Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 A 13/2026 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

žalobce:

X., narozený dne X.

bytem X.

zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek

sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha 8

proti

žalované:

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2026, č. j.: MV-21996-5/SO-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2026, č. j.: MV-21996-5/SO-2026, jímž bylo podle ust. , (dále jen „ “), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 16. 1. 2026, č. j.: OAM-28042-35/ZM-2024, kterým byla podle ust. ve spojení s ust. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), zamítnuta jeho žádost o vydání zaměstnanecké karty.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě uvedl, že dva roky navštěvoval kurzy českého jazyka, následně požádal o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu za účelem studia a o vydání zaměstnanecké karty. Od roku 2025 studuje X. studijní program X. Správní orgány neuvedly konkrétní poznatky, ze kterých by bylo možné dovodit údajné obcházení zákona, a jejich veškeré závěry byly založeny na domněnkách. Z žádné okolnosti nevyplývá údajně předstíraná snaha o studium a cíl spočívající ve výkonu výdělečné činnosti. Žádost nebyla posouzena s ohledem na individuální okolnosti případu a nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Změna účelu pobytu je podle možná bez nutnosti splnění podmínky délky předchozího pobytu. Žalobce pokračuje ve studiu i po žádosti o vydání zaměstnanecké karty, přestože správní orgány nemohou zkoumat plnění účelu ve smyslu ust. Mohl by se dopustit obcházení zákona pouze v případě, kdyby požádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s úmyslem získat zaměstnaneckou kartu. Pokud by skutečně usiloval o zaměstnaneckou kartu, mohl požádat o pobyt v jiném členském státu, strávit v něm dva roky a následně podat žádost o zaměstnaneckou kartu na velvyslanectví v Drážďanech. Žalobce dále upozornil na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 12. 2000, Emsland-Stärke GmbH, C-110/99, a ze dne 21. 7. 2005, Eichsfelder Schlachtbetrieb GmbH, C-515/03. Závěry žalované jsou natolik obecné, že z nich nelze seznat úvahy ve smyslu ust. , a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

3. Skutečnost, že žalobce požádal o zaměstnaneckou kartu, nevypovídá o jeho úmyslech při podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Zaměstnanecká karta je pro žalobce výhodnější z hlediska splnění podmínek pro získání trvalého pobytu. Mohl mít oprávněné obavy týkající se dalšího průběhu studia, a proto se snažil získat další povolení k pobytu. Prvostupňový orgán popsal jeho postup ve studiu, který však nenasvědčuje obcházení zákona a netýká se jej, přesto došel k závěru, že žalobce po celou dobu usiluje o získání zaměstnanecké karty pro výkon nekvalifikované práce. Úvahy prvostupňového orgánu jsou nesrozumitelné.

4. Znalosti podmínek pro udělení trvalého pobytu nemohou být žalobci k tíži. Nemusí předstírat, že nikdy neuvažoval o dlouhodobém životu v ČR, pokud se mu bude dařit ve studiu a v zaměstnání. Spis neobsahuje údaj, kdy žalobce zjistil uvedené informace, aby bylo možné uvažovat o propojení takové znalosti a úmyslu obejít zákon. Dále žalobce uvedl, že rozsudek Soudního dvora EU ze dne 29. 7. 2024, Perle, C-14/23, který správní orgány aplikovaly, se vůbec nezabývá podmínkami změny účelu pobytu. Žalovaná rovněž v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce účel studia plní, zároveň však podle jejího názoru byl jeho cílem výkon výdělečné činnosti, přičemž jediným důkazem mělo být podání žádosti o zaměstnaneckou kartu rok po příchodu na území ČR. Zároveň však žalovaná tvrdila, že podání žádosti žalobci nepřičetla k tíži.

5. Správní orgány k žádosti přistupovaly předpojatě a na základě metodických pokynů diskriminační povahy. Podle poznámek ze spisové dokumentace týkající se případu jiného klienta žalobcovy právní zástupkyně má existovat nařízení zamítat daný typ žádostí. Právní zástupkyně požádala o poskytnutí předmětného nařízení podle , o svobodném přístupu k informacím (informační zákon), její žádost byla odmítnuta, následně však její žalobě vyhověl Městský soud v Praze. Právní zástupkyně však zatím nedisponuje diskriminačními pokyny, nicméně s ohledem na poznámky ve spisové dokumentaci a totožná rozhodnutí ve věcech vietnamských státních příslušníků lze předpokládat existenci takového pokynu.

6. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené i prvostupňové rozhodnutí a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované a replika žalobce

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na napadené rozhodnutí. Každé rozhodnutí je vydáváno s ohledem na individuální okolnosti jednotlivých případů a nebyl vydán žádný interní předpis týkající se žádostí vietnamských občanů o zaměstnanecké karty. Žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty v průběhu jazykového přípravného kurzu a před zahájením studia na vysoké škole. Svým jednáním se dopustil obcházení Má vykonávat pracovní činnost v rozsahu 40 h týdně v X., ačkoli studuje a bydlí v X. Ke studiu nemá patřičné jazykové předpoklady. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia umožňuje volný přístup na trh práce. Pro závěr o obcházení zákona není nezbytné prokázání neplnění aktuálního účelu pobytu. Úhrada školného nesvědčí o skutečném a vážně míněném studiu. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

8. Žalobce v replice zopakoval svoji argumentaci z žaloby a upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2026, č. j.: -22.

IV. Obsah správního spisu

9. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 7. 5. 2024 podal žádost o zaměstnaneckou kartu na pozici X.

10. Podle předkládací zprávy k vydání povolení k dlouhodobému pobytu bez uvedení data, č. j.: OAM-02688-7/DP-2023, žalobce dne X. podal na velvyslanectví ČR v Hanoji žádost o dlouhodobý pobyt za účelem studia podle ust. Byl přijat do X. jazykového kurzu českého jazyka pro cizince, který slouží jako příprava k přijetí X., za účelem studia akreditovaného bakalářského studijního programu X. Předpokládanou dobou pobytu na území bylo období od 1. 5. 2023 do 31. 8. 2024.

11. X. na dotaz prvostupňového orgánu emailem ze dne 24. 5. 2024 potvrdila, že žalobce je od 16. 5. 2023 do 31. 8. 2024 účastníkem jejího kurzu, řádně dochází na výuku a je přihlášen k jazykové zkoušce z českého jazyka na úrovni A2, která se bude konat dne 25. 5. 2024.

12. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně zaslal prvostupňovému orgánu podání ze dne 6. 6. 2024. Uvedl, že o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu (dále jen „ “) jsou stanoveny maximální počty žádostí o zaměstnanecké karty na vybraných zastupitelských úřadech ČR. Dokument „Program klíčový a vědecký personál“ se rovněž vztahuje na žádosti podané na zastupitelských úřadech. Žalobce požádal o změnu účelu pobytu na území ČR, proto se na něj a ani zmíněný dokument nevztahují.

13. Následně prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ze dne 26. 7. 2024, č. j.: OAM-28042-13/ZM-2024, kterým zamítl žalobcovu žádost a nevydal zaměstnaneckou kartu podle ust. ve spojení s ust. , protože pobyt žalobce na území nebyl v zájmu České republiky. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal. Následně je žalovaná potvrdila rozhodnutím ze dne 26. 9. 2024, č. j.: MV-117988-4/SO-2024. Žalobce podal proti rozhodnutí žalobu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j.: -28, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2024, č. j.: MV-117988-4/SO-2024, a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Žalovaná následně rozhodnutím ze dne 20. 8. 2025, č. j.: MV-117988-12/SO-2024, zrušila rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 26. 7. 2024, č. j.: OAM- 28042-13/ZM-2024, a vrátila mu věc k novému projednání.

14. Prvostupňový orgán se obrátil na X. s další žádostí o informace o průběhu kurzu českého jazyka. X. v dopisu ze dne 15. 10. 2025 uvedla, že žalobce byl v období od 16. 5. 2023 do 30. 4. 2024 účastníkem jejího prezenčního kurzu, jeho docházka činila 96 % a řádně si plnil studijní povinnosti. Přihlásil se k jazykové zkoušce na úrovni A2, nebyl však úspěšný.

15. Žalobce dále předložil prvostupňovému orgánu nostrifikaci maturitního vysvědčení a potvrzení o prezenčním studiu bakalářského studijního programu X. v českém jazyce X., pro akademický rok 2025/2026.

