Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Ad 6/2026 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci

žalobce: nezletilý X, narozený dne X

zastoupený zákonnou zástupkyní X, narozenou X

oba bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. MPSV-2026/159275-925

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 6. 2026, č. j. MPSV-2026/159275-925, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou postoupenou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. MPSV-2026/159275-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 2. 2026, č. j. 5337/2026/AAF (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle a v souladu s , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítl žádost žalobce ze dne 29. 10. 2025 o přiznání příspěvku.

II. Žalobní body

3. Matka žalobce v žalobě podrobně popsala zdravotní stav syna. Uvádí, že v lékařských zprávách jsou doloženy diagnózy, které negativně ovlivňují schopnosti sebeobsluhy syna, nedostatečné chápání sdělení, neschopnost orientace, omezená možnost komunikace a dalšími přidruženými potížemi. Péče o takto specifické dítě je násobně náročnější než o zdravé dítě stejného věku. Synův stav vyžaduje celodenní dohled a mimořádnou péči jiné dospělé osoby, bez které se dlouhodobě neobejde. Vše synovi nepřiměřeně dlouho trvá a potřebuje se vším pomoc. Pro diagnózu porucha autistického spektra (dále též „PAS“) syn nemá dostatečné schopnosti ke zvládnutí sebeobsluhy v žádném z posuzovaných bodů základních životních potřeb. Syn potřebuje stálý dohled a péči dospělých osob. Stran sociálního zabezpečení a pomoci jsou děti s poruchou autistického spektra funkčně srovnatelné s neslyšícími nebo nevidomými. U těchto dětí vázne centrální zpracování smyslových podnětů (nerozumí správně tomu co vidí, slyší, prožívají a vnímají), to jim brání, aby normálně fungovaly v běžných sociálních situacích. Tyto děti jsou vzhledem k pervazivnosti obtíží odkázány na pomoc a stálou podporu druhých lidí.

4. V žalobě je požadováno přehodnocení neuznaných posuzovaných základních životních potřeb a uznání mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity za nezvládnuté pro potřeby posouzení nároku a přiznání adekvátního stupně závislosti. Žalovaný v rozporu s právní úpravou v napadeném rozhodnutí a posudku tvrdí, že nezletilý nevyžaduje pomoc v žádné z posuzovaných oblastí, což se neslučuje s realitou všedního dne a s intenzitou potřebné péče.

5. Syn nezvládá potřebu mobility, při chůzi šmajdá, zakopává a neustále padá, je potřeba stálého doprovodu, avšak odmítá kontakt – držení za ruku s jinou osobou než matkou, má nepředvídatelné chování. Ve školce syn nezvládá socializaci, porozumění, vadí mu velký počet dětí, nelze s ním chodit na vycházky – je schopen vběhnout do silnice bez ohledu na blížící se vozidla, nechápe riziko úrazu. Chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů – matka musí pomáhat a vodit za ruku, nestřídá nohy do schodů ani ze schodů, našlapuje pouze jednou nohou a druhou přisouvá. Nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je - nezvládá, není schopen se samostatně orientovat při běžné chůzi, mnohem hůře zvládá cestování z důvodu většího počtu cizích osob v blízkosti, zvukové podněty, na pachové vjemy je velmi citlivý a jde okamžitě do agrese a křiku, při pobytu venku hrozí přetížení, následkem toho zkratové jednání či afekt i při běžné procházce, proto se synem není možné využívat hromadnou dopravu, je schopen cestovat výhradně osobním vozem.

6. Syn nezvládá potřebu orientace, nerozumí podnětům kolem sebe, na zvuky je velmi citlivý, ihned se dostává do afektu. Mít přiměřené duševní kompetence – nezvládá, kvůli PAS je syn jiný, nerozumí různým situacím, nechápe situace ve své blízkosti, nedomluví se. Orientovat se osobou, časem a místem – nezvládá, nerozezná den, noc, ráno večer, nesnáší neznámá prostředí. Orientovat se v přirozeném sociálním prostředí – nezvládá, syn je nedůvěřivý, není schopen vhodným způsobem navazovat kontakt se širší rodinou natož s cizími lidmi. Orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat – nezvládá, z přetížení je agresivní a velmi těžko zvladatelný.

