) zda bylo prokázáno provozování zařízení s těmito soutěžemi bez provedení kontrolního nákupu; (3) zda se v případě těchto soutěží jedná o hazardní hry; a (4) zda byla uložená pokuta ve výši 100 000 Kč přiměřená.

2. Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne 21. 5. 2021, č. j. 1114-20/2021-640000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) pokutu ve výši 100 000 Kč podle , o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 5. 2021 (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Žalobce se podle něj dopustil přestupku tím, že „v blíže nezjištěném období, nejméně však od blíže nezjištěného dne v měsíci květnu r. 2018 do dne 31. 7. 2018“ v rozporu s zákona o hazardních hrách provozoval v pivnici CRYSTAL v Brumově-Bylnici (dále jen „provozovna“) hazardní hry bez příslušného povolení, a to prostřednictvím technických zařízení typu Hollywood Popcorn (1 ks) a typu Jewel (1 ks).

3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 7. 2023, č. j. 34752/2023-900000-312 (dále jen „napadené rozhodnutí“) část výroku prvostupňového rozhodnutí změnil a nahradil textem „od přesně nezjištěné doby, prokazatelně však dne 31. 7. 2018 prostřednictvím…“ Ve zbytku odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Obsah žaloby

4. Žalobce v žalobě vymezil celkem čtyři okruhy námitek. Namítá, že není a nikdy nebyl provozovatelem technických zařízení se soutěžemi „Hollywood Popcorn“ a „Jewel“ ani organizátorem těchto soutěží. Správní spis neobsahuje žádný důkaz o jeho aktivní účasti na provozu těchto soutěží. Poukazuje také na neprůkaznost tvrzení správních orgánů, podle něhož během kontroly provedené na technických zařízeních dne 31. 7. 2018 došlo k vypnutí těchto zařízení prostřednictvím dálkového přístupu, a proto nebylo možné provést kontrolní nákup. Nelze tedy přezkoumat, zda předmětná zařízení byla vůbec kdy provozována.

5. Dále nesouhlasí s hodnocením soutěží Hollywood Popcorn a Jewel jako hazardních her. Správní orgány především neprovedly žádný důkaz, ze kterého by bylo možné zjistit, jakým způsobem a na jakém principu předmětná technická zařízení pracovala. K tomu, aby se jednalo o hazardní hru, totiž musí být naplněny znaky podle § 3 zákona o hazardních hrách – nenávratnost vložené sázky a prvek náhody nebo neznámá okolnost, která rozhoduje o výhře nebo prohře. Naplnění obou těchto podmínek však žalobce rozporoval. Podle něj se totiž jedná o vědomostně-dovednostní a vědomostní soutěže. Na závěr také brojí proti výši uložené pokuty, která je zjevně nepřiměřená, protože celní úřad při jejím stanovení nezohlednil všechny okolnosti v dané věci a zejména se nesprávně vypořádal s majetkovými poměry žalobce, které hodnotil pouze obecnou úvahou. Uloženou pokutu považuje za likvidační.

6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, případně aby soud snížil uloženou sankci tak, aby byla pro žalobce přiměřená, a nikoliv likvidační.

Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný žádnou ze vznesených námitek nepovažuje za důvodnou a s ohledem na to dodal, že stejně jako celní úřad postupoval v daném případě v souladu s platnými právními předpisy a na základě náležitě zjištěného stavu věci, přičemž své závěry řádně odůvodnil. Žalobní návrh považuje za nedůvodný a navrhl, aby soud žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalobní námitky se téměř shodují s námitkami vznesenými v průběhu správního řízení, se kterými se již celní úřad i žalovaný podrobně vypořádali. Odkazuje tedy na prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí a nadále setrvává na svých právních závěrech.

Posouzení věci krajským soudem

8. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ). Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal.

9. O věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení vyjádřili výslovně svůj souhlas s takovým postupem, zatímco žalobce ani na výzvu soudu neuvedl, že na nařízení jednání trvá. Soud má proto za to, že i žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí ( ).