16. Prvostupňový orgán provedl s žalobcem výslech, který zaznamenal v protokolu ze dne 5. 11. 2025, č. j.: OAM-28042-27/ZM-2024. Výslechu byla přítomna žalobcova právní zástupkyně. Žalobce se rozhodl opustit Vietnam, protože chtěl studovat v ČR, žije zde vietnamská komunita a má zde bližší příbuzné. Přicestoval dne X. za účelem studia. Na X. se účastnil přípravného kurzu českého jazyka od 15. 5. 2023 do 29. 4. 2024. Následně nepokračoval ve studiu na X. kvůli úrovni češtiny, a proto se zapsal na kurz na X. probíhající od 1. 5. 2024 do 1. 5. 2025. Po absolvování kurzu pokračoval na škole další tři měsíce, než nastoupil na vysokou školu dne 1. 10. 2025. V současném semestru má jako předměty zapsané X. Právní zástupkyně vznesla otázku, jak otázky na aktuální studium souvisejí s žádostí o zaměstnaneckou kartu. Prvostupňový orgán odpověděl, že potřebuje ověřit, zda žalobce skutečně studuje a zda má tedy volný přístup na trh práce. Právní zástupkyně vznesla námitku, že kladené otázky byly mimo předmět řízení. Dále žalobce uvedl, že má podepsanou pracovní smlouvu s budoucím zaměstnavatelem ze dne 19. 4. 2024 na pracovní pozici X. na 40 h týdně. Ví, že se minimální mzda zvýšila, a proto budoucího zaměstnavatele požádá o zvýšení. Pokud získá povolení, bude chodit do práce po škole a o víkendech. Ví, že má volný přístup na trh práce, ale zaměstnanecká karta je pro něj výhodnější, protože by nemusel každý rok prodlužovat pobyt.

17. X. zaslala prvostupňovému orgánu potvrzení ze dne 31. 10. 2025, že se žalobce účastní její výuky. Je zapsán do kurzu zahájeného dne 1. 5. 2025 a jeho předpokládaná doba trvání je 12 měsíců. Výuka probíhá od pondělí do pátku od 17 do 21 hodin. Žalobce má minimální absence a průběžné testy zvládá s úspěšností 70 %. Uhradil školné za školní rok 2025/2026.

18. Prvostupňový orgán následně vydal rozhodnutí ze dne 16. 1. 2026, č. j.: OAM-28042-35/ZM-2024, kterým zamítl žalobcovu žádost o zaměstnaneckou kartu podle ust. ve spojení s ust. , protože se žalobce dopustil obcházení s cílem získat zaměstnaneckou kartu. V odůvodnění uvedl, že žalobce ve skutečnosti o studium na vysoké škole v ČR neusiloval. Kdyby chtěl při studiu vykonávat závislou práci, nemusel by žádat o zaměstnaneckou kartu, nýbrž by stačilo plnit účel, pro který mu byl umožněn vstup na území ČR, tedy zahájit studium na vysoké škole. Absolvoval přípravný kurz ke studiu oboru X., studium však nezahájil. Krátce po příjezdu do ČR požádal o zaměstnaneckou kartu a až poté dokončil přípravný kurz. Složil zkoušku z českého jazyka na úrovni A1, většina vysokých škol však vyžaduje minimálně úroveň B2. Žalobce tvrdil, že se hodlá věnovat studiu i nadále, plánuje však pracovat na plný úvazek. Je otázkou, v jakém čase bude studovat, přičemž jeho znalosti českého jazyka nejsou na dostatečné úrovni. Místem zaměstnání X. Žalobce při výslechu uvedl, že má výuku v pondělí, úterý, středu a pátek a práci chce vykonávat po škole a o víkendech, což prvostupňový orgán označil za nereálné i s ohledem na dojíždění. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání.

19. Následně žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí ze dne 2. 4. 2026.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

20. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. , , dále jen „ “), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. ). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust.

22. Podle ust. pro zaměstnaneckou kartu platí obdobně odstavec 1 věta druhá a , a vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodů uvedených v , s výjimkou důvodu uvedeného v .

23. Podle ust. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle , ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu nad 90 dnů, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství nebo pokud byl účelově jmenován členem statutárního orgánu obchodní korporace a jeho činnost jako člena statutárního orgánu obchodní korporace není skutečným účelem jeho pobytu na území.

24. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná nesprávně posoudila jeho situaci. Neuvedla konkrétní poznatky, z nichž by bylo možné dovodit obcházení zákona. Změnit účel pobytu lze bez nutnosti splnění podmínky délky předchozího pobytu. Prvostupňový orgán popsal jeho postup ve studiu, který nenasvědčuje obcházení zákona, přesto došel k závěru, že žalobce měl po celou dobu usilovat o získání zaměstnanecké karty pro výkon nekvalifikované práce.

25. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobci byl umožněn vstup na území za účelem studia akreditovaného studijního programu vysoké školy. Jeho pobyt za jiným účelem popírá smysl směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále jen „směrnice 2016/801“). Žalobce nyní v ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností do dne X. V případě studia je nutné, aby se jednalo o hlavní účel a nelze současně vykonávat zaměstnání v rozsahu 40 h týdně. Další studium by bylo neslučitelné s výkonem zaměstnání, a to s ohledem na probíhající studium bakalářského studijního programu v češtině. Žalobce dosáhl v českém jazyce pouze úrovně A2. Pro zahraniční studenty je zásadní znalost češtiny na pokročilé úrovni, neboť je nutné rozumět odborným přednáškám, psát seminární práce a číst akademické texty. Práce na hlavní pracovní poměr na pozici X. s pracovní dobou 40 h týdně v X., ačkoli žalobce žije a studuje v X., není slučitelná s plněním účelu studia. Cesta X. trvá autem minimálně X. a hromadnou dopravou X. I kdyby žalobce pracoval ve volných dnech a po škole, neměl by dostatečný časový prostor na přípravu k plnění studijních povinností.

26. Pro zamítnutí žádosti z důvodu obcházení zákona podle ust. je nutné takový úmysl žadatele zjistit a prokázat [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 5. 2025, č. j.: , bod 33, ze dne 27. 2. 2025, č. j.: , bod 23, ze dne 27. 11. 2024, č. j.: , bod 31, ze dne 27. 9. 2024, č. j.: , bod 39, či usnesení ze dne 4. 12. 2025, č. j.: -35, a ze dne 11. 5. 2026, č. j.: -35]. „Je primárně na správních orgánech, zde zejména na ministerstvu, aby v konkrétním případě prokázaly, že cizinec uděleného oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem studia zneužil v úmyslu získat zaměstnaneckou kartu, a změnit tak i status svého pobytu ze studijního na pracovní“ (vizte rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2025, č. j.: -43). V právní větě k rozsudku NSS ze dne 19. 9. 2024, č. j.: -37, se uvádí: „Kvóty stanovené pro žádosti o zaměstnaneckou kartu podané na zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji podle přílohy č. 2 k se nevztahují na žádosti o zaměstnaneckou kartu podané cizincem přímo v České republice.“ Pokud však žadatelé podají žádosti o zaměstnaneckou kartu na území ČR, lze individuálně posoudit jednotlivé případy a případné zjištění, že bylo jiné pobytové oprávnění zneužito, může být důvodem pro jejich zamítnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2025, č. j.: -43).

27. Soud nepovažuje úvahy správních orgánů za domněnky, jak namítal žalobce, nýbrž se jedná o závěry, které vyplývají z žalobcových tvrzení a ze správního spisu. S žalobcem byl proveden výslech, který se týkal jeho pobytu a dalších plánů. Jeho právní zástupkyně sice vznesla námitku týkající se relevance položených otázek, žalobce však potvrdil, že ví o volném přístupu na trh práce, a nastínil své plány týkající se studia a práce na plný úvazek. Žalovaná přihlédla k individuální situaci žalobce, hodnotila jeho tvrzení a posoudila všechny skutečnosti ve vzájemných souvislostech. Napadené a prvostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek, proto odvolací orgán nepochybil, když se ztotožnil s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí a odkázal na něj. Takovým postupem nezatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Správní orgány si rovněž opatřily všechny nezbytné podklady, na jejichž základě rozhodly. Žalobce nekonkretizoval, jaké další údaje měly správní orgány zjistit, a měl během výslechu možnost jim sdělit všechny podstatné informace. Soud proto považuje skutkový stav za dostatečně zjištěný.