7. Syn nezvládá potřebu komunikace. Vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení – nezvládá, není schopen komunikace, nenavazuje oční kontakt, syn mluví anglicky a pouze jednoslovně, pro vážné potíže s komunikací, socializací a emoční nestabilitou syna odmítají i v mateřské škole, nemá ke komunikaci schopnost pochopení sděleného a dostatek slovní zásoby, občasné jednoslovní výrazy. Chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv – nezvládá, ke komunikaci trénujeme používání piktogramů, vše je nutné synovi opakovaně názorně ukazovat a vysvětlit, přesto nemáme jistotu, zda pochopil. Porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům – nezvládá, nerozumí situacím okolo sebe ani znakům, na zvukové podněty je velmi citlivý a jde okamžitě do agrese a křiku.

8. Syn nezvládá potřebu stravování. Vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny – nezvládá, nezvládne říct názvy potravin, konzumuje pouze pár vybraných jídel stále dokola, většinou odmítá ochutnat nová jídla, má stravovací stereotypy a senzitivitu na některé typy potravin, nesnese ušpinění jídlem, nesní maso, zeleninu, ovoce, mléko a veškeré nápoje mimo vody. Nalít nápoj – nezvládá, vodu si nenalije, k pití preferuje pouze svůj jeden kelímek, ale nedokáže koordinovat pohyb ruka-pusa a je pokaždé politý, matka musí kelímek vždy přidržet, při polití je okamžitý afekt a musí syna osušit a převléct. Najíst se a napít – nezvládá, syna musí krmit a vždy pomáhá s držením kelímku na pití, nesnese ušpinění jídlem ani tekutinou, syn uchopí lžíci, ale z ruky mu padá. Dodržovat stanovený dietní režim nezvládá, má velmi omezený jídelníček, často necítí hlad, o jídlo a pití si neřekne, vše musí matka zajistit a syna nakrmit. Konzumovat stravu v obvyklém denním režimu – nezvládá, synovi chybí orientace v čase, nerozezná ráno, poledne, večer a noc.

9. Syn nezvládá potřebu oblékání a obouvání. Vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem – nezvládá, nerozumí změnám situací nebo počasí, veškeré oblečení musí matka připravit a obléct, spolupráce při oblékání velmi problematická. Rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit – nezvládá, syn nechápe potřebu oblékání, když se mu výjimečně podaří něco na sebe obléct při hře, neřeší, zda je oblečení naruby či předkem dozadu, má však velkou potřebu se svlékat a oblečení ze sebe strhává a bojuje s ním. Oblékat se a obouvat se – nezvládá, má potřebu se pouze vysvlékat, pro senzorickou citlivost na sobě nesnese oblečení, musí jej stále oblékat a upravovat, při oblékání nespolupracuje. Svlékat se a zouvat se – nezvládá, oblečení ze sebe strhává a bojuje s ním, aby jej sundal co nejrychleji. Manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem – nezvládá, neorientuje se v čase, je nutné mu oblečení chystat a sám se neobleče.

10. Syn nezvládá potřebu tělesná hygiena. Použít hygienické zařízení – nezvládá, chlapec sám do koupelny nejde, ani na vyzvání, musí jej doprovodit, vyčistit zuby, česat vlasy, nesnese dotek na hlavě. Dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla – nezvládá, pro senzitivitu si nerad myje a suší, stříhat vlasy a nehty lze výhradně ve spánku, jinak tyto úkony nesnese a dostává se do afektu. Provádět celkovou hygienu – nezvládá, sám do koupelny nejde, musí syna doprovodit, vykoupat i utřít, mytí a sušení vlasů je většinou boj. Česat se, provádět ústní hygienu, holit se – nezvládá, syn sám do koupelny nejde, je nutno jej doprovodit a s ranní hygienou pomáhat, zuby si nevyčistí, sám se neučeše.

11. Syn nezvládá potřebu výkon fyziologické potřeby. Včas používat WC – nezvládá, neumí oznámit svou potřebu, také se hned vysvléká a vykonat potřebu chce zcela vysvlečený. Protože neumí ohlásit potřebu, matka vysazuje syna často a pravidelně, se vším mu pomáhá. Vyprázdnit se – nezvládá, při velké potřebě mívá záchvaty, již jednou byl pro zácpu a afekty odvezen rychlou záchranou službou, má z velké potřeby trauma, matka musí být u něj a utěšovat, má psychický blok, potřebu zadržuje a jde až doma. Provést očistu – nezvládá, stále synovi pomáhá, sám se neutře.

