Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
21 A 10/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
21 A 10/2026 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci
žalobkyně:
X., narozená dne X.
bytem X.
zastoupená advokátem Mgr. Markem Eichlerem
sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1
proti
žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2026, č. j.: MV-8139-5/SO-2026,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2026, č. j.: MV-8139-5/SO-2026, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2026, č. j.: MV-8139-5/SO-2026, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „s.ř. “), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 12. 2025, č. j.: OAM-10301-24/DP-2025, kterým byla podle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c. “), zamítnuta její žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“.
II. Obsah žaloby
2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neobstaraly si žádný doklad o plnění účelu pobytu, neobrátily se ani na ni, ani na příslušné jazykové školy a nevyžádaly si zprávy o průběhu kurzů včetně výsledků. Neprovedly ani její výslech. Naučit se český jazyk je velmi obtížné, a proto řada studentů navštěvuje kurzy opakovaně. Docházka byla ovlivněna jejím těhotenstvím, což správní orgány nezohlednily. Žalobkyně nevěděla o možnosti přerušení studia, není právně znalá a obávala se o svůj pobytový status. Správní orgány bagatelizovaly její těhotenství a komplikace s ním spojené a zabývaly se pouze změnou účelu pobytu. Není pravdou, že by se v případě žalobkyně jednalo o bezcílné vzdělávání. Závěry správních orgánů jsou proto nepodložené.
3. V z.p.c. není stanovena maximální možná doba pobytu za účelem „ostatní/jiné“ a nelze aplikovat ustanovení týkající se účelu studia. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu omezit navštěvování kurzů, které nejsou studiem, stanovil by jejich maximální možnou dobu. Správní orgány rovněž nekonkretizovaly, jakým způsobem by mělo být jednání žalobkyně podřazeno pod pojem jiné závažné překážky. Opakované navštěvování kurzů nelze bez dalšího subsumovat pod uvedený pojem. Žalovaná pochybila, když bez dalšího označila opětovné navštěvování kurzů za jinou závažnou překážku, aniž by si řádně zjistila skutkový stav.
4. Žalobkyně dále vyjádřila nesouhlas se závěry správních orgánů týkajícími se přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života je neurčitým právním pojmem, nikoliv správním uvážením, což však správní orgány nereflektovaly. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože neobsahuje posouzení hledisek přiměřenosti dopadů. Žalobkyně žije v ČR již od roku 2023, řádně navštěvovala kurzy, našla si přítele a v roce 2025 se jim narodilo dítě. Dítě je plně odkázáno na svou matku, která se o ně stará, kojí je a navštěvuje s ním pediatra. Vycestování tak malého dítěte by bylo zdravotně rizikové, protože X. Zamítnutí její žádosti je proto extrémně nepřiměřené.
5. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované
6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že navzdory blanketnímu odvolání, které nebylo doplněno, se žalobními námitkami podrobně zabývala v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázala. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn a nebylo nutné žalobkyni předvolávat k výslechu. K tvrzenému zásahu do soukromého a rodinného života žalovaná uvedla, že musí převažovat zájem státu na dodržování právních předpisů. Žalobkyně během správního řízení nesdělila informaci o partnerském vztahu. Žalovaná se řádně věnovala otázce existence jiné závažné překážky. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, zákonné a správné. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.
IV. Obsah správního spisu
7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 28. 4. 2025 podala žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“.
8. Žalobkyně k žádosti přiložila potvrzení od X. ze dne 24. 4. 2025, podle něhož se měla účastnit intenzivního kurzu českého a anglického jazyka úrovně B1 od 1. 9. 2025 do 31. 8. 2026. X. uvedenou informaci potvrdila žalované dopisem ze dne 10. 6. 2025.
9. Podle předkládací zprávy ze dne 31. 7. 2023, č. j.: OAM-26166-7/DP-2023, žalobkyně podala dne X. na zastupitelském úřadu ČR v Hanoji žádost o dlouhodobý pobyt za účelem studia podle ust. § 64 písm. b) z.p.c. Byla přijata do přípravného jazykového kurzu jako odborné přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu X. X. uvedla v potvrzení ze dne 15. 9. 2025, že žalobkyně byla zapsána do intenzivního přípravného kurzu anglického jazyka probíhajícího od 15. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Docházku měla v prvním semestru výbornou, poslední dva měsíce druhého semestru však nedochodila. Studijní výsledky byly dobré a úkoly odevzdávala. Neobdržela certifikát o jazykové úrovni.