10. Soud při posouzení věci vycházel z obsahu předloženého správního spisu a dokazování jinými listinami neprováděl. Žádné jiné důkazy mimo obsah správního spisu ostatně ani žádná ze stran nenavrhla.

a) Provozování hazardních her

11. Žalobce v prvé řadě namítá, že není a nikdy nebyl provozovatelem technických zařízení se soutěžemi „Hollywood Popcorn“ a „Jewel“ označených v napadeném rozhodnutí, ani organizátorem těchto soutěží. Podle žalobce byla organizátorem a provozovatelem společnost DP&K-CZQ s.r.o., IČ 041 94 454, se sídlem Oblouková 1328/2, Předměstí, 746 01 Opava (dále jen „DP&K-CZQ“). Zařízení totiž byla v provozovně žalobce umístěna na základě nájemní smlouvy s touto společností. Ve spise navíc není obsažen žádný důkaz svědčící o tom, že by žalobce obdržel od této společnosti jakékoliv plnění.

12. Soud však shledal, že součástí správního spisu jsou také nájemní smlouvy č. 2018/DGAB a č. 2018/CHCJ uzavřené mezi žalobcem, jakožto pronajímatelem, a DP&K-CZQ, jakožto nájemcem. Předmětem těchto smluv je závazek pronajímatele přenechat nájemci k dočasnému užívání část prostoru sloužícího k podnikání v místě provozovny. Účelem uvedeným v předmětných smlouvách je „podnikatelská činnost nájemce dle předmětu činnosti nájemce prostřednictvím internetových zařízení (…)“. Výše měsíčního nájemného odpovídala 35 % z celkového výnosu, kterým se rozumí výnosy získané v příslušném kalendářním měsíci z provozu všech internetových zařízení pro zobrazování databázových aplikací, které jsou předmětem nájemní smlouvy, s odečtením DPH a srážkové daně z odměn nad 10 000 Kč. Podkladem pro výpočet nájemného je měsíční vyhodnocení soutěže.

13. Podle § 5 zákona o hazardních hrách se provozováním hazardní hry rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.

14. Žalobce zpochybňuje závěr, že prostřednictvím technických zařízení provozoval hazardní hry, protože ze spisu nevyplývá žádný důkaz o jeho aktivní činnosti. Soud však konstatuje, že pro to, aby byla naplněna definice dle § 5, není třeba splnit všechny jednotlivé činnosti. V tomto případě svědčí o závěru, že žalobce byl provozovatelem hazardní hry, již uzavřené nájemní smlouvy. Samotná skutečnost, že nájemné bylo vypočteno jako procentuální část z celkového měsíčního výnosu, svědčí o zájmu žalobce na řádném a efektivním provozu těchto zařízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, čj. -32). Žalobce se navíc v bodě IV.B) nájemních smluv zavázal zajistit řádný technický stav pevných elektrorozvodů v předmětu nájmu, dodržovat čistotu v prostorách, provádět běžnou zevní údržbu internetových zařízení umístěných v pronajatých prostorách a plnit předpisy z oblasti požární ochrany a ochrany životního prostředí. O tom, že žalobce uvedené činnosti reálně vykonával svědčí již skutečnost, že zařízení byla umístěna v jeho prostorách. Tyto činnosti pak lze podřadit pod činnosti technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č.j. -40). Bez těchto činností by totiž provoz zařízení nebyl vůbec možný. O finanční motivaci pronajímatele navíc svědčí také ustanovení III.C)a) nájemních smluv, které přímo říká, že je nájemce oprávněn vypovědět nájemní smlouvu bez výpovědní doby také tehdy, pokud hodnota zakoupených otázek z internetových zařízení za příslušný měsíc nepřesáhne částku 7 000 Kč.

15. Krajský soud v Ostravě v bodě 33 svého rozsudku ze dne 3. 9. 2024, čj. -56 s odkazem výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, čj. -32, vyložil, v jakém případě se subjekt podílí na provozování nepovolené hazardní hry. Musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to (1) přímý ekonomický zájem na provozování a (2) aktivní vytváření podmínek pro provozování. S ohledem na výše uvedené zdejší soud shledal, že v nyní projednávané věci byly naplněny obě tyto podmínky.