28. Soud se pouze na rozdíl od správních orgánů domnívá, že cizinec může přicestovat za účelem studia, docházet do přípravného jazykového kurzu a najít si jiný vysokoškolský obor, který bude více vyhovovat jeho potřebám. Ze samotné změny studijního programu nelze usuzovat, že záměr cizince získat vysokoškolské vzdělání nebyl míněn vážně. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je však založeno i na jiných skutečnostech, které již relevantní jsou. Žádost o zaměstnaneckou kartu byla podána ještě před dokončením přípravného kurzu a zahájením bakalářského studijního programu. Žalobcova úroveň českého jazyka je A2 (podle certifikátu od X.) a zvolený bakalářský studijní program je v českém jazyce, což značně zvyšuje nároky na něj a jeho domácí přípravu. Žalobce si rovněž byl vědom, že může pracovat díky povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Místo zaměstnání na plný úvazek se nachází v X., zatímco žalobce bydlí a studuje v X. Soud k úvahám žalované dodává, že žalobce podal žádost před závěrem prvního roku jazykové přípravy. Zahraniční studenti mají standardně k dispozici dva roky, během nichž si mohou osvojit český jazyk. Žalobce si rovněž našel zaměstnání ještě před zahájením vysokoškolského studia, tedy bez zkušenosti s jeho časovou náročností, která je ještě zvýšena kvůli jazykové bariéře.

29. Žalovaná rovněž správně upozornila na směrnici 2016/801. Pokud je cizinci umožněn pobyt na území ČR právě za účelem studia, mělo by být získání vysokoškolského titulu jeho prioritou, jak vyplývá z ustálené judikatury. Například v rozsudku NSS ze dne 26. 2. 2021, č. j.: , bodu 20, se uvádí: „U případů, kdy cizinec pobývá na území ČR za účelem studia, je totiž třeba přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu (časově i mírou intelektuální investice) bylo vskutku studium a aby aktivity jiné (podnikání, závislá činnost, jiná výdělečná činnost či prosté pobývání na území a žití například z úspor či ze zahraničních příjmů) byly pouze doplňkem skutečného a vážně míněného studia. Časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho pobytu není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné. Studium zdánlivé či fakticky „vedlejší“ se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území ČR a prostředkem získání navazujícího povolení k pobytu za jinými účely (podnikání, zaměstnání aj.). Právo pobývat na území ČR za účelem studia mají mít jen a pouze takoví cizinci, kteří, jak již bylo výše podrobněji rozebráno, skutečně a vážně studují.“ Žalobcem nastíněné plány týkající se jeho zaměstnání na plný úvazek značně snižují pravděpodobnost, že bude schopen se věnovat studiu vysokoškolského oboru v českém jazyce bez většího omezení. Není relevantní, že žalobce stále studuje, protože jeho pracovní poměr s budoucím zaměstnavatelem dosud nezačal. V pracovní smlouvě je uvedeno, že den vydání souhlasného rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR je dnem nástupu do práce. Je nutné klást důraz na to, že žalobcovým cílem má být dosažení vysokoškolského vzdělání, a samotná skutečnost, že žalobce dosud plnil účel pobytu, nemůže vést k vydání zaměstnanecké karty.

30. Žalobce skutečně učinil řadu kroků, které umožňuje, přicestoval legálně a podal žádost o zaměstnaneckou kartu na území ČR, na což se nevztahují kvóty. Kroky, ke kterým přistoupil, jsou individuálně dovolené, ve svém souhrnu však mohou vést k nežádoucímu výsledku. „Obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.“ (vizte nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. ). Není rozhodující, že neklade požadavek na délku pobytu před podáním žádosti o změnu účelu pobytu, neboť na uvedenou skutečnost nelze nahlížet izolovaně. Žalobce požádal o zaměstnaneckou kartu ještě před zahájením studia bakalářského studijního programu. Jeho úmysl v době podání žádosti coby vnitřní motivaci nelze s jistotou určit, lze však dovodit závěry z projevů jeho vůle, které vytvářejí značné pochybnosti o tom, že je jeho cílem získat vysokoškolské vzdělání. Žalobce v žalobě sice odkázal na rozsudky Soudního dvora EU ze dne 14. 12. 2000, Emsland-Stärke GmbH, C-110/99, a ze dne 21. 7. 2005, Eichsfelder Schlachtbetrieb GmbH, C-515/03, jeho tvrzení však nemohou vést k závěru, že správní orgány postupovaly v rozporu s uvedenými rozsudky. Správní orgány nezkoumaly plnění účelu pobytu ve smyslu ust. , zohlednily však dosavadní průběh studia ve spojení s prací na plný úvazek v jiném kraji. Vynakládání energie a finančních prostředků na studium nemusí sloužit pouze k získání vysokoškolského titulu. Úvahy o pobytu v jiném členském státu a podání žádosti v Drážďanech nejsou relevantní pro projednávanou věc, neboť žalobce takto nepostupoval. Potenciální zisk spočívá právě v získání zaměstnanecké karty na nekvalifikovanou pracovní pozici.

