Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 21/2026 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci

žalobce:

P. S.

bytem X

zastoupený Mgr. Jiřím Maškem, advokátem

sídlem Pod Všemi svatými 427/17, 301 00 Plzeň

proti

žalovanému:

Krajský úřad Plzeňského kraje

sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2026, č. j. PK-RR/290/26,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2026, č. j. PK-RR/290/26, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Maška, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a podání účastníků řízení

1. Městský úřad Všeruby (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 15. 10. 2025, č. j. 511/2025/MuV/STAV-5 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), podle , stavebního zákona (dále jen „ “), žalobci nařídil neodkladně odstranit záměr označený jako RODINNÝ DŮM ČP. Xa v X na pozemku st. p. Xb v k. ú. X a stanovil podmínky pro jeho odstranění. Žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 2. 2026, č. j. PK-RR/290/26 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl podle jako opožděné.

2. Žalovaný vyšel z toho, že jelikož byl žalobce v místě svého trvalého pobytu v M. neznámý a stavebnímu úřadu bylo známo, že se žalobce fakticky zdržoval na jiné adrese v obci X, na níž si přebíral písemnosti zaslané stavebním úřadem, bylo žalobci prvoinstanční rozhodnutí doručeno do místa jeho faktického pobytu v obci X fikcí dne 31. 10. 2025. Jelikož žalobce podal odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí až dne 20. 11. 2025, jednalo se o opožděné odvolání.

3. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle a násl. , kterou se domáhal zrušení jak napadeného, tak i prvoinstančního rozhodnutí. Namítal především, že stavební úřad doručoval prvoinstanční rozhodnutí na adresu, která nebyla adresou pro doručování ve smyslu , a tudíž na ní nemohla nastat fikce doručení podle . Současně zpochybnil, zda byly ve správním spise dostatečně doloženy podmínky pro vznik fikce doručení, zejména zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky. Dále namítal, že žalovaný nedostatečně odůvodnil svůj závěr o nastoupení fikce doručení. Z těchto důvodů žalobce tvrdil, že prvoinstanční rozhodnutí převzal až dne 5. 11. 2025 a že jeho odvolání podané dne 20. 11. 2025 bylo včasné.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť doručování na žalobcovu adresu trvalého pobytu nebylo možné, protože tam byl žalobce prokazatelně neznámý. Adresa žalobcova trvalého pobytu tak byla ryze formální, pro řízení nevyužitelná a doručování na tuto adresu by bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie a materiální pravdy. Žalobce se domáhal doručení na místo, na němž nebyl kontaktní, což bylo v rozporu se zásadou poctivosti a zákazu zneužití práva. Naproti tomu na adrese, na níž bylo žalobci doručováno prvoinstanční rozhodnutí, si žalobce zásilky přebíral, čímž z této adresy učinil místo, kde je připraven a schopen písemnosti přebírat.

II.

Posouzení věci soudem

5. Jelikož žalobce s takovým postupem nevyslovil nesouhlas dle usnesení ze dne 20. 3. 2026, č. j. -15, a žalovaný s takovým postupem souhlasil výslovně ve svém vyjádření k žalobě, rozhodl soud o žalobě podle bez jednání.

6. Řízení o nařízení opatření k nápravě podle je řízením zahajovaným z moci úřední. V souladu s věta za středníkem tedy nelze žalobu považovat za nepřípustnou jen proto, že žalobce určité skutkové nebo právní důvody neuplatnil již v odvolání.

7. Podle a 2 soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

8. Soud předesílá, že je-li žalobou napadeno rozhodnutí, jímž odvolací orgán zamítl odvolání jako opožděné podle , soud podle ustálené judikatury v mezích žalobních bodů přezkoumává pouze správnost závěru o opožděnosti odvolání a případné zkrácení žalobce na právech neprovedením odvolacího přezkumu. Věcnou správnost ani zákonnost prvoinstančního rozhodnutí soud v takovém řízení nepřezkoumává, protože odvolací orgán se jeho meritem nezabýval (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. -91, č. 2127/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 8. 3. 2018, č. j. -22, bod 11). Návrh žalobce na zrušení prvoinstančního rozhodnutí proto nemůže obstát. Z téhož důvodu není pro věc rozhodná argumentace žalovaného o havarijním stavu stavby, jejíž odstranění nařídil stavební úřad prvoinstančním rozhodnutím.