10. Podle předkládací zprávy ze dne 20. 11. 2024, č. j.: OAM-39821-6/DP-2024, žalobkyně podala dne 18. 9. 2024 žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia jednoletého kurzu cizích jazyků podle ust. § 64 písm. b) z.p.c. na X. X. uvedla v potvrzení ze dne 18. 9. 2025, že žalobkyně navštěvovala kurz probíhající od X. do X. Žalobkyně se poprvé dostavila dne X., zpočátku její docházka dosahovala 80 %, v říjnu a listopadu 2024 docházela do výuky pouze výjimečně, od začátku prosince 2024 se její docházka opět zlepšila, dne X. se však účastnila výuky naposledy. Podle zdravotního potvrzení čerpá od X. mateřskou dovolenou. Jazykový kurz nedokončila, k závěrečným zkouškám se ze zdravotních důvodů nedostavila a certifikát o jazykových znalostech jí nebyl vystaven. V době, kdy výuku navštěvovala, plnila své domácí úkoly a účastnila se průběžných testů, v nichž dosahovala průměrných výsledků.
11. Žalobkyně zaslala prvostupňovému orgánu písemné vyjádření ze dne 3. 11. 2025, podle něhož se připravuje na zkoušku z českého jazyka na úrovni B1. Na konci druhého semestru ročníku 2024/2025 zanedbala docházku, protože byla těhotná a její stav neumožňoval pravidelnou docházku do školy.
12. Prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ze dne 3. 12. 2025, č. j.: OAM-10301-24/DP-2025, kterým byla podle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. j) z.p.c. zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně svou aktivitu nesměřuje k dosažení cíle, kvůli kterému přicestovala do ČR, tedy získání vysokoškolského vzdělání. Za dva roky se nenaučila český jazyk natolik, aby zahájila studium na vysoké škole. V rámci posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí hodnotil nejlepší zájem nezletilého dítěte. Žalobkyně podala blanketní odvolání, které nebylo doplněno.
13. Následně žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí ze dne 27. 2. 2026.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
14. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , dále jen „s.ř.s. “), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. ). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
15. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.
16. Podle ust. § 46 odst. 1 z.p.c. pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33 , 34, 37, 38, § 55 , § 56 , § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo povolení k dlouhodobému pobytu dále nevydá, pokud cizinec neplní na území účel, pro který mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a pro který mu má být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo pokud cizinec neplnil v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j . Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4 .
17. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. j) z.p.c. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3 , ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
18. Žalobkyně v žalobě uvedla, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neobstaraly si žádný doklad o plnění účelu pobytu, neobrátily se ani na ni, ani na příslušné jazykové školy a nevyžádaly si zprávy o průběhu kurzů včetně výsledků. Neprovedly ani její výslech.
19. Prvostupňový orgán se obrátil na X. a obdržel od nich standardní odpovědi týkající se průběhu kurzů, které žalobkyně navštěvovala. Z dopisu od X. zjistil, že žalobkyně dne X. nastoupila na mateřskou dovolenou. Žalobkyně následně zaslala prvostupňovému orgánu písemné vyjádření, v němž uvedla, že ve 2. semestru ročníku 2024/2025 zanedbala docházku kvůli těhotenství. Prvostupňový orgán následně zjistil z Informačního systému cizinců, že se žalobkyni dne X. narodilo dítě (srov. s. 5 prvostupňového rozhodnutí). Soud považuje skutkový stav za dostatečně zjištěný, neboť byly do správního spisu zařazeny zprávy od jazykových škol a bylo potvrzeno, že se žalobkyně stala matkou. Nebylo nutné provádět její výslech a zjišťovat bližší podrobnosti, neboť byla prokázána uvedená mimořádná životní událost, která byla dostačující pro rozhodnutí ve věci.
20. Dále žalobkyně namítla, že její docházka byla ovlivněna těhotenstvím, což správní orgány nezohlednily. Nevěděla o možnosti přerušení studia, není právně znalá a obávala se o svůj pobytový status. Správní orgány bagatelizovaly její těhotenství a komplikace s ním spojené.
21. Na prvostupňové i napadené rozhodnutí je nutné nahlížet jako na jeden celek. Prvostupňový orgán se narozením dítěte zabýval pouze v rámci otázky přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalovaná na s. 7 napadeného rozhodnutí pouze konstatovala obsah vyjádření od příslušných vzdělávacích institucí a uvedla, že žalobkyně ani v závěru druhého jazykového kurzu nezískala certifikát, nevysvětlila svoji studijní pasivitu na podzim 2024 a nedoložila problémy v těhotenství na jaře 2025.