12. Syn nezvládá potřebu péče o zdraví. Dodržovat stanovený léčebný režim – nezvládá, synovi vadí kontakt s cizími lidmi, proto jej není možno dostat na vyšetření k lékařům. Provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky – nezvládá, synovi vadí kontakt s cizími lidmi, proto jej není možno dostat na vyšetření k lékařům. Rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc – nezvládá, není schopen bezpečně naznačit kde ho bolí a co potřebuje, v případě potíží, pláče a je v afektu.

13. Syn nezvládá potřebu osobní aktivity. Navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami – nezvládá, nedokáže navazovat kontakty, nezvládá běžnou socializaci ani v mateřské škole, s dětmi si nehraje, neumí se zapojit do her. Plánovat a uspořádat osobní aktivity, styk se společenským prostředím – nezvládá pobyt v prostředí s více lidmi, nerozumí situacím a dostává se do stresu, ve školce je mezi dětmi, ale nedokáže se zapojit s dětmi do hry, není schopen se zapojit do společných aktivit. Vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity vyřizovat své záležitosti – nezvládá, k dětem se do hry přidat nedokáže, nekomunikuje, vzdělávání je velmi komplikované, je těžké mu cokoliv vysvětlit, učí syna používat ke komunikaci kartičky s piktogramy.

14. V žalobě bylo namítáno, že posudková komise neprovedla nové posudkové řízení, které je běžně předpokládáno při podání odvolání. Jako důvod žalovaný uvádí, že bylo třeba explicitně požádat o nové vypracování aktuálního posouzení, o který zadavatel nepožádal. Tato skutečnost dokazuje, že podané odvolání, bylo pouze pročteno, tím se minulo účinkem a komise nezhodnotila skutečný zdravotní stav žadatele a nezjistila rozpory ve zdravotním stavu. Závěry lékařských zpráv, doporučení školské pedagogicko-psychologické poradny i zápis ze sociálního šetření jsou v rozporu s vypracovaným posudkem. Vypracovaný posudek je opřen o funkční stav těla, schopnosti pohybu a absence ztráty končetin či jejich funkčnosti. Posudek však ignoruje skutečný dopad diagnóz na stav a vývoj nezletilého, který má dlouhodobé potíže v oblasti chápání a projevů na základě diagnóz PAS, vývojové dysfázie, ignoruje potíže s emocemi a chováním, těžká zvladatelnost je popisována odbornými lékaři téměř při každém vyšetření, také ve školce a školní poradně.

15. Den 7. 10. 2025, kdy byla stanovena diagnóza PAS a vývojová dysfázie, není možné brát jako den, kdy vznikly zdravotní potíže posuzované osoby. Zdravotní potíže byly a jsou dlouhodobého rázu (celoživotní), taktéž jsou dlouho před stanovením diagnóz. Teprve na základě projevů a nezvládání sociálních interakcí a sebeobsluhy se stanovuje diagnóza, ne naopak. Dnem stanovení diagnózy se dlouhodobé potíže jen pojmenovaly.

16. Posudková komise dlouhodobé potíže popírá a skutečné potíže nezohlednila. Posudek ignoruje lékařské zprávy. Komise nezjišťovala rozpor prvostupňového rozhodnutí s dodanými podklady, zdravotní stav posuzovaného vůbec nepřezkoumala s odůvodněním, nejedná se o dlouhodobý stav. Toto odůvodnění je v rozporu se skutečností.

17. V rozhodnutí není zohledněna intenzita nutné pomoci, která je vysoko nad rámec běžné potřeby zdravého dítěte stejného věku. Byl chybně interpretován zdravotní stav na základě uznání diagnóz pouze podle data v rozporu skutečného stavu před stanovením diagnóz a jeho dlouhodobý dopad na schopnosti samoobsluhy posuzovaného. Kombinací zdravotních potíží a oslabenými schopnostmi na základě PAS a vývojové dysfázie je péče o takto specifické dítě násobně náročnější než o zdravé děti jeho věku. Synův stav vyžaduje celodenní dohled a mimořádnou péči jiné dospělé osoby, bez které se dlouhodobě neobejde i v budoucnosti.