16. Námitky, že ze spisu např. nevyplývá, že by žalobce vyplácel výhry (ačkoliv v námitkách proti protokolu o kontrole ze dne 20. 9. 2018 tvrdil opak, byť v zastoupení společnosti DP&K-CZQ) nebo že se jinak aktivně nepodílel na provozu soutěží, nevyvracejí závěr, že žalobce hazardní hru provozoval prostřednictvím jiných činností uvedených výše. V případě vyjmenovaných aktivit se totiž jedná pouze o některé ze zákonem uváděných případů, které lze považovat za provozování hazardní hry, a není podmínkou, aby byly nutně naplněny všechny činnosti, které zákonná definice uvádí.

17. Nedůvodná je také argumentace, podle níž lze žalobcovu součinnost z pohledu činnosti organizačního a technického charakteru připodobnit například k dodavateli elektrické energie. Tento příměr však není přiléhavý. Jak již bylo nastíněno výše, žalobce se zavázal poskytovat více vzájemně rozdílných služeb technického charakteru a zejména měl také finanční zájem na provozu zařízení, jak soud uvedl v odstavci 14. Naproti tomu dodávky elektrické energie sice provoz zařízení umožňují, nicméně nejsou na něj nikterak vázány, neboť odběr elektřiny lze v daném místě uskutečnit i jakýmkoliv jiným elektrickým zařízením. Úplata za dodávky je přitom dána množstvím odebrané elektřiny, nikoliv podílem na celkových výnosech zařízení, jako je tomu u žalobce. Soud proto námitku shledal nedůvodnou.

b) Neprovedení kontrolního nákupu

18. Celní úřad v průběhu kontroly neprovedl kontrolní nákup, neboť jeho realizace nebyla z technických důvodů možná. Fotodokumentace založená ve správním spise zachycuje dvě technická zařízení, přičemž na rozsvíceném displeji jednoho z nich je zobrazen nápis „Hollywood Popcorn“ a na rozsvíceném displeji druhého je nápis „JEWEL“. Na videozáznamu založeném ve spise je také zachycen vstup pracovníka celního úřadu do provozovny, z něhož je patrné, že technická zařízení byla v daném okamžiku funkční. Následná fotodokumentace však již zachycuje technická zařízení s nápisem „terminal locked by server“ zobrazeným na jejich displejích. Lze tedy uzavřít, že v okamžiku zahájení kontroly byla zařízení v provozu, avšak následně došlo k jejich uzamčení. Takový postup však nevede k zániku odpovědnosti provozovatele. Okolnosti případu navíc nasvědčují tomu, že se jednalo o účelové jednání provozovatele. K uzamčení zařízení totiž zjevně došlo až po zahájení kontroly a jeho důsledkem bylo znemožnění zdokumentování funkčnosti zařízení i průběhu hry. Pokud by soud takový postup aproboval, zákon o hazardních hrách by do značné míry pozbyl svého smyslu, neboť by bylo možné zmařit jakoukoli kontrolu pouhým dálkovým odpojením zařízení od serveru. Podle názoru soudu správní orgány postupovaly správně, pokud k prokázání svých skutkových závěrů využily audiovizuální záznamy technických zařízení, která byla po vizuální i softwarové stránce shodná se zařízeními kontrolovanými v žalobcově provozovně. Není proto důvod předpokládat, že by zařízení nacházející se v provozovně žalobce fungovala odlišným způsobem (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2024, čj. -95). Žalobce sice namítá, že takový postup neumožňuje individuální identifikaci konkrétního zařízení a že nebylo prokázáno, zda se zařízení v jeho provozovně od jiných zařízení nějak liší. Ani on sám však žádné konkrétní odlišnosti netvrdí, natož aby je alespoň věrohodně doložil.