31. Samotný fakt, že žalobce podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, se skutečně nepřičítá k jeho tíži. Bylo však přihlédnuto k době a okolnostem jejího podání, platnému účelu pobytu a povaze smluvené práce. Výhody zaměstnanecké karty oproti dlouhodobému pobytu za účelem studia automaticky nemohou vést k jejímu vydání. Žalobce během správního řízení nesdělil žádné obavy týkající se průběhu studia, jak uvedl v žalobě. Správní orgány srozumitelně, logicky a konkrétně popsaly, v jakých aspektech shledaly obcházení zákona. Žalobcův případ posoudily individuálně a přezkoumatelným způsobem uvedly své úvahy ve svých rozhodnutích. Soud považuje obě rozhodnutí za srozumitelná, pouze v citaci na s. 6 žaloby se objevuje označení účastnice a nikoli účastník řízení.

32. Dlouhodobé plány spočívající v budoucím zaměstnání a získání trvalého pobytu jsou ze strany žalobce logické, není však možné odhlédnout od tvrzeného záměru získat vysokoškolské vzdělání, s nímž přicestoval do ČR. Opět se nejedná o skutečnost, která by sama o sobě bez dalších souvislostí svědčila o záměru obejít zákon, je však nutné na projednávanou věc nahlížet v kontextu všech okolností případu. Původní úmysly stran pobytových povolení zpravidla nelze identifikovat bezprostředně, lze však vycházet z následných projevů žalobcovy vůle.

33. Správní soudy na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 29. 7. 2024, Perle, C-14/23, pravidelně odkazují v pobytových věcech. Podle prvního z jeho výroků členský stát může zamítnout žádost o přijetí na své území za účelem studia na základě obecné zásady unijního práva zakazující zneužívání z důvodu, že státní příslušník třetí země tuto žádost podal, aniž měl skutečně v úmyslu studovat na území tohoto členského státu. V rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2026, č. j.: -38, se uvádí: „Také Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 29. 7. 2024, Perle, C14/23, ECLI:EU:C:2024:647, na nějž rovněž poukazovali správní orgány, městský soud i stěžovatel, potvrzuje, že příslušné orgány členských států jsou oprávněny ověřovat i skutečný záměr žadatele studovat. Příslušný orgán je povinen podložit svůj závěr o zneužití práva jednak souhrnem objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo jí sledovaného cíle, jednak subjektivním prvkem spočívajícím v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy umělým vytvořením podmínek vyžadovaných pro získání této výhody (srov. též např. rozsudky Soudního dvora ze dne 14. 12. 2000, EmslandStärke, C110/99, ECLI:EU:C:2000:695, a ze dne 14. 1. 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C322/19 a C385/19, ECLI:EU:C:2021:11).“ Žalobce má sice pravdu, že se rozsudek netýká změny účelu pobytu, přesto je však přiléhavý na projednávanou věc, neboť se věnuje skutečnému záměru studovat v členském státu EU.

34. Žalovaná na základě listinných důkazů správně dovodila, že se žalobce pokusil obejít zákon. Závěr žalované, že žalobce dosud plní studijní účel pobytu, zároveň však jeho cílem byl výkon výdělečné činnosti, není vnitřně rozporný. Odůvodnění nebylo založeno na skutečnosti, že žalobce podal žádost o poskytnutí zaměstnanecké karty, jak soud uvedl výše. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2026, č. j.: -22, se týkal skutkově odlišné situace, neboť dotyčná žalobkyně již úspěšně postoupila do druhého ročníku vysoké školy. Závěry o obcházení zákona musí být založeny na zhodnocení konkrétních skutkových okolností, proto jsou s ohledem na jejich variabilitu vysoce individuální.

35. Soud není příslušný k přezkoumávání rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení ve věci jiné klientky žalobcovy právní zástupkyně a ani průběhu dosud neskončeného řízení o žádosti o informace. Ze správního spisu neplyne žádná podjatost vůči žalobci z důvodu jeho státní příslušnosti. Správní orgány rozhodují v řadě skutkově podobných případů, jsou povinny postupovat předvídatelně a jejich činnost je přezkoumatelná soudy. Soud proto nepovažuje žalobní námitku za relevantní pro projednávanou věc.

36. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. září 2026

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.