22. Soud konstatuje, že správní orgány nesprávně posoudily a bagatelizovaly vliv těhotenství a mateřství na plnění účelu pobytu. Nejedná se o klasický případ účastníka přípravných jazykových kurzů, který si během dvou let neosvojí český, případně anglický jazyk na úrovni dostatečné pro vysokoškolské studium. Průběh těhotenství je u každé ženy jiný, jedná se však vždy o velmi citlivé a důležité období v jejím životě. Narození dítěte a následná péče o něj jsou rovněž náročné a nelze přehlédnout ani nutnost rekonvalescence po porodu. Obecně se jedná o mimořádnou životní situaci a je nutné k ní tak přistupovat. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) ve svém rozsudku ze dne 6. 3. 2024, č. j.: 9 Azs 37/2024 -25, uvedl: „Výjimku spočívající v neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu je možné považovat za korektiv jinak velmi striktní a formální právní úpravy (rozsudek NSS z 15. 9. 2023, č. j. 5 Azs 277/202237 , bod 18). V jeho rámci je možné přihlédnout k tíživým situacím, v nichž se cizinci mohou během jejich pobytu na území ČR ocitnout, a v jejichž důsledku nemohou po určitou dobu plnit účel takového pobytu. Příkladem takové situace může být nástup žadatelky na mateřskou dovolenou (rozsudek NSS z 29. 5. 2015, č. j. 4 Azs 59/201537 , bod 29) či přerušení faktického výkonu podnikatelské činnosti z důvodu péče o nezletilé dítě (rozsudek NSS z 27. 4. 2016, č. j. 6 Azs 258/201544 , a rozsudek NSS č. j. 5 Azs 277/202237 , body 25 a 26).“
23. Rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2015, č. j.: 4 Azs 59/2015 -37, na který bylo odkázáno výše, se sice věnuje případu osoby samostatně výdělečně činné, soud se však domnívá, že jej lze přiměřeně aplikovat i na projednávanou věc, neboť se týká plnění účelu dlouhodobého pobytu, těhotenství a mateřství. NSS v bodu 29 uvedl: „Nutno v této souvislosti uvést, že tzv. „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ je postavena na roveň takovému jednání či chování cizince, že jeho pobyt na území není v zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Je postavena na roveň též jinému, právní předpisy České republiky porušujícímu či nevyhovujícímu chování cizince, např. pokud cizinec vyplní žádost o udělení dlouhodobého víza nepravdivě, je evidován v evidenci nežádoucích osob, předloží padělané a nebo pozměněné náležitosti nebo údaje podstatné pro posouzení žádosti, event. jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že po skončení pobytu neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza, apod. Je absurdní a smyslu či účelu zákona o pobytu cizinců odporující, aby na roveň těchto důvodů pro neudělení víza bylo postaveno mateřství žalobkyně a důsledky s ním spojené, tj. nutnost její péče o nově narozené dítě, jakož i dočasné přerušení výkonu podnikatelské činnosti, včetně odhlášení se z příslušné evidence. […] K tomu nutno uvést, že opačný přístup je v rozporu s čl. 32 Listiny základních práv a svobo d (která je součástí ústavního pořádku České republiky podle čl. 3 Ústavy České republik y). Podle tohoto článku Listin y rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že tyto zásady platí i při rozhodování správního orgánu podle čl. 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců a ten je povinen při svých úvahách z nich vycházet. […] V důsledku nástupu na mateřskou dovolenou jde o objektivní okolnost, která by měla být tolerována, aniž by musela cizinka měnit účel svého pobytu. Takovouto změnu nelze hodnotit z její strany jako obcházení či úmyslné porušení zákona, které by bylo možno vykládat jako jinou překážku jejího pobytu na území České republiky s důsledkem jeho neprodloužení.“