19. Bezpředmětná je rovněž žalobcova námitka, podle níž v odůvodnění napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí absentuje definice a popis posuzovaných her. Soud shledal, že správní orgány se v odůvodněních obou rozhodnutí podrobně zabývaly mechanismem předmětných her, popsaly způsob jejich fungování a své závěry opřely o relevantní judikaturu. Jednotlivá technická zařízení byla navíc dostatečně individualizována prostřednictvím svých výrobních čísel.

20. Důvodná nebyla ani námitka žalobce, že žádný z vyslechnutých svědků nepotvrdil provozování předmětných zařízení ve smyslu zpřístupnění jejich volného užívání návštěvníkům. Skutečnost, že návštěvníkům provozovny bylo umožněno zařízení volně užívat, podle soudu vyplývá již z výše uvedeného videozáznamu vstupu do provozovny založeného ve správním spise. Z téhož záznamu je rovněž patrné, že v okamžiku příchodu pracovníka celního úřadu byla zařízení funkční, neboť na jejich displejích nebyl zobrazen nápis „terminal locked by server“, který se objevil až následně

21. Na závěr soud uvádí, že není relevantní ani tvrzení žalobce, že v přístrojích nebyly nalezeny žádné bankovky a mince, což má svědčit o tom, že přístroje nebyly vůbec používány. Toto tvrzení se totiž vztahuje pouze ke stavu zařízení v okamžiku kontroly, a pouze na základě této skutečnosti nelze bez dalšího učinit jednoznačný závěr, že zařízení nebyla používána. Je ostatně otázkou, proč by jinak neprovozovaná zařízení byla umístěna v provozovně, zapojená do sítě a zapnutá, navíc s možností uzamčení na dálku. Lze tedy uzavřít, že i bez provedení kontrolního nákupu v rámci předmětné kontroly v provozovně žalobce má soud za dostatečně prokázané, že žalobce skutečně provozoval technická zařízení se soutěžemi „Hollywood Popcorn“ a „Jewel“.

c) Posouzení otázky hazardního charakteru her

22. Žalobce dále brojí proti závěru správních orgánů, podle něhož soutěže „Hollywood Popcorn“ a „Jewel“ naplňují znaky hazardní hry. Tvrdí, že tyto soutěže nesplňují žádný z definičních znaků vymezených v § 3 zákona o hazardních hrách. Podle citovaného ustanovení se hazardní hrou rozumí hra, sázka nebo los, do nichž účastník vloží sázku, jejíž návratnost není zaručena, přičemž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo jiná neznámá okolnost.

23. Soud úvodem poznamenává, že povahou soutěží „Hollywood Popcorn“ a „Jewel“ jakožto hazardních her ve smyslu zákona o hazardních hrách se správní soudy opakovaně zabývaly (srov. například rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, čj. -59; ze dne 12. 8. 2021, čj. -45 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 5. 2021, čj. -107). Nejedná se tedy o problematiku zdejšímu soudu ani správním soudům obecně neznámou, nýbrž o otázku, která byla v jejich rozhodovací praxi opakovaně řešena.