9. Žalobce v žalobě označil jako osoby potenciálně zúčastněné na řízení ostatní účastníky správního řízení před stavebním úřadem. Napadené rozhodnutí o opožděnosti odvolání netvoří jeden celek s prvoinstančním rozhodnutím a týká se výlučně otázky, zda žalobce podal své odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí včas. Neřeší věcnou správnost prvoinstančního rozhodnutí ani práva dalších účastníků správního řízení. Ze správního spisu neplyne, že by žalobce a některá z označených osob tvořili nerozlučné společenství účastníků nebo že by zrušení rozhodnutí o opožděnosti odvolání mohlo přímo zasáhnout do jejich právní sféry. Samotná účast v řízení před stavebním úřadem k založení postavení osoby zúčastněné na řízení nepostačuje. Napadené rozhodnutí se tak nedotýká právní sféry ostatních účastníků správního řízení a není u nich splněna materiální podmínka pro přiznání procesního postavení osob zúčastněných na řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2024, č. j. -63, bod 40). Proto je soud postupem podle nevyrozumíval o probíhajícím řízení a nevyzýval je k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení.

Právní východiska soudu

10. Podle , 2 a 4 platí, že „[p]ísemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu (dále jen „obecní úřad“) nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie [odst. 1]. Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti [odst. 2]. Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu“ [odst. 4].

11. Podle věty první se fyzické osobě doručuje na adresu pro doručování ( ), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.

12. Podle platí, že nebyl-li v případě doručování podle adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle , písemnost se uloží.

13. stanoví, že jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

14. Z vyplývá pořadí adres pro doručování fyzické osobě. Nemá-li adresát zřízenou datovou schránku, doručuje se přednostně na adresu pro doručování podle , dále na doručovací adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel a poté na adresu trvalého pobytu; ve věcech podnikání se doručuje do místa podnikání. Fyzické osobě lze písemnost také přímo doručit kdekoli, kde bude zastižena. Pro vznik fikce doručení podle však musí být písemnost doručována na zákonem odpovídající adrese, řádně uložena, adresát musí být vyzván k jejímu vyzvednutí a poučen o následcích jejího nevyzvednutí a zásilka musí zůstat v úložní době nevyzvednuta. Není-li dodržena zákonná úprava doručování, nelze uplatnit fikci doručení; správní orgán však může prokázat skutečné seznámení adresáta s písemností. Uplatnění fikce doručení je vyloučeno, pokud nebyla písemnost doručována na správnou adresu. Jinak řečeno, pokusy o doručování na jinou než zákonem stanovenou adresu nelze považovat za řádné doručení, a proto s nimi nelze spojovat účinky náhradního doručení ve smyslu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2026, č. j. -82, bod 18, ze dne 14. 10. 2021, č. j. -35, bod 19, ze dne 20. 11. 2024, č. j. -21, bod 15, ze dne 24. 9. 2020, č. j. -27, bod 13, ze dne 9. 8. 2024, č. j. -31, body 32 a 36, a ze dne 24. 9. 2020, č. j. -27, body 11 až 13, rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. -41, č. 3524/2017 Sb. NSS, a usnesení téhož soudu ze dne 30. 4. 2026, č. j. -36, bod 12).

Posouzení důvodnosti žaloby

15. Žaloba je důvodná.

16. Stavební úřad žalobci doručoval prvoinstanční rozhodnutí postupem podle prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (srov. doručenka připojená k prvoinstančnímu rozhodnutí, zařazená ve správním spisu).

17. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce neměl v době doručování prvoinstančního rozhodnutí zřízenou datovou schránku, že žalobce nepožádal o doručování na jím sdělenou adresu ve smyslu , že žalobce neměl v informačním systému evidence obyvatel evidovanou adresu, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, a že žalobce měl evidován trvalý pobyt v Y a nikoli v obci X (srov. str. 3 napadeného rozhodnutí a body 6 a 7 žaloby).

18. Napadené rozhodnutí bylo opřeno o závěr, že prvoinstanční rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 31. 10. 2025 postupem podle na adresu v obci X. Klíčovou právní otázkou tedy vzhledem k uplatněným žalobním námitkám bylo, zda byly splněny podmínky pro vznik fikce doručení, jestliže správní orgán doručoval písemnost na adresu, která nebyla ani doručovací adresou zvolenou adresátem či evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, ani adresou jeho trvalého pobytu.