24. Jazyková příprava žalobkyně pro studium na vysoké škole byla narušena jejím těhotenstvím a mateřstvím, k čemuž je nutné přihlédnout při plnění účelu jejího pobytu. Nelze stavět její situaci téměř na roveň jiným účastníkům přípravných jazykových kurzů, jak učinily správní orgány. Narození dítěte je zcela mimořádnou životní událostí, kterou je nutné zohlednit adekvátním způsobem. Vyčítat žalobkyni, že nezískala certifikát z jazykového kurzu, který měl trvat X., když porodila X., jak učinila žalovaná, soud považuje za nemístné. Žalovaná byla povinna přihlédnout k jejímu stavu s ohledem na výše uvedenou ustálenou judikaturu a nikoli bagatelizovat její situaci. Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče v souladu s čl. 32 Listiny základních práv a svobo d. Nástup na mateřskou dovolenou není podmíněn zdravotními problémy nastávající matky (žalobkyně zřejmě nečerpala mateřskou dovolenou v pracovněprávním smyslu, s ohledem na blížící se porod však přerušila docházku do jazykového kurzu). Nebylo možné od žalobkyně očekávat, že bude navštěvovat jazykové kurzy až do porodu a bezprostředně po něm získá certifikát. Soud žalované připomíná, že je v souladu s ust. § 4 odst. 1 s.ř. povinna chovat se k dotčeným osobám zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc; v projednávané věci byla povinna zohlednit těhotenství a mateřství žalobkyně a nikoli je bez náležitého odůvodnění zlehčovat. Je jistě obtížné naučit se český jazyk, případ žalobkyně je však nutné posoudit individuálně s ohledem na těhotenství a mateřství, jak soud uvedl výše. Nevědomost ohledně možnosti podat žádost o přerušení studia nemá vliv na posouzení věci. Správní orgány neměly dostatečné podklady pro závěr o bezcílném vzdělávání. Soud proto dává žalobkyni za pravdu, že se správní orgány nedostatečně vypořádaly s otázkou jejího těhotenství a mateřství. Žalovaná zatížila napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
25. Žalobkyně dále uvedla, že v z.p.c. není stanovena maximální možná doba pobytu za účelem „ostatní/jiné“ a nelze aplikovat ustanovení týkající se účelu studia.
26. Soud připomene ustálenou rozhodovací praxi týkající se účelu „ostatní/jiné“, která však s ohledem na specifika případu žalobkyně není na projednávanou věc zcela přiléhavá a nelze ji bez dalšího převzít. Účel „ostatní/jiné“ je zbytkovou kategorií, kterou nelze směšovat se studiem a z.p.c. skutečně neobsahuje časové omezení na rozdíl od účasti na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu. Není však možné odhlédnout od cíle, kvůli kterému cizinec přicestoval do ČR. Pokud cizinec nesdělí jiný účel svého pobytu, je třeba za něj i nadále považovat zahájení studia na vysoké škole (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2026, č. j.: 5 Azs 194/202533 , či usnesení NSS ze dne 18. 6. 2026, č. j.: 10 Azs 58/2026 -50). Skutečnost, že prvostupňový orgán vyjde vstříc cizincům, kteří se chtějí zdokonalit v češtině na soukromé jazykové škole své volby, a udělí jim povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“, nemůže vést k neomezenému počtu jazykových kurzů. Pobyt za účelem studia je určen cizincům, kteří skutečně a vážně studují, a nepředstavuje prostředek k dalšímu setrvání na území (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, č. j.: 2 Azs 325/202033 ). Správní orgán je oprávněn hodnotit, zda činnost, kvůli které cizinec žádá o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“, skutečně odůvodňuje jeho dlouhodobou přítomnost na území (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2024, č. j.: 7 Azs 22/202427 ). Jak však soud uvedl výše, v případu žalobkyně nelze postupovat obdobně jako u jiných účastníků přípravných jazykových kurzů, kteří si během dvou let dostatečně neosvojí český, případně anglický jazyk. U žalobkyně je nutné přihlédnout k závažnému důvodu, pro který nemohla přechodně plnit účel pobytu, tedy k jejímu těhotenství a mateřství.
27. Žalobkyni dále nebylo zřejmé, jakým způsobem by mělo být její jednání podřazeno pod pojem jiné závažné překážky. Uvedla, že opakované navštěvování kurzů nelze bez dalšího pod daný pojem subsumovat.
28. Správní orgány se věnovaly obecnému vymezení neurčitého právního pojmu jiné závažné překážky, jak bylo jejich povinností (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, č. j.: 2 Azs 325/2020 -33, bod 17). Soud však výše podrobně popsal zásadní nedostatky, které shledal v argumentaci napadeného rozhodnutí. Jazyková příprava žalobkyně byla významně ovlivněna těhotenstvím a následnou péčí o dítě, což zjevně výrazně modifikuje možnost podřadit její situaci pod „jinou závažnou překážku“. Žalobkyně vhodně upozornila na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j.: 48 A 45/2015 -42, který obsahuje úvahy o předmětném neurčitém právním pojmu. Opakované navštěvování kurzů je v případu žalobkyně nutné posoudit s ohledem na její těhotenství a mateřství.