24. Žalobce namítá, že závěr správních orgánů o existenci prvku náhody ve hře není dostatečně podložen, neboť tuto otázku může posoudit pouze odborně způsobilá osoba, nikoliv správní orgán na základě vlastního pozorování. Jak však již konstatoval Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2022, čj. -111), pro posouzení existence prvku náhody či neznámé okolnosti rozhodující o výhře nebo prohře není podstatné, jakým softwarem je zařízení vybaveno ani jak tento software interně funguje. Rozhodující je naopak to, jak se hra projevuje navenek a jak její průběh vnímá hráč. Z uvedených důvodů není pro posouzení věci rozhodný ani znalecký posudeku súdneho inžinierstva Žilinskej univerzity v Žilině č. 06/2018/CZ, na který žalobce odkazuje a z něhož mimo jiné dovozuje absenci prvku náhody ve hře Hollywood Popcorn. Jak vyplývá již z jeho zadání, posudek se zabývá technickými parametry a vlastnostmi softwaru této hry. Takové zkoumání ale není pro posouzení naplnění zákonných znaků hazardní hry určující. Rozhodné je naopak posouzení toho, jak hra působí na průměrného hráče a zda výsledek hry závisí na okolnostech, které nemůže ovlivnit. Soud nadto poznamenává, že znalci nepřísluší vyjadřovat se k tomu, zda konkrétní hra naplňuje zákonnou definici hazardní hry, neboť jde o právní posouzení náležející správním orgánům a soudu. Závěry znaleckého posudku proto nemohou samy o sobě zpochybnit závěr o existenci prvku náhody ve smyslu zákona o hazardních hrách. Podrobným rozborem technické stránky hry se přitom zabýval již Krajský soud v Praze v bodech 38 a násl. rozsudku ze dne 26. 11. 2021, čj. -144, na jehož závěry zdejší soud odkazuje. Lze uzavřít, že předmětný znalecký posudek není způsobilý vyvrátit závěr o přítomnosti prvku náhody v předmětných hrách.

25. Ve vztahu k prvku náhody či neznámé okolnosti rozhodující o výhře nebo prohře žalobce namítá, že soutěže typu Hollywood Popcorn a Jewel tento znak postrádají, neboť výsledek závisí na znalostech a dovednostech soutěžících. Ani s touto námitkou se však soud neztotožňuje. Jak vyplývá ze samotného znaleckého posudku (str. 9), hráč může využívat tzv. odložení úkolu, a soutěží tak procházet i „pasivním způsobem“. Soutěžící tudíž může postupovat hrou, aniž by odpověděl byť na jedinou vědomostní otázku, přičemž nevyřešené otázky se postupně hromadí v tzv. Banku soutěže. Tyto otázky lze následně nahradit dovednostním úkolem, byť s kratším časovým limitem pro jeho splnění. V krajním případě tak může vědomostní, případně vědomostně-dovednostní složka soutěže spočívat pouze ve splnění jediného úkolu v podobě složení obrázku na konci hry. Za této situace nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že výsledek soutěže je určován výhradně znalostmi či dovednostmi hráče (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, čj. -59).

26. Nerelevantní je také žalobcova argumentace opírající se o rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2017, čj. -72, týkající se tzv. „kvízomatů“, který uvedl, že z důvodu schopnosti sázejícího ovlivnit dílčí část svojí správnou odpovědí, tato část označená jako pokládání otázek a vyhodnocení odpovědí nenaplňuje definici náhody či neznámé okolnosti. Závěry tohoto rozhodnutí se však týkaly odlišného typu soutěží fungujících na jiném principu než soutěže Hollywood Popcorn a Jewel, a proto není možné je využít v projednávané věci.

27. Stěžejním důvodem, proč nelze v případě těchto her hovořit o čistě vědomostních nebo vědomostně-dovednostních soutěžích, je existence tzv. bonusových otázek. Sám žalobce se k jejich existenci vyjádřil ve svém doplnění vyjádření ze dne 24. 9. 2020. Uvedl, že tyto „výherní otázky“, tedy otázky s vyšší hodnotou, jsou do soutěže vloženy proto, aby soutěžícímu daly jednak možnost lépe zhodnotit svůj vklad (tedy dávají možnost vyšší výhry při správné odpovědi a soutěž je tak pro soutěžícího atraktivnější), ovšem hlavním důvodem pro jejich zařazení do soutěže je možnost eventuálně kompenzovat to, že soutěžící neodpoví na některé otázky správně nebo nesplní dovednostní úkoly. Žalobce uzavřel, že četnost těchto „bonusových otázek“ není neznámou okolností či náhodou, neboť pokud soutěžící zvládne všechny otázky nebo úkoly, vždy vyhraje více, než do soutěže vložil. K otázce těchto bonusových, resp. výherních otázek v rámci soutěží Hollywood Popcorn a Jewel se vyjádřil Nejvyšší správní soud v bodě 27 rozsudku ze dne 25. 1. 2022, čj. -111, kde uvedl, že „shodně se správními orgány i krajským soudem považuje za náhodu, tedy předem neznámou okolnost ovlivňující výhru či prohru, právě proces generování výše uvedených bonusových otázek. Četnost a hodnota těchto otázek u obou soutěží totiž představuje z pohledu soutěžícího náhodnou, předem neznámou okolnost, která ve výsledku rozhoduje o výhře nebo prohře celé soutěže.“