19. Z výše uvedeného shrnutí právní úpravy a ustálené judikatury vyplývá jednoznačná odpověď na spornou právní otázku. Jelikož stavební úřad žalobci doručoval prvoinstanční rozhodnutí prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (žalobce neměl zřízenou datovou schránku) a žalobce nepožádal o doručování na doručovací adresu ve smyslu ani neměl v informačním systému evidence obyvatel evidovanou doručovací adresu, stavební úřad byl povinen prvoinstanční rozhodnutí žalobci doručit na adresu jeho trvalého pobytu. Jelikož takto stavební úřad nepostupoval, nemohla podle nastat fikce doručení prvoinstančního rozhodnutí jeho doručením na adresu odlišnou od adresy trvalého pobytu žalobce.

20. Žalovaný učinil závěr, že prvoinstanční rozhodnutí bylo uloženo dne 21. 10. 2025 a fikce jeho doručení proto v souladu s a 5 ve spojení s nastala dne 31. 10. 2025. Proto měl žalovaný za poslední den odvolací lhůty den 18. 11. 2025 a odvolání žalobce podané dne 20. 11. 2025 za opožděné. Žalovaný neopřel napadené rozhodnutí o žádné zjištění o materiálním doručení prvoinstančního rozhodnutí žalobci jiným způsobem než fikcí. Žalovaný učinil závěr, že si žalobce prvoinstanční rozhodnutí vyzvedl dne 5. 11. 2025 a fakticky se seznámil s jeho obsahem, ale netvrdil, že se žalobce s obsahem prvoinstančního rozhodnutí seznámil jinou cestou před dnem 5. 11. 2025 (viz str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě).

21. Z výše uvedených důvodů nebyl závěr žalovaného o opožděnosti odvolání žalobce odvozený od fikce doručení prvoinstančního rozhodnutí dne 31. 10. 2025 právně správný a napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodů namítaných žalobcem v žalobě. I kdyby soud vyšel z toho, že skutečné převzetí prvoinstančního rozhodnutí dne 5. 11. 2025 mělo účinky jeho oznámení, odvolací lhůta by podle ve spojení s počala běžet dne 6. 11. 2025 a skončila by dne 20. 11. 2025. Odvolání podané téhož dne by tedy bylo včasné.

22. Pro posouzení zákonnosti závěru o fikci doručení, o nějž opřel žalovaný napadené rozhodnutí, není právně významné, proč stavební úřad k doručování zvolil adresu odlišnou od zákonem stanovené adresy pro doručování, resp. že na této adrese žalobce již nějaké písemnosti převzal, příp. že se na této adrese zdržuje. vyžaduje, aby účastník řízení správní orgán požádal, aby mu doručoval na doručovací adresu. Pouhé přebírání zásilek na určité adrese takový projev vůle nenahrazuje. Volba adresy pro doručování tedy nemůže plynout ze skutečnosti, že účastník na této adrese přebírá písemnosti správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2025, č. j. -24, bod 24).

23. Stejně tak irelevantní bylo, zda se žalobce zdržoval na adrese trvalého pobytu. Podmínkou fikce doručení podle není to, že se adresát v místě doručování zdržuje (srov. a 4 a a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. -29, čtvrtá právní věta, ze dne 6. 2. 2014, č. j. -44, první právní věta, a ze dne 11. 5. 2022, č. j. -32, bod 21).

24. Podle věty první lze fyzické osobě písemnost doručit i kdekoli, kde bude zastižena. Tento způsob předpokládá skutečné předání písemnosti adresátovi. Neumožňuje však bez dalšího uložit zásilku na adrese, která není zákonem stanovenou doručovací adresou, a následně spojit s jejím nevyzvednutím fikci doručení. V projednávané věci žalovaný nezaložil svůj závěr o doručení prvoinstančního rozhodnutí na jeho přímém předání žalobci v X, ale výlučně na fikci doručení. Fikce doručení může být vztahována pouze k adrese trvalého pobytu či řádně a účinně zvolené adrese pro doručování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2025, č. j. -24, bod 26).