29. Žalobkyně dále rozporovala závěry správních orgánů týkající se přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života.
30. Prvostupňové a napadené rozhodnutí tvoří jeden celek, jak soud uvedl výše. Prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí uvedl, že žádný rodinný příslušník žalobkyně nemá v ČR povolený pobyt, její X. žijí ve Vietnamu a X. Žalobkyně má podle prvostupňového orgánu všechny rodinné vazby v zemi původu, v ČR pobývá od roku 2023 a pobytový status dítěte je odvozen od jejího statusu. Nejlepším zájmem dítěte ve věku X. je setrvání s matkou. Prvostupňový orgán dodal, že žalobkyně nevlastní v ČR žádnou nemovitost a je v produktivním věku. V rámci zohlednění nejlepšího zájmu dítěte uvedl, že nelze spatřovat zásadní dopad v samotném vycestování společně s pečující osobou či ve změně místa trvalého pobytu. V X. si dítě nevytvořilo žádné vazby k území. Žalovaná se ztotožnila se závěry prvostupňového orgánu.
31. Správní orgány se zabývaly různými hledisky přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Pobyt v ČR v délce tří let nepředstavuje mimořádnou okolnost, kvůli níž by zanikly vazby v zemi původu. Žalobkyně během správního řízení a ani v žalobě neuvedla, zda s otcem svého dítěte stále tvoří pár či spolu žijí ve společné domácnosti. V případě žalobkyně však bylo nutné se zaměřit na její nezletilé dítě.
32. Hledisko nejlepšího zájmu dítěte nemusí být vždy a za všech okolností rozhodující v pobytových případech, je však nutné se s ním dostatečným způsobem vypořádat. Správní orgány jsou povinny hledat rovnováhu mezi nejlepším zájmem dítěte a případným konkurujícím veřejným zájmem (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 12. 2022, č. j.: 4 Azs 269/2022 -25, bod 27, ze dne 31. 1. 2023, č. j.: 2 Azs 287/2022 -34, body 21 a 25, či usnesení NSS ze dne 25. 8. 2026, č. j.: 4 Azs 67/2026 -43). Soud v úvahách správních orgánů zcela postrádá zohlednění skutečnosti, že se jedná o velmi malé dítě X. (v době rozhodování prvostupňového orgánu mu bylo X. a v době rozhodování žalované X.). Úvaha, že si dítě ve svém věku nestačilo vytvořit vazby na území ČR, není dostačující. Je nutné přihlédnout ke zranitelnosti takto malého dítěte (X.) a okolnostem souvisejícím s jeho případným stěhováním do vlasti žalobkyně. Současně není pravdou, že žalobkyně má všechny rodinné vazby v zemi původu, neboť v současné době žije v ČR se svým dítětem. Úvahy týkající se zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně jsou proto částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
33. Žalobkyně odkázala na několik rozsudků NSS. Rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, č. j.: 5 Azs 46/2016 -53, však není zcela přiléhavý, protože není sporu o tom, zda žalovaná měla, či neměla posuzovat dopad napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2015, č. j.: 3 Azs 240/2014 -35, a ze dne 28. 2. 2014, č. j.: 5 As 102/2013 -31, se týkají správního vyhoštění. Poslední zmiňované rozhodnutí se věnuje kritériím, která mají správní orgány zohlednit při posuzování zásahu do soukromého a rodinného života. Vždy je nutné posoudit situaci podle dostupných informací ve vzájemných souvislostech a neopomenout žádnou relevantní skutečnost. Na nedostatek odůvodnění žalované soud upozornil výše.
34. Soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. zaslal žalované rodný list dítěte žalobkyně, který představoval přílohu žaloby. Žalovaná se k němu nevyjádřila; ani během správního řízení však o narození dítěte nebylo sporu.
35. Ze všech výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení.
36. Žalovaná v dalším řízení znovu posoudí žádost žalobkyně s ohledem na její těhotenství a mateřství. Při hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí se bude věnovat nízkému věku jejího dítěte. Podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. je správní orgán vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.
37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. ; žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují zaplacený soudní poplatek za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši celkem 4 000 Kč a náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby (§ 7 , § 9 odst. 5 , § 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč a v náhradě hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Jelikož zástupce neuvedl, že je plátcem DPH, nebyla náhrada nákladů zvýšena o částku odpovídající výši daně. Celková výše nákladů řízení včetně soudního poplatku tedy činí 14 140 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 24. září 2026
JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.