28. Na závěru o přítomnosti prvku náhody nic nemění ani možnost soutěžícího zjistit prostřednictvím tlačítka „Info“ výši sázky a možné výhry v následujícím kole a podle této informace se rozhodnout, zda bude ve hře pokračovat. Nejvyšší správní soud se touto námitkou zabýval v rozsudku ze dne 25. 1. 2022, čj. -111, bodě 28. Vysvětlil, že znalost hodnoty bezprostředně následující otázky neodstraňuje nejistotu o četnosti a hodnotě bonusových otázek v dalším průběhu soutěže. Právě jejich přidělování přitom ovlivňuje celkový výsledek hry. Pro posouzení přítomnosti náhody proto nelze vycházet pouze z informací dostupných před jednotlivým kolem, ale je třeba hodnotit herní mechanismus jako celek. Tento závěr Nejvyšší správní soud potvrdil také v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, čj. -51, bodě 37.

29. Soud tedy shledal, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že prvek náhody v soutěži není přítomen.

30. Dále soud posoudil, zda je v předmětných soutěžích zaručena návratnost sázky. Žalobce poukazuje na možnost soutěž kdykoliv před uzavřením další sázky ukončit a nechat si vyplatit zbývající kredit. Tato možnost však nezaručuje vrácení prostředků, které již soutěžící vsadil. Výběrem kreditu před první sázkou se soutěžící pouze rozhodne do hry nevstoupit, zatímco jejím ukončením v pozdější fázi zabrání tomu, aby riskoval další prostředky. Ani v jednom případě však nejde o záruku návratnosti již uzavřených sázek. Obdobně ani informace o výši sázky a možné výhry dostupná před zahájením dalšího kola nepředstavuje příslib vrácení vsazené částky. Zákonná definice přitom nevyžaduje, aby soutěžící sázku nutně prohrál, nýbrž aby její návratnost nebyla zaručena. Tento znak je v posuzovaných soutěžích naplněn, neboť soutěžící může v jejich průběhu vsazené prostředky ztratit.

31. Návratnost sázky nezaručuje ani tzv. otázka poslední záchrany ve hře Jewel. Ta sice umožňuje neúspěšnému soutěžícímu získat zpět celý vklad a dalších 5 % navíc, avšak pouze za podmínky správného zodpovězení otázky. Jde tedy o další možnost soutěžit o ztracené prostředky, nikoliv o nárok na jejich vrácení bez ohledu na výsledek hry. Jak výslovně uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, čj. -51, bodě 38, možnost další hry prostřednictvím otázky poslední záchrany není zárukou návratnosti vkladu, protože soutěžící může prohrát i v této další hře. Ani tato žalobcova námitka proto závěr o nezaručené návratnosti sázky nevyvrací.

32. Samostatnou otázkou je žalobcova námitka, že možnost získat 105 % vkladu vylučuje zařazení soutěže mezi technické hry s ohledem na § 51 zákona o hazardních hrách. Požadavek na nastavení výherního podílu v zákonném rozmezí však představuje podmínku, kterou musí technická hra splňovat, aby mohla být povolena, nikoliv její definiční znak. Ani případný nesoulad s tímto požadavkem proto neznamená, že posuzovaná soutěž není technickou hrou a nepodléhá zákonné regulaci (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 2. 2023, čj. -134).