25. Podle ustálené judikatury nelze případné nedostatky správního rozhodnutí dohánět až ve vyjádření k žalobě. Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v soudním řízení správním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2026, č. j. -35, bod 49).

26. Argumentace žalovaného obsažená ve vyjádření k žalobě o procesní ekonomii, materiální pravdě, jednání v rozporu se zásadou poctivosti maření doručování a zneužití práva nemůže zhojit nedostatek zákonného podkladu pro fikci doručení na adrese v obci X. Tyto úvahy totiž nejsou součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí a žalovaný jimi až v soudním řízení správním dodatečně doplňoval důvody, o něž své rozhodnutí opřel. Zákonnost napadeného rozhodnutí je přitom třeba posuzovat podle skutkových a právních důvodů, které správní orgán v rozhodnutí skutečně uvedl. Tyto úvahy nebyly nosným důvodem napadeného rozhodnutí a nemohou dodatečně nahradit zjištění, že žalobce tuto adresu řádně zvolil jako adresu pro doručování. Soud proto neposuzoval, zda žalobce svým jednáním porušil některou z povinností ve správním řízení; tato otázka není pro přezkum napadeného rozhodnutí rozhodná. Žalovaný navíc své hodnocení nespojil s žádným tvrzením o konkrétním jednání žalobce o použití „fiktivních adres“, o „obcházení zákona“ či „zneužití práva“. Dovolával-li se žalovaný bez bližšího zdůvodnění zásad procesní ekonomie a materiální pravdy, ty bez dalšího nemohou vést k prolomení zákonných pravidel doručování stanovených .

27. Na základě soud shrnuje, že žalobní bod namítající nezákonnost nosného důvodu napadeného rozhodnutí o fikci doručení prvoinstančního rozhodnutí žalobci dne 31. 10. 2025 posoudil jako důvodný. Stavební úřad doručoval na adresu, která nebyla adresou podle . Jelikož již z tohoto důvodu nenastaly účinky náhradního doručení podle , nebylo třeba zabývat se dalšími žalobními námitkami směřujícími proti způsobu provedení doručení, zejména otázkou přelepení obálky, zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky či dostatečnosti podkladů pro závěr o splnění podmínek fikce doručení. Jejich posouzení by totiž nemohlo ničeho změnit na závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobní bod namítající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů podle nebyl důvodný. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť je z něj zřejmé, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, z jakých úvah při posouzení věci vycházel a proč dospěl k závěru, že odvolání bylo opožděné (stavební úřad zvolil k doručování adresu, kde se žalobce zdržoval a kde přebíral jiné písemnosti, jelikož se žalobce nezdržoval v místě trvalého bydliště).

28. Žalobce navrhl v žalobě k důkazu prvoinstanční a napadené rozhodnutí, své odvolání a přípis stavebního úřadu ze dne 24. 3. 2025, č. j. 511/2025/MuV/STAV-2, včetně doručenky. Tyto y byly již součástí správního spisu a jejich obsah nebyl mezi účastníky sporný. Soud je proto samostatně jako důkaz neprováděl (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS; nebo ze dne 24. 6. 2026, č. j. -124, bod 18).

29. Na adrese v obci X, na niž stavební úřad žalobci doručoval prvoinstanční rozhodnutí, nedošlo k jeho doručení žalobci fikcí dne 31. 10. 2025, jak mylně dovodil žalovaný. Důvod, pro který žalovaný posoudil odvolání žalobce jako opožděné, v soudním přezkumu neobstál. Proto soud napadené rozhodnutí I. výrokem tohoto rozsudku zrušil podle Současně soud podle vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný podle vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

III.

Náklady řízení

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl II. výrokem tohoto rozsudku podle Plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Celkové žalobcem účelně vynaložené náklady řízení ve výši 15 269,40 Kč sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč a z odměny žalobcova zástupce jako advokáta ve výši 12 269,40 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) po 4 620 Kč podle , a a d) advokátního tarifu, z 2 náhrad hotových výdajů podle advokátního tarifu po 450 Kč, to vše zvýšené podle o DPH v sazbě 21 % v celkové výši 2 129,40 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle (dále jen „ “) ve spojení s s přihlédnutím k možnostem žalovaného platbu provést a platební místo soud určil podle ve spojení s

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 25. září 2026

Mgr. Jaroslav Škopek v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.