18. V dalším vyjádření matky ze dne 21. 9. 2026 a 23. 9. 2026 byl opět sporován závěr, že stav syna není dlouhodobě nepříznivý. Byl přiložen záznam z šetření u pediatra v 18 měsících, který byl přiložen již k odvolání, k tomuto podkladu od lékaře nebyl brán zřetel. Dle zmíněného šetření v dotazníku M-CHAT-R je patrné, že synův stav dlouhodobé nepříznivý byl již před určením diagnózy u klinického psychologa. Projevy autismu měl syn dlouhodobé, než se povedlo syna objednat na vyšetření k psychologovi, kde jsou dlouhé čekací lhůty pro nedostatek odborníků. Psychologa následně na základě vyšetření stanovil diagnózu. Syn měl projevy autismu již dlouho před stanovením diagnózy.

III. Vyjádření žalovaného

19. Žalovaný zdůraznil, že diagnóza žalobce porucha autistického spektra a vývojová dysfázie byla stanovena psychologickým vyšetřením ze dne 7. 10. 2025, žádáno bylo ke dni 29. 10. 2025. K tomuto dni se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Diagnóza byla stanovena ve věku žalobce 3 roky a 4 měsíce, což spadá do věkového rozmezí, kdy se obvykle PAS projeví. Do 18 měsíců věku praktická lékařka v dokumentaci zaznamenala normální vývoj. Dřívější potíže ukazující na poruchu PAS nejsou v lékařské dokumentaci zaznamenány. Nelze tedy mít za prokázané, že se k datu podání žádosti, již jedná o dlouhodobý stav.

20. V žalobě je namítáno, že nebyly hodnoceny základní životní potřeby a jednotlivé posuzované aktivity v jejich rámci. K tomu žalovaný uvádí, že je tomu tak proto, že nebyla splněna základní podmínka pro nárok na příspěvek na péči ve smyslu § 8 zákona o sociálních službách, kdy zdravotní stav žalobce nebyl hodnocen jako dlouhodobě nepříznivý. Posouzení zvládání jednotlivých potřeb by v takovém případě bylo nadbytečné.

IV. Obsah správního spisu

21. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce požádal dne 29. 10. 2025 žádost o příspěvek na péči.

22. Dne 3. 12. 2025 proběhlo u žalobce sociální šetření. Žalobce podle záznamu mj. nechodí rovně, spíše pobíhá, nezvládne dodržet směr, nemá pud sebezáchovy, matka ho musí držet za ruku. Nohama šmajdá, obvykle zakopne a spadne. Pokud ho při delších vzdálenostech ho bolí nohy, nevlastní otec ho nese v náručí. Nerozezná den a noc. Nemluví. Řeči rozumí, ale musí se často opakovat. Na pokyny reaguje v jednoduchých větách, neumí použít jednotné a množné číslo. Lžičkou se sám nenají. Sní jen jídlo, kterým se neušpiní, jinak ho matka krmí. O jídlo a pití si neřekne, v lednici ukáže, co chce, jí jen určitá jídla, světlé těstoviny, světlé jídlo a podle tvaru. Obléknout se nezvládne, obléká ho matka, neobuje si bačkory ani jinou obuv. Ruce si sám od sebe neomyje ani neosuší, nenapadne ho použít mýdlo. Neumyje si obličej a nevyčistí zuby. Očistu po toaletě provádí matka. Má problém s vyprazdňováním, zadržuje stolici. Do mateřské školy chodí nepravidelně, spíše je doma s matkou. Nesleduje pohádky, nehraje si v kolektivu. S ostatními nemluví, nemá kamarády, nezapojí se do jednoduchých her. Nenakreslí kruh ani postavu, čmárá. Má požádáno o asistenta a je na čekací ě do speciální mateřské školy.

23. Dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) - posouzení stupně závislosti ze dne 9. 12. 2025 v případě žalobce není výrazná změna od vrstevníků, všechny základní životní potřeby zvládá přiměřeně věku, nejde o osobu závislou na pomoci jiné osoby, nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti, u žalobce nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

24. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 23. 2. 2026 správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce ze dne 29. 10. 2025 o přiznání příspěvku.

25. Matka žalobce podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, ve kterém popsala zdravotní stav syna a jeho specifické potřeby při péči stejným způsobem jako později v podané žalobě, vysvětlila, proč je péče o syna s PAS a vývojovou dysfázií násobně náročnější než o zdravé děti stejného věku. Poukázala též na lékařské zprávy popisující nespolupráci syna při vyšetřeních (klinika ušní, nosní a krční ze dne 4. 3. 2025, oddělení urgentního příjmu ze dne 5. 6. 2025, Zubaři u pivovaru ze dne 22. 12. 2025, Ambulance 24 ze dne 13. 11. 2025). K odvolání bylo doloženo vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny, doporučení školského poradenského zařízení ze dne 2. 1. 2026 ke stanovení podpůrných opatření ve vzdělávání.

26. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl, shledal posudek posudkové komise za úplný, objektivní a přesvědčivý.

27. Podle posudku komise ze dne 14. 4. 2026 se jedná o posuzovaného chlapce k datu žádosti (104 cm, 21 kg) s nepříznivým zdravotním stavem, který má krátce diagnostikovánu poruchu autistického spektra a vývojovou dysfázii, bez poruchy kognitivních schopností. Dle praktického lékaře při preventivní prohlídce dne 19. 6. 2025 nespolupracuje, panický strach z vyšetření, úzkost, celou dobu se vzteká, negativistický. Somatický nález orientačně v normě, prospívá. Psychomotorický vývoj do 18 měsíců v normě. Chodí do mateřské školy nepravidelně, jinak je doma s matkou. Je orientovaný osobou, nemá zájem o jiné lidi ani o sourozence, nenavazuje oční kontakt, několik slov. Močení bez obtíží, nočník zvládá. Končetiny bez patologie, stoj samostatný, chůze samostatná, jen zakopává. Doporučeno vyšetření klinickým psychologem. Byl vyšetřen klinickým psychologem dne 23. 9. 2025 a 7. 10. 2025 se závěrem PAS a vývojová dysfázie. Vyšetřen pro přetrvávající obtíže v emotivitě v chování. Diagnostikován PAS a vývojová dysfázie. Verbálně komunikační schopnosti jsou v podprůměru, používá anglická slovíčka, umí abecedu, písmena, hodně se zajímá o melodie. Je komunikativní. Sociální kontakt navazuje po krátké adaptaci, oční kontakt nenavazuje. Kolísá koncentrace pozornosti. Kognitivní schopnosti odpovídají pásmu běžného průměru. Orientace nezjišťována. Samostatně pohyblivý. Úzké vazby na matku s potenciálními rysy závislosti, absence mužského rodičovského modelu. Aktuálně je euthymní, bez tenze či anxiety, vnímání nenarušené, myšlení bez bludné produkce. Doporučen ve vzdělávání individuální motivující přístup, dopomoc asistenta. Popsán způsob práce s žáky s PAS.

28. Posudková komise uvedla, že prostudovala přiložené sociální šetření úřadu práce. Vzhledem k tomu, že se nejedná o stav dlouhodobě nepříznivý, je nehodnotí. Posudková komise provedla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí přezkum posudkového závěru Institutu, protože nebyly splněny podmínky pro provedení aktuálního posouzení, zadavatel o aktuální posouzení nepožádal.

29. K obsahu odvolání bylo komisí konstatováno, že není dokladována těžká porucha funkce horních a dolních končetin ve smyslu parických nebo ztrátových postižení. Funkce rukou není závažně omezena. V přiložené dokumentaci není prokázané posudkově významné postižení zraku, sluchu ani přítomnost těžké mentální retardace nebo jiného závažného duševního postižení. Posuzovaný chlapec není limitován těžkou kardiální nebo dechovou nedostatečností. Komise uzavřela, že k datu vydání prvostupňového rozhodnutí nešlo o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, zdravotní stav nebyl dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách.

30. K zdůvodnění nesplnění podmínky dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval následující: „Posuzovaný žádá ke dni 29. 10. 2025. Diagnóza stanovena vyšetřením psychologickým dne 7. 10. 2025. Dle platných právních norem se nejedná o stav dlouhodobě nepříznivý, který trvá rok a déle. Posudkový závěr IPZS vycházel ze správného použití posudkových kritérií. Posudkový závěr: Zdravotní stav byl posouzen v souladu s platnými právními předpisy. K datu vydání napadeného rozhodnutí nejde o osobu, která se podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách v platném znění považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jde o osobu do 18 let věku, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti. Nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) citovaného zákona, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.“

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

31. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), při přezkoumání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

32. Podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách: „Pro účely tohoto zákona se rozumí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.“

33. Podle § 3 písm. g) zákona o sociálních službách: „Pro účely tohoto zákona se rozumí zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.“

34. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách: „Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 nebo § 8a, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 a 2, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) nebo dětský domov52), anebo poskytovatel zdravotních služeb v hospici70) ; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu7b) poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.“

35. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách: „Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“

36. Podle ust. § 9 odst. 1, 3 zákona o sociálních službách: „Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.“

37. Podle ust. § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách: „Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“

38. Podle § 10 zákona o sociálních službách: „U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.“

39. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.

40. Podle § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky: „Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.“

41. Podle § 2 odst. 2 prováděcí vyhlášky: „U osob, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, trvá sledované období rozhodné pro posouzení závislosti zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.“

42. Podle přílohy č. 1 písm. a) prováděcí vyhlášky: „Mobilita. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.“

43. Podle přílohy č. 1 písm. b) prováděcí vyhlášky: „Orientace. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.“

44. Podle přílohy č. 1 písm. c) prováděcí vyhlášky: „Komunikace. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, 2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, 3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, 4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, 5. používat běžné komunikační prostředky.“

45. Podle přílohy č. 1 písm. d) prováděcí vyhlášky: „Stravování. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.“

46. Podle přílohy č. 1 písm. e) prováděcí vyhlášky: „Oblékání a obouvání. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.“

47. Podle přílohy č. 1 písm. f) prováděcí vyhlášky: „Tělesná hygiena. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.“

48. Podle přílohy č. 1 písm. g) prováděcí vyhlášky: „Výkon fyziologické potřeby. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky.“

49. Podle přílohy č. 1 písm. h) prováděcí vyhlášky: „Péče o zdraví. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. dodržovat stanovený léčebný režim, 2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, 3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.“

50. Podle přílohy č. 1 písm. i) prováděcí vyhlášky: „Osobní aktivity. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, 2. plánovat a uspořádat osobní aktivity, 3. styku se společenským prostředím, 4. stanovit si a dodržet denní program, 5. vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.“

51. Podle § 1 odst. 3 citované vyhlášky: „Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.“

52. Podle § 1 odst. 4 citované vyhlášky: „Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.“

53. V rozsudku ze dne 28. 4. 2017, č. j. -22, Nejvyšší správní soud shrnul judikaturu vztahující se k problematice posuzování zdravotního stavu při rozhodování o příspěvku na péči: „Pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění. V řízeních, v rámci, nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. -53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. -24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. -34, ze dne 27. 6. 2014, č. j. -37, ze dne 26. 3. 2015, č. j. -60, anebo ze dne 15. 4. 2015, č. j. -23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. -28). V souladu s vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. -37). Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby ( vyhlášky). Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. -32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. -37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. -25).“

54. K náležitostem odůvodnění správních rozhodnutí se Nejvyšší správní soud již mnohokrát vyslovil ve své judikatuře. Ve věci přezkoumatelnosti rozhodnutí ve věci příspěvku na péči Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. -37, poukázal na dosavadní judikaturu, např. na rozsudek ze dne 13. 6. 2007, č. j. -91, v němž konstatoval, že „[o]bsahem odůvodnění rozhodnutí je především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, správní orgán musí uvést, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, dále jakými úvahami se řídil při výkladu právních předpisů a jejich jednotlivých ustanovení, jakož i to, proč byly aplikovány způsobem, který vedl k výslednému rozhodnutí.“ V odstavci 18. rozsudku ze dne 30. 7. 2013, č. j. -21, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „podle , , musí správní orgán v odůvodnění uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Smyslem a účelem odůvodnění je ozřejmit, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou v souladu s právem a nejsou založeny na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. , č. 24/1997 Sb. ÚS).“

55. Soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť uvedeným kritériím přezkoumatelnosti napadené rozhodnutí žalovaného nevyhovuje, a to zejména v klíčové otázce, zda v případě žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

56. Posudková komise uvedla, že žalobce má „krátce diagnostikovanou poruchu autistického spektra a vývojovou dysfázii“, a dále konstatovala, že byl „vyšetřen klinickým psychologem dne 23. 9. a 7. 10. 2025 se závěrem PAS a vývojová dysfázie“, následně komise bez bližšího rozvedení uzavřela, že nejde o stav, který „trvá rok a déle“. V posudkovém závěru konstatovala, že nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Komise však nevysvětlila, z jakých konkrétních medicínských poznatků dovozuje, že nepříznivý zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky nemají trvat déle než jeden rok. Takový postup je v rozporu s textem § 3 písm. c) zákona o sociálních službách. Zákon nestanoví podmínku, aby diagnóza byla určena alespoň rok před rozhodným datem, ani nepodmiňuje dlouhodobost uplynutím jednoho roku ode dne odborného vyšetření. Podmínka je splněna také tehdy, jestliže zdravotní stav podle poznatků lékařské vědy teprve má trvat déle než jeden rok. Datum stanovení diagnózy proto samo o sobě neprokazuje, že stav není dlouhodobě nepříznivý.

57. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2022, č. j. -42, vyložil, že stav nemusí již fakticky trvat jeden rok; rozhodný může být odborně podložený předpoklad jeho trvání delšího než jeden rok. V odkazované věci závěr o nedlouhodobosti obstál proto, že byl opřen o konkrétní zdravotnické podklady předvídající zlepšení po několikaměsíční léčbě. Takový prognostický podklad v nyní posuzované věci absentuje. Posudek neobsahuje ani úvahu o tom, zda před diagnostikováním byly u žalobce již přítomny obtíže, pro které bylo psychologické vyšetření doporučeno a následně provedeno. Posudkový orgán nevysvětlil, zda, v jakém rozsahu a od kdy byly popsané projevy relevantní pro závěr o dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu s relevantními funkčními důsledky.

58. Žalovaný byl povinen zohlednit zdravotní stav existující ke dni vydání svého rozhodnutí a vyhodnotit, zda podmínky nároku nebyly naplněny v průběhu odvolacího řízení, komise se však případným vývojem situace od vydání prvostupňového rozhodnutí nezabývala.

59. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 8. 2018, č. j. -28, vyslovil, že zjistí-li odvolací orgán v dosud nepravomocně skončeném řízení, že žadatel v důsledku následného zhoršení zdravotního stavu nově splnil podmínky pro příspěvek na péči, je povinen tuto okolnost zohlednit a příspěvek přiznat od rozhodného data. Tento závěr se uplatní i tehdy, nastane-li v průběhu odvolacího řízení splnění podmínky dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

60. Nárok na příspěvek přitom vzniká podle § 13 odst. 1 zákona o sociálních službách dnem, kdy jsou splněny podmínky § 7 a § 8 tohoto zákona. Při podané žádosti lze příspěvek přiznat a vyplácet od počátku kalendářního měsíce, v němž bylo řízení zahájeno; jsou-li podmínky splněny jen po část kalendářního měsíce, náleží příspěvek v měsíční výši. Komise proto měla posoudit zdravotní stav nejen k datu žádosti a k datu prvoinstančního rozhodnutí, ale i pro samotné odvolací řízení. Žalovaný pak byl povinen zohlednit stav existující do dne svého rozhodnutí. Pokud by se podmínky nároku prokazatelně naplnily až v průběhu odvolacího řízení, nebránilo to jejich přiznání v témže řízení od data vzniku nároku, zvláště když v projednávaném případě je výraznější časový odstup mezi podáním žádosti (29. 10. 2025), vydáním prvostupňového rozhodnutí (23. 2. 2026) a vydáním napadeného rozhodnutí (10. 6. 2026).

61. Nezbytnou podmínkou pro vznik nároku na příspěvek na péči je stav závislosti žadatele na pomoci jiné osoby při zvládání vymezených životních potřeb, který má svůj původ v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žadatele ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách; druh a intenzita tělesného postižení žadatele podle § 3 písm. g) zákona o sociálních službách jsou významné až pro následné posouzení stupně závislosti na pomoci jiné osoby, posouzením zvládání jednotlivých základních životních potřeb se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval, nemůže tedy k těmto otázkám zaujmout stanovisko ani soud (ač se jednotlivým potřebám žalobce jeho matka v žalobě detailně věnovala).

62. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je založeno na posudku, který není úplný ani přesvědčivý. Závěr, že zdravotní stav žalobce není dlouhodobě nepříznivý, byl fakticky odvozen z data stanovení diagnózy, aniž byly vyhodnoceny obtíže do stanovení diagnózy a vyhodnocena prognóza ve smyslu zákona o sociálních službách, napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle , proto soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je podle vázán právním názorem soudu.

63. V dalším řízení bude předně vymezeno, které lékařské zprávy byly pro posouzení případu žalobce relevantní a co bylo jejich obsahem. Při výkladu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách nelze ztotožnit datum stanovení diagnózy s počátkem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ani vyžadovat, aby stav již jeden rok fakticky trval. Případný závěr, že zdravotní stav žalobce nemá trvat déle než jeden rok, musí být opřen o konkrétní medicínské podklady a srozumitelné prognostické hodnocení. Pokud by podle názoru žalovaného došlo ke vzniku nároku na příspěvek na péči v průběhu správního řízení, bude vysvětleno, k jakému datu a na základě jakých skutečností. Žalovaný zohlední i argumentaci matky žalobce o časové prodlevě mezi projevem obtíží a stanovením diagnózy vzhledem k čekacím dobám na vyšetření u psychologa, stejně jako zprávy, na které je poukazováno (zejména potvrzení praktického lékaře ze dne 18. 6. 2026, že při preventivní prohlídce v 18 měsících byl zjištěn pozitivní dotazník na autismus M-CHAT-R, doporučeno vyšetření na psychiatrii, dotazník M-CHAT-R ze dne 7. 12. 2023).

64. Pokud bude u žalobce shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, bude na základě lékařských zpráv, výsledků sociálního šetření, případně vyšetření žalobce vypořádáno hodnocení zvládání jednotlivých základních životních potřeb, bude vypořádána argumentace žalobce (jeho matky) v průběhu správního řízení i vznesená před soudem. V takovém případě žalovaný vysvětlí, jakými zdravotními obtížemi žalobce trpí a jaký mají dopad do zvládání jednotlivých aktivit v rámci jednotlivých životních potřeb. Žalovaný u každé potřeby provede posouzení jednotlivých aktivit dle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky, a to v návaznosti na lékařské zprávy, tvrzení pečující osoby i zjištění ze sociálního šetření. Ve vztahu k těmto neuznaným potřebám provede vypořádání s námitkami. Pokud se zvládání jednotlivých potřeb bude lišit v průběhu časového období, vysvětlí, jakým způsobem se situace změnila, vypořádá se se všemi potížemi a námitkami vznesenými i se zjištěními vyplývajícími z konkrétních podkladů. V návaznosti na nový posudek posudkové komise a sdělení stanoviska žalobce k tomuto posudku žalovaný vyhodnotí, zda posudek v souladu se shora uvedenou judikaturou splňuje požadavky na úplnost, přesvědčivost a zda se náležitě vypořádává se všemi relevantními skutečnostmi a námitkami, žalovaný následně ve věci znovu rozhodne.

65. Pro úplnost soud dodává, že hodnocení není možné omezit na konstatování, že není doložena těžká porucha končetin, závažné postižení zraku nebo sluchu, těžká mentální retardace, těžká kardiální nebo dechová nedostatečnost. Tento výčet obecně chybějících diagnóz neodpovídá na otázku, jaký dopad mají konkrétně zjištěné obtíže žalobce v souvislosti s PAS a vývojovou dysfázií na schopnost zvládat jednotlivé životní potřeby. Bude třeba odlišit péči vyplývající pouze z věku žalobce od péče mimořádné, která je vyvolána jeho zdravotním stavem. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zachovaná motorika sama o sobě neprokazuje schopnost samostatně zvládat běžné životní úkony a že rozpory mezi sociálním šetřením, zdravotními podklady a posudkem musejí být přesvědčivě odstraněny. V rozsudku ze dne 14. 11. 2023, č. j. -25, bod 32, Nejvyšší správní soud uvedl: „Posudkový orgán je pak povinen hodnotit funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost osoby zvládat základní životní potřeby. Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu je hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojmově širší než hodnocení pouhých fyzických schopností posuzované osoby zvládat určitou aktivitu, potažmo základní životní potřebu. Je však třeba dodat, že při hodnocení zvládání jednotlivých aktivit vymezených v příloze č. 1 k bude nutné klást důraz na jiné schopnosti posuzované osoby (viz téže vyhlášky), a to s ohledem na projevy a další aspekty daného onemocnění ve vztahu k povaze hodnocené aktivity. Proto nelze učinit jednoznačný a paušální závěr o tom, že pro posuzování základní životní schopnosti mobilita a tělesná hygiena jsou prioritní toliko fyzické predispozice posuzované osoby. Tento závěr nelze dovodit ani ze zákona o sociálních službách ani z prováděcí vyhlášky.“ Srovnej též rozsudky zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2025, č. j. -21, ze dne 30. 5. 2023, č. j. -63, ze dne 21. 3. 2024, č. j. -32, ze dne 6. 3. 2024, č. j. -43.

66. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobci náklady nevznikly (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 25. září 2026

JUDr. Lenka Loudová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.