33. Soud tedy uzavírá, že v posuzovaných soutěžích není zaručena návratnost vložené sázky a současně o výhře nebo prohře rozhoduje zčásti náhoda nebo jiná neznámá okolnost, jak soud vysvětlil výše. Oba znaky stanovené v § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách jsou tudíž naplněny. Žalovaný proto nepochybil, pokud soutěže Hollywood Popcorn a Jewel kvalifikoval jako hazardní hry.

d) K nepřiměřenosti pokuty

34. Žalobce namítal, že celní úřad pochybil při stanovení jeho majetkových poměrů, jelikož si sám od finančního úřadu nevyžádal přehled příjmů a výdajů žalobce, ačkoliv to zcela zjevně bylo v jeho možnostech. Podle žalobce je pokuta zjevně nepřiměřená, neboť celní úřad při stanovení výše pokuty nezohlednil všechny okolnosti v dané věci a nesprávně se vypořádal s majetkovými poměry žalobce, které hodnotil pouze v obecné rovině. Citoval z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. -133, že „[s]právní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. Správní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem.“ Zdejší soud ve vztahu k projednávané věci doplňuje z bodu 27 uvedeného usnesení, že „[l]ikvidační pokutou přitom rozšířený senát rozumí sankci, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“

35. Co se týče předložení důkazních prostředků, které by svědčily o nepříznivé ekonomické situaci žalobce a jeho majetkových poměrech, žalobce byl v prvostupňovém řízení nečinný. Až s doplněním odvolání (poté, co uplynula lhůta k doplnění odvolání a spis byl postoupen odvolacímu orgánu) doložil rozvahu s výkazem zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2020 s přílohou k roční závěrce za období 2020 a potvrzení České správy sociálního zabezpečení. Žalobce v doplnění odvolání uváděl stejné skutečnosti, jaké vylíčil i v této žalobě, totiž že měl mít za období let 2019 a 2020 hospodářský výsledek jen v rámci tisíců či nižších desetitisíců korun a jeho obrat se pohybuje pouze v řádu statisíců korun. Navíc uvedl, že z veřejně dostupných účetních výkazů za období 2021 je patrné, že žalobce měl v tomto účetním období dokonce záporný hospodářský výsledek, tj. ztrátu.

36. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. -36, krajský soud nemůže správní uvážení o likvidačních dopadech pokuty zcela nahradit. Přezkoumává však, zda správní orgán nepřekročil zákonné meze a hlediska správního uvážení, zda opatřil podklady zákonným způsobem a zda jeho úvaha obstojí z hlediska logiky.

37. Žalovaný i celní úřad při stanovení výše pokuty vycházeli zejména z vysoké společenské škodlivosti jednání a z významu chráněného zájmu. Podle § 123 odst. 7 zákona o hazardních hrách bylo možno za přestupek podle § 123 odst. 1 písm. b) uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč, přičemž tato vysoká sazba souvisí s mimořádnou společenskou škodlivostí hazardu, což žalovaný obsáhle popsal v napadeném rozhodnutí. Uložená pokuta ve výši 100 000 Kč odpovídá 0,2 % horní hranice zákonného rozmezí, tedy při samé její spodní hranici. Jak celní úřad, tak žalovaný důkladně odůvodnili výši uložené pokuty. Soud se plně ztotožňuje s obsáhlým hodnocením výše uložené pokuty obsaženým v napadeném rozhodnutí, na něž pro stručnost odkazuje, a neshledává, že by správní úvaha ohledně výše uložené pokuty jakkoli vybočovala z mezí správního uvážení.

38. Také likvidačním charakterem pokuty se celní orgány důkladně zabývaly. Soud souhlasí se závěrem potvrzeným napadeným rozhodnutím žalovaného, že pokuta ve výši 100 000 Kč, odpovídající 0,2 % horní hranice zákonné sazby, je přiměřená vzhledem k vysoké závažnosti protiprávního jednání žalobce. Při stanovování výměry je třeba mít na paměti zejména to, že protiprávní jednání se nesmí obviněnému finančně vyplácet. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž přiléhavě uvedl, že pokuta v uložené výši je pro žalobce sice hospodářsky omezující, nicméně není zjevně nepřiměřená či dokonce likvidační. Samotná skutečnost, že podle účetních závěrek žalobce negeneruje dlouhodobě výrazné zisky, nezakládá automatickou imunitu před uložením finanční sankce. Soud proto výši uložené pokuty považuje za přiměřenou. Žalobcem předložené dokumenty neposkytují ucelený obraz o finanční situaci žalobce. Žalobce však ani netvrdí, že by se v důsledku úhrady měl dostat do úpadku. Podle svých tvrzení se nachází ve špatné hospodářské situaci, nicméně stále podnikal a podniká. Ani veřejně dostupné zdroje nepotvrzují, že by byl v insolvenčním řízení.

39. Soud proto souhlasí se žalovaným, že uloženou sankci ve výši 100 000 Kč, tedy při spodní hranici zákonné sazby, nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, čj. -62). Uložená sankce nepochybně negativně zasáhne do majetkových poměrů žalobce, to však nepředstavuje důvod pro její snížení. Jde právě o zamýšlený důsledek ukládané sankce, jejímž účelem je postihnout protiprávní jednání.

40. Žalobce alternativně navrhoval snížení sankce. Jak však již Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 5. 4. 2017, čj. -26, „[m]oderační právo soudu je vyhrazeno toliko pro případy zjevného nepoměru uložené sankce vůči rozsahu, závažnosti a následkům deliktního jednání s návazností na majetkové poměry postihované osoby, pokud se jich důvodně dovolává, a svědčí-li tyto skutečnosti tomu, že se výše uložené sankce vymyká požadavku přiměřeného a spravedlivého postihu.“ Ke snížení pokuty tedy lze přistoupit jen, pokud by pokuta byla zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2018, čj. -93). Je totiž třeba, aby byl naplněn účel trestu. O tom svědčí například také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, čj. -351, podle kterého „má-li stanovení přiměřené výše pokuty vést k dosažení účelu trestu z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele. Pokud se pachatel dostal do závažných finančních problémů ještě před uložením pokuty v důsledku jiných okolností (ať již zaviněných nebo nezaviněných), je zřejmé, že bude pokutu pociťovat citelněji než subjekt, který není zatížen dluhy.“

Závěr a náklady řízení

41. Soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji zamítl ( ). Vady napadeného rozhodnutí, k nimž by musel přihlédnout i bez námitky, soud neshledal.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci samé neměl úspěch. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak nad rámec jeho běžné úřední činnosti mu žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

43. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou povinnost a nejsou dány ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by jí bylo možné přiznat náhradu nákladů řízení ( ). Náhrada nákladů řízení jí proto nenáleží.

44. Usnesením ze dne 12. 3. 2024 ustanovil krajský soud opatrovnici neznámé osobě, která je vlastníkem technických zařízení, a to advokátku Mgr. Šárku Hrbáčkovou Lysáčkovou. Odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů opatrovníka v takovém případě platí stát ( ve spojení s ). Soud přiznal opatrovnici odměnu za jeden úkon právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení. Za jeho součást, nikoli za samostatný úkon právní služby, soud považuje rovněž uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení podáním ze dne 3. 4. 2024, neboť toto podání neobsahuje argumentaci ve věci samé. Odměna za jeden úkon tak činí 3 100 Kč [ ve spojení s a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2024], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024). Dále přiznal soud ustanovené opatrovnici náhradu hotových výdajů spojených s cestou z jejího sídla (Valašské Klobouky) do sídla soudu (Brno) a zpět, a to za účelem jejího seznámení s obsahem soudního a správního spisu. Cestovní náklady činí 1 974 Kč za cestu v celkové délce 258 km (cesta osobním automobilem Mercedes s kombinovanou spotřebou 5,3 l na 100 km při průměrné ceně pohonných hmot 38,70 Kč/l se sazbou základní náhrady 5,60 Kč na km – sazby dle ). Náhrada za promeškaný čas (4 hod) strávený cestou k soudu činí 800 Kč.

45. Celkově tedy jde o částku 6 174 Kč, která bude opatrovnici vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 24. 9. 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu